Panuj moudře, mladý králi!
Stejně jako v předchozích čtrnácti případech, tak i nyní nás FF XV zavede do úplně nového světa fungujícího na vlastních zákonitostech, který nemá s minulými díly žádnou spojitost. FF XV kompilace je poměrně rozsáhlá, takže jako výchozí bod v novém vesmíru zvolím základní shrnutí příběhové premisy, jež pomůže lidem lépe se orientovat v dějových souvislostech. FF XV totiž jaksi přirozeně počítá s tím, že znáte jak anime Brotherhood, tak i film Kingsglaive. Jak už totiž zaznělo, patnáctý díl je zkrátka „hrozivé dítě“, které rádo provokuje, a tak od hráčů vyžaduje poměrně větší míru spolupráce. Navíc není náhodné, že Square Enix přibalil k Final Fantasy XV Deluxe Edition i film Kingsglaive, protože stěžejní část příběhu, kterou je pád Luciského království, a o němž pojednává právě film, hra poodhalí toliko pouze ve zkratkovité formě. Bez znalosti základního příběhového podhoubí se proto hráč jednoduše ve scénáři utopí a příběhová linka pro něj de facto ztratí smysl. Takže pro ty, kteří se k anime ani filmu (zatím) nedostali, ale přesto by rádi začali hrát a chtěli vědět, o čem to vlastně celé je, přináším tuto příběhovou esej:

Kdysi existoval svět, kde spolu žili lidé v míru a harmonii. Takový svět už dnes není. Byl zapomenut a roztrhán na kusy ctižádostivostí i nezměrnou touhou po moci. Pět národů se kdysi ctilo navzájem a prostřednictvím svých krystalů, jež dávaly jejich držitelům velkou moc, snily o lepší budoucnosti. Avšak rovnováha světa byla narušena sílícími snahami jednotlivých národů po opanování toho druhého a zmocnění se jeho krystalu. Vypukly krvavé a dlouhé války, během nichž byla většina krystalů zničena, a s nimi tak i naděje na trvalý mír. Zbyl pouze jediný krystal, jenž drží národ Lucis. Jeho vládci vytvořili rozlehlé a prosperující království, v němž obyvatelé zůstali věrni dávným tradicím a v královské dynastii spatřovali po mnoho let základní pilíř stability, a to i navzdory tomu, že okolní země vsadily na technologie a pohodlný život v moderně. Ve stínu Luciského království však sílí zlo v podobě říše Nifleheim, která si válkou, zastrašováním, vydíráním a také falešnými sliby podmaňuje okolní národy. Brzy zůstává pouze Lucis, kde se trůnu ujímá král Regis Lucis Caelum CXIII. Sedě na trůnu v hlavním městě svého království Insomnii, která je klenotem a poslední velkou baštou dávno již potemnělého světa, sní o míru pro svůj národ. To mu ale není dopřáno.

Král Regis je moudrý a spravedlivý panovník, ale do historie se zapsal především jako schopný válečník, který dlouho odolává náporu Niflelheimu, s nímž musí vést nemilosrdnou a brutální válku. Sílu k úspěšné obraně král čerpá z krystalu prostřednictvím něhož Bohové Lucis propůjčují majiteli královského prstenu, který může vlastnit pouze právoplatný dědic trůnu, část své síly. Má to však stinnou stránku, neboť síla plynoucí z krystalu jeho majiteli ubírá životní energii. Regis proto slábne a jeho tělo pomalu chřadne. A zemře-li král, obrana království padne. Před veřejností je proto králův stav držen v tajnosti, a tak pouze jeho nejbližší okolí ví, že naděje na další budoucnost celého království bude v nepříliš vzdálené době ležet na bedrech králova jediného syna Noctise. Válka mezi oběma zeměmi pokračuje po celou dobu Noctisova dětství a dospívání. A každým dnem je Nifleheim blíže k vítězství. Válka navíc stále nemilosrdněji dopadá na obyvatele Luciského království a zejména Insomnie. Lidé si tak začínají pokládat otázku, má-li další pokračování války vůbec smysl, a zda není na čase zbavit se starých pořádků, tedy včetně královské dynastie, jejíž král se stahuje z očí veřejnosti a ponechává tak zdánlivě svůj lid na holičkách. Království je tedy na prahu zhroucení a otázka dalšího osudu se vznáší i nad samotnou dynastií, která musí čelit nepřátelům vně i uvnitř Insomnie.

