Forza Motorsport 2

recenze  0
Petr Strecker, 6. 6. 2009 13:44
„Řítím se k bariéře, která se neodvratně blíží a straší mně svou agresivně vyhlížející rudou barvou, jež mě varuje před nebezpečím. Jenže teď už je pozdě. Už je pozdě brzdit, tak se pokusím auto rozbít co nejmíň. Kde se stala chyba? Možná jsem zaváhal já, možná hoši v boxech utáhli šroubek o něco víc, než měli, nevím. Možná. V zádech mi křičí charismatický dvanáctiválec se splašeným býkem ve znaku. Je daleko silnější než já, ovládá mně a ještě k tomu na mě v zrcátku doráží ten frajer s krvavě rudým Ferrari. Neustále ho vidím v zrcátku a slyšim, jak se mi jekot jeho motoru zasekává do bubínků. Asi zešílím. Co teď? Prostě se chopím volantu a budu jím kroutit tak dlouho, dokud jeden z nás neskončí mimo trať. Štěstí je na mojí straně.“

Možná si říkáte, že tento úvod není zrovna to pravé, čím vás recenzent uvítá, bohužel mě momentálně nenapadl originálnější způsob, jak vás duševně připravit na jízdu vašeho života. Závodní simulace jsou vcelku ohroženým druhem závodních her. Představitelů, kteří kopou za tuto odnož je poskrovnu a těch kvalitních je ještě méně. Dá se říci, že je s přehledem spočítáte na jedné ruce. Většinu hráčů okamžitě napadne legendární série Gran Turismo a ty znalejší i novější Forza. Vzhledem k tomu, že se na nás pomalu ale jistě řítí se zataženou ruční brzdou Forza Motorsport 3, my se nyní podíváme na jejího předchůdce, Forza Motorsport 2. Ačkoli letokruhy hry naznačují, že se jedná o více než dva roky starý titul, hra má téměř díky nulové konkurenci stále mnoho co nabídnout, ať už se bavíme o vlastnostech hry, nebo obsahu, jenž je extrémně nabobtnalý a přeplněný steroidy. Zasedněte do vyhřáté závodní sedačky, připoutejte se a hlavně se neohlížejte. Máme před sebou dlouhou cestu.

Redmondské studio Turn 10 nás obdarovalo před čtyřmi roky excelentní závodní hrou Forza Motorsport pro první Xbox, jejímž úkolem bylo porazit, nebo alespoň konkurovat doposud dominující sérii Gran Turismo. Nemusím snad dodávat, že to hra měla opravdu obtížné, PlayStation byl přeci jenom rozlezlý po celém světě, a tak se dá říct, že vývojáři přišli s křížkem po funuse. Tedy spíše s Forzou po funuse. Kdo měl ale šanci si zahrát, jeho srdce po dokončení plakalo, neboť zjistil, že hra vůbec není tak špatná. Naopak, jedná se výtečnou simulaci srovnatelnou s GT, ovšem zaměřenou spíše na čiré závodění. Dva roky na to se Turn 10 znovu pokouší o zaujmutí hráčů, tentokrát s druhým dílem, který už má cestu k úspěchu dá se říct téměř vyšlapanou. Hra postoupila na evolučním žebříčku opravdu vysoko a přinesla nepopsatelný zážitek závodní nirvány. I když jsou dneska ty dva roky stáří relativně poznat na lehce vrásčité tváři hry, jedná se o neobyčejnou zkušenost. Bohužel hře něco chybí. Je to něco, co má co dočinění s feelingem hry, kterému něco chybí k dokonalosti.

