God of War Collection

recenze  21
Petr Strecker, 10. 1. 2010 19:56
Zamysleli jste se někdy nad tím, jaké by bylo žít celý život v neukojitelných návalech vzteku a touze po pomstě tak silné, že by dokázala prolívat krev celé dny? Kratos, hlavní hrdina série God of War něco podobného prožil a to jen díky mladičké nerozvážnosti a aroganci, která jej doprovázela na bitevním poli. Sony se po několika letech rozhodla vydat na PS3 re-edici prvních dvou velice oblíbených dílů z PS2, přičemž přihodila několik vítaných bonusů. Legrační je, že tyto dva díly jsou i po letech daleko hratelnější jak velká část dnešních rádoby next-gen her. My si nyní v rychlosti zrekapitulujeme obě hry, tak jak je známe z minulosti a na závěr si to všechno shrneme. Ačkoliv jsou zde na webu články na oba dva díly, my si v rychlosti něco povíme o obou putováních počmáraného „Ducha Sparty“, který je i přes svou nasranost opravdu charismatický chlapík, jež si nechodí pro facku daleko. Tedy pokud se po facce oddělí vaše končetiny od těla, potom je to správně. Inu, pojďme na to, čas utíká jak splašená mrcha.

„Vítejte v chrámu zkázy!”

God of War – Kdo by čekal, že se z Kratose stane opravdu bájná postavička, která svou nelítostnou povahou a až bezedným vztekem párá, drtí a ničí vše kolem ní. Pravda, lidé mají rádi násilí a o to lépe, když je provázáno na první pohled nepříliš propracovaným dějem. Mnoho hráčů a samozřejmě nejen hráčů žije v domnění, že God of War je obyčejná akční hra, ze které by mohli doktoři čerpat testosteron, bez špetky originality a vážněji podané zápletky. Co naplat, opak je pravdou, dobové zasazení do antického Řecka je téměř nekonečnou studnicí originálních postav s vlastní historií a hlavně vzájemnými, mnohdy až šokujícími vztahy. Jak asi sami tušíte, pokud je něco nemožné, v této sérii na to určitě nenarazíte. Ještě působivější je potom hra na bohy, polobohy, a jejich následná devastace, jelikož Kratos je opravdu 110% chlap, tudíž svým neotřelým chováním (rozuměj absolutní bezohledností vůči všemu živému i neživému) rád přepisuje historické dějiny, přičemž jsou ty, které známe ve srovnání s těmi jeho, naprostou fraškou. Líbání, sex, děti, války, pche, dětská ukolébavka, Kratos, nebo spíše Santa Monica Studios moc dobře vědí jak zaujmout obecenstvo a nemusí to být zrovna jen násilím. Tak pojďme.

Vše začíná zpočátku nepříliš lichotivou scénou, kdy se Kratos vydává napříč smrti skokem z vysoké skály, za doprovodu komentáře bohyně Athény. Těsně před tím, než narazí na tvrdou vodní hladinu, je obraz ostře střižen a vy jste vrženi okamžitě do víru akce. Proč se Kratos rozhodl ukončit svůj upracovaný život? Už mu nepřinášela radost jeho firma na trhání lidí za živa? To vskutku ne, jsou věci, které vás nepřestanou bavit, ale zrovna příběh celé ságy je něco jako příběh z mafiánského podsvětí. Kratosova minulost je něco, co na něj není radno vytahovat, jelikož je to jeden z důvodů, proč se vydal na toto zkázonosné tažení. Bylo, nebylo, probíhající bitva mezi Kratovo armádou a barbary, se pomalu blížila ke konci, stejně jako Kratův život a čest, při pohledu na kladivo barbarského vládce. Arogance a pýcha dohnala našeho hrdinu až k tomu, aby se upsal bohu války, Aresovi, výměnou za záchranu jeho života a prestiž jeho vojska. Jak řekl, tak se stalo. Kratos obdržel slušivou kérku a dvě čepele, řetězy na pevno přidělané k rukám, zvané Blades of Chaos. Bohužel sám nedokázal zabránit Areově manipulaci s ním, a tak Kratos nevědomky vyvraždil celou domovskou vesnici, i se svojí ženou a dcerou. Tento čin mu na vždy změnil život, a zejména život těm, kteří s ním měli cokoliv společného, jelikož byli postaveni do velice nelichotivé situace. Čekat na smrt, nebo se před ní snažit uchránit, ačkoliv jsou šance minimální? Jak sami vidíte, Kratos má rozhodně záviděníhodné ambice a odhodlání zkopat bohy z Olympu, ale kdy se člověku naskytne znovu možnost zničit boha války a vyměnit si s ním tak místo? Krom svátečních nedělí prakticky nikdy. Aby byly Kratovo šance ještě větší, ostatní bohové mu také přejí a tak ho obdarují několika speciálními schopnostmi a zbraněmi. Jeho domácí úkol je sice rozsáhlý, ale dokonale přehledný – Zabít Boha Války, stát se bohem války, získat Pandořinu skříňku k zabití Boha Války, jako Bůh Války vynést smetí z Atén, které jsou okupovány Areovo armádou. Naplněn vztekem se vydáváte na pouť, jejíž konec je v nedohlednu, stejně jako umlčení vašeho utrpení. Poeticky řečeno. Doopravdy si ale projdete křestem v podobě všudypřítomného zabíjení, krve a také hádanek. Pokračujme.