Po čase tedy nezbývá králi Regisovi nic jiného, než kývnout na nabídku Nifleheimu ohledně nabízeného míru. Tuší, že je to lest jeho nepřátel, kteří chtějí zasadit dynastii a Insomnii poslední ránu z milosti. Je to však jediná králova šance jak odpoutat nechtěnou pozornost a dostat ještě v předvečer podpisu mírové smlouvy svého syna a nyní jedinou naději na budoucnost z Insomnie, tudíž mimo dosah Nifleheimu. Regis se proto loučí s Noctisem, jenž nic z toho netuší, a kterého od narození miloval více než svůj vlastní život. Vzápětí vstupují do bran Insomnie vyslanci Nifleheimské říše vedeni samotným císařem Iedolasem a jeho kancléřem Ardynem Izuniou. Budoucnost královské dynastie Lucis i celého světa vzápětí již leží pouze na bedrech zádumčivého prince, který se v doprovodu svých tří přátel vydává na dlouhou cestu, která jej změní navždy...

Jak je patrné, příběhový potenciál FF XV kompilace je bezesporu velký, ale jsem přesvědčen, stejně tak jako řada mých kolegů recenzentů po celém světě, že se ho hře samotné nepodařilo naplno využít a rozvinout. Na vině není ani tak dlouhodobá obava fanoušků i některých kritiků her s otevřeným světem a nelineární hratelností, že se v sandbox titulu příběhová linka rozpustí. Opak je spíše pravdou. Problémem je to, že příběh je vyprávěn poněkud vágně a v poslední čtvrtině trpí přílišnou lineárností – stále však s možností se kdykoli vrátit do otevřeného světa – díky čemuž si rychle uvědomíte, že FF XV vlastně nepřináší nic světoborného a je lehce předvídatelná. Zde se negativně projevil desetiletý vývoj a ustavičné editování scénáře, kdy se muselo krátit i vypouštět, a to podle všeho až do poslední chvíle. Potenciál příběhu i postav se proto během prvních kapitol vyčerpá a v závěru už těží v podstatě jen ze setrvačnosti.

Avšak strhující tempo během příběhových misí, kde je navíc řada skvělých akčních i dramatických momentů, dokáže udržet soustředěnost hráčů a navodit správnou atmosféru boje dobra se zlem. O to více, že FF XV disponuje opravdu skvělým hlavním darebákem, jehož schopnost lstivé manipulace a extravagantní vystupování dokáží skutečně uhranout. Obzvláště pro nováčky bude příběh zřejmě příjemným překvapením, protože si na poměry akčních RPG vede více než slušně, ale někteří fanoušci série se po minulých zkušenostech mohou cítit být trochu ochuzeni. Pravda je ale ta, že svým „krystalovým“ tématem a mottem osudové předurčenosti se sága vrací zpět na začátek do doby prvních jednociferných FF dílů. Ostatně i zvolení pouze čtyř hlavních postav silně evokuje vzpomínku na legendární „Light Warriors“ z FF I či FF III. Obviňovat tedy FF XV z toho, že nerespektuje své starší předchůdce v hlavní sérii není příliš na místě.

Po boku prince
FF XV přináší čtyři hlavní postavy, avšak plně hratelný je pouze hlavní hrdina Noctis. Zbylé osazenstvo ve složení Ignis, Gladio a Prompto plní pouze úlohu podpůrných postav, jež jsou řízeny vcelku slušnou AI, a kterým můžete udělovat pouze speciální příkazy, a tak tvořit velmi efektivní a často i nezbytná komba. Předsudky vůči čtveřici mladíků, která ve svém luxusním autě cestuje po mistrovsky zpracovaném a rozlehlém světě, můžete v klidu odložit. Ostatně nevím, co by mělo být kontroverzního na čtveřici přátel, která tráví čas spolu a holduje koníčkům, jimž propadla jistě i řada z vás. Ústřední čtveřice má totiž vlastní specifické dovednosti, prostřednictvím jejichž postupného vývoje zvyšuje vlastní schopnosti i sílu celé party. Noctis je zdatný rybář a Ignis zase kuchař. To naopak Gladio zvyšuje kvalitu zbraní i předmětů pěšími tůrami, tedy tím, že budete namísto auta občas využívat i svoje nohy. Prompto má naopak vskutku originální zálibu, a to vášnivé fotografování všeho a všech, čímž rozšiřuje především své vlastní schopnosti. Během dlouhé cesty za opětovným získáním královského trůnu bude Noctise a jeho druhy provázet i nejeden „host“, jenž bude během některých příběhových misí bojovat po vašem boku. Je na čase představit si naši partu a jejich velmi zajímavé spojence.

