Historie konzolových časopisů u nás

Na počátku všeho nebylo Slovo, ale Meč
Když se v roce 1989 hroutil jako domeček z karet komunistický blok ve východní Evropě a studená válka, která na dlouhá desetiletí rozdělovala svět na dva nesmiřitelné tábory, se konečně chýlila ke konci, bylo jednou ze zemí, jež se mohla po dlouhé době svobodně nadechnout, také Československo. Komunistický režim zmizel, otevřely se hranice a vše, co se k nám do té doby legálně dostat nemohlo, se začalo valit proudem. Češi a Slováci konečně mohli poznat dosud nepoznané: filmy, hudbu, literaturu a také samozřejmě počítače, konzole a hry ze Západu. Tehdejší mladá generace se v rychle měnícím světě dokázala snadno orientovat, a tak nepřekvapí, že již několik měsíců poté, co senilní dědek Husák opustil Pražský hrad, bujela v Československu éra počítačových her. A tak již v lednu 1991 vyšlo první číslo legendárního časopisu „Excalibur“. Časopisu, který se jako první v zemi věnoval problematice počítačových her. Zprvu byl dokonce ještě černobílý, ale postupně si získal velkou popularitu. Nejenže přispěl k založení tradice domácího herního redaktorství, které se postupně rozvíjelo až do rozměrů, nad nimiž se podivoval i svět, ale stál na začátku kariéry mnoha „pisálků“, jež v dalších letech stáli za vznikem celé řady herních periodik v českých zemích.

 Čas plynul v 90. letech 20. století velmi rychle a svět i jeho technologie se doslova měnily před očima. Rozmach moderních PC a hlavně rok 1994, který je považován za rok zrodu moderních 3D počítačových her, zvedly poptávku po pravidelném přísunu informací z herního světa. Duchovním nástupcem časopisu Excalibur se stal v roce 1994 měsíčník „SCORE“. Jeho hlavním posláním bylo poskytování co nejširšího záběru informací o celé PC scéně. Zároveň bylo redakcí deklarováno, že styl psaní bude svižný, moderní a generačně srozumitelný. Svůj účel SCORE bezezbytku splnilo a následující rok, tj. v roce 1995, mu vyšla dokonce konkurence v podobě časopisu „LEVEL“. Díky tomu rázem vznikla v Čechách a také na Slovensku, kam byly oba časopisy úspěšně distribuovány už od počátku, vítaná konkurence. Ta způsobila, že se oba časopisy snažily být obsahově co nejlepší, neboť se neustále musely potýkat s přelivem čtenářstva od jednoho měsíčníku k druhému. Nebýt všech tří výše zmiňovaných časopisů, konzolisté by se s největší pravděpodobností svého periodika nikdy nedočkali, neboť to byla právě zkušenost s vydáváním SCORE a LEVEL, která ukázala, že lze uspět i na tak zdánlivě malém trhu, jako byl ten český a slovenský. Už tehdy proto někteří vizionáři začali přemýšlet o čistě konzolovém časopisu.

Časopis, který změnil vše
Stejně jako herní PC, tak i konzole mají v našich končinách dlouhou a silnou tradici. V první polovině 90. let u nás kralovaly hlavně konzole od Nintenda a Segy. První PlayStation, který vyšel v roce 1994, se u nás začal masověji prosazovat až po roce 1996, kdy již v Čechách a na Slovensku fungovala rozvinutá distribuční síť, a konzoli i většinu her vydaných v Evropě tak bylo možné zakoupit ve specializovaných obchodech. Hlavně však počínaje rokem 1996 začala na PlayStation vycházet jedna herní legenda za druhou, namátkou Tomb Raider, Tekken, Resident Evil a o rok později i Final Fantasy VII. Ačkoli měly oba domácí časopisy zaměřené na herní scénu konzolovou přílohu, brzy nestačila vzhledem k nárůstu zajímavých konzolových her adekvátně plnit svou úlohu spolehlivého a vyčerpávajícího informátora. Když se navíc na přelomu let 1997/1998 ukázalo, že tehdejší konzolovou generaci ovládne PlayStation, přičemž český distributor SONY hlásil narůstající zájem veřejnosti o svou konzoli, bylo již prakticky rozhodnuto, že dojde na čistě konzolový magazín. Věc však vůbec nebyla snadná.