Jak jsem zmínil výše – nebýt některých faktorů, tak je God of War naprosto obyčejnou akční adventurou, která si bere příklad ze starších kolegů, jako je například Devil May Cry. To je prostě fakt, proč si ale hráči hru tak zamilovali a nedají na ní dopustit ani dnes? Jednou z věcí, která dělá veškerý boj ještě stravitelnější a návykovější, jsou tlačítkové sekvence a souboje s bossy, kteří se vymykají lidskému chápání. Že na velikosti záleží? Hloupost, ve hře se postavíte desetkrát větším nepřátelům s desetkrát větší chutí vás zabít, ale stejně vás čeká úspěch. Tedy pokud nemáte ruce ze želatiny. Většinu takových bojů navíc doprovází tlačítkové sekvence, kdy musíte jakožto správná mlátička namačkat uvedená tlačítka, případně ve správném směru zatočit analogy, což vede k utěšujícím zakončením, které připomínají Tysonův způsob boje (tzn. krvavé ukusování uší pozn. Maggor). Z nějakého, doposud nevysvětlitelného důvodu budete chtít znovu, a ještě jednou, leč jsou podobné scénky těžce návykové. Sony by možná měla s distribucí hry rozdávat i poukázky k lékaři, protože někdo může opravdu začít těžce slinit. Podobně jako v rytmických hrách, jste tedy za přesné stisknutí příslušného tlačítka odměňováni ne body, ale krví nepřítele. Samozřejmě pokud se nepodaří, příšery s vámi vytřou podlahu. Poprvé možná budete mít potíže s přesným strefováním sekvencí, možná si budete připadat jako pod vlivem, ale během druhého a vícerého hraní už každý sází komba jak chleby do pece.

No a co real-time souboje? Něco rozhodně, když je na nich stavěná drtivá část hry. Řekněte mi, co byste očekávali od hry, kde jde ve většině případů o hektické sekání do zástupů živých i neživých nepřátel? Pravdou je, že God of War byl v tom směru jiný a něčím možná i jedinečný. Záleží na vašem úhlu pohledu a samozřejmě chuti, jelikož vám zkrátka neustálé bušení do tlačítek nemusí sednout, ačkoliv jste fanoušek tohoto žánru. Proč je ale Kratos předurčen k dráze profesionálního řezníka? Způsobe boje je i dnes pohlcující záležitostí, a vy pokaždé víte, kdy jste do nepřítele zasekli čepel. Co je ještě lepší, ve hře není problém během několika vteřin zmasakrovat tuny nepřátel mrknutím oka, což je jistým způsobem uspokojující, díky nadměrné efektivnosti boje a dostupných komb, která jsou namapována na téměř všechna hlavní tlačítka. K většině silnějších a daleko účinnějších pohybů se ovšem dostanete až postupným vylepšováním hlavní zbraně, pravdou ovšem je, že v 90% případů si vystačíte se základními útoky. Snad i hráčům, kteří neměli nikdy co dočinění s touto sérií, musí být jasné, že je God of War extrémně přímočarou záležitostí, ve které se pravděpodobně jen tak nezaseknete. S tím je potřeba počítat a po tak dlouhé době, která od vydání uplynula je vidět i menší stereotypnost a jednoduchost prostředí ve kterém se pohybujete. Nic to nemění na tom, že souboje jsou lahůdkou nehledě na to, jak je hra stará. Aby bylo vše férové, téměř nikdy nebojujete muž proti muži, ale muž proti armádě. Zkrátka a jistě, bohové cítí nebezpečí a tak vám budou pod nohy házet pořádné klády.

