Obsah kolekce
Než se vrhnu na samotnou recenzi, tak vám musím říci, co vlastně Halo: The Master Chief Collection obsahuje. K dispozici jsem měl digitální verzi, která si ukousne pro sebe 45GB na pevném disku. Vlastně tuto velikost si ukousne i klasická krabicová verze. Následně po instalaci ale určitě doporučuji stáhnout day one update, který má necelých 16GB. Ten odemkne kompletně multiplayerovou část, kooperativní část, navíc řeší problémy se stabilitou a přidává finální mix zvuků. Po tomto updatu tedy i v singleplayeru čeká o něco kvalitnější zážitek. Vývojáři se ostatně netají tím, že vše prostě do poslání do lisoven nestihli, jen dodali kolekci na disky, aby bylo možné všechny čtyři hry dohrát v singleplayeru. Navíc slibují, že i v následujících týdnech budou vydávat updaty podle zpětné vazby od hráčů, aby byl zážitek z hraní co nejlepší.

Už po zapnutí se před vámi objeví pěkné menu celé kolekce, které hodně připomíná povedené filmové kolekce, navíc je doprovázeno nádhernými skladbami, které celou Halo sérii charakterizují. V menu si můžete hned vybrat z her, mezi nimiž je nejen remake prvního dílu Halo, ale také hodně diskutovaný Halo 2 remake, no a hry poté uzavírají díly Halo 3 a Halo 4. Kolekce navíc obsahuje i seriál Halo Nightfall, který jsem ale v době recenzování neměl možnost si pustit, jeho kvalita je ale dle zahraničních recenzí hodně slabá, no a vše samozřejmě uzavírá pozvánka do multiplayerové betaverze Halo 5: Guardians, která má běžet od konce prosince. Jak je z předchozích řádků patrné, obsahu má Halo: The Master Chief Collection opravdu hodně.

Halo: Combat Evolved Anniversary 1, Halo 3 a Halo 4
Protože se před vydáním hodně mluvilo o remaku druhého dílu, nechám si ho do samostatné kapitoly, ostatně prošel největší změnou oproti zbytku kolekce. Co se týče prvního dílu, ten už se dočkal remaku na konzoli Xbox 360, takže nebylo nutné ho nějak hodně upravovat. Vývojáři vzali původní remake a jen ho přeleštili do rozlišení 1080. Framerate se po většinu času drží na 60 snímcích, ale občas lehce klesne. Nejde o nic hrozného, ale v 60 snímcích hra určitě po celou dobu nejede. Kromě lepšího rozlišení se remake může na Xbox One pyšnit i lepším osvětlením a několika novými efekty, ale to je vše. Pokud se chcete o něm dozvědět více, můžete zkusit samostatnou recenzi, v níž se vše - http://konzolista.tiscali.cz/articles/onearticle?link=halo-combat-evolved-anniversary-166465 . Jen ještě doplním, že i Xbox One verzi můžete přepínat z nové grafiky do staré, jako tomu bylo na Xboxu 360. Stejná péče, jako prvnímu dílu, se věnovala třetímu. I ten běží v 1080p a to dokonce při pevných 60fps po většinu doby, jen v několika málo okamžicích jsem zaregistroval pokles, a rovněž mu bylo upraveno osvětlení. Zub času je ale na právě třetím dílu vidět nejvíce, vyšel ostatně hned na začátku generace Xboxu 360, ale s tím se asi tak nějak musí bohužel počítat. Zvláště animace postav a jejich obličeje nejsou moc povedené z dnešního hlediska, ale samozřejmě hratelností je to pořád ono dobré Halo 3.