 V první řadě musela být dohodnuta spolupráce se SONY, která jediná mohla poskytnout licenci na PlayStation magazín, a jež zároveň mohla budoucímu časopisu zajistit také oficiální demo disk, bez něhož by plán na čtený a úspěšný konzolový časopis ztroskotal, neboť by nebyl lákadlem pro hráče. Poté se musel najít vydavatel, a to byl problém, jelikož společností zabývajících se distribucí časopisů v této době nebylo zase tolik a navíc se naráželo na bariéru předsudků vůči hrám, těm konzolovým obzvláště. V neposlední řadě zbývaly otázky ryze praktické: kdo bude do časopisu psát. Velké úsilí mužů stojících v čele projektu však dokázalo ve velmi krátkém čase odstranit všechny překážky. SONY licenci udělila a poskytla jí i na oficiální demo disk. Vydavatelem se stala stejná společnost, jako u časopisu SCORE. Byl také složen i první redakční tým, který se - světě div se - skládal povětšinou z pravověrných PC hráčů, kteří měli doma čirou náhodou i PlayStation. Nároky na redaktory byly tehdy velmi malé. Stačilo de facto vlastnit šedého ďáblíka od SONY, mít základní rozhled v herním světě a umět alespoň základy angličtiny.      

Na konci jara 1998 se tak na stáncích trafik objevil úplně první díl časopisu, jehož zdlouhavý a krkolomný název „Oficiální český PlayStation magazín“ byl již od počátku redakcí a čtenáři krácen na pouhou zkratku OPSM. Lákadlem byla nejen obálka, která zvala čtenáře na recenzi k právě vyšlému megahitu Resident Evil 2, ale i demo disk, na němž si bylo možné vyzkoušet hry jako Red Alert, Bushido Blade či Armoured Core. Kdo vlastnil PlayStation nebo se k jeho pořízení teprve chystal, nemohl odolat, a to i přesto, že cena časopisu nebyla na tehdejší cenové poměry příliš příznivá (230,- Kč u nás, na Slovensku se časopis prodával za 270,- tehdejších slovenských korun). Už od prvního dílu tak bylo možné spatřit krásné výjevy, kdy se kluci ve škole a na ulicích skládali na časopis, prosili rodiče o každou korunu a následně v den vydání dalšího čísla stáli již od brzkých ranních hodin před svou trafikou, aby se jim dostal do rukou tento plátek i s kulatým diskem plným dlouho očekávaného obsahu uvnitř.

Časopis se tak rychle stal doslova kultovní záležitostí a hlavně mezi hráčskou základnou 12 - 25 let se těšil obrovské popularitě. Ze začátku OPSM nikdo nevěřil. Říkalo se totiž, že konzolových hráčů je u nás málo, nevycházejí žádné pořádné hry, PlayStation nečeká dlouhý životní cyklus nebo že cena i obsah časopisu budou nepřekonatelnou překážkou. Stal se ale pravý opak. Prodeje časopisu raketově stoupaly a kolem roku 2000 už byl v Čechách a na Slovensku poměr prodaných výtisků k počtu majitelů PlayStation tak vysoký, že předháněl ostatní postkomunistické státy i velké trhy v Německu a Velké Británii. Zjistit náklad časopisu v době, kdy byl na vrcholu, je však dnes věc nesnadná. Přesné statistiky se totiž ještě nevedly, vzpomínky aktérů se značně liší a navíc počet vytištěných čísel ještě neprozrazuje nic z toho, kolik exemplářů se skutečně dostalo do oběhu mezi lidi, a kolik se jich posléze vrátilo zpět z trafik jako neprodaných. Podle jednoho čísla, jež uvedla samotná redakce v OPSM, byl náklad v době, kdy celý fenomén kulminoval, neuvěřitelných 18.000 kusů. Jen pro srovnání, v přibližné stejné době to bylo v Británii, tj. v zemi s 65 mil. obyvatel, zhruba 50.000!