Takové Gran Turismo je show room na vozy. Překrásně modelované a prakticky dokonalé modely aut působí, jakoby zrovna vyjely z továrny. Forza na to jde trošku jinak. Snaží se hráče přenést na závodní trať s takovou přesvědčivostí, že se člověk až nestačí divit. V podstatě se jedná o surové závodění za brutálních podmínek, které si dokonale užijete, neboť si opravdu připadáte, že jste účastníkem závodu, ze kterého atmosféra přímo čiší, navzdory tomu, že kolem některých tratí není zrovna moc diváků nebo křik komentátorů, který by vyburcoval vaše srdce až tak daleko, že byste potřebovali několikanásobný bypass. Ale to co vás dostane do té pravé horečky je naprosto rozdílné chování vozů, které se extrémně blíží k reálným předlohám. Dále si připočtěte neuvěřitelně kvalitní zvuky motorů. Ještě v žádné hře nebyl zvuk vytočeného motoru tak přesvědčivý jako zde. Znalci mohou bez větších problémů rozeznávat, o jaké motory se jedná klidně díky zvukům. Pokud tak máte kvalitní domácí kino, doporučuji vypnout veškerou hudbu při závodech a jen se kochat kakofonií extrémně silných tónů. Není nic lepšího, než když se kolem vás po ránu prožene ukřičené Ferrari. A vy ho následně potkáte v zatáčce nalepeného na bariéře, totálně na šrot. Výhodou také je, že vás nečekají žádné licence, ale rovnou se vrhnete na závodění, ovšem velice pozvolna. Kdo ale chce, může si libovolně tvrdnout na tratích sám a testovat své schopnosti. Kdo chce uspět i ve velice komplexním online režimu, prakticky mu nic jiného nezbude. Nezáleží na železu, které řídíte, ale čistě na vašich schopnostech. Protože i s malým maňáskem uděláte veliké divadlo. K dispozici máte hned několik režimů, pokud přeskočíme kariéru a online, dostaneme se až k módu Arcade, ve kterém si můžete bez omezení vyzkoušet jakýkoli z více než dvou stovek automobilů. Musíte si ho ale poctivým vítězením zasloužit. Dále je to klasický Time Trial, kde vám vývojáři dají do rukou vůz na stanovené tratě a nechají vás se hnát po trati za vytouženým časem, jako chrta za liškou. Kdo ho překoná, budiž mu dobrý pocit a nový stroj do virtuální garáže. Systém hry je velice podařený a zároveň motivující, zejména co se týká kariéry, na které hra v podstatě staví.

Vše začíná výběrem regionu a prvního vozu. Tento podstatný krok je potřeba dost zvážit, protože se od toho odvíjí veškeré slevy, které budete postupem v kariéře získávat poctivým vyhráváním závodů. Na výběr máte z japonských vysokootáčkových vozů, které se chovají jako dokonale nabroušená katana, americké svalovce, kde objem tvoří část vašeho ega a nenápadné Evropany. Nenápadným Evropanem myslím zejména různé přenosné tašky jako je obyčejný Seat Leon nebo Renault Clio. To je vtip samozřejmě, v této hře se stává každý vůz rychlým strojem, ať už samotných nebo s vaší pomocí. Poté co si ale vyberete vaší krevní skupinu, začnete získávat slevy na vozy z tohoto regionu. Celou kariéru vás totiž doprovází promyšlený RPG systém odměn. Ne že byste ke každému zakoupenému automobilu získali očarovaný meč a štít, ale vyhráváním získáváte peníze a body, které se postupně akumulují a zvyšují tak úroveň vašeho jezdce, což má za následek odemykání nových vozů, závodů a již zmiňovaných slev. Dále se dají "levelovat" jednotlivé vozy což vám zaručuje slevu na vylepšení pro vaše motorové miláčky. Je to jednoduché a přitáhne to i hráče, který má k závodním hrám blízko asi jako krůta k hovězímu. A to je v podstatě naprosto vše, čím se musíte řídit. Stačí jenom vyhrávat a hrou se protlučete bez větších problémů, což je na druhou stranu škoda, jelikož obtížnost může připadat zkušenějším hráčům velice směšná i přesto, že je nastavená na maximální úroveň. Tak a máme to, už jenom promažeme a jedeme na trať. Pokud počítáte s tím, že dohrajete celý kariérní režim za jedno odpoledne, raději si podejte v práci minimálně měsíční neschopenku. Celkem se závody dělí do devíti kategorií. Do kategorií velice rozdílných a svým způsobem i jinak zaměřených. Proving Grounds začíná v podstatě jako takový malý úvod. Naučíte se základní principy závodění, zejména v pomalejších vozech. Jedním z posledních závodů je i turnaj Heavyweight Open, do kterého se můžete zapojit, pouze pokud váš vůz váží více jak 1746 kilogramů. Jak asi tušíte, korigovat tyto obtloustlá GTčka po technicky náročných tratích je docela peklo. Přesto si budete užívat každý hezky vytočený apex. Druhou kategorií je Amateur Cup, kde už lehce přituhuje a vy tak konečně musíte prokázat alespoň vaše základní řidičské schopnosti. Zmiňme například závody mezi vozy se stejným druhem pohonu, nebo motoru. V krátkosti ještě zmiňme například tovární závody, kde mají všichni piloti stejný vůz, nebo vytrvalostní závody, které dokonale prověří ani ne tak výkon vašeho vozu, jako spíše taktiku. Hráč si musí poprvé pořádně plánovat zastávky v pitech na výměnu pneumatik a doplnění paliva. Závod tak vždy trvá minimálně 45 minut. Ten kdo je tedy nedočkaví jak panic, neměl by tento režim pro jistotu ani zapínat, neboť by se mohlo stát, že si velice lehce zhnusí zájem o auta. Celkově si tak projedete vaše pneu v celkem třech stovkách závodů, což je úctyhodné číslo, kterým se nemůže chlubit jen tak někdo. Musím dodat, že si je i užijete s plnou parádou. Během závodů totiž vaši miláčci podléhají okolním podmínkám, čímž je myšleno zejména vadnutí brzd při tvrdším a častějším brždění.