Noctis „Noct“ Lucis Caelum
Jediný syn a dědic krále Regise Noctis je jedním z hlavních protagonistů FF XV a celé její kompilace. Noctis je ostýchavý mladík, který byl těžce poznamenán komplikovanou výchovou i prožitými traumaty z dětství. Jelikož již v útlém dětství přišel o svou matku a zůstal tak královským jedináčkem, silně se upnul k otci, a to i přesto, že král Regis musel často ve své výchově přitvrdit, neboť věděl, jak těžkým zkouškám bude jeho syn jednou vystaven. Mimořádně silné pouto mezi otcem a synem sice nikdy ze vzájemného vztahu nevymizelo, ale během let bylo překryto patrným odcizením způsobeného dusivým napětím na královském dvoře. Noctis je v mnoha směrech pozoruhodnou osobností, ale i on má své mouchy. Jeho královská Výsost je totiž často popudlivá, svéhlavá a uzavřená. Cesta ve FF XV není ani tak cestou za záchranou světa, ale za princovou dospělostí, kdy se Noctis musí proměnit ve skutečného krále, jenž jako jediný může obnovit světlo v potemnělém světě.

Ignis Scientia
Představuje se nám mozek celé party. Ignis je mimořádně vzdělaný a talentovaný člověk, který má všechny předpoklady proto, aby se jednoho dne stal po Noctisově nástupu na trůn rádcem samotného krále. K Ignisovým předpokladům patří chladný kalkul, trpělivost a schopnost tlumit vzájemné hašteření v Noctisově partě. I když je Ignis na první pohled především intelektuálně zaměřený muž vytříbených mravů, na bojišti je to velmi zdatný bojovník.

Gladiolus „Gladio“Amicitia
Gladio je dlouholetý přítel Noctise a Ignise. Na královském dvoře Gladio zastával důležitý post, když jako syn Claruse Amicitiho, osobního strážce a přítele krále Regise, cvičil a ochraňoval prince Noctise. Zpočátku Gladio vykonával tuto roli s krajním zapřením, neboť v princi spatřoval pouze rozmazleného spratka bez jakéhokoli talentu pro bojová umění. Avšak ve chvíli, kdy Noctis zachrání jeho mladší sestru Iris, s níž se budete i ve hře často potkávat, se z odporu vyvine nejprve uznání a později dokonce přátelství. Gladio je nejsilnější člen party a se zbraněmi i svými napumpovanými svaly to skutečně umí.

Prompto Argentum
Bude zřejmě chvíli trvat, než začnete v Promptovi vidět oddaného přítele a životního optimistu, a ne apriori otravného playboye. Prompto je Noctisův kamarád už od časů školních let, i když se jejich vztah nerodil zrovna lehce. Jako z bývalého školního geeka se z Prompta stal velký fanda do moderních technologií, který je nerozlučný společník prince Noctise.

Cor Leonis
Cor Leonis je jedním z největších hrdinů, jaké království Lucis má. Tento excelentní válečník kdysi bojoval po boku krále Regise proti silám Neflheimu. Nyní dělá vše možné i nemožné proto, aby ochránil prince Noctise a jeho přátele, a tak přispěl svou trochou k porážce nenáviděného nepřítele. Jedná se o jednu z důležitých „hostujících“ postav.

Cindy Aurum
Pohledná a sympatická Cindy je důležitou postavou ve hře. Je to totiž zručný mechanik, který dokáže proměnit Noctisovo auto z nepojízdného braku až do podoby super moderního univerzálního dopravního prostředku. Tato kráska s bujným poprsím je však zároveň i poměrně významnou postavou příběhu, neboť její dědeček Cid Sophiar býval před mnoha lety důležitým spojencem a spolubojovníkem krále Regise. Cindy a Cid tak pomáhají princi a jeho druhům i svými cennými radami a informacemi.

