Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro

Hra Mutant Year Zero: Road to Eden se odehrává na Zemi po obrovské jaderné válce, která měla za následek vyhlazení většiny populace. Z tehdy prosperujících měst jsou jen ruiny, připomínající dávnou slávu a velikost lidstva. Po jaderné válce se objevila celá řada mutantů, kam patří i duo hlavních hrdinů. Jde o kačera Duxe a prase Bormina, kteří se rozhodnou najít cestu do ráje, kde by mohli hodit za hlavu všechny své starosti a v klidu dožít. Jak ale asi tušíte, cesta nebude jednoduchá a je pro ně připravena celá řada překážek, jimž budou muset čelit. Do toho se připlete i Archa, kterou obývají Stalkeři sbírající nejrůznější materiál, tak další mutanti. Příběh hry je jednoduchý a nijak neohromí, ale co mu neskutečně pomáhá, jsou dobře napsaní hlavní hrdinové, k nimž si nejde nevybudovat během hraní hlubší vztah. Neustále se handrkují a jejich vtipným komentářům se nejde nesmát. Je ale jasné, že na Mutant Year Zero: Road to Eden je hlavní hlavně hratelnost.

Na Mutant Year Zero: Road to Eden je vidět, že vývojáři jsou velkými fanoušky série XCOM. V základu se totiž jedná také o strategickou hru s tahovými souboji. Vývojáři se ovšem rozhodli vše oživit o stealth prvky, což přináší řadu zajímavých situací a do žánru i jisté oživení. Většina hry se odehrává v reálném čase, kdy prozkoumáváte větší plácky a zároveň se střetáváte s protivníky. Když na ně narazíte, tak to ještě neznamená, že se hra hned přepne do taktické obrazovky. Protivníky můžete díky stealth systému obejít, případně se je pokusit i potichu zlikvidovat. Hrdinové totiž mohou mít zbraně s tlumičem, a pokud se jim podaří na jeden tah protivníka eliminovat, ten nezavolá posily a vy tak máte o starost méně. Jít opatrnější a rozvážnější cestou se rozhodně vyplatí, protože Mutant Year Zero: Road to Eden rozhodně není lehkou hrou. Je docela těžkou už na základní normální obtížnost, takže jakýkoliv neuvážený krok může mít následně fatální následky. Každopádně jsem byl překvapen, jak dobře stealth může v podobné hře fungovat, a jak oživujícím prvkem je.

Velkou část hry budete pochopitelně trávit v tahovém módu, v němž souboje probíhají prakticky stejně jako ve zmíněném XCOMu nebo loňském Mario + Rabbids Kingdom Battle. Nejprve jste na tahu vy se svými jednotkami, které rozmístíte a následně útočíte na protivníky, no a poté se samozřejmě role obrátí. K dobrému výsledku je pochopitelně nutné dobře promyslet jednotlivé tahy, ale také mít i trochu štěstí a samozřejmě využívat schopnosti jednotlivých hrdinů. Na začátku máte ve skupince jen kačera Duxe a prase Bormina, ale následně se k vám přidají i další tři hrdinové, mezi nimiž je třeba Selma nebo liščí zabiják Farrow. Jednotliví hrdinové se neliší jen vzhledem, ale také několika speciálními schopnostmi, které můžete postupně odemykat skrze různé mutace, takže ve hře jsou obsaženy i lehčí RPG prvky. Ty ale dobře fungují a starají se v hratelnosti o další vrstvu.

Každý hrdina má svůj vlastní strom dovedností, který mu zvedá nejen zdraví, ale také odemyká řadu dalších pravomocí na bojišti. Zatímco třeba Selma umí chytit protivníky skrze speciální rostlinu a znemožnit jim pohyb po mapě, to Bormin zase umí zničit úkryt protivníka, aby na něj kolegové viděli a měli větší šanci ho zasáhnout. Jednotliví hrdinové se na bojišti krásně doplňují a využití jejich schopností je pochopitelně klíčové. Stejně jako dobré navolení zbraní. Každý hrdina může mít vždy jednu primární a sekundární zbraň, ale i různé druhy granátů a také brnění, které přidává řadu dalších pasivních schopností, ale také přidává životy a štít. Zbraní i doplňků není zrovna přehnané množství, ale vše plně dostačuje. Hrdinové si zastřílí z různých pistolí, samopalů, pušek i brokovnic. Je jen možná škoda, že si hrdiny není možné více vizuálně vylepšovat a upravovat. Máte jen několik helem/klobouků a vest, a s tím si musíte vystačit.