Co se týče postav a spojenců ve hře, tak jediným přáteli jste vy sami sobě. Občas narazíte na nějakého toho spojence, který ovšem netuší, co je s ním zamýšleno. Viz. voják z vaší původní armády, který poslouží jako oběť bohů v jejich stylové troubě. Nesmíme zapomenout ani na věštkyni Oracleu, která vás pravděpodobně nejvíce uchvátí svým velice vnadným vzhledem. Zbytek jsou jen armády z podsvětí, které vám budou skákat na nůž jako ranní máslo na chleba. Od základních nemrtvých vojáků, přes harpie, medůzy, kyklopy, minotaury, až po nemrtvé legionáře, kterým zůstala jejich odporná vlastnost dokonalého ovládání meče. Nebo více než nepříjemní satyrové, kteří poskakují po místnostech na kopích, mnohdy doplnění o Přízraky, kteří vyskakují ze země jak ranní mrkvička doplněná dávkou radiace. Arsenál potvoráků je tedy více než uspokojivý, ta pravá legrace ale přijde, když načneme bossy. Hned na začátku jste svědky útoku obrovské hydry a vám záhy dochází, že to není ani zdaleka konec. Ve většině bossovských soubojů tak budete potřebovat na pomoc i okolí, ačkoliv jste schopni dost dobře konkurovat vlastními silami. Nebo obrovský minotaur, pomocí kterého vás Hades, bůh podsvětí otestuje. Nemluvě o závěru, kdy dorostete do grandiózních výšek tak, abyste se mohli postavit samotnému bohu války. Hra jako taková vás rozhodně nijak nepřekvapí, ale v tomto směru budete více než potěšeni a svým způsobem i ukojeni, ačkoliv většina dnešních next-gen her nabízí daleko masitější porci akce.

Stejně jako Ratchet platí všude šrouby, Kratos neplatí nikde, ale co by to bylo za akční adventuru, kde nic nesbíráte? Dobře, v případě GoW to jsou skalpy, končetiny, kousky těl a tak podobně, ale něčím se přece musíte posilovat. Téměř ze všeho, co jde rozbít, padají červené orby, které využijete prakticky jen k vylepšování vašich zbraní a magických schopností. Tedy stejně jako školáci pijí krabicové víno s levnou colou, i Kratos dopuje ve velkém množství a na největší obtížnosti to bude sakra potřebovat. Počet orbů, které získáte a které jsou potřeba na vylepšení, se totiž mění dle obtížnosti a právě na největší obtížnost se budete muset hodně otáčet, abyste jednak přežili hru ve zdraví a abyste jí vůbec dokončili. Každá ze zbraní a schopností má několik úrovní vylepšení, přičemž například vylepšováním Blades of Chaos získáváte nové pohyby, vylepšováním magie zvyšujete její účinnost a přidáváte některé vedlejší speciální, leč důležité efekty. Nejen že to hráče motivuje k tomu se snažit projet každý kout jak polní krysa, ale zároveň to potěší. Jak oko, tak torsa vašich nepřátel. Dále sbíráte zelené a modré orby, které doplňují životy a manu, přičemž vše naleznete jak jinak, než v truhlách. Klišé? Rozhodně, a těžké! Občas ale místo orbů najdete i Fénixova peříčka, nebo Gorgoniny oči, které vám po několika sebraných kusech zvýší životy a manu, což je prakticky nezbytnost při hraní na největší obtížnost. Vzhledem k tomu, že je hra téměř dokonalým příkladem pro tunelovou hru, plnou přímočarosti, tak to nebude vskutku žádný problém.

