Píše se rok 2005 a Sony právě zažívá boom na herní frontě. V jeden rok na trh vtrhlo hned několik zajímavých titulů - jmenovitě pokračování legendární stealth akce Metal Gear Solid 3: Snake Eater a brutální řezačka God of War, kde se dostáváte do role vrchního šéfkuchače Kratose. Mezi nimi trčela i jedna závodní hlavička, která působí jako růže na poušti. Závodní hra mezi akcemi napěchovanými krví a napětím. Abych hře nějak neukřivdil, napětí a stres se dal více než krájet. On se dal přímo řezat!

Na hře je velmi patrné, že vývojáři vědí, s čím mají tu čest. Graficky absolutně vyšperkovaná hra do posledního detailu, který právě chybí některým dnešním rádoby hrám nové generace. Efekty lesku působily na karoseriích překrásně, i když se časem auta zašpinila dravou jízdou všude možně, a tak bylo nutné je protáhnout myčkou. Nemusím snad mluvit o kvalitě vymodelovaných aut, která působí jako 1:1 verze skutečných kočárů. Ve hře se dokonce objevil i tolik postrádaný pilot, protože lidé naříkali na absenci řidiče. Sice působil tak nějak podivně, ale jeho kontra volantem přesně seděla při zatáčení vozu. Bohužel ne tolik chvály se dá říct o tratích. V podstatě se jedná stále o to samé, s tím rozdílem, že přibylo pár textur navíc, nahodila se nová barevná fasáda a konec. To platí o většině neoficiálních tratí, které působí nudně a trošku bez nápadu. Naopak legendární Nürburgring je odjakživa lesní trať, ale působí jaksi tajemně a klidně. Stejně tak okruh Circuit De la Sarthe, na kterém se v realitě jezdí 24 hodinové závody, působí naprosto obyčejně, přesto z něj vyzařuje nádech historie. Historie motorismu na vás dýchne při hraní této hry hned několikrát, a povím vám, je o co stát.

Právě model řízení prošel obrovskou změnou ve srovnání s předchozím dílem, kdy si člověk uvědomí, že se vývoj žene neustále dopředu a na nic nečeká. Nyní byl ještě markantnější rozdíl v přístupu ke každému z vozů. S nadupanými americkými kárami si musíte pořádně přibrzdit před zatáčkou a až poté zatáčet, zatímco evropany a upištěné japonce v pořádku kočírujete při průjezdu i tím nejnepříjemnějším apexem. Každé auto bylo proto svým způsobem originální a jedinečné. Proto vyžadovalo odlišný způsob ladění a nastavování, a že bylo z čeho vybírat! Mnoho součástek, jedna záludnější než druhá. Stejně tak přibyla možnost namontování nitra, neboli směs nitromethanu, která je vháněna do spalovacích komor motoru. Tento trend se ve hrách začal objevovat díky filmům jako Rychle a Zběsile, avšak bohužel Gran Turismo je ta poslední, do které se hodí. Mohli jste tedy seřizovat nespočet položek, od tvrdosti tlumičů, až po pevné prvky karoserie, jako zadní a přední spoiler, pro zvýšení nebo snížení přítlaku. Jen je škoda, že vás hra do podobných věcí vůbec nějak nenutila, neboť obtížnost byla, co se týče všech závodů, opravdu jednoduchá. Přesto jste se za dobu hraní, která činila v mnohých případech měsíce, vůbec nenudili a bavili se náramně až do konce. K tomu všemu vylepšování a nakupování samozřejmě potřebujete peníze, protože kdo maká, má za tři.

Díky mnoha druhům závodů, perfektnímu rozložení kariéry a několika bonusům navíc se tento díl stal zatím nejkomplexnějším. Kariéru začínáte jak jinak než v licencích, které se skládají prakticky ze stejných disciplín jako v minulých dílech, proto není nutné snad nic dodávat. Brždění, zatáčení pod plynem, řízení plynem, až po S licence, kde jedete proti času celé jedno kolo. Stejně jako ve třetím díle jste i zde odměňováni za úspěšné plnění licencí, což zajisté potěší v těch krušných začátcích. Také závodů se objevilo opravdu přehršel, dokonce v mnoha různých variacích a s odlišnými podmínkami. Podle toho se dělily na několik základních tříd - začátečnická, pokročilá, expert, rally, tovární a vytrvalostní. Trošku pozornosti si zaslouží vytrvalostní třída. Jak jistě víte, už v prvním Gran Turismu se objevily vytrvalostní závody, které mnohdy trvaly třeba dvě hodinky čistého času. GT4 se posunula ještě kousek dál, konkrétně k závodům, které trvají třeba 24 hodin!! Ráno nastoupíte, druhý den vystoupíte. Pamatuji na časy, kdy jsme se ve dvou střídali při závodech, bylo to super. Skoro jako doopravdy. Bohužel však ten pocit z přítomnosti na samotné akci jaksi chybí, vzhledem ke stálosti počasí a denní doby. Pokud do budoucna PD zapracuje na tomto faktoru, rozhodně jenom dobře. Déšť za nočního závodu, to by byla teprve taškařice!

