Knack

recenze  28
Martin Šmíd, 5. 12. 2013 19:15
Když byla oznámena konzole Playstation 4, trochu nečekaně na ní byla jako první prezentována plošinovka Knack, za níž stojí tvůrce Crashe Bandicoota, Mark Cerny. Asi každý v tu chvíli doufal, že Knack dokáže nahradit v těchto chvílích prakticky mrtvou legendu, kterou se sice Activision snaží vzkřísit, ale vůbec se mu to nedaří. Protože se Knack dostává na pulty obchodů společně s konzolí Playstation 4, mohli jsme se mu podívat na zoubek, takže můžeme zodpovědět otázku, jestli jde o povedenou plošinovku, kterou byste si měli přihodit do košíku.

Když byl Knack oznámen a Sony nastínila příběh, asi příliš moc nezaujal. Je ale třeba říci, že od plošinovky se nečeká nějaký propracovaný filmový scénář, ostatně Mario a další hrdinové Nintenda jasně ukazují, že se klidně odejdou bez něj. Problémem Knacka ovšem je, že se až příliš snaží v tomto působit jako animovaný film, takže tu máte spoustu filmečků, které toho ovšem moc neřeknou a příliš příběh o útoku skřetů neposouvají. Sem tam sice přijde nějaký ten zvrat, ale ten se dá ve výsledku čekat několik minut předem. Co je spíše u Knacka zarážející, jsou nevýrazné vedlejší postavy, k nimž si prostě žádný vztah ani vybudovat nejde, jsou naprosto nudné, nezajímavé a po dohrání na ně zapomenete. To hlavní hrdina Knack, který je složen ze záhadných artefaktů, je samozřejmě roztomilý, nejde mu nefandit, ale sám vše bohužel neutáhne, když má za zády špatně napsané křoví. Pokud by příběh byl jediným problémem Knacka, asi by ho každý rád odpustil, bohužel tomu tak ale není, jak se dozvíte v následujících řádcích.

Mark Cerny si možná při vývoji řekl, že chce s Knackem u hráčů vyvolat nostalgii, aby si při jeho hraní připadali jako u prvního Playstationu, když hráli Crashe Bandicoota, a říkali si, jak to bylo tenkrát skvělé. Problémem je, že od té doby se žánr plošinovek hodně vyvinul a bez moderních prvků to v dnešní době prostě nejde, čehož si je nejvíce vědomo Nintendo se svým Mariem. Ačkoliv mnozí z vás řeknou, že ten se také moc neposunul, opak je právě pravdou a nejvíce to dokazuje právě nedávno vydaný díl na Wii U. Knack se od začátku snaží působit jako o dost oblíbenější kolega, a přináší prakticky dost podobnou hratelnost. Ta ovšem v dnešní době příliš neohromí, jako tomu bylo před patnácti lety. To je asi největší problém Knacka, že ačkoliv má pěknou skořápku, k níž se ještě později dostanu, pod ní působí značně zastarale. To je nejvíce vidět hlavně na ovládání, které je tak trochu krkolomné, pomalé a nejde se kvůli němu úplně vžít do hlavního hrdiny. Hlavně čistě skákací pasáže, které jsou alfou a omegou každé plošinovky, trpí tímto rozhodnutím nejvíce.

Ačkoliv jsem začal spíše kritikou, Knack rozhodně není nějakým velkým podprůměrem. Tomu jistě dopomáhá i povedený design prostředí, v němž se pohybujete, a hlavně tedy jeho rozmanitost. Podíváte se nejen do skřetích vesniček, s nejrůznějšími pastmi, ale i do ledem pokrytých jeskyní, podzemních měst, laboratoří, lesů a dalších zajímavých lokací. Rozmanitost světa je tak třeba nutné pochválit, a ani ve výsledku nevadí, že jde jen čistě o lineární záležitost s minimem odboček. Prostředí je navíc docela pěkně stylizované. Abyste se mohli lépe ponořit do hry, vývojáři používají fixní kameru, která po většinu času zabírá scény z dobrého úhlu, takže nedělá neplechu, jen občas trochu zazlobí, ale moc nemá vliv na vaše snažení.

Výše jsem zmínil, že skákací pasáže se v Knackovi moc nepovedly, což je samozřejmě zklamáním. Naštěstí po většinu času budete spíše bojovat s protivníky, kterých je tu docela velké množství druhů, od skřetů až po nejrůznější roboty, hmyz, ptáky a další techniku. Bojový systém zde není vůbec špatný, tak trochu vycházející z toho, který nám servíruje God of War, jen samozřejmě není tak rozmanitý, ale to se u takové hry nečeká. Navíc každý typ nepřítele vyžaduje trochu jinou taktiku k poražení, kterou musíte dodržovat, jinak vás většinou rozloží na několik kousků a budete následně muset celý úsek opakovat. Protože je Knack složen ze zvláštních artefaktů, dokáže díky speciální energii vytvořit nějaké to silné kombo, kterému podlehne i sebetěžší protivník. Dokáže třeba explodovat, případně ze sebe udělat vír, který způsobí protivníkům velké škody. Ačkoliv tedy soubojový systém není moc originální, rozhodně zde dostačuje a šarvátky s protivníky nejsou vůbec špatné. Na čem ovšem mohli vývojáři více zapracovat, jsou souboje s bossy. Těch to je jen pár, ale většinou nepatří k něčemu, na co byste po dohrání vzpomínali s úsměvem na rtech.