Při hraní narazíte i na nezbytné plnění hádanek, které nebudou dělat problémy těm hráčům, kteří jsou ochotni u hraní přemýšlet, a menší problém možná těm, kteří jdou čistě po akci, jako vlk po ovci. Většinou nejde o nic vážného, spíše jen o neustále přesouvání předmětů, abyste se dostali někam. Mnohdy ale začnete tápat, ačkoliv se jedná o čistě logické cvičení. Já naštěstí postrádám logickou část myšlení, tudíž jsem typický příklad toho, že se dá zaseknout i na absolutně banální věci. Přesto většinu hráčů hned napadne co má dělat s kombinací mrtvola-spínač-páka, dělat. A koho ne, tak by měl přehodnotit fakt, že někde udělal chybu ve své kariéře kyber-atleta. Tyto pasáže tak rozdělují hru na víceméně dvě části, a je dobře, že jste občas uvolněni z neustále shonu v podobě zabíjení. Dohráním hry odemykáte různé bonusy v podobě přebytečných filmečků o vývoji hry, kostýmy s odlišnými vlastnostmi, největší obtížnost v podobě God Mode, nebo minihru Challenge of the Gods, která sestává z 10 odlišných úrovní o několika úkolech. Právě zmiňovaný God Mode dokonale procvičí vaše umění a pokud si myslíte, že zvládáte GoW na maximum, přesvědčte se právě na této obtížnosti, která vás donutí se nad sebou zamyslet. Během hraní si také užijete sexuálních hrátek s dvěma vnadnými dívkami, které uspokojíte jak jinak, než správným mačkáním a točením. O dabing se postaral TC Carson, jehož hlas k hlavní postavě sedí téměř dokonale. Hluboký a drsný přízvuk dokonale padne k vypjatým scénkám

První God of War dokázal, kam až se žánr akčních adventur může posunout a definoval tak nový rozměr akce na tehdejších konzolích. I po té době je více než šťavnatou akcí a nikdo jiný než Kratos vám nedá takový pocit síly a moci. Pravda, několik let od vydání odhalilo stereotypnost a jednoduchost prostředí, ale kořeny hry jsou nezpochybnitelné. Kratos nakonec porazí boha války a stane se jím sám. Co to znamená? Druhé pokračování, jež je ve všech ohledech ještě propracovanější.

„Bez slitování!”

God of War 2 – Příběh druhého dílu začíná přesně tam, kde první končí. Kratos, jakožto bůh války stál za všemi hlavními konflikty, které otřásly světem a sám pomáhal své spartské armádě v dobývání jednoho města za druhým. Děj se zastavil až u ostrova Rhodos, kde probíhá lítý boj o území. Athéna udělala z Kratose boha války a nyní toho začíná nejen ona, ale i ostatní obyvatelé Olympu hořce litovat. Kratos je svým arogantním a nevyzpytatelným chováním nebezpečím nejen pro sebe ale i pro ostatní, proto si musí bohové pojistit, že bude tomuto učiněna přítrž. Po dohodě je tak Kratos znovu připraven o veškeré božské schopnosti, vrací se zpět do životní velikosti člověka, ale stále je nebezpečnější, než cokoliv v rozsahu několika stovek kilometrů krychlových. Kratos navíc zjišťuje jednu velice nepříjemnou věc a to, že samotný vládce bohů, je jeho otec. Tentýž člověk, který ho připravil o schopnosti a dokonce se jej pokusil zabít. Teď otázka: Pro koho je Kratovo zjištění, že je synem Dia nepříjemnější? Hádáte správně, Kratos má další záminku se ještě jednou vrátit na Olymp, aby definitivně zpřetrhal svoje vztahy s otcem a přepsal tak výživné na sebe. Pomocnou ruku mu tentokrát podají Titáni, kteří byli v minulosti uvězněni bohy, přičemž celou tu dobu nečekají na nic jiného, než na hořkou a krvavou pomstu. Cesta je jako vždy silně lineární, za to brutalita narůstá exponenciálně. Pojďme to všechno zavrhnout dříve, než bude pozdě.

