Testovaná verze: PlayStation 4 a Xbox One

Hokej je v naší zemi stále sportem číslo jedna, a série NHL od EA má řadu fanoušků, navíc nabízí prakticky jedinou možnost, jak si zahrát tento oblíbený sport na televizi. I proto toho EA trochu zneužívala v posledních letech, chybějící konkurence byla hodně znát, ale po předchozím hrubě nepovedeném ročníku bylo jasné, že letos musí přijít velké změny a razantní posun k lepšímu, jinak by hrozilo, že značka půjde ke dnu, jako se to podařilo EA se slavným NBA. Vývojáři už dlouhé měsíce před vydáním slibovali, že letos žádné chyby opakovat nebudou a fanoušci hokeje se dočkají hry, která je nezklame, a už nyní mohu říci, že se jim prakticky sliby podařilo vyplnit, ačkoliv sem tam by se ještě několik masařek našlo. Z nového ročníku je totiž po dlouhé době konečně cítit, že vývojáři dali na zpětnou vazbu od fanoušků a zapracovali na několika kritických částech. I proto tu máme po letech NHL, které nestagnuje, ale konečně má stoupající tendenci. Pojďme ale pěkně popořadě.

Pokud v něčem byl už předchozí díl velmi dobrý, tak to byla hratelnost, která doznala s příchodem nových konzolí a hlavně nového herního enginu několik velkých změn, a přinesla do hry větší realismus. Vývojáři základy použili i v novém ročníku, nebyl důvod proč ne, přičemž je vylepšili a hlavně tedy obohatili o další sadu novinek. Pokud se vám líbilo televizní zpracování zápasů v předchozím ročníku, budete opět spokojeni, i když musím říci, že po několika desítkách odehraných zápasech se už dvojice Doc Emrick a Eddie Olczyk začala trochu opakovat, a nemá takový efekt jako na začátku, ale na nováčka, případně návštěvu, určitě toto zpracování udělá velký dojem. Ten udělá i třeba využívání rozhodčích u videa při sporných momentech (třeba při gólu bruslí), případně neuznání gólu pro postavení hráče v brankovišti. Každopádně vývojáři se i nadále snaží televizní zpracování vylepšovat, a nabídnout co nejlepší zážitek v tomto směru, čemuž nově pomáhá i začlenění maskotů jednotlivých týmů na domácích stadionech. Během samotného hraní je moc podél mantinelů nepostřehnete, ale během filmečků už ano a celkovému zážitku určitě pomáhají. Možná kolikrát budete překvapeni, jakého maskota mají týmy z NHL. 

Už během prvních několika zápasů si určitě všimnete, že hráči mají spoustu nových animací a bruslení je nyní přesnější a nabízí více možností, jak se pohybovat nejen v útoku, ale i při bránění, z čehož kolikrát vznikají zcela nové situace. Vývojáři zapracovali i na fyzice, takže už nedochází k tolika komickým střetům mezi hráči, kteří do sebe najedou a odpadnou, čemuž dopomáhá i lepší umělá inteligence, která se těmto kolikrát v minulosti komickým situacím snaží předcházet. Ona změna umělé inteligence je na novém ročníku rovněž hodně znát, protože hráči si najíždějí do lepších pozic, jejich poziční hra je velmi dobrá a dokonce i práce před brankou nebo kolem ní by se dala označit za ukázkovou, i když pochopitelně, sem tam k několika pochybením dojde, ale nejsou tak časté jako v minulosti. To samé pochopitelně platí i o soupeři, když hrajete nějaký ten offline režim. Nyní je soupeř daleko agresivnější, snaží se více kombinovat, a pokud to jde, tak vás i přehrávat. Co bych ovšem u umělé inteligence trochu vytkl, tak jsou občasné chyby u přihrávek. Občas se mi totiž stalo, že hráč na přihrávku nereagoval, případně si puku ani všímat nechtěl, což hlavně v útočné třetině může hned vyústit ve ztrátu a brejk soupeře. Ten pochopitelně není ani trochu žádoucí.

Umělá inteligence se dotkla i brankářů, kteří jsou nyní přesnější a snaží se za každou cenu zabránit gólu, k čemuž mají i spoustu nových animací, třeba skoky. I tak ale je třeba nutné pořád počítat, že sem tam nějaký ten laciný ušmudlaný gól pustí, ale tak to je ostatně i ve skutečném hokeji. Bezchybní tedy brankáři stále nejsou, a možná i díky bohu za to, si určitě řeknete po několika zápasech. Vývojáři zapracovali rovněž na chování puku, který je opět hodně nepředvídatelný, ale na druhou stranu nedochází už k tolika prapodivným odrazům, u nichž byste si klepali na čelo.

Pokud jste někdy hráli nějaké to NHLko spíše jako svátečný hráč, určitě víte, že bylo celkem obtížné přijít na všechny ovládací prvky, protože chyběl propracovaný tutoriál, který by vše hned a jednoduše vysvětlil. Na tento nedostatek se vývojáři tentokrát zaměřili, aby k sérii dokázali nalákat i nováčky, kteří právě díky tomuto se zatím báli k sérii více přiblížit. Když totiž hru zapnete, automaticky je spuštěn speciální On-Ice Trainer, což je dost možná nejlepší tréninkový režim, jaký se ve sportovní hře objevil. Hned od začátku máte graficky během zápasů znázorněno ovládání, ale i přihrávky, případně herní pravidla, pokud hokej sledujete jen když je třeba mistrovství, abyste se neustále zlepšovali, a mohli se následně pustit do větších herních režimů, případně online hraní proti skutečným hráčům.

