Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro

Golem je dobrodružná akční hra z první osoby, v níž se ocitáte v kouzelném, trochu záhadném a na první pohled pohádkovém světě. V něm žije hlavní hrdina Twine, mladík, který je bohužel jednoho dne během děsivého incidentu ošklivě zraněn a jeho sestra přijde o život. Na lůžku ovšem dlouho nezůstane, protože má díky odkazu své matky moc ovládat různé loutky, ale také velká a záhadná stvoření, kterým se říká Golemové. Ti jako jediní dokážou projít bránou do starobylého města a prozkoumávat ho. Ve výsledku tedy nehrajete za mladíka, ale za ovládaného Golema, skrze něhož vás následně čeká docela nevšední dobrodružství. Příběh jednoduchý, ale má několik silných momentů, čemuž dopomáhá jednak výborná prezentace, výprava i hudební doprovod.

Důležité u her pro virtuální realitu je ovládání, protože to má velký dopad na to, abyste si mohli jednak připadat, že se ve virtuálním světě nacházíte, ale také aby se vám neudělalo během hraní špatně. A tady začíná Golem trochu skřípat, protože se v primárním nastavení pohybujete po světě nakláněním headsetu. Pomoci si můžete tím, že v levé ruce držíte DualShock 4 a levou analogovou páčkou běžíte dopředu, takže se nemusíte tolik naklánět, ale stejně musíte hlavou otáčet a kývat, abyste zatočili případně zpomalili. Výsledkem tak tohoto bylo, že se mi u Golema rychle dělalo nevolno a musel jsem si dělat pravidelné přestávky, abych ho mohl vůbec dohrát. Na nevolnost má určitě vliv i skutečnost, že když se chopíte samotného Golema, tak pořád vidíte po krajích zorného pole pokoj hlavního hrdiny. To je i značně zmatečné a nechápu, proč se vývojáři rozhodli pro tento jakýsi obraz v obraze. Golem je pak jednou z her, která pro hraní vyžaduje jede PlayStation Move ovladač, který supluje pravou ruku, v níž držíte zbraň. Ta dobře kopíruje váš pohyb, takže s jejím ovládáním jsem neměl problém.

Golem se po většinu času odehrává v záhadném a zničeném království, v němž chodíte mezi ruinami a snažíte se objevit cestu dál. Design světa je určitě povedený, jde až o mystické místo, které je radost prozkoumávat a postupně odhalovat jeho tajemství. Je vidět, že s designem a vůbec propracovaností světa si dali vývojáři záležet a jde o jednu z hlavních devíz hry. Samotný svět je strukturován ve stylu Souls her, takže jak ho prozkoumáváte, odemykáte si zkratky, abyste se následně mohli vyhnout řadě nepřátel, ale hlavně měli kratší cestu třeba k místu úmrtí. Golem je tak další hrou, která z tvorby studia From Software čerpá, a vlastně bych ho i označil za jakousi VR verzi Souls her, a to třeba i obtížností. Ta ale bohužel není dána tím, že by protivníci byli extra těžcí.

Jak už jsem naznačil, jak budete prozkoumávat prostředí, budete bojovat s nepřáteli. Sem tam vás napadnou kostlivci s kopím, kteří nepředstavují zase tak moc velkou výzvu. Hozené kopí snadno zablokujete a následně jedním sekem je pošlete na onen svět. Daleko zákeřnější jsou další Golemové, kteří se po světě nacházejí. Soubojový systém je založen na tom, že jim nejprve musíte zablokovat útoky, a následně se na jejich těle zvýrazní části, do nichž můžete uhodit. Soubojový systém na první pohled zajímavý, a když vše funguje, tak i zábavný. Jenomže, musí právě fungovat, což se občas neděje. I když jsem správně stál a měl meč v pozici, abych útok soupeře vykryl, tak jsem kolikrát stejně dostal zásah, takže pak jsou souboje i dost o náhodě a rozhodně ne o skillu nebo správném načasování. To má za následek, že jsem se u soubojů ani tak moc nebavil, ale spíše jsem byl frustrován, protože se mohou objevit problémy, kvůli nimž je není možné ovlivnit. 