Nejhezčí hrou z kolekce je zcela jistě Halo 4 (celá recenze Xbox 360 verze - http://konzolista.tiscali.cz/articles/onearticle?link=halo-4-171794 ), které vypadalo fantasticky už na Xboxu 360. V rozlišení 1080p vypadá jednoduše skvěle, a kolikrát jsem si říkal, že jde o hru dělanou rovnou na Xbox One. Samozřejmě je to dáno modernějším enginem, předchozí díly běžely ještě na starší verzi, kterou vytvořilo studio Bungie. Na druhou stranu, Halo 4 má nejvíce problémů s frameratem. Ten 60 snímků dosahuje jen občas, většinou běží mezi 40-50 snímky, což může způsobovat menší chvění obrazu. Někdy framerate dokonce klesne opravdu hodně, a to i třeba v prázdných místnostech, takže si myslím, že vývojáři zde optimalizaci trochu odflákli, a mohli jí určitě věnovat více času. Xbox One má určitě výkon na to, aby byl framerate lepší, a jen takto kazí dojem z této jinak výborné akční hry. Pro někoho možná může být zklamáním, že není přítomen u čtvrtého dílu oblíbený kooperativní režim Spartan Ops. Vývojáři ovšem slibují, že je v plánu a zdarma bude dostupný od prosince, takže určitě o něj nepřijdeme. Navíc bude hned dostupných všech deset epizod najednou, na nic nebudeme muset čekat, což je jistě příjemné.

Všechny zmíněné hry si můžete pochopitelně dát v kooperaci pro dva hráče (pro čtyři jde jen Halo 3 a Halo 4), vše dle testování funguje bezproblémově, a dokonce vývojáři už na začátku umožňují zapnout jakoukoliv kapitolu, takže jednotlivé díly nemusíte hrát od začátku. Tady je docela překvapením, že abyste viděli bonusový filmeček u Halo 3 a Halo 4 na Legendary obtížnost, stačí zapnout poslední kapitolu, což je epilogue, který nehrajete. Přehrát tyto skryté bonusové ukázky je proto nyní naprosto snadné, a je to škoda, že vývojáři toto nějak neošetřili. Každopádně rozdělením jasně vývojáři cílí především na fanoušky, kteří už hry hráli a nyní si budou chtít zopakovat třeba jen vybrané části. Samozřejmě, i pro nováčky je určena, ti alespoň si objasní příběhové události, které vyvrcholí v Halo 5. Na to navíc odkazuje jedna nová animace během Halo 2, aby bylo vše následně propojeno. Filmeček se už objevil na internetu, ale určitě doporučuji se na něj nedívat. Přece nechcete přijít o překvapení. Všechny čtyři kampaně mají velkou znovuhratelnost, jednak se skvěle hrají v kooperaci, což nikoho asi nepřekvapí, je to prostě Halo, ale obsahují tunu sběratelských předmětů jako lebky, jsou v nich i speciální terminály, a samozřejmě vše podporuje i velké množství achievementů. Těch je ve hře neskutečných 450, které dají dohromady monstrózních 4500 bodů. Takový splněný sen každého lovce achievementů!

Halo 2 Anniversary
Největší hvězdou kolekce je pochopitelně Halo 2, které bylo kompletně překopáno do nového enginu. Pro spousta hráčů navíc půjde o první setkání s touto velkou videoherní klasikou, kterou mnozí považují za vůbec nejlepší díl celé ságy a jednu z nejlepších akčních her všech dob. Proto se nyní na tento díl trochu podrobněji podíváme.

Někdo by mohl říci, že Halo jsou jen prosté střílečky bez hlubšího příběhu, ale to by byla chyba. Právě na propracovaném příběhu s nezapomenutelnou a jedinečnou atmosférou, civilizacích a historii vlastně celé Halo stojí a druhý díl vnesl do všeho daleko větší hloubku a propracovanost, protože dokázal vylíčit všechny strany konfliktu a rovněž ukázal motivy jednotlivých postavy. Druhý díl Halo prakticky navazuje příběhově na svého předchůdce. Vše začíná v Covenantském svatém městě High Charity, kde probíhá soud s jedním s Elites, který měl nařídit zničení Halo. Výslech čeká i hlavního hrdinu Master Chiefa, ale vše se podle očekávání zvrtne a musí se zpět do boje. Příběh druhého dílu má hodně velké tempo, moc hluchých míst neobsahuje, a neustále žene hráče kupředu, což následně vyústí v přípravu na finální rozhodnutí, které přijde v Halo 3, nebo alespoň mělo přijít. Vývojáři z Bungie navíc ve druhém dílu nešetřili velkými zvraty a epickými scénami, což ještě je v tomto remaku patrnější, protože filmečky jsou kompletně překopány, k čemuž se ještě dostanu.