Hra se svým konceptem a pojetím od minulého dílu prakticky žádným, ale opravdu žádným způsobem neliší. Čeká vás opět hutná porce boje, zvráceného násilí a také občasných hádanek. Co ale prošlo vydatnou změnou je prostředí, ve kterém se pohybujete, včetně několika leteckých scének. Hra je tak v ohledu rozmanitosti zase o nějaký ten kousek dále a ještě více vyniká její atmosféra, kdy je Kratos schopen udělat opravdu vše proto, aby dostal to, co chce – tedy svého otce do hrobu. Cesta tedy začíná na ostrově Rhodos, kde se Kratos rozcvičí na obživlém Rhódském kolosu. Následuje cesta z podsvětí a poté už jen dlouhá cesta za sestrami osudu, které mohou díky časové kompresi měnit cokoliv z minulosti. Jak asi tušíte, to je přesně to, co Kratos potřebuje, ovšem sestřičky netuší, že si k nim náš svalnatý hrdina nejde vypít jen kávičku. Během své cesty se setkáte například i s Prométheem, kterému jsou za trest každou chvilku klována játra velkým orlem. Momentálním vysvobozením pro něho je pouze smrt. Je tedy jasné o co vás požádá a za což vás také odmění. Během cesty jste tak obdarováváni novými schopnostmi, které se vám budou více než hodit. První z nich je například Typhon’s Bane, tedy větrný luk, kterým s přehledem poškádlíte i vzdálené nepřátele a cíle. Z podsvětí a větrné hory se přesunete až na samotný ostrov, kde sídlí sestry. Jenže cesta k nim je více než strastiplná a tak vašimi nasteroidovanými pažemi projdou i osobnosti jako Theseus, jeden z nejlepších vojáků Řecka, který má na ruce pro vás potřebný klíč. Kdyby chudák tušil, jak dopadne jeho obličej ve spojení s dveřmi, pravděpodobně by se neposmíval vaší matce. Také například Euryale, přerostlá, obézní medůza, která při výběru své kariéry rozhodně nepočítala s dekapitací. Alespoň že její hlava vám poslouží jako vcelku kvalitní zbraň, za kterou by se nestyděl ani vyučený tesař. I Perseus, jenž přišel změnit osud své milované Andromedy, pravděpodobně nečekal takový konec a před brutální smrtí ho nezastaví ani jeho čepec, který ho dělá neviditelným. Nakonec poslouží téměř jako návnada rybám. Nejvydařenější zážitek ale prožijete s Ikarem, který se rozhodl uprchnout pomocí svých křídel. Inu, jak asi tušíte, Kratos, jako obstojný škubač husích per se do Ikara pustí, až nakonec uzme křídla pro sebe. Z bájných monster zmiňme například Krakena, opět minotaury, Fénixe a většinu nepřátel, které známe z prvního dílu. V tomto ohledu se nic nezměnilo a God of War 2 znovu jasně ukazuje, jak pekelně zábavný může být jednoduchý a banální koncept.

Komba, strhující sekvence, skákání, to vše zabaleno v několika strhujících hodinách. Hra sama o sobě není nikterak dlouhá, čemuž napomáhá i ona přímočarost, ale drtivou většinu hry si budete překvapivě užívat. Ani počet zbraní a kouzel vám ovšem nenahradí základní Blades of Chaos, což je možná i škoda, jelikož hra nenutí hráče takřka k ničemu jinému, než k neustálému opakování těch samých komb. I na největší obtížnost nejde o to, jestli využíváte pokud možno všechny dostupné prostředky, ale spíše o časování, blokování a uhýbání. Pokud od boje čekáte nějakou taktiku, raději sáhněte po konkurenčních titulech, jelikož je God of War 2, stejně jako první díl, čistokrevná akční rubačka plná svalů, chlapských řečí a velkých poprsí. Přesto na vás ale čekají nezaměnitelné momenty, jako je překonávání padajícího mostu, pomocí Kratových Blades of Chaos (jedna z nových možností – zachytávání se na vystouplých místech pomocí mečů), souboj s Ikarem, bitka s temným rytířem na grifonovi vysoko v oblacích, masakrování Perseuse a Theseuse, nebo finální konfrontace Dia. Vývojáři docílili toho, že i obyčejné momenty jsou plné epičnosti a vyvrcholení, za které by se nemusel stydět ani profesionální pornoherec. To je jedna z největších zbraní hry, přičemž je jen na vás, jak moc si budete veškeré „šarvátky” užívat. GoW je nenáročnou zábavou pro všechny, která dokonale zabaví. Co víc chtít? Vše má své mouchy, někdo je ale umí maskovat daleko lépe jak ostatní.