A to pak zamrzí o to více, když vás takto protivník pár seky může zabít a vy následně musíte absolvovat třeba delší cestu k němu znovu. A vzhledem k tomu, že se tyto problémy mohou objevit i u protivníků, kteří jsou před nepřítelem, který vás zabil, na náladě to nepřidá. Je škoda, že zajímavý soubojový systém s velkým potenciálem trpí takovými neduhy, protože pokud by je neměl, hned by hra byla zábavnější a daleko lepší. A věřím, že jde o něco, co mohli vývojáři vychytat, zvláště když na hře pracovali pět let.

K soubojům patří i zbraně. Těch budete mít během hraní hned několik, od různých mečů, po kopí a různé palcáty. Každá zbraň je jinak účinná, ale také rychlá, takže si každý může najít svoji oblíbenou. Je jen škoda, že když už na nějakou novinku narazíte, nemůžete si ji hned nasadit a vyzkoušet. I když ji seberete, tak abyste si ji museli nasadit, musíte zpět do dílny. To znamená, že se rozehraná hra vypne, a jakmile si v dílně nasadíte novou zbraň, případně nově získanou masku k odemčení dalších zamčených dveří, objevíte se daleko od místa, kde jste se naposledy nacházeli. Nejhorším ale na tom je, že se znovu spawnou všichni protivníci. To je naprosto nepochopitelné rozhodnutí vývojářů. Místo toho, abyste viděli po stranách obrazu pokoj hlavního hrdiny, tak mohli zapracovat na jednoduchém inventáři. Toto přehazování zbraní i masek je značně uživatelsky nepřátelské a na dobrém zážitku z hraní nepřidá.

Chvilkami jsem si říkal, že Golem hází hráči pod nohy tolik klacků, jestli má vůbec smysl se ho pokoušet dohrát. Přitom jde o věci, které museli vývojáři jasně vidět během vývoje a mohli se jim snadno vyhnout. Zvláště když mají takové zkušenosti a nejde o jejich první hru. I tak jsem ale vše svým způsobem přetrpěl a dostal se až k závěrečnému souboji. Herní délka je zhruba 5-6 hodin, ale může se stát, že budete hrát déle, hlavně kvůli občas nefunkčnímu systému vykrývání během soubojů.

V čem alespoň Golem naprosto boduje, je vizuální zpracování. Jednotliví Golemové, ale i postavy mají velké množství detailů a zároveň parádní animace, takže působí věrohodně. Stejně tak detailní je prostředí, takže si snadno můžete připadat, že se ve světě hry opravdu nacházíte. Vizuálně jde určitě o jednu z těch nejhezčích her, jakou jsem mohl doposud na PlayStation VR hrát. Parádní je ale i ozvučení a hlavně hudební doprovod, o který se postaral úspěšný hudební skladatel Martin O'Donnell. Ten dlouhé roky působil ve studiu Bungie a napsal nezapomenutelný soundtrack pro sérii Halo a podílel se i na Destiny. Možná bych dokonce řekl, že Golem má jeden z nejlepších soundtracků, jaký jsem mohl v poslední době slyšet.

Na hru Golem jsem se těšil od jejího prvního oznámení, a když konečně vyšla, nemohl jsem si ji nechat ujít. Zatímco pohádkovým příběhem a zajímavým světem si mě určitě získala, tak nemohu přehlédnout i celou řadu nedostatků, které ji podkopávají nohy a táhnou do průměru. Je to obrovská škoda, protože pokud by se vývojáři všem nedostatkům vyhnuli, rázem jsme tu mohli mít obrovský hit pro virtuální realitu. Takhle si Golema budeme pamatovat spíše jako hru s obrovským potenciálem, který vývojáři trestuhodně nedokázali využít. Škoda.