Kapacita obyčejných CD medií se začala pomalu ztenčovat, neboť nová generace je nová generace. Bavíme se o mnohem detailnější grafice her, než kdy bylo možné si jen představit, o nových fyzikálních modelech, ale také o celkové rozloze a velikosti her. Gran Turismo přineslo vše krom zmiňované herní velikosti. Sice přineslo stejnou porci zábavy na mnoho hodin, ale bohužel jsme ve hře nenašli téměř žádný nový obsah, ba co více, ještě ho ubylo. Dá se říct, že šlo o jediné mínus, které této hře můžeme vytknout. Na E3 v roce 2000 bylo toto Gran Turismo představeno pod pracovním názvem „Gran Turismo 2000”. V té době uchvátilo všechny, kteří měli šanci ukázku shlédnout. O rok později se nám už hry točily v mechanikách nové ultramoderní Playstation 2.

Stejně jako Metal Gear Solid 2 a Grand Theft Auto 3 patřilo Gran Turismo 3 k jedné z prvních vln PS2 her. To bylo možná trošku uspěchané, neboť PD si musel s vydáním hry velmi pospíšit, byli k tomu nuceni ze strany Sony. Grafika byla opravdu vyšperkovaná do posledního detailu. Brzdy při dostatečném zahřátí světélkovaly, dým od pneumatik dosáhl neúnosné hranice efektivnosti a fyzika byla jedna báseň. Každý obyčejný hráč nebo motorista chrochtal blahem při hraní. Nyní se ještě více prohloubily rozdíly mezi druhy pneumatik díky vymakané fyzice, stejně tak model řízení prošel výraznou změnou, a to jsme si říkali, že už to lepší být nemůže! Chyba. Hra byla doslova okouzlující, neboť nikdo do té doby neviděl takovou nádheru na vlastní oči. Spatřit next-gen hry a ještě je hrát! Wow! Co si zaslouží výtku, jsou zvuky jednotlivých aut, které ve hře zněly velmi podobně a někdy úplně stejně. Proto mezi hráči panoval názor, že se vývojářům prostě nechtělo piplat s jednotlivými zvuky.

Jak jsem řekl, technických věcí přibylo mnoho, bohužel obsahem se hra posunula k prvnímu dílu. Není divu, vývojáři se ještě seznamovali s novými nástroji a ta pravá evoluce přišla až o čtyři roky později. Hra obsahovala přes 150 velmi detailních aut, každé z nich bylo specificky testováno a přeneseno do hry. Nemusím ani jmenovat staré známé značky, které se ve hře objevily. Bohužel by to nebyli Japonci, kdyby do hry nedali patnáct verzí jednoho auta s tím, že každá verze se lišila například pouze faceliftem designu. Škoda, kdyby se tohoto lidé z Polyphony Digital pro příště vyvarovali, rozhodně by to nebylo špatně, ba naopak, dostaly by šanci i jiné automobilky ve hře dosud nespatřené. Ale přesto panovaly značné rozdíly v regionálních verzích. Zatímco Evropa měla nejužší výběr aut, Japonsko a US měly na výběr z několika dalších kočárů. Vůbec poprvé a zatím asi naposledy se ve hře objevil vůz značky Lamborghini. Je sice pravda, že šlo „pouze” o závodní úpravu a vydané jen v japonské verzi GT, ale přeci jen to byl jistý záchvěv k uchování do dalšího dílu. Nestalo se tak. Polyphony Digital teď bojuje o uvedení značky do GT 5. Také se jednalo o první díl, ve kterém jsme se mohli svézt formulemi, které však nebyly licencované, a tak se honosily fiktivními názvy jako „Polyphony 001” a „Polyphony 002”.

Stejně můžeme mluvit o tratích, jejichž počet klesl z původních sedmadvaceti na devatenáct v podstatě úplně stejných, akorát v kabátku nové generace. Přibylo pár nových textur, rozlišení se trošku natáhlo a taky na ně flákli pár svěžích barviček. Takhle nějak to chodí u PD. Ale není oč stát, GT bylo vždy zaměřeno na samotné vozy, nežli tu polívčičku kolem. Samozřejmostí jsou staré známé tratě jako Trial Mountain, Seattle Circuit, Laguna Seca, ale i nové kousky v podobě legendárního F1 okruhu v Monte Carlu nebo Complex String, která dokonale procvičila vaše řidičské umění.

Systém výhry a odměny byl také mírně přepracován, takže vás nyní hra odměňovala daleko více a příjemněji než byste čekali. Za každou dokončenou čtvrtku hry jste dostali odměnu v podobě auta, které bylo nějakým způsobem jedinečné a těžce sehnatelné. Proto vás vždy jeho prodej patřičně znechutil a naštval. Také peněžní odměny se dočkaly několika výrazných změn, a tak bylo daleko lehčí vydělat více peněz za menší dobu, nežli tomu bylo v minulých dílech. Systém výběru závodů byl nyní o něco přehlednější, hlavně rozdělení do tříd pro začátečníky, pokročilé a experty fungovalo výborně. Bohužel licence zůstaly a nejspíše i do budoucna zůstanou, tudíž vám sebraly nějaký ten čas, zatímco jste si mohli naplno užívat pravých závodů. Každopádně našly své uplatnění a pro začátečníky posloužily výborně. Stejně tak jako pokročilejším hráčům, kteří se teprve seznamovali s nástrahami nové hry. Za úspěšné plnění licencí jste poprvé obdrželi i nová auta, okamžitě použitelná v kariéře, což byla značná výhoda oproti minulým dílům, kde jste za sebou tahali nudli, abyste si mohli pořídit vysněné turbodmychadlo proti soupeřům s rychlejšími pekáči. Menu kariéry zůstalo nezměněné, což je jen dobře, vzhledem k tomu, že mapka byla přehledná a vše jste měli po ruce.

Stejně jako minulým dílům, ani tomuto se nevyhnul úspěch. O tom, že se hra stala miláčkem jak spotřebitelů, tak recenzentů, není pochyb, o čemž svědčí například hodnocení 9.8 od IGN, nebo 9.4 od Gamespotu. Stejně tak hra obdržela platinové hodnocení od Electronic Gaming Monthly. Do dubna roku 2008 se prodalo neuvěřitelných 14,9 milionu kopií, což značí zatím nejúspěšnější hru ze série, co se prodejnosti týče. Tato čísla zajistila cestu do síně slávy a následnému zařazení hry do „Platinum” série.

Ačkoli se jedná o zatím nejméně oblíbený díl z celé série, prodejní čísla i úspěch ve světě mluví opačně. Není divu, jelikož se každé pokračování Gran Turisma stalo téměř kultem, ke kterému se modlilo mnoho lidí. Proto je tak těžké dát hře jinou známku, než tu nejlepší!