Testovaná verze: PlayStation 4

Ačkoli Japonci jásali, jelikož jsou tradičně nadchnuti pro produkty, ve kterých hraje prim válečné a školské téma, ve Square-Enix trochu znejistili. Hra byla vynikající a po právu sklidila úspěch, jenže nevýrazný třináctý díl a jeho pokračování způsobily, že se ve firmě živě diskutovalo o tom, zdali západní publikum přijme nový a odlišný druh FF. Převahu bohužel získali bázlivci, kteří zapříčinili, že se o jazykové mutaci a vydání v Severní Americe i v Evropě velmi dlouho reálně ani neuvažovalo. Hrozilo tak, že si našinec neužije jeden z mála opravdu kvalitních FF titulů, který v poslední dekádě vyšel. Že fanoušci dávali hlasitě najevo nespokojenost, podepisovali po celém světě petice a někteří se dokonce rozhodli pro fanouškovský překlad? Ale jděte! V dnešní době už většina herních studií na přání svých fanoušků kašle, koneckonců jde v první řadě o těžký byznys. Ovšem neutěšená situace, do které se firma v posledních dvou letech dostala, způsobily, že Square - Enix se rozhodl namísto nových a velkých FF raději recyklovat ty staré, aby ušetřil peníze a hlavně zakryl nepříjemnou pachuť, která obestírá dlouhé a komplikované vývoje FF XIV a zejména FF XV.

Buďme však rádi za to, jelikož díky tomu si nyní můžeme na PS4 a Xbox One zahrát v luxusním HD remasteru původní PSP hru, která se ve své době řadila v žánru akčních RPG k tomu nejlepšímu. A nejen to! Square se nad hráči smiloval a spolu s FF Type-0 uvolnil i očekávané demo nekonečně dlouho vyvíjené FF XV, kterému se na zoubek podíváme v nejbližší době. Sice se počítalo s tím, že hra vyjde i pro starší generaci konzolí, tj. PS3 a Xbox 360, ale když už se ve Square rozhoupou něco udělat, vezmou to takříkajíc od podlahy. V případě FF Type-0 se nechtěli spokojit pouze s obvyklým portem ve vysokém rozlišení, což by ostatně asi příliš dobře neprošlo s ohledem na to, že titul byl primárně určen pro zastaralý a odcházející handheld, ale naopak toužili hru kompletně přepracovat, de facto vytvořit verzi 2.0, jelikož Square sleduje dvojí cíl. Jednak chce na Západě podchytit novou cílovou skupinu, která nebyla příliš nadšena z mainstreamového a kontroverzního tunelu, který se objevil u FF XIII a FF XIII-2, ale především si již připravuje půdu pro nástup velkolepě pojaté FF XV, která vyjde pouze pro novou generaci konzolí. Z tohoto důvodu uvolnit hru, která obsahuje demo FF XV, pro PS3 a Xbox 360, se jevilo jako poněkud kontraproduktivní.

Hovořit tak o současné verzi FF Type-0 jako o pouhém remasteru, či dokonce HD portu, by nebylo správné. Změny jsou přeci jen o něco radikálnější, než jaké svého času předvedla excelentní kolekce FF X/X-2 HD, která mimochodem zanedlouho vyjde i na PS4. A to především v oblasti vizuální prezentace, protože FF Type-0 HD nabízí přepracovanou grafiku ve vysokém rozlišení, se kterou se hýbalo i z jiných důvodů, než pouze za účelem zvýšení její technologické úrovně. Režisér a scénárista hry Hajime Tabata, který se například podílel na kompilacích k FF VII a v současnosti pracuje i na FF XV, si totiž výslovně přál, aby nový grafický kabátek co nejvíce pomohl dodat titulu realismu a nová paleta barev i stínů zvýšila celkovou ponurou atmosféru. Zkrátka a dobře: FF Type-0, která má dospělejší příběhovou náplň, má mít blíže k futuristické „depce“ v patnáctém díle, než k naivním příběhům sesterského dua Lightning a Serah, na kterou se zaměřila FF XIII a její dvě pokračování.

Jelikož tituly na PSP mají odlišné ovládání, musela být hra, která nyní míří na velké konzole, upravena, a to zejména v tomto ohledu. Jelikož si Japonci ztěžovali na vyšší obtížnost, obsahuje FF Type-0 HD i nové možnosti v nastavení, aby se hraní nestalo noční můrou pro dnešní rozmazlená cukrátka, kterým větší náročnost nesedí. Tím ale rozdíly obou verzí končí, respektive musíme bohužel konstatovat, že nyní budeme dokonce funkce odebírat, jelikož druhá verze nulové fantazie oproti originálu postrádá online multiplayer. Proč? Nebyl čas, Square chtěl hru vydat co nejdříve. Naštěstí všechny předměty, které byly získatelné jen při hraní multiplayeru, byly nově přidány do příběhové kampaně.