Tam, kde redakci OPSM chyběly zkušenosti s herní žurnalistikou, byl nedostatek nahrazen velkým zápalem pro věc. Časopis nikdy nebyl profesionální a často sklouzával do podoby bulváru. V jeho počátcích dokonce k těžkému amatérismu - tedy podle dnešních měřítek - jelikož se jednalo spíše o českou mutaci oficiálního britského OPSM, a tak byly některé články například překládány do češtiny a pak vydávány za tvorbu redakce, atd. Avšak česká redakce prokázala vynikající zpětnou vazbu s odběrateli, když vycítila, kde jsou touhy konzolových hráčů a jaký je jejich vkus. Redakce tak například série Resident Evil, Final Fantasy nebo Metal Gear Solid povýšila na své vlajkové lodě a pravidelně o nich informovala, a to možná více, než by bylo zdrávo, čímž bezděky přispěla k jejich velké popularitě u nás, jež přetrvává dodnes. Jestli někdo vlastní vícero dílů OPSM, ať se zkusí do některých z nich podívat a pokusí se najít alespoň jediné číslo, kde by nebyla byť jen narážka na výše zmiňované série. Ale tak už to na světě chodí, každý máme tak říkajíc svého favorita. Svou roli samozřejmě sehrálo i to, že herní časopis, který je prakticky závislí a pupeční šňůrou spojený s distributorem jeho mediálního obsahu, musí sem tam tak trochu prokazovat jistou malou úlitbu. A OPSM nebyl a ani nemohl být výjimkou.

Po srázných cestách ke hvězdám
První polovinu minulého desetiletí lze bez nadsázky považovat za skutečný vrchol konzolových časopisů u nás a na Slovensku. Byla dokladem nejen zájmu Čechů a Slováků o konzolový svět, ale také toho, že se v redakci OPSM sešla vzácná parta pro věc zapálených srdcařů. Ta si vypěstovala silný vztah ke svému časopisu a více než zdravým rozumem se řídila zásadou, že pokud někdo něco dělá s láskou a zájmem, mohou jít i zdánlivě důležité věci stranou. 

Začátek nového tisíciletí ukázal redakci OPSM dva základní poznatky: česko-slovenská konzolová scéna je již natolik rozvinutá, že se na trhu mohou objevit další projekty zaměřené na svět konzolových hráčů, přičemž první zmínky o PlayStation 2 signalizují, že zanedlouho nastane i pomyslné střídání stráží. V prvním případě se redakce shodla, že vítaným pomocníkem pro hráče, kteří kvůli zákysům ve hrách probděli celé noci a neustále bombardovali OPSM žádostmi o radu, bude vydávání nového periodika, které by se výhradně zabývalo poskytováním obsáhlejších návodů, tipů a triků. Tak vznikl oblíbený „TipStation“, který ze začátku vycházel nepravidelně. Později se jeho vydávání ustálilo na zhruba tříměsíční intervaly. V rámci propagace nového časopisu a rozšíření služeb došlo i k zřízení speciální PlayStation hot-line, kam mohli zoufalí hráči, jež se rad nedočkali v TipStation, směřovat své telefonáty. Dnes se možná při této představě někteří potutelně uculují, ale v této době se jednalo o věc nijak nevybočující a plně zapadající do doby, kdy měl doma připojení k internetu jen málokdo. Operátoři na druhém konci žhavé linky využívali při poskytování rad své paměti, jelikož se jednalo výhradně o zkušené hráče - redaktory s encyklopedickými znalostmi. Zároveň si vydatně rozuměli s internetem s rychlým připojením.  