Zbraně a jednotlivé schopnosti hlavních hrdinů se hodí, protože nepřátel je celá řada, od zmutovaných psů po různé bandity také s jedinečnými schopnostmi, kam patří třeba ovládání blesků. Velmi nepříjemní jsou roboti, kteří dokážou oživovat padlé nepřátele, což je vždy hodně nepříjemné a je třeba se tedy na ně přednostně zaměřit. Nepřátelé jsou docela přesní, volí vždy tu nejlepší strategii a také rádi využívají všechny zbraně i granáty, které mají po ruce. Neustále se tedy musíte mít na pozoru a vytvářet různé strategie, abyste je přechytračili. I vzhledem k rozmanitosti nepřátel, kteří dokážou neustále překvapovat něčím novým, se nikdy nestane, že by hra přešla do stereotypu.

Mutant Year Zero: Road to Eden je tedy další hra v post-apokalyptickém světě, jehož design se mi hodně líbil a navíc jednotlivé lokace, do nichž se během hraní podíváte, jsou rozmanité a nabízejí dost prostoru k průzkumu. Jak pobíháte po jednotlivých pláccích, zjišťujete jednak informace o zdejším světě a jeho historii, ale také musíte hledat suroviny a další předměty, které zde slouží jako herní měna v Arše. V ní si můžete modifikovat zbraně o nalezené součástky, případně si je vylepšovat. Rovněž je také možnost si tu nakupovat lékárničky, velmi důležité granáty a další předměty. Jen tedy musíte vždy dobře vážit, co nakoupit, protože surovin nikdy není dost, takže se nemůžete rozmáchnout a koupit vše, co se vám bude líbit a samozřejmě i hodit během bitev.

Během hraní Mutant Year Zero: Road jsem se ani na malou chvilku nenudil, za což může svým způsobem i relativně krátká herní doba, alespoň co se na žánr týče. Není problém se na konec dostat za nějakých patnáct hodin, během nichž uvidíte prakticky vše, co hra nabízí. Vedlejší úkoly nebo aktivity tu nejsou, takže ani nejde nějak natáhnout herní dobu. Znovuhratelnost je pak hodně diskutabilní, když vše uvidíte během prvního hraní. Jedině, že byste si chtěli zkusit ještě těžší obtížnosti, případně si rovnou zapnout pernamentní smrt hrdinů. Pak pro vás výzvu Mutant Year Zero: Road nabízí, ale jinak ne.

Vývojáři z Bearded Ladies se rozhodli využít pro Mutant Year Zero: Road to Eden populární Unreal 4 engine studia Epic Games, a dle mého názoru šlo o dobrou volbu. Hra vypadá pěkně, ať už jde o samotné prostředí tak detailní hlavní hrdiny či další postavy či jednotky, které potkáte. Povedené jsou i různé efekty a pěkné je i nasvícení, takže na vizuální zpracování si nikdo rozhodně stěžovat nemůže. Framerate je po většinu času stabilní, jen mi během hraní vadil sem tam nějaký ten bug. Jeden z nejhorších byl ten, když se hra přepnula na taktickou mapu a tu překryla textura, takže jsem neviděl jednotky a nemohl je ovládat. Tento bug se mi stal několikrát, navíc jsem se dočetl, že je celkem častý. Snad ho tedy vývojáři brzy odstraní, protože jen kazí jinak dobrý zážitek ze hry. Té navíc pomáhá i slušný soundtrack a kvalitní ozvučení, starající se v pěkných úrovních o dobrou atmosféru.

Mutant Year Zero: Road to Eden je povedená tahová strategie se stealth prvky, která rozhodně stojí za zahrání i v tomto přeplněném období. Získá si vás dobrou atmosférou, pěkným prostředím, zábavnou hratelností nebo charismatickými hlavními hrdiny. Zamrzí jen relativní krátkost a několik obtěžujících chyb a bugů. Ty ale snad vývojáři v brzké době opraví, aby bylo možné si Mutant Year Zero: Road to Eden jenom užívat.