Je dobře, že se nepotvrdily obavy o „nepoužitelných“ hlavních postav, i když si uvědomuji, že ne všem sedne lehkovážný floutek Prompto nebo příliš upjatý Ignis. Ale takový už je život, neboť ne se všemi můžete ve svém okolí vycházet. Velkým zpestřením jsou vtipné a mnohdy i trefné dialogy, které mezi sebou hoši pronášejí, ať již při jízdě autem či potulování po planinách a dungeonech. Na druhou stranu režisér Hajime Tabata pochybil, když se ve hře samotné nesnaží poodhalit minulost a pohnutky Noctisových přátel, a tak nevzniká příliš silné pouto mezi hráči a hlavními postavami. Kdo například nesledoval anime Brotherhood, pak se zřejmě během celé hry ani nedopídí, proč se někteří chovají tak či onak, a co je jejich hlavním motivem. A tak ani v příběhovém podání Noctise a spol. nedokázali tvůrci naplnit slibovaný záměr o epickém dobrodružství a silných emocích. Jedinou vskutku plně se rozvíjející postavou celé hry je tak pouze Jeho Výsost Noctis, a to je na poměry FF série tuze málo!

Celý svět na dlani
Už od oznámení hry v roce 2006 se vědělo, že FF XV (až do roku 2013 Final Fantasy XIII Versus – viz. náš nedávný speciál o vývoji tohoto těžce zkoušeného titulu) nabídne první vskutku otevřený svět v dějinách série a také akční hratelnost. V obou případech se nejenže podařilo dostát slibům, jaký to rozdíl oproti scénáři, ale na současných konzolích bychom jen stěží nalezli srovnatelně velké RPG s množstvím pestrých a velmi návykových aktivit. Dokonce i legendární Zaklínač 3 musí uznale pokyvovat hlavou, protože něco podobného Japonci ještě nepředvedli. Obrovský svět tvoří svým způsobem jeden velký kontinent, který je otevřený od počátku hry. Je rozdělen do několika velkých lokalit, jež se postupně odkrývají úměrně s tím, kolik příběhových misí jste již úspěšně absolvovali. Přesto jen v první lokalitě, jíž je usedlá pouštní scenérie s benzínovou stanicí, kde provozuje svou živnost půvabná Cindy, a po které se řada hráčů proháněla v posledním demu, lze teoreticky prostřednictvím postranních a příběhových questů nahrát bez problému přes 10 hodin, a to se při tom budete pohybovat na zhruba 5% celkové rozlohy světa.

Svět ve FF XV je pestrou směsicí japonské nápaditosti v designu a zajímavých reálií odpovídajících modernímu americkému středozápadu. Pouštní prérie s naftovými věžemi a zapadlými motely jsou střídány úchvatnými scenériemi mořských přístavišť. Divoká příroda v hlubokých lesích a na pastvinách zase svádí souboj s přicházející civilizací. Všude jsou vidět dálnice a zarostlé cesty, mosty a lanovky, zapadlé vísky i velkoměsta, kde denní i noční život vyráží dech. Dynamické prostředí se střídáním denní doby i proměnlivé počasí pak vytvářejí ten nejlepší možný dojem skutečného světa, v němž snadno zapomenete na strasti běžného dne. Stovky NPC, ať již ve městech nebo v automobilech, jež často lemují cestu a brzdí provoz na dálnici, jsou řízeny sofistikovaným programem, nad kterým budete žasnout. Platí to i o početné fauně, která je tvořena stovkami různorodých tvorů, jejichž úroveň LV je často silně variabilní, a tak se například ve stádečku žirafám nebo velkým volům podobných příšerek může objevit jedinec s mnohem větší silou, který vás zadupe do země. A to nemluvě o tom, že během noci se po světě potulují mnohem větší a silnější monstra, na něž je možné si troufnout až tak od poloviny hry.