Co musíme hře pochválit je zejména dynamická obtížnost, kterou si může každý upravit k obrazu svému. Čím těžší si hru ale uděláte, tím více peněz z výher získáte. Tím pádem váš určitě bude žrát svědomí, že váš soused vyhrává daleko více, protože má prostě koule na to, si vypnout o jeden posilovač více. Což už je ale vše kompletně na vás. Lze si tedy editovat úroveň inteligence oponentů, která je mimochodem mizerná a zrádná pořád, poškození vozu, fyziku chování aut, posilovače jako ABS, TCS, STM, manuální řazení, nebo opotřebování pneumatik. Toto nastavení je spíše pro začátečníky a hráče, kteří se chtějí do hry prvně aklimatizovat. Po čase ale zjistíte, že se nejlépe projedete s pokud možno co nejmenším omezením. Ačkoli je tak mnohdy problém vytočit zatáčku v klidu, ukázky jsou poté extrémně působivé, kdy se vaše upravené vozidlo snaží hrabat i na rovině. Připočtěte si k tomu i vynikající ozvučení a máte aspiranta na večerní filmeček. Bohužel replaye jsou opravdu mizerně vyřešené. Většinou je vidět celý závod pouze ze dvou pohledů – z pohledu předního nárazníku, nebo z kamery, jež je nalepena těsně na vaše auto, tudíž nemáte ze závodu naprosto nic. Abychom se vrátili k té obtížnosti, která je prakticky minimální. Většinou si v závodě vystačíte se základním vozidlem, a pokud nebudete naschvál jezdit pozpátku, je dost velká šance, že zvítězíte. Vylepšování a laděním aut si tak spíše ulehčíte práci, což je mnohdy škoda, jelikož vás takto hra omrzí daleko rychleji. Není nad dobrý pocit po kvalitně odvedené práci, plné akčních zvratů na trati.

Pokud míváte mokré sny, ve kterých figurují velké leštěné ráfky a hlasité výfuky, bude pro vás Forza 2 pravděpodobně extrémním afrodiziakem. Mezi celkovým počtem dvou stovek vozidel najdete i exotické značky jako Ferrari, Lamborghini, Porsche, TVR, Panoz, Maserati, Pagani, Bentley, McLaren a ohromnou spoustu dalších, které si zaslouží vaší pozornost. Najdete mezi nimi jak nové modely, tak i starší, které mají dnes v realitě nevyčíslitelnou hodnotu. Proto si tak při hraní zastesknete, když se projedete po legendárním Nurburgringu se starým, avšak stále přenádherným Mercedesem 300SL Gullwing. Vozy se tak řadí v podstatě do několika kategorií, které musíte v kampani respektovat. D jsou standardní vozidla, C jsou sportovní kousky, až A, což jsou velice rychlé stroje, které mnohdy připomínají spíše UFO než vůz. Nemluvě o třídě S, plné supersportovních strojů, kde vyvinout rychlost přes 300 Km/h je asi tak těžké, jako se ráno vymočit. To je ovšem nic, ve srovnání s pouze dvěma vozy z třídy U, což jsou Ultra-rychlé stroje, jejichž rychlost se rovná pohybu stíhačky. TVR Cerbera Speed 12 a Chrysler ME-412. Znalci jistě poklidně přikývnou hlavou, nováčci rychle otevřou Google a začnou googlovat. Všechny tyto stroje si lze dále upravovat k obrazu svému, což je kapitola sama pro sebe. Následují už jen závodní třídy, které obsahují reálné licence vozů, které známe například ze seriálu FIA GT, nebo 24 H. Le Mans, ať už z let dnešních, či minulých. Každý si tak přijde na své, někde se rád projede v ostrých hot-hatchích, jiný si vyzkouší, jaké to je lítat s veterány jako o život a někdo si naopak rád vyžene adrenalin extrémní rychlostí některých prototypů. Milovník vozů tak při pohledu na seznam vozů dostane infarkt a prožije menší orgasmus. Přeci jen bohatý výběr vozů je základ pro úspěšnou závodní hru, kterou Forza 2 je, ať se na ní díváme z jakéhokoli úhlu.