Kdysi platilo, že FF série stála a padala úměrně s tím, nakolik dokázala hráčské publikum zaujmout prezentací příběhu. Pravda, poslední vydané díly měly problém se scénáři a jejich podáním, avšak najdou se čestné výjimky. V první řadě FF Type-0, která má příběh propracovaný, vyspělý a emocionálně podbarvený. Je to jako bychom se znovu ocitli o více jak dekádu v minulosti, kdy dokázaly FF scénáře vyvolat u hráčů rozličné emoce, od lítosti až po radost. Je to svým způsobem paradoxní, protože FF Type-0 ve svém scénáři vychází ze dvou základních koncepcí, jež série nabízí - krystalové téma a Fabula Nova Crystallis (kompilace třináctého dílu). Tedy koncepcemi, které fanouškovská generace odkojená FF tituly z PS One éry příliš neuznává, neboť jsou dle nich spojeny se zastaralými 2D tituly a kontroverzní FF XIII.

Ovšem v tomto případě jsme tomu rádi, neboť nulová fantazie pojala obě základní příběhové matérie FF světa ojedinělým způsobem. Už od úvodní úchvatné a šokující FMV pochopíte, že tentokrát se ocitáte ve světě, kde nebude o brutální konflikt a naturalismus nouze. Mrtví nebo umírající adolescenti a krvavá lázeň jsou něco, na co nejsme ve FF zvyklí, a co dodává hře dospělejší a temnější náplň, kterou Square - Enix ve své stále vlajkové značce již dlouho nepředstavil. Nutno podotknout, že se jedná o záměr scénáristickému týmu vedeného H. Tabatou. Příběh, jenž je zčásti vyprávěn stylem historických dokumentárních pořadů, tak vypovídá o brutálním konfliktu mezi národy, v němž se zejména mladí lidé stávají obětmi ideologií, militarismu a také manipulace božstev, neboť mytologie světa vychází z Fabula Nova Crystallis. Tudíž se to bude fal'Cie (humanoidními polobožstvy) a l'Cie (lidmi, kterým bohové svěřili úkol, po jehož splnění získají posmrtný život v krystalu, avšak pokud selžou, čeká je „zatracení“) hemžit na každém rohu. Kdo tedy nemá s kompilací FF XIII doposud zkušenosti, bude v příběhu po většinu hry tápat.

Velká válka mezi národy se odehrává ve světě zvaném Orience, kde žijí čtyři národy, které si vybudovaly své národní státy. Každý národ vlastní mocný krystal, s jehož pomocí ovládá některou z vlastností, jež jsou ostatním národům odepřeny. Již jen to je dostatečný důvod k rostoucímu napětí ve světě. Jelikož jsou krystaly velmi vzácné, přičemž jsou také nositelem státní a národní ideologie, nepřekvapí, že se v každé z těchto čtyř zemí zrodily akademie, které produkují zdatné bojovníky, vědce a politiky, jejichž úkolem je za každou cenu krystal ochránit a dozvědět se více o jeho vlastnostech a původu. O to více, že právě krystaly mohou každou lidskou bytost „ocejchovat“, přidělit mu úkol (Focus), a tím de facto proměnit v l'Cie. Pro hráče začíná konflikt ve chvíli, kdy mírový stav, který byl mezi čtyřmi národy vyhlášen, aby se předešlo krveprolití, poruší svými imperialistickými choutkami Cid Aulstyne, maršál Milites Empire. Tato říše drží White Tiger Crystal, který obsahuje sílu zbraní. To je dobrý předpoklad pro dobyvačné války, jimiž jsou brzy sužovány zbylé tři národy, zejména panství Rubrum, kterému vládne moudrý kancléř Khalia Chival VI. Z pohledu tohoto národa, jenž vládne silou krystalu zprostředkovávajícího jeho majitelům schopnosti účinné magie, je většina dějové linky vyprávěna.