Fantastický svět, který podle tvůrců obdržel jméno Eos, můžete prozkoumávat buď prostřednictvím Noctisova automobilu Regalia, jenž Cindy může až do těch nejmenších detailů uzpůsobit vašim potřebám, nebo hřbetu Chocoba, s nimž lze absolvovat i pekelně zábavné závody. Smysl pro detail šel dokonce tak daleko, že Regalia nedá s prázdnou nádrží ani ránu, přičemž při větším poškození se pod kapotu musí podívat Cindy. To naopak její zkušený dědeček Cid dokáže modifikovat zbraně z komponentů, jež naleznete, což je velmi užitečná věc. S postranními úkoly je to vůbec až překvapivě zábavné, protože kromě obvyklých lovů, z nichž některé mají dokonce podobu plnohodnotného příběhového úkolu – například legendární lov Behemotha, který byl součástí loňského dema Duscae – budete plnit i zakázky a protislužby, u kterých se rozhodně nudit nebude, a které vás zaměstnají mnohdy i na celé hodiny. Namátkou zmíním třeba sbírání vzácných kamenů, chytání žab, fotografování, průzkumy nových lokalit nebo „záchranné“ mise, kdy se někdo vážně zraněný nebo ve svízelné situaci dožaduje vaší pomoci, apod. Úkoly se totiž někdy dokonce prolínají nebo se na ně navazují další. U západních RPG je pestrost postranních úkolů dnes již základem. U JRPG tomu tak dlouho nebývalo. Až doposud...

FF XV ale neoperuje pouze s otevřeným světem a zábavnými úkoly, ale také naprostou volností. Někdy si vás sice sama hra nasměruje k nějakému questu, jež by mohl být pro příběh důležitý, ale konečné slovo bude mít vždy hráč sám. Jedete například autem a projíždíte kolem zajímavé destinace, a tak někdo z party navrhne, že by bylo moudré se chvíli zdržet. V tu chvíli můžete vyhovět nebo pokračovat v jízdě. Mnohdy se třeba Prompto snaží přemluvit Noctise, aby společně zašli udělat společné foto nebo vyfotili některou z impozantních scenérií, jichž má hra velké množství. Tužby v podobném duchu mají i Ignis a Gladio, i když Ignis touží raději hledat nové recepty pro své vaření a Gladio zase navštívit nějaký dungeon, kde by se dalo najít nové vybavení či ukrytý poklad. I během příběhových misí lze modifikovat Noctisovu reakci nebo odpověď, a to dává hře značné možnosti.

Celkově je nadstavbového obsahu a aktivit tolik, že FF XV nabízí takřka neomezenou životnost. Jestliže příběhové mise vydají dohromady jen nějakých 25 hodin – co se stalo s ještě nedávno tvůrci proklamovanými 50 hodinami kampaně, to opravdu netuším - pak při plnění jen minima doporučených úkolů se bez problému dostáváme na hranici 70 – 100 hodin. Ti, kteří touží po co největším vyždímání hry, tj. poražení všech ultra těžkých potvor, získání nejlepšího vybavení a maximální úrovně vývoje, musí počítat s ciframi v řádech stovek hodin. Zkrátka vyspělé a moderní RPG, jež je přístupné jak úplným FF nováčkům, tak i fanouškům. Monumentální svět, který jen čeká na to, až natáhnete ruku a odhalíte všechna jeho tajemství.

Zábavné i nepřehledné
V posledních letech hledá série FF nový soubojový systém, který by nahradil zastaralé a pro moderní RPG už složitě použitelné náhodné souboje s využitím ATB (Active Time Battle). Ve FF XV bylo proto vsazeno na real-time bojový systém, jenž vykazuje patrné známky úspěšného vývoje ve snaze nalézt optimální řešení pro další budoucnost série, která se v poslední době, a to k velké nelibosti konzervativních hráčů, posouvá k akčnímu RPG. Boje se ve FF XV odehrávají ve vymezené bojové zóně, jež je na orientační mapce v severovýchodním rohu obrazovky signalizována červeným kruhem, který se aktivuje poté, co se přiblížíte na dohled k nepříteli. Boj je poté ukončen buď vaším vítězstvím nebo opuštěním bojové zóny. Klasické povely „Attack“, „Defend“, „Magic“ a „Item“ není třeba osvětlovat. Mnohem důležitější je skutečnost, že jedině Noctis má kolonku MP, jež ukazuje hladinu jeho magie. A díky magii může Noctis používat teleportaci na menší a vzdálenější vyvýšené cíle, či přímo na nepřítele, a tak mu uštědřit často dosti devastující úder.