Halo vždy stavělo hlavně na výborné hratelnosti a druhý díl v tomto není samozřejmě výjimkou, možná bych i řekl, že přinesl v žánru first-person akcí ideální poměr všeho. Základem jsou samozřejmě přestřelky s protivníky, které studio Bungie vždy umělo a pořád je jednoduché si je užívat, a to i po deseti letech po vydání. Může za to především skvěle vyladěná střelba, ze zbraní je radost střílet, a také umělá inteligence protivníků, která i dnes mnohé moderní akce zadupává hluboko pod zem. Nepřátelé, a že jich je tu docela dost druhů, se kryjí, na bojišti podporují a neslouží jen jako tupí panáci na odstřel. Ono Halo nikdy nebyla bezduchá střílečka, souboje ve druhém dílu jsou inteligentní a vyžadují taktiku, prostě trochu té snahy, protože už na Normal rozhodně nejde o procházku růžovou zahradou. Navíc Halo 2 má výborně navržené levely, hodící se pro akci, kterou můžete provádět i z nějakého toho dopravního prostředku, když jde o větší plácek, a samozřejmě se plní rozmanité úkoly spojené hlavně s příběhem. Každý díl v kolekci je rozdělen na deset kapitol, Halo 2 jich má jako jediné hned patnáct, přičemž na první dohrání po letech mi vše zabralo slušných deset hodin. To je jistě pěkný čas, ale Halo 2 má pochopitelně i velmi dobrou znovuhratelnost.

Vývojáři si dali tu práci, a kompletně Halo 2 předělali do modernějšího kabátku. Tedy, trochu je na hře vidět, že pravděpodobně vznikala ještě pro Xbox 360, protože engine je použit z remaku prvního dílu, což je možná škoda, protože Xbox One by určitě zvládl i modernější engine s daleko lepšími efekty. Každopádně i tak Halo 2 vypadá nesrovnatelně lépe, překopány byly textury, nasvícení a levely mají daleko více objektů, což si můžete ověřit opětovným snadným přepínáním do originálu. Tato možnost zde tedy nechybí, a kolikrát jsem byl překvapen, jak moc byl daný level překopán. Přepínání je opět bleskové, nenarušuje ho žádný zásek nebo tak podobně. Kampaň Halo 2 jako jediná z kolekce běží v nižším rozlišení 900p, ale tento fakt asi moc během hraní nepostřehnete, hra vypadá prakticky identicky jako ostatní díly. Důležitější je, že vše běží stabilně v 60fps, framerate má pochopitelně na hratelnost větší vliv, a je super v 60 snímcích si Halo 2 vychutnat. Vývojáři nepřekopali jen grafiku, ale nově nahráli i hudební doprovod, zvuky a dabing, což je jasně patrné od první minuty. Po grafické i hudební a zvukové stránce si proto užijete Halo 2 na maximum. Pro hráče, kteří touží po originálních zvucích, tato možnost tu také je.

Zatím jsem mluvil jen o hře, ale největší chloubou Halo 2 jsou filmečky. V původní verzi byly čistě v enginu hry, ale vývojáři se rozhodli, že nově je vytvoří za pomocí CGI, a musím říci, že díky tomuto rozhodnutí vypadají naprosto parádně, nerušeně se zapínají nejen na začátku nebo na konci mise, ale i v průběhu. Filmečky navíc nejsou jen překopány k 1:1, ale obsahují trochu jiný střih v nové verzi, aby vše bylo dynamičtější a působivější. Najednou Halo 2 získává ještě více na atmosféře, a výborné herecké výkony ve filmečcích dokážou pořádně motivovat do další mise. Jejich úroveň je opravdu parádní, jedná se o naprostou špičku v oboru, která se může směle rovnat mistrovským dílům od Blizzardu. Samozřejmě i během filmečků si můžete hru přepínat do originálu, a možná je poté oceníte ještě více.