Pokud jde o druhý poznatek, tedy nadcházející nástup PlayStation 2, zde se v této době již zkušená redakce OPSM poněkud sekla. Neodhadla totiž specifika českého a slovenského trhu, a tak v období, které ještě nepřálo většímu rozšíření nové konzole, začala vydávat magazín věnovaný druhému PlayStation. Tento „Neoficiální český PlayStation 2 magazín“, zkráceně PSM2, který začal vycházet již na přelomu let 2001/2002, ale nedopadl vůbec dobře. Cyklus prvního Playstation se totiž protáhl na mnohem déle, než se původně předpokládalo. V Čechách a na Slovensku o to více, že nástup této konzole byl zde o několik let opožděn. Z tohoto důvodu měla doma v době vydávání PSM2 PlayStation 2 jen hrstka lidí, která si časopis ale nekupovala, protože neobsahoval demo disk. Jednání se SONY v tomto případě totiž prozatím ztroskotala. Důvodem nezájmu veřejnosti o nový časopis byla ale i další skutečnost. Redakce totiž chtěla původní OPSM ukončit a okamžitě přesedlat na novou platformu, jenže proti tomu se zvedla velká vlna nevole u čtenářů, kteří si takřka vynutili pokračování časopisu, i když pod jiným redakčním týmem a šéfredaktorem. A tak paralelně vycházely oba časopisy, z nichž jeden byl mnohem dražší a zaměřoval se na první PlayStation, kdežto druhý výrazně levnější a předznamenávající budoucnost konzolového hraní. A přesto byly prodeje obou časopisů zásadně rozdílné a pro nové periodikum natolik ponižující, že PSM2 krátce po uvedení na trh zanikl.

Zvláštní kapitolou v dějinách konzolových časopisů je druhé období OPSM, které od roku 2001 vedla jiná redakce, neboť ta původní se přestěhovala na PlayStation 2. Všichni, kteří dělali do her, nové redakci OPSM říkali, aby další vydávání časopisu zastavila, neboť brzy bude ztrátové. Jenže díky zájmu čtenářstva se ve vydávání pokračovalo až do začátku roku 2004, kdy vyšlo úplně poslední 71. číslo. Pouhé dva roky před tím, než se samotná konzole přestala vyrábět a distribuovat do obchodů! Nikde jinde v Evropě časopis, který by se zaměřoval pouze na první PlayStation, nevycházel déle. Svou daň si to ale vybralo v podobě nápadného a pochopitelného poklesu kvality obsahu. Žádné větší hry totiž již na první PlayStation v této době nevycházely, a tak se z většiny rubrik i demo disku stal recyklát, který prakticky dokola opakoval pořád to samé. Zvláště některé rubriky, namátkou zmíním třeba „Cheatový taťka“ nebo „Spravedlnost“, kdy parta sígrů ničila nejhůře hodnocené hry, nadzvedávaly obočí u čtenářů už tehdy. Je zcela zřejmé, že časopis měl skončit o hodně dříve, jelikož takto končil již v nedůstojné pozici. Avšak dodnes se nemůže člověk zbavit dojmu velkého heroismu, který redakce prokázala, když tolik měsíců a v podstatě i let táhla časopis jen na základě silného citového pouta, jež si vypěstovali čtenáři k časopisu a redaktoři ke čtenářům.     