Noctis využívá tři roviny bojové akce: klasický útok zbraněmi, warpování (teleportace) a obranu s možností vykrýt i vrátit úder. Boje jsou velmi svižné a rychlé, pro některé až příliš, a proto se tvůrci rozhodli dát do hry i tzv. „Wait mode“, který lze zapnout v Options. Díky němu lze kdykoli souboj na omezenou dobu zastavit, vybrat cíl či jeho slabé místo, a pak znovu pokračovat v útoku. Jak se ale zdá, někteří „odborní“ recenzenti zřejmě tuto funkci zcela přehlédli, když si stěžovali až na příliš velký chaos v bitvě a bláznivé tempo. Noctis stejně jako jeho spolubojovníci má čtyři aktivní sloty, do kterých lze zasazovat různé typy zbraní, a tak neplatí, že by postavy měly nějaké své předem určené povolání, i když Noctis preferuje meče, Ignis dýky, Prompto pistole a Gladio těžké obouruční meče.

Do slotů lze zasadit i magii, která má ve FF XV velmi specifické vlastnosti. Předně lze kouzla vyrábět pouze ze tří základních elementů (oheň, led a blesk), které se čerpají ze speciálních přírodních krystalů rozesetých po celém světě. Použití magie je velmi omezené, o to však efektivnější, neboť může mnohdy nepřátele zlikvidovat jediným použitím. Realismus ve FF XV však způsobuje, že můžete vlastním kouzlem zasáhnout i své společníky a také sebe sama. V pozdější fázi hry disponuje Noctis královským prstenem Lucis, který může seslat i nejsilnější kouzlo ve hře, jímž je „Death“. Zcela samostatnou kapitolou jsou ve FF XV pro celou ságu typičtí summoned monsters, zde nazývaní jako „Astrals“, kteří mají v příběhu klíčovou roli. Ve hře je zejména Titan, Ramuh nebo Leviathan. Jejich přivolání se řídí přísnými pravidly a je ovlivněno dokonce i přírodním prostředím, v němž se pohybujete! Když už ale někdo z Astrals přijde na pomoc, čeká vás epická animace i útok takřka apokalyptických rozměrů, jež nemají v dějinách série obdoby. Na něco takového bude vzpomínat i po letech. Velkou poklonu si zasluhují i ryze akční pasáže během příběhových misí, ať již noční infiltrace vojenské základny nebo souboje s Astrals. Jejich zakomponování do hry je totiž provedeno s velkým citem a dokáží nakopnout povrchní příběh do pořádné výše.

Velkou novinkou v sérii, která je velmi zábavná a promyšlená, je kempování v tábořištích nebo hotelech. Za každý vyhraný souboj nebo splněný úkol dostávají postavy zkušenostní body, jež ale samotné nic neznamenají, protože FF XV nemá klasický LV Up systém. Teprve poté, co se utáboříte nebo zakotvíte v nějakém hotelu či dokonce karavanu, se získané zkušenostní body promění v postup na vyšší úroveň. Během odpočinku navíc může Ignis něco dobrého ukuchtit, Gladio potrénovat s Noctisem, a Prompto si prohlížet své fotky z cest, jež lze také sdílet po síti. Na hráčovo konto ale nepřibývají pouze zkušenostní body ale také AP (Ability Points), za něž se získávají nové schopnosti nebo techniky. Hra totiž obsahuje vývojový strom velmi podobný například legendární Sphere Grid z FF X, i když v o trochu menším měřítku.

Soubojový systém i vývoj postav jsou velmi dobré a patří k tomu lepšímu, co moderní FF díly doposud představily. Obojí je navíc obdivuhodně přístupné úplným FF nováčkům, což je jedině pozitivem. Jelikož lze nastavit úroveň obtížnosti hry, a to buď na easy nebo normal, jedná se i o pořádnou výzvu. Velkým problémem však zůstává to, co jsem svého času ostře kritizoval už při recenzi vůbec prvního dema hry v březnu 2015 – kamera. Ta se totiž v úzkých prostorách, tj. převážně v dungeonech či při souboji s příliš velkými bossy (tedy téměř s každým druhým) nedokáže adekvátně přizpůsobit bojové situaci, a tak na bojišti vzniká nepřehledná situace vedoucí často ke zbytečným ztrátám na životech i na léčivých lektvarech. Naštěstí umřít ve FF XV je poněkud těžké. Hra skončí pouze v případě, že padne Noctis, a to se mi během celé hry nestalo ani jednou. Ostatní postavy lze navíc oživovat lektvary nebo osobním zásahem, kdy je doslova postavíte zpět na nohy. Avšak zlá a nepřející kamera často zabraňuje takové těžce raněné přátele čekající na pomocnou ruku nalézt, a proto je nepřítel takřka v polovině případů bez potíží dorazí. Opravdu děkujeme za tento neduh, na který bylo dostatek času jej odstranit. Tudíž jednoznačně bodík dolů.