Hlavními hrdiny celého eposu je různorodá skupina čtrnácti kadetů „Class Zero“ z akademie Rubrum, která se snaží osvobodit svůj lid i okolní národy. Všichni tito kadeti jsou hratelné postavy se svými jedinečnými schopnostmi, se kterými se budete účastnit jednotlivých misí. Představme si je proto blíže:

Ace - blonďatý mladík, který je jednou z hlavních tváří celé hry. Jako svou zbraň používá balíček levitujících karet. Jeho schopnosti jsou vzácně vyvážené, a proto bude u hráčů často figurovat v popředí.
Deuce - tato sympatická brunetka je nejmladším z kadetů Class Zero. Používá zbraň poněkud netradiční, a to flétnu.
Trey - společenský snob, který je v bojích více než užitečný, jelikož používá luk, který je ideální pro boj na delší vzdálenost.
Cater - jedna z průměrných postav, vzhledem, chováním, i svými schopnostmi. Její zbraní je magická pistole.
Cinque - na první pohled jemná a křehká dívka, avšak vzhledem k tomu, že v bitvách užívá velký palcát, raději byste se jí asi vyhnuli.
Sice - další z početného zástupu něžného pohlaví, ovšem i v tomto případě je lepší klidit se z cesty, jelikož je poměrně zuřivá a ovládá pořádně nabroušenou kosu.
Seven - mezi kadety je to zřejmě nejpopulárnější ženská osoba s přirozenou autoritou. Že by to mělo něco společného s tím, že užívá velký bič?
Eight - tenhle zrzek, kterému tvůrci dali opravdu originální jméno (kdo umí základy angličtiny, tak ví, že „eight“ = osm) si to na bitevní pláni rozdává s potvorami ručně, jelikož jako jediný člen Class Zero používá jen své pěsti.
Nine - další chlapík s originálním jménem i blonďatými vlasy. Tohoto však rozlišíte celkem snadno, je totiž velmi impulzivní a bojuje s velkým kopím, které je vskutku účinné a silné.
Jack - s tímhle jménem ani jiná volba není, zkrátka ledový klid a ostrá katana.
Queen - intelektuálka s brýlemi, která má vysoké postavení ve své třídě. Je překvapivé, že zrovna někdo takový ovládá meč, klasickou to zbraň ve FF.
King - když je tu královna, tak nesmí chybět ani král. Ten ve FF Type-0 používá pár pistolí.
Machina Kunagiri - tenhle týpek s párem rapíru se ocitl v Class Zero tak trochu nechtěně, je zde totiž jako podpora z vyšší třídy. Jeho nejbližším přítelem je Rem.
Rem Tokimiya - pro mnohé hráče bude toto zřejmě nejoblíbenější postava, neboť jako jedna z mála má propracovanější příběh. Ovládá párek dýk a navíc je schopná kouzelnice.

Toť naše hrdinská parta, která je sice o něco větší, než bývá u FF her zvykem, ale vzhledem k náplni hratelnosti a herním mechanismům, rádi ještě poděkujete, že si můžete „vyšlechtit“ malou armádu kadetů, která bude podporovat a hlavně zálohovat aktivní trojici, a tak konec hry obvykle nastane až v situaci, kdy celá Class Zero padne.

Konečně se tak dostáváme ke hře samotné, což bude čtenáře recenze zajímat především. Ulehčíme proto všem hned zkraje, když řekneme, že FF Type-0 dostála své pověsti, a tak se jedná o propracovanou a zábavnou hru s mnoha úspěšně fungujícími inovacemi, díky čemuž se změnilo žánrové ukotvení série, které začalo již u FF XII, a jenž stále radikálněji pokračuje - viz FF XV. FF Type-0 je především akční RPG, které směle kráčí ve stopách PSP hitu FF VII: Crisis Core. Jen s tím rozdílem, že je monumentálnější a odvážnější, to když například na světové mapě velíte zjednodušeným modelům celých armád ve snaze vyrvat nepříteli z rukou jeho opěrné body, pevnosti, či okupovaná města. Ačkoli hra obsahuje nové prvky a aspekty, které se ještě před několika málo lety zdály být se sérií neslučitelné, bude si fanoušek stále připadat jako doma. Podmanivý soundtrack, jehož autorem je veličina Takeharu Ishimoto (pracoval na OST ke Crisis Core, Before Crisis, Vagrant Story či k hrám Kingdom Hearts) pohladí duši každého pamětníka, neboť obsahuje remix verze hned několika signifikantních FF songů. Po pláních Orience se budete prohánět na hřbetech Chocobů, důležitá rola v příběhu připadne postavě jménem Cid, na bojištích potkáte staré známé potvoráky, Class Zero budou podporovat oblíbení Eidoloni (Summoned Monsters), a tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Je to tedy FF každým coulem, jen se vydala cestou svižného tempa, což není ke škodě, ba právě naopak!