Vylepšování vozů je pravděpodobně tím největším tahákem ve hře, jelikož široko daleko nenajdete hru, ve které byste měli podobné možnosti. Systém úpravy byl dotažen téměř k dokonalosti, zapomeňte na NFS a podobné kreace, Forza 2 vás ukojí jak vaše matka když jste byli ještě malé děti. Do auta si můžete nacpat všelijaká mechanická vylepšení motoru, podvozku, ale také karoserie, což zahrnují různé spoilery, nárazníky, prahy a podobné věci. Výhodou je, že můžete do auta narvat obrovskou porci výkonu. Nevýhodou je, že ne vždycky to musí váš, teď-už-závodní stroj unést. Možná se tak stane, že auto bude hrabat jako krtek i na maximální převodový stupeň a tím pádem si hodíte pod nohy obrovský kus klády. Mnohdy postačí posílení podvozku, například závodními brzdami, bez kterých byste museli začít brzdit kilometr před zatáčkou, nebo upravení zavěšení a spousty dalších maličkostí. Pokud ani to nepomůže, bude nutné zasáhnout do podvozku pomocí ladění některých komponent. Technici s milovníci podvozků si budou chrochtat blahem, jelikož lze měnit opravdu mnoho věcí, jenž mají vliv na chování vašeho vozu. Kdo tedy chce, upraví si auto, jak potřebuje. Ovšem je nutné znát alespoň určité základy, jinak se může stát, že budete moci vaše naleštěné Lamborghini použít maximálně tak na orání. Ta pravá legrace ale začíná, když si chcete vůz pomalovat. Teprve nyní se otevírají ty nekonečné možnosti. Vytvořit si můžete naprosto vše, bez výjimek. Tento systém je opravdu efektivní, zároveň je ale extrémně náročný a velice lehce vám utrhne ze života podstatnou část hodin. Pokud jste ovšem vždycky toužili po lesklém Porsche s velkým obrazem vašeho obličeje na boku, není problém. Jen je škoda, že není možné importovat obrázky například z HDD nebo flash disku. To by znamenalo průlom v oblasti auto-designu. Pokud tedy dokončíte práce na vašem mistrovském díle, neváhejte a projeďte ho na celkem dvanácti tratích. Čtyři vymyšlené a osm reálných.

Poškození automobilů je také na výtečné úrovni. Pokud ho tedy zapnete samozřejmě. Pokud totiž trošku víc strčíte do cizího automobilu, odnese to hned několik faktorů, jako jsou poloosy, prahy, plasty, ale nedej bože také převodové ústrojí, nebo motor, ze kterého se po trošku větším ťuknutí začne efektivně kouřit. Jakmile nabouráte už trochu tvrději, můžete se rozloučit s prvním místem. Destrukce tak více méně odpovídá realitě, což je rozhodně potěšující fakt. Počítat můžete také s vizuálním poškozením, bohužel ne u všech automobilů. Některé značky podléhají těžkým licenčním nárokům, a tak je neuvidíte opadávat jako vánoční stromeček. Závod tak dostává daleko větší šmrnc, když se bojíte šlápnout více na plyn, abyste neskončili omotaní kolem bariér.