Vraťme se ale zpět k PlayStation 2. Ten si své oficiální české periodikum vysloužil na konci jara 2002. Ti samí lidé, kterým před časem nevyšlo vydávání neoficiálního magazínu, si nyní spravili chuť s oficiálním, jenž měl již také řádný demo disk. „Oficiální český PlayStation 2 magazín“ (OPSM2) zabodoval hned zpočátku, protože jeho start se dokonale strefil do doby vydání jedné z nejočekávanějších her v Evropě, a to Final Fantasy X. Obsáhlá recenze a hlavně dvě kvalitní a poměrně dlouhé herní úrovně z FF na demo disku vykonaly své, a tak ti, kteří doposud PlayStation 2 a předchozí PSM2 ignorovali, obrátili a vyrazili k novinovým stánkům. Časopis OPSM2 byl velmi kvalitní, pro někoho možná až překvapivě seriózní, avšak nepřestával být vtipný a nápaditý tak, jak to dokazoval už jeho předchůdce. Příznačné pro časopis bylo, že šetřil s maximálními hodnoceními a za celou dobu své existence udělil pouze sedmkrát nejvyšší známku (jak inspirativní pro dnešek). Dařilo se mu i poté, co zanikl stařičký a už neduživý OPSM a tamní redakce zanedlouho začala vydávat časopis „Play“, který měl také působit na písečku jménem PlayStation 2, jen s tím rozdílem, že měl OPSM2 konkurovat nižší cenou a profesionálním, téměř publicistickým stylem psaní. I Play měl své početné čtenářstvo, ale ne tak vysoké jako konkurenční časopis. Ach, ano, byla to zlatá doba, ale nic netrvá věčně, neboť zběsilé tempo doby přinášelo nové obzory, jež už zvonily umíráčkem pro konzolové časopisy…

Velké vymírání
Roky 2006 - 2007 byly pro české konzolové časopisy smrtící ranou. Vyšel PlayStation 3, který už od počátku sázel na mediální službu, především zdarma stahovatelná dema, což už předem velmi limitovalo konkurenceschopnost časopisů vydávaných s demo diskem. Zároveň došlo takřka k masovému rozšíření internetu do mnoha domácností, což se zákonitě projevilo narůstajícím nezájmem čtenářů o papírovou formu distribuce informací, jelikož si nyní bylo snadné potřebné věci zjistit z pohodlí domova a prakticky jedním kliknutím. Otázka nyní tedy nezněla, který z časopisů skončí, ale pouze kdy skončí.

Jako první to odnesl TipStation. K čemu byly nyní návody, když si je člověk mohl snadno nalézt na internetu a díky YouTube dokonce sledovat celý průchod hrou formou videí? Následoval Play, který jakožto profesionální magazín celkem rychle rozpoznal novou dobu a další vydávání časopisu pozastavil, o to ochotněji, že ani vydavatel nechtěl v další distribuci pokračovat. Zbýval tedy OPSM2, který se musel potýkat se stejnými problémy, jako kdysi jeho předchůdce a ostatní konzolové časopisy na česko-slovenském trhu. Čtenářů ubývalo, kvalitnějších titulů pro PlayStation 2 už nebylo a obsah demo disku brzy vyplňovaly hry, které již byly pořádně vousaté. Kdekdo lidem stojícím v pozadí časopisu říkal: „Na co proboha ještě čekáte?! Ukončete to, váš čas již skončil“, ale nikdo v redakci se na konec nechystal. Opět tak vítězilo silné citové pouto nad argumenty a prodejními čísly. Blížil se konec roku 2007 a časopis stále vycházel, dočkal se dokonce i nového formátu, ale táhnout i nadále obsahově skomírající periodikum se zkrátka již nedalo. Nezbývalo tedy, než se rozloučit a putovat dál.