Ale hru bylo vlastně možné hrát dvěma způsoby. Buďto klasický A-Spec, kde ovládáte vůz vy, nebo režisérský B-Spec, kde se staráte o chod závodu a instrukce automobilu. Vy tedy zasahujete pouze instrukcemi, kterých se musí počítač držet při řízení vámi zvoleného auta. Pokud vidíte, že dochází palivo, ihned ho nažeňte do boxů pro doplnění, stejně tak to je s pneumatikami, ale také tempem rychlosti a správným předjížděním. Také můžete závod až trojnásobně zrychlit, což pravděpodobně využijete při již zmíněných vytrvalostních závodech.

Jelikož je hra stavěná převážně na jízdě v autech a jejím prožitku, co by to bylo za hru, která obsahuje třicet aut? Pche, pokud přičtete sedm set, dostanete se k reálnému počtu. K postupu v kariéře jste mohli využít těžko uvěřitelných sedm set automobilů, což je úctyhodné číslo, zvláště ve hře takovýchto rozměrů. Paradoxem je, že zde naleznete i kočáry (bez legrace), které pomalu nevyjedou ani mírné převýšení. Konkrétně takový 1886 Benz Motor Patent Car, který je v podstatě jeden z prvních vozítek s motorem. Co dodat, závratná rychlost 15 km/h ve vás nevyvolá nějak vzrušující pocity, ale jízda z kopečka pozpátku rozhodně ano. Ale abychom jen nehanili, projet se můžete i v legendárním Fordu T. Pravým opakem těchto stařešin jsou vozy futuristické, které slouží převážně jako reklama, pravým příkladem je automobil od firmy Nike, který posloužil jako studie. Člověk je většinou ani nijak nevyužil, avšak zpestření je to pěkné. Tratí je celkově zatím nejvíce a dělí se na městské, vymyšlené a nakonec tratě reálné, jejichž příkladem je právě Nürburgring, aneb zelené peklo v té nejčistší podobě. Městské většinou vychází z reálných předloh nebo okruhů zasazených přímo ve městě. Například krásná noční trať v Paříži osvětlená mnoha světly je překrásná a okouzlující. Celkově tedy provětráte výfuky na jednapadesáti tratích z celého světa, byť i toho virtuálního.

Absolutní novinkou je však režim fotografování, který je opravdovou lahůdkou a třešničkou na dortu každého motoristy. Fotit můžete přímo v záznamech závodu nebo na předem daných lokacích z celého světa. Kdo by si nechtěl vystavit své nablýskané autíčko na rybím marketu kdesi v Asii nebo naopak v lesích podzimního hávu. Následně si své auto postavíte, jak chcete, nastavíte filtry a fotíte! Fotky můžete upravovat, jak je vám je libo, od nastavování jasu a kontrastu až po saturaci barev. Fotky můžete následně exportovat na externí média jako třeba flash disk.

Ještě než to celé putování napříč sérií Gran Turismo ukončíme, nedá mi to, a řeknu něco k prodejnosti a zásluhám hry. Do Června 2008 se prodalo přesně 11,53 milionu kopií, ale to není konečný verdikt. Čísla stále rostou, a to celkem slušným tempem. Dále hra získala nespočet různých ocenění, těmi nejprestižnějšími jsou „Nejlepší závodní hra” od Game Critic Awards a „Top 50 her toku 2005” od Game Informeru. Nemluvě o hodnoceních, která si hra vysloužila od ostatních serverů.

I přes slušnou konkurenci závodních her, ať už na Playstationu, nebo na jiných platformách, bylo Gran Turismo právě alfou a omegou zájmu lidí. Hra má neuvěřitelný šmrnc i dnes, v přítomnosti všech těch next-gen her. Uvidíme, jak dopadne Gran Turismo 5.