Recenzovaná verze: PlayStation 4

Hra Never Alone by se dala klidně označit za jakýsi dokumentární počin, protože vychází z mýtů a legend aljašského národa Iñupiaqů, u něhož se vývojáři ze studia Upper One Games hodně inspirovali. Navíc pokud jste sledovali nějaký ten deníček, tak víte, že si vývojáři pozvali k vývoji řadu domorodých lidí na Aljašce, kteří jim následně historii pomohli do hry zakomponovat, ostatně i řada vývojářů z tohoto studia vyrostla na pohádkách a legendách, kolem nichž hru vytvořili. Pro nás samozřejmě nemají takovou hodnotu, ale nahlédnutí do jiné kultury je skrze Never Alone velmi zábavné a navíc i poučné. Samotný příběh se točí kolem malé eskymácké dívky jménem Nuna, jejíž rodnou vesnici postihla velká bouřka, a ona je jediná, kdo může zjistit, co se stalo, a následně podnebí uklidnit. Příběh takto zní jednoduše, ale je skvěle podán skrze ingame filmečky i nádherné kresby namluvené jazykem Iñupiaqů, navíc následné dojemné pouto mezi dívkou a polární liškou, které se neustále prohlubuje až do velkého finále, musí vzít každého za srdce.

Pokud jste hráli třeba Limbo, budete tu od začátku jako doma, protože Never Alone je rovněž o procházení nádherným stylizovaným prostředím, především různými zasněženými pláněmi se silným větrem, ale i jeskyněmi a tak dále. Prostředí je nejen pěkné, ale i rozmanité, takže určitě nebudete zklamáni. Procházení nádherným prostředím by ale samozřejmě nestačilo, takže do cesty se vám předkládají logické hádanky, většinou založené na fyzice, a samozřejmě i spolupráci dívky Nuna s polární liškou. Protože se obě postavy od sebe dost liší, každá má jiné přednosti a možnosti pohybu po prostředí, a je třeba je tedy využívat. Liška navíc umí ovládat speciální duchy, kteří se stanou plošinkami a tedy důležitou součástí prostředí při řešení hádanek. Bez vzájemné spolupráce se prostě nikam nedostanete, přičemž přepínání mezi oběma postavami je lehké, stačí stisknout trojúhelník. Hádanky jsou v první polovině hry spíše jednoduššího ražení, ani ve druhé půlce tedy nepředstavují nějakou přehnanou výzvu, jako tomu bylo právě ve zmíněném Limbu, ale sem tam váš mozek použijí, aby náhodou neusnul. Že vývojáři nedali přehnaně obtížné hádanky, kvituju, protože díky tomu můžete obdivovat prostředí, ale i si vychutnávat příběh, který je vyprávěn.

Vývojáři kromě hádanek vždy na oživení hodí nějakou tu adrenalinovou akčnější pasáž, třeba utíkání bortícím se prostředím, což vyžaduje od hráče maximální soustředěnost, ale i útěk před ledním medvědem je kolikrát pořádný záhul. Tyto akční pasáže skvěle doplňují jinak hlavní část, založenou na řešení hádanek. Hratelnosti samozřejmě pomáhá velmi dobré a intuitivní ovládání, dobře padnoucí na gamepad. Na ovládání není nutné si dlouho zvykat, navíc i pohyb samotných postav je dobrý, dokonce se před každou propastí na chvilku zaseknou, abyste náhodou nespadli. Ono sem tam samozřejmě spadnete a zemřete, především při řešení hádanek, ale naštěstí checkpointy jsou hodně časté, takže nikdy neopakujete delší pasáž znovu. Ono samotné umírání jedné nebo druhé postavy je vždy v Never Alone dojemné, protože dívka padne na kolena a začne brečet, zatímco liška se skoulí do klubíčka na zem a začne kníkat.

Zatím jsem Never Alone chválil, ale sem tam má i několik mušek, spíše menšího charakteru, ale i jednu poněkud větší, kterou by měli vývojáři do budoucna sejmout plácačkou. Mluvím hlavně i umělé inteligenci druhé postavy, kterou zrovna neovládáte. Ta občas dokáže pomoci a chová se logicky, až tím překvapí, ale kolikrát se chová i dost nelogicky, nedrží pozici nebo i umírá, což následně vede k naprosté bezmoci a frustrujícím okamžikům. Naštěstí přímo frustrujících momentů tohoto ražení je ve hře menší počet, ale určitě dobré jméno hře nedělají. Možná si byli vývojáři vědomi tohoto problému, proto přidali do hry možnost kooperace na jedné konzoli s druhým hráčem. Pokud tedy máte po ruce kamaráda nebo sourozence, který rovněž je má rád hry, jde určitě o ideální volbu, jak Never Alone hrát. Ušetříte si občasné trápení.

Jedním z dalších mínusů Never Alone je délka, které by asi mohla být o něco větší. Na první zahrání jsem vše dohrál za nějaké tři hodiny, což je jeden poklidný večer, samozřejmě naplněn skvělou zábavou. Po dohrání jsem ovšem neměl moc nutkání si vše dát znovu, Never Alone je jednou z těch her, které si jednou zahrajete a je konec, zvláště když během prvního zahrání jdou vysbírat všechny trofeje, aniž byste se moc snažili. Možná i kvůli tomu odpovídá cena, která je na konzoli Xbox One stanovena na slušných 299,-Kč, na konzoli PlayStation 4 je pak klasicky dražší, stojí 409,-Kč, ale můžete ušetřit, pokud máte PlayStation Plus členství. Pokud máte obě konzole, můžete klidně sáhnout po Xbox One verzi, o nic nepřijdete. Mezi verzemi nejsou žádné rozdíly. Ještě musím zmínit, že během hraní si odemykáte speciální filmečky, které se určitě vyplatí prohlédnout, protože prohlubují dokumentárního ducha Never Alone, protože hlouběji představují zdejší kulturu. Dozvíte se, jaký význam má polární liška, jeden z hrdinů hr, ale i třeba o významu bubnu nebo speciálních tanců.

Hru Never Alone je lehké si zamilovat i díky její grafice, přesněji řečeno jejímu originálnímu a nádhernému uměleckému stylu, který navozuje parádní atmosféru. Vše je navíc umocněno tím, že ačkoliv nemají vývojáři ze studia Upper One Games žádné zkušenosti s vývojem na konzole, hra běží po celou dobu maximálně plynule, nesetkal jsem se s žádnými poklesy ani dalšími technickými nedostatky. Mohl jsem si zajímavé dobrodružství maximálně užívat. Tomu jistě dopomáhá povedený hudební doprovod i slušné ozvučení, o dabingu, o který se postarali původní obyvatelé Aljašky, jsem se už zmínil.

Never Alone je i přes několik drobných nedostatkům pěknou dojemnou pohádkou, která má dobře napsaný příběh čerpající z mýtů Aljašky, povedený level design, chytré hádanky a hlavně dojemné pouto mezi hlavními hrdiny, dívkou Nuna a polární liškou. Pokud máte rádi hry jako Limbo, nákup je jasná volba, budete se jeden večer dobře bavit. Never Alone mohu jen a jen doporučit.