Je totiž potřeba si uvědomit, že FF Type-0 byla určena pro PSP, tudíž nemůžeme čekat, že zlepšení grafického kabátku a přidání obsahu změnilo parametry titulu. To znamená, že hra má strukturované mise, a to buď příběhové, které sami o sobě poskytnou zábavu na nějakých 20 - 25 hodin, nebo naopak nepovinné, po jejichž splnění obdržíte odměnu a zkušenosti. Pokud bude hráč pečlivě vyzobávat nadstavbovou část a skutečně se věnovat rozvoji většiny, či dokonce všech členů Class Zero, pak se může herní doba natáhnout minimálně na dvojnásobek. Je také bohužel pravda, že vzhledem ke svému původu, má Type-0 nejen slabší design prostředí i postav, ale ocitnete-li se přímo uprostřed mise, rychle zjistíte, že jste zběsilou rychlostí tlačeni nudnými koridory vpřed, dokud nenasekáte na hromadu všechny nepřátele a nedostanete se k cílovému bodu, abyste se utkali s bossem, či si vyslechli příběhovou vsuvku, po které obvykle následuje zhodnocení celé mise klasickým ratingem. To je jistě velká škoda, a nedokáže-li se hráč přenést právě přes tento aspekt, možná by se měl porozhlédnout po jiném titulu. Obzvláště, když tvůrci z nepochopitelných důvodů nezměnili původní PSP kameru, která je zde velmi otravná a mnohdy zbytečně zkomplikuje situaci na bojišti.

Avšak díky vynikajícímu bojovému systému se koncentrace hráčů soustřeďuje po několika hodinách hraní toliko na jeho partu hrdinů, která je spolu s příběhem a jeho dynamikou hlavním tahounem hry. Boje, které jsou zde jako obvykle ATB (active time battle), jsou kombinací systémů, které se objevily u FF X-2 a zejména v již několikrát zmiňované FF VII: Crisis Core. Kdo tedy nějaký z těchto titulů hrál, udělá si snadno představu. Na rozdíl od známé Crisis Core je však u Type-0 aktivní parta složena ze tří členů, zbytek je záloha, která čeká na moment, kdy některý z charakterů přímo v boji padne, aby ho mohla nahradit. Padlí hrdinové se oživují v průběhu mise jen zcela vzácně, takže je skutečně vhodné zapracovat na více zdatných členech družiny. O to více, že ve hře neexistují žádná continue, takže v případě úplné porážky musí hráč hru loadnout. V boji samotném využívá každá postava čtyři dané povely a útoky, které lze pochopitelně obměňovat v závislosti na tom, kolik zkušenostních bodů postupem na vyšší LV získá. Kromě fyzických útoků lze velmi úspěšně použít také magii, která zde využívá tři elementy - oheň, led a blesk. Avšak vzhledem k tomu, že je MP velmi vzácné, lze z padlých nepřátel vycucnout malý kousek, a tak si ji postupně doplňovat. Boje jsou na světové mapě nejen náhodné, ale je možnost si to rozdat i s těžšími nepřáteli, kteří jsou již zdálky vidět. To proto, aby se jim mohl nezkušený hráč úspěšně vyhnout.

Systém vylepšování postav je velmi propracovaný, a pokud se někomu nechce dělat nepovinné a vedlejší úkoly, může jednoduše navštívit bojovou arénu, či zasednout do školních lavic, vyslechnout si přednášku, a tím zvýšit své atributy. Ovšem v tomto případě platí, že každá přednáška ukrajuje vzácné hodiny z časového limitu, který je mezi jednotlivými misemi, tudíž se tímto způsobem připravujete o možnost splnit vedlejší úkoly, a tak mnohdy ztratíte možnost získat vzácné předměty. Svým obsahem je FF Type-0 velmi bohatá. Je trpkou ironií, že tento původně PSP titul toho na poli hratelnosti předvedl mnohem více, než poslední vydané „velké“ FF na PS3 a Xbox 360. Ale to je v podstatě jen další důvod, proč by měli lidé investovat do nulové fantazie.

Dokážete-li se povznést nad slabší grafické zpracování, otravnou kameru a opakující se náplň příběhových misí, pak si k celkovému hodnocení připište bez obav ještě jeden bodík. Nelze ovšem přehlížet, že i přes ucelenou koncepci a návykovou hratelnost, je FF Type-0 HD hrou určenou původně pro handheld. Na jednu stranu jsme rádi, že Square - Enix vydal tento podařený titul i v Evropě, čímž umožnil fanouškům i novým hráčům okusit jednu z nejzásadnějších FF her posledních let, která nenuceným způsobem připraví mohutnou hráčskou základnu na přerod celé série v žánr akčních RPG. Ovšem z celkové perspektivy si nemůžeme odpustit konstatování, že FF Type-0 vyšla u nás až příliš pozdě a na platformách, jež jsme před časem nadšeně vítali z poněkud jiných důvodů, než aby na ně vycházely pouze HD remastery a porty starších her.