Halo 2 je i po deseti letech tou dech beroucí akční hrou, která má výborný nadčasový design, inteligentní přestřelky s protivníky, při kterých se člověk náramně baví, nově navíc je vše zabalené do pěkného vizuálního kabátku, doprovázeno nově nahranou hudbou. Halo 2 v Anniversary ukazuje, proč je považováno za jednu z nejlepších first-person stříleček videoherní historie.

Playlisty
Když všechny díly dohrajete, tedy jejich kampaně, což je na celou řádku hodin, můžete se pustit do speciálních Playlistů. V nich vývojáři připravili vždy vybrané epizody z jednotlivých dílů a náhodně je seřadili, navíc jsou vždy připraveny na určitou obtížnost, kterou musíte zdolat. Vybrat si můžete playlisty epizod z jednotlivých dílů, ale jsou tu i sady playlistů, které kombinují mise ze všech dílů dohromady, takže nejprve se budete prohánět v misi z Halo 2, a následovat poté bude třeba mise z Halo 4. Docela zajímavý nápad, který je hlavně v kooperativním režimu zábavný a fanoušky by tak měl udržet po další hodiny, tedy hodiny, asi i možná týdny. Playlistů je totiž hodně a než budou ty dohrány, zabere to spoustu času.

Multiplayer pro fanoušky i nováčky bez levelování
Kolekce obsahuje multiplayer ze všech čtyř dílů, přičemž ho nespojila k mému překvapení v jeden fungující celek, ale vše je rozděleno na části, jako tomu bylo v minulosti. Budete tak přepínat mezi multiplayerem Halo 1, Halo 2, Halo 3 a Halo 4, což může být trochu pro někoho zmatek, zvláště když se v každém dílu trochu liší ovládací mechanismy a další vlastnosti, třeba střelba. Ono když chvilku hrajete Halo 2 a následně přepnete do Halo 4, pokrok je jasně znát a chvilku trvá, než si zase zvyknete. Osobně v tomto problém moc nevidím, i když někdo bude mít s tímto určitě problém, pořád jde vybírat jen zápasy z určitého dílu, navíc každý díl má dostatek map, aby se jen tak neohrál.

Protože tu jsou hned čtyři hry, není možné očekávat, že budete v nich levelovat a odemykat si zbraně a další věci, které později využijete (k odemknutí jsou pouze avataři za hraní singleplayeru). V prvních třech dílech ostatně podobné levelování nebylo, v Halo 4 už ano, ale zde chybí. Všechny zbraně máte hned odemknuty, přičemž je tak možné si vytvářet Loadouty. Do ostatních dílů jde vytvořit jen postava, s níž následně budete po bojištích pobíhat. Když jste si přečetli poslední věty, tak se určitě ptáte, jestli je vůbec nějaká motivace multiplayer hrát. Ona samozřejmě je, a ta motivace se jmenuje hratelnost, k níž se ještě dostanu, ale jinak pochopitelně hodně záleží, jak moc vás bude Halo v multiplayeru bavit. Ono je znát, že dnes už tento archaický systém, založený jen z potěšení z her, moc netáhne, a je dávno překonaný.

Série Halo prakticky ukázala směr, jakým se moderní multiplayerové akční hry následně vydaly. Ve své době první Halo bylo průkopníkem v arénových přestřelkách na konzolích, a je vidět právě na sérii Halo a této kolekci, že se žánr za poslední roky moc neposunul. Prakticky i dnes Halo pořád je svěží a patří po stránce hratelnosti k tomu nejlepšímu, a to v tak našlapané konkurenci, v níž je nejen Call of Duty nebo Battlefield, ale i další povedené akce. Ačkoliv zde chybí levelování a další věci, na které jsme zvyklí, nelze popřít fakt, že v Halo kolekci se skrývá spousta zábavy, protože se jednoduše jedná o velmi dobrou arkádovou akční střílečku, tedy střílečky, se spoustou zbraní, výborným bojovým systémem a možností ovládat po rozlehlých mapách vozidla. Během několika desítek zápasů jsem si užil opravdu spoustu srandy a nepochybuji, že ještě sem tam Halo určitě zapnu a budu se dobře bavit. Ano, kolekce Halo není jako poslední Call of Duty, které zapínáte tak nějak automaticky, abyste se posunuli v levelu a odemkli další součástky a tak dále, což je podpořeno i skvělou hratelností pochopitelně, ale poslouží dobře ve chvíli, kdy si jen tak chcete zastřílet, a je vám jedno, že se nikam neposunete. Ostatně pochybuji, že tu byly s touto kolekcí nějaký větší ambice. Ty budou pochopitelně až s Halo 5.