Právě nové prostředí vystřelilo hru ještě dále, než první díl, přičemž začnete pozorovat opravdové rozdíly až po několika odehraných minutách. Jakmile se přiblížíte k ostrovům sester, dojde vám ta drastická změna. Hra vypadá i dnes ve vysokém rozlišení nadměrně krásně a ani nepotřebuje oplývat super vyhlazenými texturami jako dnešní hry. Pravda, některé exteriéry a interiéry by si zasloužily trošku oživit, ale jako celek hra funguje perfektně. K hádankám se tentokrát připojují rébusy, ve kterých jde o hrátky s časem, kdy musíte například zpomalit čas, abyste se dostali někam. Opět, nejde ani tak o hádanky, jako spíše zpestření, které nevyžaduje ani tak mozkovou aktivitu, ale spíše pozornost a logické myšlení. Z nových nepřátel bychom měli vypíchnout vysoké kněží, kteří jsou schopni během vteřiny vyvolat nějakého toho pomocníka. Pokud se takovýchto bastardů sejde na jednom místě víc, máte o zábavu postaráno. Mezi nové zbraně patří například obrovské kladivo, které získáte nepříliš obvyklým způsobem od krále barbarů z prvního dílu nebo Athénin meč, jež bude hrát prim zejména na konci hry, kdy souboj připomíná Star Wars. Jinak je recept hry totožný jako v předchozím případě – zabít, zničit, posbírat, vylepšit. Takto opakujte za prudkého vaření krve, a co nevidět jste na konci hry.

Co ale prošlo razantní změnou, je Kratova osobnost. Hlavní hrdina nyní působí daleko lidštějším dojmem, co víc, je schopen komunikovat a to nejen zbraněmi. O posunutí dál v oblasti dabingu se znovu postaral TC Carson, jehož hlas je takřka nezaměnitelný, kdy připomíná nasraného medvěda, probuzeného ze zimního spánku. Střihové CGI sekvence taktéž doplňují příběhové zvraty téměř dokonale, bohužel jich je velice málo a navíc spíše ze začátku hry. Přesto se nemohou rovnat s CGI animacemi japonských mistrů. Jen škoda, že tyto ukázky jsou v klasickém rozlišení.

Druhý díl tedy dopadl ještě lépe, a ačkoliv neprošel tak razantními změnami jak by mohl, dokázal se kvalitativně posunout o obrovský kus dopředu. Hru buďto milujete nebo nenávidíte. Jednoduchá koridorová akce je vykoupená extrémní návykovostí a dech beroucími momenty, při kterých by se červenal i Jack Rozparovač. Smekáme, God of War 2 je klenot akčních her, nejen na konzolích minulé generace.

„Násilí dává vznik dalšímu násilí. Přehnané násilí dělá pořádek mezi slabými.”

God of War Collection - Nyní to hlavní, proč vůbec vznikl tento článek. Několik chytrých hlav v Sony přišlo s nápadem, jak vydělat dostatečné množství dalších peněz a potěšit skalní fanoušky žánru. Když padla podpora PS2 her na PS3, je GoW Collection jako vykoupení. Ačkoliv jsme proti podobnému trendu vydělávání, musíme uznat, že kompilace obdařená několika bonusy je sakra dobrý nápad a za poloviční cenu získáte i dnes mnoho muziky. Tou hlavní změnou je hlavně praktičnost celého balení, kdy si hru zahrají opravdu všichni a mají jí na jednom disku. Tím odpadá zmatené přehazování disků v mechanice. To je ale ten nejmenší důvod a klad celé kompilace.

