Luigi's Mansion 2

recenze  6
Martin Šmíd, 8. 4. 2013 11:00
Ačkoliv to vypadalo na začátku s kapesní konzolí Nintenda 3DS tak nějak všelijak, nakonec se slušně rozjela a nyní jako její předchůdce drtí svojí konkurenci. Nintendo opět ukazuje, že není třeba nabušený hardware, stačí skvělé hry, které nám v posledních týdnech servíruje ve velkém množství, a jinak tomu nebude ani v následujících týdnech. Při pohledu na seznam si nejeden majitel této kapesní konzole musí najít druhou práci nebo alespoň brigádu. Jednou z těch velkých her v těchto dnech je i Luigi's Mansion 2, který byl ve vývoji několik let. První dojmy z hraní byly nadšené, jestli nadšení vydrželo i po dohrání plné verze, na to vám nyní dáme odpověď.

Luigi's Mansion 2 na svého GameCube předchůdce navazuje jen hodně zlehka, takže pokud jste ho hráli, vůbec to nevadí. Na začátku vám bude vše nastíněno, ono vlastně ani nic moc vědět nemusíte, protože příběh tu je, jak už jsme si tak nějak u her od Nintenda zvykli, celkem jednoduchý, ale to neznamená, že špatný. Po pár vteřinách je zničen vzácný artefakt Dark Moon, který se rozletí na několik kousků. To je samozřejmě moc špatné, protože tento artefakt držel na uzdě všelijaké duchy, kteří se tímto dostali do Evershade Valley a ohrožují v něm pořádek. Do toho vstupuje profesor E. Gadd, který požádá svého starého přítele Luigiho, aby našel všechny úlomky mocného artefaktu, a tím dostal duchy pod kontrolu. Příběh jednoduchý, ale co ho zdobí, jsou humorně napsané dialogy a kolikrát až komediální situace, které vás přimějí se smát. Vtipné vyprávění si hra udržuje po celou dobu, až do závěru, k němuž jsem se probojoval po nějakých dvanácti hodinách. Po nich jsem ale neměl rozhodně vše vysbírané, takže i díky bonusovým artefaktům, které jsou po levelech důmyslně poschovávány, je tu slušná znovuhratelnost. Do lokací vás to bude neustále táhnout, dokud vše nevysbíráte, což je tady rozhodně plus.

Pokud čekáte, že Luigi's Mansion je jen přeskinovaným Mariem, hodně se pletete. Staví na své vlastní hratelnosti, která ho charakterizuje. Se svým slavnějším bratrem má Luigi jen pramálo společného. Hra nestaví na prolézání nejrůznějších levelů, ale vždy máte lokaci, do které jste vysíláni, abyste v ní plnili spoustu rozmanitých úkolů. Jako příklad dám první lokaci, kterou je starý barák. Ten ostatně znáte, pokud jste třeba hráli demoverzi nebo sledovali nejrůznější videa. Do něho jste několikrát vysláni, abyste třeba pochytali zlé duchy, nalezli několik důležitých předmětů, nebo ho zbavili pavučin. Na začátku se může zdát, že vysílání do jedné a té samé lokace může omrzet, ale opak je pravdou, protože jak do ní vstoupíte vždy znovu, budete prozkoumávat i doposud neobjevená zákoutí, skrývající nejedno překvapení, navíc hra neustále překvapuje novými svěžími hádankami, které je radost řešit. Design jednotlivých lokací je navíc povedený, nutící k průzkumu. Vývojáři si pro vás připravili spoustu skrytých truhel, penízků a dalších věcí, k nimž se dostat vyžaduje i trochu toho přemýšlení a interakce s prostředím. Průzkum lokací je navíc důležitý i v tom, abyste našli skryté klíče, kterými si odemknete zamčené dveře, a tím se dostanete dále.

Během hraní a plnění neustále zajímavých úkolů napříč pěti lokacemi, budete hodně často bojovat s nejrůznějšími potvorami, které se v nich nacházejí. Nejčastějšími protivníky jsou samozřejmě duchové, které musíte nejprve svoji baterkou omráčit, abyste je poté speciálním přístrojem Poltergust 5000 pěkně chytili. Chytání duchů není nic moc složitého, prakticky ducha stačí omráčit a poté nasát. Občas se najdou i silnější kousky, na které je nutné postup opakovat. Duchů je několik druhů, každý útočí jinak, takže se nestane, že by se souboje často opakovaly, střídají se, takže si udrží neustále tempo. Občas navíc budete bojovat i s dalšími protivníky, jako třeba pavouky, netopýry nebo žábami. Samostatnou kapitolou jsou bossové na konci každé lokace, kteří jsou nápaditě zpracovány a jejich poražení vyžaduje i zapojení mozku a využívání všech dostupných prostředků a věcí po lokaci.