Pozoruhodným jevem této doby byl další z konzolových časopisů, který u nás vycházel, a to „Oficiální Xbox 360 magazín CZ“. Ten totiž vycházel v době, jež herním časopisům, především těm konzolovým, již nepřála. Nakonec mu bylo dokonce dáno, aby byl - byť jen na kratičký čas - vůbec posledním pravidelně vydávaným konzolovým časopisem u nás. Žádné tajemství a komploty v tom ale nehledejte. Microsoft začal v létě 2007 časopis vydávat v rámci své marketingové kampaně a na podporu zvýšení prodeje své konzole v České republice. Bez této pomoci by časopis těžko mohl kdy vzniknout, v této době již rozhodně ne. Když se ukázalo, že je vydávání ztrátové, Microsoft bez většího rozmýšlení a sentimentu magazín na jaře 2008 pohřbil. Poslední číslo se na pultech trafik a stánků objevilo přesně 30. dubna 2008, jen pár dní poté, co drtivou většinou konzolových hráčů u nás šokovala zpráva o náhlém konci nového a oblíbeného časopisu, o kterém bude řeč v další kapitole…

...dokonáno jest!
Jedním z důvodů, proč redakce OPSM2 stále pokračovala ve vydávání svého milovaného časopisu, bylo čekání na konec jednání se SONY ohledně podpory oficiálního českého PlayStation 3 magazínu. Redakce považovala totiž za jaksi přirozené, aby dlouhá a bohatá tradice českých konzolových časopisů pokračovala i nadále, i když třeba ve skromnějších podmínkách a s vědomím, že by to bylo pouze na čas, než nová doba papírové médium zahubí zcela. Jenže jednání se SONY skončila neúspěšně, a to znamenalo konec nejen pro OPSM2, ale i myšlenku další generace konzolového časopisu. Jenže nebyla by to naše parta nadšenců, aby se tímto „drobným“ neúspěchem dala odradit. Jednoduše jako již tolikrát zmobilizovala síly a rozhodla se vsadit vše na jednu kartu: multiplatformní konzolový časopis.

S nemalou pomocí PC kolegů, hlavně těch, kteří pracovali na časopisu LEVEL, byl ještě na podzim roku 2007 rozjet nadějný projekt s názvem „Next LEVEL“. Jeho úkolem bylo sloučit všechny informace o konzolovém světě do jediného plátku, který by se prodával za příznivou cenu, byl věcný, profesionální, a zároveň pokračoval v tradici minulých časopisů. Zaměřoval se na všechny tehdy na trhu dostupné konzole, tj. PS2, PS3, PSP, Xbox 360, Nintendo Wii a Nintendo DS. Novému časopisu se hodně věřilo, dokonce tak, že je až zoufale ironické, že jediný konzolový časopis, kterému se prorokovala dobrá budoucnost i z tábora věčných posměváčků a skeptiků, vlastně vydržel na českém a slovenském trhu nejkratší dobu a skončil nejtragičtěji. Tehdejšímu šéfredaktorovi, který stál za většinou v Čechách vydávaných konzolových časopisů, se podařilo sestavit vůbec poprvé přesně takový tým, který si žádal, přičemž se mu poštěstilo s vydavatelem dohodnout dobré a korektní podmínky. Prodeje byly i přes počáteční rozpaky dobré a zdálo se, že je vyhráno. Že konzoloví hráči u nás i na Slovensku konečně dostanou časopis přesně šitý jejich vkusu, s nímž ještě několik let budou prožívat velké okamžiky svých konzolí. O to tvrdší rána pak na všechny čekala.

Dodnes se o přesných důvodech konce Next LEVELu pouze spekuluje a nikdy zřejmě nebudou přesně objasněny. I proto, že ani redakce se je nikdy pořádně nedozvěděla. Ví se jenom to, že vydavatelskou společnost koupil jiný majitel, kterému se prodejní čísla časopisu (respektive asi samotná myšlenka konzolového herního periodika), nepozdávala, a tak takřka ze dne na den Next LEVEL obšťastnil zákeřným polibkem smrti. Nikdo do posledního chvíle nic netušil, ani redakce a čtenáři. Poslední vydané číslo časopisu s výčtem zajímavého obsahu v následujícím díle je dodnes němou výčitkou i dokladem, že s tak rychlým koncem nikdo nepočítal. Ti, kteří do Next LEVELu vložili svůj čas a spojili s ním svou budoucnost, se s čtenáři dokonce nemohli ani rozloučit. Na internetu proto o několik dní později kolovala poslední slova šéfredaktora, z nichž si ocitujeme několik vět, které dokáží vystihnout tragiku celé události více, než jakákoli slova, jež bych napsal: „…Byla to skvělá, zábavná jízda a nemalou měrou k tomu přispívalo i neustálé povzbuzování z vaší strany. Myslím, že Next LEVEL bude scházet nám zevnitř, vám na druhé straně příjmu a všem, kteří jej vnímali jako perfektní způsob propagace videoherní zábavy po Česku. Budiž mu země lehká.“ Takto neslavně tedy skončil poslední konzolový časopis v Čechách i na Slovensku a konzoloví hráči osiřeli. Jeden příběh definitivně skončil.