Hlavní změnou je samozřejmě převedení do vysokého rozlišení, což má za následek nádherně čistý a sytý obraz. Pokud jste zkoušeli pouštět PS2 hry na moderních HD televizích, pravděpodobně jste se zhrozili obrazu, který je daleko horší v porovnání s klasickým CRT výstupem. Právě upscale do rozlišení 1280x720, progresivně, dává hře další šťávu a vy si tak všimnete i detailů, které nebyly dříve vůbec patrné, možná i viditelné. Je jasné, že hra nemá šanci konkurovat dnešním hrám, ale rozhodně potěší určitý druh čistoty, který postrádá většina next-gen her. I plynulost obrazu je výborná a plynulá, nemluvě o zvuku. Soundtrack obou her je takřka povinností. Řecké téma ve spojení s moderními nástroji zní jako labutí píseň, podtržená nadměrnou brutalitou.

Dalším bonusem je obrovské množství dodatečných videí o vývoji hry, bohužel už v klasickém rozlišení. Abyste zhlédli videa, tak nemusíte hru ani zapínat, jelikož se zobrazí pod položkou video, jako samostatný materiál v XMB. Veškerý video záznam tak pokryje prakticky celý vývoj, například natáčení dabingu, vystříhané scény, ale také velice zajímavé nápady vývojářů, které se už nedostaly do hry. Jak se sami dozvíte, tak například Ikarova křídla měla být už v prvním God of War, přičemž jsme se mohli dočkat i samostatných leteckých úrovní. Z nepochopitelných důvodů byl tento materiál vystřižen a nahrazen. Obě hry disponují mnoha bonusy samy o sobě, a několika gigabajtů dodatečných záznamů z vývoje nikdy není na škodu. Zvláště v tomto případě se dozvíte opravdu hodně. Možná tolik, že vás potom budou vývojáři muset zabít obzvláště nechutným způsobem, tzv. Kratos Style.

God of War Collection je také perfektní kořistí pro lovce trofejí, jelikož hra obsahuje celkem 71 velice lehkých trofejí, přičemž lze získat až dvě platinové medaile za každou z her. Pro získání většiny trofejí bude stačit jedno, maximálně dvě dohrání každé z her, přičemž v God of War 1 získáte trofej i za zhlédnutí video bonusu. Právě toto video bylo nedávno terčem spekulací fanoušků hry, kteří si odvodili, že bychom se ve třetím díle mohli setkat s Kratovým bratrem, který byl údajně poslán na smrt do hor, jako malý. Jedna z trofejí také dokazuje fakt, že hru je opravdu možné dohrát do 5 hodiny, přičemž zkušený hráč dohraje první díl i za 2 a půl hodiny, což není vůbec moc. Kdyby ale vývojáři do trofejí zařadili i nutnost dohrání na největší obtížnosti, tedy God a Titan Mode, platina by byla hned o něco vzdálenější, jelikož vás právě hraní v těchto režimech dokázalo dohnat až do stavů nepříčetnosti, kdy jste dělali z věcí kolem sebe kašičku a pomalu se utápěli ve vlnách adrenalinu, jež vám narážel na mozkové buňky. Život hráče zkrátka není lehký.

God of War Collection byl jako řízená raketa, mířená na určité publikum. Kratos i po těch letech pořád dokazuje, že je král bezmozkovitých akčních her a takto mu to sluší nejvíce. Jen málo postav vám dá takový pocit moci a síly pramenící z čistého násilí. Kratos je jedním z nich. Pokud jste tedy nehráli ani jeden z prvních dvou titulů a chystáte se na next-gen pokračování, doporučujeme vám si doplnit znalosti prostřednictvím kolekce. Fanouškům není nutné nic říkat. Za Kratose mluví pouze počet mrtvých, které za sebou zanechá. Pokud vznikne více podobných kolekcí, nebudeme se vůbec bránit.

God of War Collection

ps3
Sony Computer Entertainment, Bluepoint Games
Datum vydání hry:
17. 11. 2009
Žánr:
Hack and slash/Beat 'em up, Adventura
KARTA HRY
9/10

Komentáře