Luigi's Mansion 2 charakterizuje hlavně neustále zábavná hratelnost, která neomrzí ani po několika hodinách. Může za to jednak zmíněný skvělý design jednotlivých pokojů, s kterým si vývojáři maximálně vyhráli, ale také neustále zábavné souboje s nepřáteli. Hratelnosti jistě pomáhá i ovládání, které je intuitivní a za celou dobu hraní jsem s ním neměl problém. Vše funguje tak, jak má. Zábavnosti jistě pomáhá i nižší obtížnost, ačkoliv občas se najde několik pasáží, v nichž hra solidně zatopí, ale že bych něco opakoval příliš často, to se říci nedá. Při těchto těžších pasážích možná jen zamrzí daleko od sebe rozložené checkpointy, takže opakujete vždy delší úsek.

Když dohrajete hru pro jednoho, můžete se pustit do multiplayeru. Ano, hra více hráčů je tu přítomna pro dva až čtyři hráče, a není vůbec špatná, ačkoliv jsem se kolikrát potýkal s problémy s připojením. Pokud ovšem vyberete u online hraní s kamarádem, jakékoliv problémy odezní, takže se můžete věnovat jenom zábavě. Kromě hraní online můžete hru ještě hrát lokálně, navíc tu funguje nasdílení (download play), takže vždy bude potřeba jen jedna kopie. V multiplayerové části najdete hned tři režimy, přičemž všechny jsou stavěny pro kooperaci. V prvním Hunter jde prakticky jen o pochytání všech duchů, které se nacházejí v blízkosti. Když je pochytáte, patro končí, takže tady asi není moc, co dále říci. Klasika, která ovšem dokáže zabavit. Není nic lepšího, než se pustit do chytání duchů s kamarády.

To v režimu Rush zase musíte co nejrychleji najít východ, než vám vyprší drahocenný čas, který si ale můžete navyšovat sbíráním speciálních hodin poschovávaných různě po místnostech. Kolikrát to ale není nic jednoduchého, najít východ v časovém limitu. Třetím režimem tu je Polterpup, v němž hledáte duchy, ale psí, samozřejmě v časovém limitu. Všechny režimy jsou zábavné, navíc hra po dokončení jednoho kola/podlaží nekončí, vždy postupujete do dalšího, dokud prostě neselžete – samozřejmě je tu konec, můžete se k němu probojovat, hra má celkem 25 pater, ale připravte si několik desítek minut. Vývojáři si tu připravili i speciální režim Surprise, který vám automaticky v každém podlaží generuje jiný herní mód, čímž se hraní stane rozmanitější, takže se u něj s kamarády zabavíte ještě více.

I když se mnozí nad hardwarovou vybaveností konzole Nintenda 3DS jen pousmějí, už jsme viděli spoustu her, které na ní vypadaly úžasně. Luigi's Mansion 2 je další z nich. Během hraní budete obdivovat nádherné lokace, ale také detailně zpracované duchy a další nepřátele. Hra navíc ani na moment nezpomaluje, takže je vidět, že si vývojáři dali s technickou stránkou velmi záležet. Navíc je nutné vyzdvihnout i dobrý 3D efekt, který hře dodává větší hloubku a prohlubuje jím zážitek. Povedl se i soundtrack, který navozuje slušnou duchovskou atmosféru, jen bych možná uvítal více rozmanitých skladeb. O slušnou atmosféru se stará i celkové ozvučení, zvláště pokud budete hrát večer, zážitek se ještě prohloubí. Jediné, co mi trochu vadilo, byla nepřítomnost dabingu. Všechny rozhovory máte jen textově. Postavičky jen mumlají si něco pod fousy, ale smysluplnou větu nevydají. Vím, že to tak nějak k Mariovskému světu patří, ale zde by byl zážitek rozhodně lepší s klasickým dabingem. Zvláště, když jsou dialogy vtipně napsány.

Luigi's Mansion 2 je skvělá plošinovka, která vás bude bavit nejen humorně pojatým příběhem, v němž se hlavní hrdina bojí pomalu svého stínu, ale také zabaví vynikající hratelností. To vše je obaleno navíc do líbivého grafického kabátku s povedeným hudebním doprovodem. Když navíc dohrajete hlavní příběh, je tu připraven kooperativní režim až pro čtyři hráče. Tomu se sice moc nevěřilo, ale ve výsledku se jedná o skvělou zábavu, prodlužující dále čas, který s hrou strávíte. Co více si přát. Luigi's Mansion 2 je rozhodně povinností pro každého majitele kapesní konzole Nintendo 3DS, navíc pro ostatní, kteří konzoli ještě nemají, jde o pádný důvod k pořízení.

Luigi’s Mansion 2

3ds
Nintendo, Next Level Games
Datum vydání hry:
28. 3. 2013
KARTA HRY
9/10

Komentáře