Teď je čas na to nejlepší z celého článku. Několik výtek. Ač je Forza Motorsport 2 vynikající závodní simulace, nevyhnul se jí strýček šotek, se kterým přišlo i několik mnohdy nepříjemných chyb. Umělá inteligence nepřátel je mnohdy opravdu zrádná a vypočitatelná. Nepřátel? "WTF?!" říkáte si? Tak vězte, že oponenti nemají problém s tím vás vystrčit klidně i na rovince, nebo v zatáčce, kterou vybíráte z vnitřku. Když zatáčí, vůbec neberou ohled na vás, což je ovšem problém téměř všech dnešních her podobného ražení. Co je ale horší, že soupeři vás vystrčí i při brždění před zatáčkou. Ovšem i když jste několik délek před oponentem a začnete brzdit těsně před zatáčkou, s radostí vás vystrčí jako kus ojetého Nissanu Sentry. Na druhou stranu se ale musí nechat, že i ostatní závodníci dělají chyby a ne ledajaké. V některých případech slyšíte jen skřípění brzd, tupý náraz v pozadí čoud z motoru a váš následný škodolibý smích. To je ale spíše ojedinělá situace, kterých bude méně jak přestupných roků. Občas také vyletíte mimo trať, hluboko do trávy nebo písku. Písek vás většinou pomalu zastavuje, tráva vás ovšem z nepochopitelných důvodů zastaví z rychlosti 300 Km/h i na jednom metru, což je trošku zarážející, neboť někdo porušil zákony fyziky ve velkém rozsahu. Pokud dojde k nějaké potyčce s jiným automobilem, stává se téměř pravidlem, že vy skončíte v oblacích prachu mimo trať, zatímco soupeř si v klidu upaluje do cíle. Tento fakt zvláště zamrzí, když vy nejste ten, kdo tuto nehodu zapříčinil.

Hra se také pyšní téměř bezchybným onlinem, který je světem sám o sobě. Dokončit kariéru je jedna věc, co ale udělat se stovkami zbytečných hodin? Jednoduše je vražte do online soupeření. Zde se vyúčtují ty hodiny strávené v garáži. Neobejdete se bez perfektně vyladěného stroje a zkušeností, jež nabírají na hodnotě s vyhranými závody. K dispozici je také Auction house, přes který můžete prodávat své vozy, nebo nakupovat od jiných hráčů. Nutno dodat, že zde mnohdy najdete velice vzácné a podařené kousky. A pokud chcete být dobročinní, můžete někomu vůz prostě darovat. Možnosti nastavování vlastních her jsou vskutku bohaté a každý si z nich vybere, co mu nejvíce sedí. A málem bych zapomněl na výtečný Photo Mode, ve kterém si lze pořizovat fotky jak přímo během závodů, tak ze záznamů a následně je upravovat. Zaručuji, že si vyhrajete v tomto módu jako malé děti.

Forza Motorsport 2 je momentálně rozhodně nejkomplexnější závodní hrou, na kterou můžete narazit, což z ní zároveň dělá krále ve svém oboru. Ačkoli se s autem neprojedete tak dobře jako v konkurenčním GT, možnosti, které tato hra nabízí i po dvou letech jsou vskutku fascinující. Záměr Turn 10, vytvořit závodní simulaci, která by se stala ikonou, se podařil na jedničku. Každý správný motorista by si měl vyzkoušet pokud možno co nejvíce her podobného druhu a také by měl mít nějaký rozhled nad událostmi na tomto poli. Ačkoli jsou Gran Turismo 5 Prologue a Forza Motorsport 2 ze stejného těsta, každá hra jde na hráče trošku jinak a také je svým způsobem úplně jiná. Přesto musíme vyzdvihnout Forzu jako vítěze v tomto kole, neboť způsob jakým hráče pohltí je jednoduše unikátní. Pokud třetí Forza zaznamená stejný evoluční skok jako tento díl od prvního, můžeme se těšit na hody, které jsme doposud nezažili.

Forza Motorsport 2

x360
Microsoft Game Studios, Microsoft Game Studios
Datum vydání hry:
29. 5. 2007
Žánr:
Závodní, Simulátor, Sport
KARTA HRY
9/10

Komentáře