Recenzovaná verze: PlayStation 4

První epizoda nás postupně seznámila s mladou dívkou Max Caulfield, která se právě vrátila do městečka Arcadia Bay v Oregonu po pětiletém bydlení v Seattlu, na které nevzpomíná moc dobře z několika různých důvodů. Ta ihned po svém návratu začala navštěvovat místní soukromou školu Blackwell Academy, v níž je nejeden student s vlastními problémy, ať už kvůli šikaně či nevydařeném vztahu, které se Max rozhodla řešit. Do toho všeho potkala svoji kdysi nejlepší kamarádku Chloe, která trochu truchlí za zmizelou kamarádku Rachel, která jí Max v letech, kdy byla pryč, nahradila.

Druhá epizoda na tu první pochopitelně přímo navazuje a snaží se Maxin příběh dále rozvíjet, a to nejen podle jednoho daného scénáře, ale podle rozhodnutí, které hráč udělal v epizodě první, což se po většinu času daří. Dřívější rozhodnutí mají zatím na následné události menší vliv, ale dá se předpokládat, že budou mít čím dál větší, alespoň jak naznačuje nejen samotná hra, ale také vývojáři. Každopádně propojení obou epizod funguje dobře, je vidět, že vývojáři mají tento epizodický formát dobře promyšlený, přičemž si opravdu budete připadat jako při sledování svého oblíbeného seriálu, u něhož ovšem nejste jen pasivním divákem, ale můžete ho i ovlivňovat. Protože první epizodu jsme tu měli před více jak dvěma měsíci, určitě je dobré, že vývojáři hned na začátku vše zrekapitulují, takže budete v obraze, až se začne rozvíjet ta druhá.

První epizoda končila hodně napjatě a každý určitě očekával, že vývojáři budou stupňovat tempo, což se ale moc neděje. To ale nepovažuji za problém, spíše naopak. Druhá epizoda se opět začne spíše pomalejším, až ospalým tempem, kdy hlavní hrdinka se probouzí ve svém pokoji a navazuje na svoji předchozí práci, tedy mluví se studenty a zjišťuje nové informace a poslední události na Blackwell Academy. Následně ale chytne opět vysoké tempo, zvláště po novém setkání s Chloe, která už ví o schopnostech Max a spíše je bere jako super věc sloužící pro zkrácení volné chvíle - zábavu, až vše vyvrcholí parádním závěrem, z něhož bude mnohé mrazit po celém těle, navíc konec udělá opět půdu pro třetí epizodu Chaos Theory vycházející v květnu, na níž se nejde netěšit. Právě během rozhovorů s postavami, které posouvají příběh dál a dál, a sledování jejich následného vývoje je nejvíce vidět, že hra stojí na opravdu dobrém a kvalitně sepsaném scénáři, který vývojáři pravděpodobně ještě obohacují podle reakcí hráčů, možná i proto byl onen menší posun.

Ačkoliv má Life is Strange hromadu filmečků, které posouvají příběh, samozřejmě obsahuje i spoustu interaktivních pasáží. Nejedná se o adventuru jako takovou, i když v několika pasážích dojde na sbírání předmětů, aby se vyřešil lehčí puzzle, jedna pasáž je opravdu hodně hektická a hraje v ní roli každá vteřina, ale spíše je vše postaveno na průzkumu prostředí, zjišťování nových informací a samozřejmě chytře napsaných rozhovorech, které hodně ovlivňují následné události, a to nejen v samotné epizodě, ale také v těch dalších.

V Life is Strange nejsou vůbec snadná rozhodnutí, která byste jen naklikali, kolikrát jsem si i rozhovory přetáčel a snažil se vše vyřešit tak, jak si myslím, že je nejlepší a bude mít správný dopad na následné události, o nichž můžu zatím jen spekulovat. Kolikrát ale nejde zvolit úplně dobrá cesta, morálních rozhodnutí budete dělat opravdu hodně, přičemž následně si je můžete srovnat s ostatními hráči z celého světa díky přehledné statistice.

Znovuhratelnost má Life is Strange spíše střední, určitě se vyplatí se do jednotlivých částí vracet a vyfotit všechny důležité předměty a scény na případnou platinovou trofej, která bude docela lehká, ale to je zhruba vše. Možná je to dáno tím, že chci, aby moje první rozhodnutí na dohrání měla velký vliv do dalších epizod, a nechci s nimi moc hýbat, což zřejmě bude případ i dalších hráčů.

Každopádně musím ocenit nejen chytře napsaný scénář, zábavnou hratelnost a důležitá rozhodnutí, která ve hře děláte, ale rovněž velmi kvalitní herecké výkony hlavní hrdinky a dalších postav, které během hraní potkáte. Ačkoliv animace postav jsou sice o něco slabší, zde je vidět menší rozpočet, hlavně u motion capture, dabing je opět výborný a třeba Max mi svým komentováním všeho a stylem vyprávění připomíná Ellie z The Last of Us. Atmosféru pak tvoří i výborný soundtrack, který má ve druhé epizodě několik nových skladeb. Vývojáři z Dontnod Entertainment už u Remember Me ukázali, že právě přes hudební doprovod umí svým hrám vtisknout jedinečný rukopis a atmosféru, a Life is Strange to jenom potvrzuje.

Další obrázky z druhé epizody naleznete na kartě - http://konzolista.tiscali.cz/games/onegame?link=life-is-strange-episode-2-out-of-time-5795&game5795-show=2 .

Ačkoliv jsem od Life is Strange zase tolik neočekával po oznámení, první epizoda nastavila laťku docela vysoko a bylo lehké si ji oblíbit, ať už díky sympatické hlavní hrdince, zajímavé zápletce nebo výborné atmosféře. Jsem rád, že vývojáři ve druhé epizodě nepolevují, dále skvěle rozvíjí zápletku a staví před hráče jedno důležité rozhodnutí za druhým, kterým následně ovlivní, jak vše nakonec dopadne. Po dohrání druhé epizody bude čekání na tu třetí hodně těžké.