Když vyšel minulý ročník, mnohé hráče zklamala absence mnohých herních režimů, které se braly v minulosti tak trochu jako jistota. Není divu, že to vývojáři pěkně schytali nejen v recenzích, ale i u hráčů, kteří chtěli určitě víc, jak pouze rychlou hru. I proto je určitě příjemné, že NHL 16 by se dalo po této stránce označit opět za plnohodnotný díl, nikoliv jen technologické demo, které jsme tu měli v loňském roce. Jen je třeba se nejprve pořádně rozkoukat v trochu nepřehledném menu, které by si zasloužilo doladit a udělat uživatelsky příjemnější. Pochopitelně si pořád můžete dát rychlou hru, novinkou jsou nájezdy, vrací se i režim sezóny bez manažerských funkcí, v němž můžete tým dostat až do play-off a bojovat o nejcennější trofeje, což je doprovázeno růstem vousů u hráčů. To je ostatně jedna z proklamovaných novinek, která se snaží hratelnost a celkový zážitek z vyřazovacích bojů oživovat, ale občas někteří hráči vypadají, no prostě komicky, jako by vypadli z nějakého laciného pornofilmu.

Poté je přítomen ještě režim NHL Moments Live, v němž můžete zvrátit některé momenty z předchozího ročníku NHL (vývojáři slibují přidávání scénářů z nadcházejícího), a pochopitelně nechybí ani manažerský režim Be a GM a hráčský Be a Pro. U Be a GM jakožto manažer musíte nově řešit psychiku hráčů a vztahy v kabině, což je řešeno přes rozhovory. Ačkoliv se mělo jednat podle vývojářů o hlavní novinku, ve výsledku takový vliv na hraní nemá, chybí ji prostě potřebná hloubka a propracovanost, stejně tak další, spíše kosmetické změny. Rovněž režim pořád nenabízí pro hráče potřebnou svobodu, která by byla jistě třeba, vše je až moc omezené a kolikrát řešeno dost krkolomně. To samé by se dalo říci o menších vylepšeních v Be a Pro režimu, v němž začínáte jako nováček a můžete to dotáhnout až mezi hvězdy NHL. Změn je opět málo, navíc mi občas přišlo, že hra ne zrovna dobře ohodnocuje můj výkon na ledě, zvláště pak přímo trestá, pokud hned v prvních zápasech až moc vyniknete a třeba soupeři nasázíte několik gólů. Zatímco tyto dva zmíněné režimy jsou zábavné, ale ještě mají několik mušek, to kartičkový Hockey Ultimate Team slaví návrat v plné síle, přičemž jeho největší předností letos je možnost hrát offline proti AI soupeři. Sice se bez online hraní moc daleko nedostanete, ale můžete si alespoň zkoušet nové karty, případně formace, což je jistě fajn.

Zatím jsem se zmiňoval jen o režimech pro jednoho hráče, ale NHL 16 je pochopitelně stavěno i pro hraní ve více hráčích online. Můžete si dát klasickou rychlou hru, novinkou jsou nájezdy, případně se vrací oblíbený režim 6 vs. 6, v němž se můžete zhostit i role brankaře. Tím nejlepším je dle mého ovšem režim EA Sports Hockey League, v němž si můžete založit svůj vlastní klub s kamarády, případně dalšími fanoušky, a následně se pokusit sehrát a vyhrávat. Začátky určitě nejsou jednoduché, chce to trochu toho cviku, ale o to větší uspokojení je po každé výhře. Pokud nemáte kamarády, vlastnící NHL 16, můžete si v EA Sports Hockey League zapnout i zápasy s náhodnými hráči, ale je třeba nutné dodat, že nikdy zážitek z těchto zápasů nebude stoprocentní, protože sehranost bude prakticky nulová. Online nabídka je určitě fajn, ale na čem vývojáři musejí ještě zapracovat, je plynulý zážitek. Mnoho zápasů totiž doprovází lagy a další neduhy s nimi spojené, které by se ve hře určitě vyskytovat neměly, což následně pochopitelně ovlivňuje celkový zážitek z hraní.

S předchozím ročníkem vývojáři přišli se zcela novým herním enginem, který nabídl na konzolích PlayStation 4 a Xbox One opravdu pěknou podívanou. Nebylo tedy důvod od něj upustit, navíc vývojáři vizuální stránku ještě vylepšili a přikrášlili, parádní jsou hlavně animace hráčů, navíc i celý stadion žije, ať už během přestávek nebo po vstřelení gólu, což jen dodává na atmosféře. Jediné, co bych možná trochu vytknul, tak je plynulost. Během hraní si zpomalení nevšimnete, hra jede velmi dobře, ale během opakovaček už dochází k výraznému zpomalení a zasekávání, což není zrovna ideální. Větší plynulost by hře v tomto určitě prospěla, protože z opakovaček je spíše slideshow a moc si z nich neodnesete. Tady rozhodně mají vývojáři prostor ke zlepšení. Vrátím se ale opět k pozitivům, a to je výborné ozvučení, mající rovněž velký vliv na atmosféru, ale také vývojáři vybrali slušný soundtrack, který neurazí.

Po několika letech stagnace a posledním ročníku, který se vývojářům moc nepovedl, se vrátilo NHL ve velmi dobré kondici. Zábavná hratelnost je podpořena velkým množstvím herních režimů, které vydrží fanouškům na několik týdnů, možná měsíců, a oceňuji i výborný tréninkový režim On-Ice Trainer. Několik mušek pochopitelně NHL 16 pořád má, o některých jsem se zmínil v recenzi, ale vývojáři jsou na dobré cestě, a pokud nezpomalí, v příštím roce by mohli opravdu zazářit.