Naděje na závěr 
Uplynulo téměř deset let, během kterých vzpomínku na konzolové časopisy zavál čas. Zrodila se celá jedna generace, nad níž už nebděl žádný konzolový časopis. Přesto postavení konzolové komunity u nás mohutně zesílilo a herní konzole mají v naší domovině téměř kulturní význam. Konzolové časopisy let 1998 - 2008 tak beze zbytku splnily své dějinné poslání. I když bylo po celou dobu zřejmé, že by se nějaký konzolový časopis v Čechách a na Slovensku uchytil a uživil, přece jen se nikomu do takového projektu nechtělo. Snad jako by scházela odvaha navázat na dnes již legendární epochu a jedinečný odkaz starých herních časopisů. Přesto se v říjnu 2017 objevil v trafikách zcela nečekaně zbrusu nový „PlayStation Magazín“. Jednalo se o marketingový tah SONY, která chtěla před nadcházejícími Vánocemi zpopularizovat PlayStation 4 a jeho nové hry i projekty. Časopis tak byl daleko spíše průvodce světem PS4 než klasickým časopisem s recenzemi nebo preview. SONY tento tah vyšel na výbornou, protože zájem o časopis i jeho samotné prodeje byly neuvěřitelné. Bez mála zaskočily i vydavatele. Ihned se proto rozběhly spekulace, že SONY bude ve vydávání pokračovat i nadále a možná nás čeká pravidelný magazín, i když téměř jistě nikoli měsíčník (vydávání jednou nebo dvakrát za rok však reálné je). Redakce a vydavatel zájem mají. Na tahu je nyní SONY. Uvidí se teprve v letošním roce, zdali se jedná o začátek nové kapitoly historie konzolových časopisů nebo pouhou anomálii. A tak stále nezbývá, než si povzdechnout a konstatovat, že éra konzolových časopisů skončila dosti neslavně v roce 2008...         

…hořká pachuť konce jedné významné epochy, která pomáhala utvářet kulturu hned několika generací hráčů ve dvou zemích uprostřed Evropy, tak sice přetrvává i po letech, ale stále více jí přebíjí pocit neskonalé vděčnosti. Jedná se totiž o inspirativní příklad toho, kdy lze dělat něco dobře a hlavně z čestných pohnutek. Je to skutečně silný příběh pár jedinců, kteří do toho před mnoha lety šli, ale museli ujít pouť trvající více než jedno desetiletí, prožít si několik pádů i velkých okamžiků, a nakonec dojít až do míst, odkud už nebylo návratu, aby dokázali sobě navzájem i všem pochybovačům, jak silná byla ve skutečnosti jejich vůle a víra, že i konzolový časopis může mít své místo v novinových stáncích a srdcích čtenářů. Jako autor pevně věřím, že nyní nebudu mluvit jen za sebe a své přátele, když tento článek zakončím vzkazem pro všechny, kteří se podíleli na utváření naší historie konzolových časopisů: děkujeme a NIKDY nezapomeneme! Jejich odkaz totiž žije v každém z nás a už nemůže být uhašen!

Autor článku: Leon