Velmi pěkné
Skvělá grafika, povedený soundtrack a obstojný dabing už tradičně patří k FF sérii. Technická a umělecká zdatnost japonských vývojářů, která jinak začíná zaostávat za Západem, se naštěstí ve FF XV probudila ke svému druhému životu. Hra je poháněna interním a multiplatformním grafickým enginem Square Enix zvaným Luminous Studio, který je bez problému použitelný i na PC, o čemž jsem osobně přesvědčen, že v nepříliš vzdálené době povede i k uvolnění FF XV na PC. Grafická stránka hry je proto vskutku bravurní se smyslem pro detail a excelentní osvětlení. Však se stačí podívat na herní screeny k recenzi, jež jsem nafotil na své cestě za znovuzískáním Noctisova královského trůnu. A to nemluvě o tom, že ve vyšším rozlišení PlayStation 4 Pro na 4K televizi vypadá hra vskutku znamenitě. Ani verze na Xbox One není nijak výrazněji ochuzena. Je sice pravda, že třeba takový Zaklínač 3 v grafické kvalitě stále vede, ale FF XV se zařazuje v tomto ohledu mezi TOP hry na současné generaci konzolí. A to hra ještě neřekla poslední slovo, neboť se na prosinec plánuje další velký update, jenž přidá podporu pro rozlišení 1080p a hlavně 60fps (zatím hra dle vývojářů běží bez optimalizace po většinu času mezi 40 - 50fps).

Také OST je velmi dobrý. Jak by také ne, když jej měla z větší části na starost velmi talentovaná a zkušená Yoko Shimomura, kterou většina znalců JRPG zná ze série Kingdom Hearts, kde odvedla vynikající práci. Dobrým tahem také bylo získat pro nazpívání titulní písně u nás stále ještě nepříliš známou, za to však excelentní kapelu Florence and the Machine. Vznikl tak velmi chytlavý song „Stand by me“, který dokonale vystihuje náturu celé hry. O něco komplikovanější to je s anglickým dabingem. Je sice profesionálně odvedený, i když u některých postranních postav často kolísá, což je ale u her podobného rozsahu celkem běžné, ale dabingové studio se až příliš snažilo vybírat dabující herce podle charakteru samotných postav. Prompto tak dostal hlas opravdového ukňouránka a Ignis zase emocí prostý hlas s otravným britským přízvukem. Pouze Noctis drží vysoký standart, i když se tak zpočátku vůbec nezdá, avšak jeho promluvy v časech zlosti nebo bolesti vás v pozdější části hry doopravdy nadchnou. Dabing je tedy celkově průměrný. Neoslní, ale ani vyloženě neurazí. Nehledě na to, že dabing je povětšinou věcí osobního vkusu, a tak někomu sedne hůře, jinému lépe. A kdyby přece jen někomu anglická dabovaná verze vadila, může si zapnout originální japonský dabing.

Nebýt zlobivé kamery a také nedostatečně využitého příběhové potenciálu FF XV kompilace, kdy především finální část hry vypadá po příběhové stránce jako násilně vykostěná a kvapně koncipovaná, mohla FF XV bez problému sáhnout na známku nejvyšší. Není totiž nejmenších pochyb o tom, že FF XV vrací FF ságu zpět na trůn krále JRPG a znovu obnovuje velmocenské ambice celé série, jež vinou mnoha pochybení jednotlivců i samotné společnosti Square Enix musela po vydání FF XIII na dlouho opustit. Zároveň se jedná o největší, nejpropracovanější a také nejkrásnější čistě konzolové JRPG, jaké doposud na PlayStation 4 a Xbox One vyšlo. Včerejší den byl proto velký den pro FF sérii, její fanoušky i všechny příznivce žánru. Kdo by to byl býval řekl do hry, která byla ve vývoji deset let a její koncepce se měnila téměř každým rokem. Odpověď na otázku z nedávného speciálu proto už znám: „Ano, dlouhá cesta FF XV byla skutečně úspěšná.“ Pánové Nomura a Tabata to tedy skutečně nakonec dokázali – vrátili FF hrdost a sílu. A toto je sladká odměna pro všechny věrné, kteří na rozdíl od autora recenze nikdy nezakolísali. To oni jsou totiž skutečnými fanoušky, díky nimž je nyní série opět velká.