Každopádně každý díl Halo obsahuje opravdu celou řádku herních režimů (je tu celá Halo historie ostatně), které patří k velkým klasikám a pořád se hrají velmi dobře. Je tu samozřejmě Slayer, v němž bojují všichni proti všem, ale také Capture the Flag, u Halo série hodně populární King of the Hill, který je o zabírání bodů na mapě, a tak bych mohl pokračovat. Herní režimy se vždy liší podle daného dílu, navíc je možné při zakládání je různě modifikovat a nastavovat podle potřeby. Velkou devízou kolekce je pak hned stovka map, jsou tu prakticky všechny mapy, které do Halo her vyšly. U Halo 1 a Halo 2 se samozřejmě u mnohých z nich podepsal zub času, nejsou tak přitažlivé a asi se budou hrát v budoucnu nejméně, každopádně šest z map z druhého dílu tu má i svoji modernější upravenou verzi. Tyto upravené verze vypadají pěkně, mají dobrý design a určitě poslouží v následujících týdnech velmi dobře. Je škoda ovšem škoda, že takto předělaných map je tu jen šest (StoneTown, Bloodline, Warlord, Shrine, Zenith a Lockdown), mohli jich vývojáři předělat více. Je jasné, že množstvím map chtěli vývojáři potěšit hlavně fanoušky, ale do budoucna bych to viděl tak, že se bude hrát jen několik nejlepších map z Halo 2, Halo 3 a Halo 4, a na ostatní se zapomene, což je logické. Když už jsem u map, ještě zmíním Forge režim, v němž si je můžete různě upravovat – rozmisťovat jinak respawny, měnit předměty a tak dále, takže jde spíše o menší úpravy. Upravit si můžete několik vybraných map z Halo 2 a všechny ze třetího a čtvrtého dílu.

Zatím jsem mohl testovat hru jen na speciálním review eventu, který pořádal Microsoft pro novináře, přičemž během něj vše běželo plynule, bez lagů a dalších problémů, připojování do her, tedy načítání map bylo také rychlé. Jak ale samozřejmě vše bude fungovat při plné zátěži, si musíme počkat. Snad Microsoft nic nepodcení, obava si ale myslím, není v tomto případě na místě.

Součástí Halo: The Master Chief Collection je i během E3 oznámený Halo Channel, což je prakticky samostatná aplikace, v níž naleznete novinky z Halo univerza, dokumenty, videa i slíbený Halo: Nightfall seriál, na který dohlížel Ridley Scoot. Aplikace je přehledná, má zajímavý obsah, jen mi u ní vadilo, že hra se do ní občas přepne, když najdete terminál, což samozřejmě chvilku trvá a takovéto přepínání není zrovna ideální, když chcete rychle hrát. Každopádně Halo Channel je ale určitě pro fanoušky přínosnou aplikací, která má hlavně do budoucna potenciál se dále rozrůstat.

Halo: The Master Chief Collection je povedená kolekce čtyř přelomových akčních her, která je určena pro všechny hráče. Fanoušci v ní najdou své oblíbené hry v hezčím grafickém kabátku, zvláště druhý díl, který vypadá úžasně, a dojem z něj podtrhávají nádherné filmečky, z nichž kolikrát spadne brada. Nováčci poté budou moci zjistit, proč je Master Chief takovou videoherní celebritou, a budou se navíc moci připravit na přicházející pátý díl. Halo: The Master Chief Collection mohu doporučit naprosto všem, je tím nejlepší, co si můžete na konzoli Xbox One pořídit.