Na začátku jsem se trochu obával, aby vše nebylo až moc jednotvárné a hra neměla od začátku až do titulků neustále stejnou hratelnost. Obava se naplnila tak z části. Ačkoliv Knack hratelnost po celou dobu nemění, snaží se jí alespoň sem tam oživovat, především různými formami hlavního hrdiny. Sem tam na sebe nabalíte led, případně kov nebo dřevo, přičemž všechny tyto formy mají svoje slabiny i přednosti, navíc při každém budete plnit vždy několik originálních hádanek, které jsou jim přizpůsobeny. Hratelnost se navíc hodně liší i podle toho, jak je Knack velký. Na začátku každé kapitoly je malý, nic nevydrží, ale jak hrajete, stává se z něj velké monstrum velikosti baráku, které likviduje zástupy nepřátel. Jen je škoda, že vývojáři jedou podle této šablony každou kapitolu, což není zrovna ideální.

Ze všech možných ukázek byste si možná řekli, že Knack bude díky svým jednoduchým mechanismům a lineárnímu designu procházka růžovou zahradou, při níž budete používat jednu ruku a budete si moci dokonce dovolit mít polovinu mozku vypnutou. V tomto ale Knack docela klame, protože ačkoliv podle Sony je určen i pro mladší hráče, obtížnost je posazena hodně vysoko. Už na Normal obtížnost jsem se u řady situací dokázal naštvat do hodně velké nepříčetnosti, ale musel jsem se hlídat. Sice pár Dualshocků 3 za ta léta padlo za vlast, ale rozbít nový Dualshock 4 by nebylo nic dobrého. Zemřít Knack může všude, hlavně kvůli docela silným protivníkům, a o to více pak budou frustrovat checkpointy, které jsou od sebe rozmístěny, no docela daleko od sebe. Každý skon před dalších checkpointem tak bude najednou hodně mrzet a možná i sousedi se dozvědí, že nejste za toho slušňáka, za kterého vás mají.

Když budete hrát normálním tempem, Knack vám vydrží nějakých třináct hodin, což je rozhodně slušný čas, zvláště když se jedná jen o lineární dobrodružství. Prodloužit si hraní ovšem můžete sbíráním sběratelských předmětů, kterých je po celé hře několik desítek, a určitě na ně během prvního průchodu na všechny nepřijdete. Předměty se většinou nacházejí za tenkými zdmi, které jsou ovšem snadno přehlédnutelné, občas jsem byl dokonce překvapen, že zrovna tato stěna jde zničit. Ačkoliv je předmětů velké množství, na hratelnost nemají zase takový vliv, jaký by asi měly mít. Sem tam dají hlavnímu hrdinovi nějakou tu pasivní vlastnost, ale nic zásadního.

Když vše dohrajete, zábava rozhodně nekončí, protože si můžete dát vše znovu pomocí New Game+, ale také je tu přítomna lokální kooperace pro dva hráče, kdy hlavního hrdinu bude doprovázet kovová verze. Zajímavostí je, že můžete hrát i tak, že jeden hráč bude hru ovládat skrze Playstation Vita. Kooperace je jistě příjemný bonus, ale nic dramatického do hry nepřidává. Pokud hrou projdete, můžete poté zkusit ještě dva speciální režimy, které se vám odemknou, a protože má Knack slušný bojový systém, dá se v nich dobře vyblbnout. Prvním je Coliseum Attack, v němž máte čas a během něhož musíte zlikvidovat v arénách neustále se objevující nepřátele. Druhým režimem je pak Time Attack, v něž pro změnu musíte na čas proběhnout připravenou úroveň. Časy jsou docela malé, takže každé zdržení může ve výsledku mrzet.

Z ukázek a všelijakých obrázků to sice nevypadalo, ale Knack je opravdu moc pěknou hrou se stylizovanou grafikou. Hýří spoustou barev, má detailní jak všechny postavy, tak prostředí. Chvilkami si dokonce budete připadat, jako byste se spíše dívali na nějaký ten pěkný animovaný film od Pixaru, než hráli hru. Svoji sílu navíc hra předvádí na hlavním hrdinovi, který je mnohdy složen z velkého množství kousků, přičemž každý kousek je na něm vidět, navíc při mnohých jeho vylomeninách, při kterých se třeba dokáže roztříštit do okolí, aby zničil nepřátele, budete koukat s otevřenou pusou. Proč to tedy neříci, vizuální zpracování je určitě největším plusem Knacka, i když sem tam mi přišlo, jako by framerate trochu zahaproval, ale naštěstí těchto situací není mnoho. V čem už ovšem Knack zase trochu pokulhává, je na můj vkus až moc nevýrazný soundtrack. Když si vezmete, že za hrou stojí stejný člověk, který nám přinesl Crashe Bandicoota s nezapomenutelnou úvodní skladbou, je s podivem, že zde je hudba tak nevýrazná. Alespoň to ozvučení je slušné, určitě potěší navíc zvuk doplňujících se dílků, který nehraje z televize, ale z reproduktoru Dualshocku 4.

Knack na první pohled zaujme svým zpracováním, které nemá daleko k animovaným filmům. Když se ale na něj podíváte pořádně, zjistíte, že ne všechny prvky fungují a navíc vše působí tak trochu zastaralým dojmem. Naštěstí se i tak dá slušně bavit díky rozmanitým lokacím i nepřátelům, a jistě je plusem sice jednoduchý, ale fungující bojový systém. Knacka mohu doporučit fanouškům žánru, kteří si chtějí koupit Playstation 4, pro ostatní se jedná o zbytečnou investici.

Knack

ps4
SCEE, SCE Japan Studio
Datum vydání hry:
13. 12. 2013
Žánr:
Plošinovka, Adventura
KARTA HRY
6/10

Komentáře