Starý pes, nové kousky
Ačkoliv jsem se nechal hned v úvodu recenze trošku unést, pravdou zůstává, že prakticky jedinou konkurencí UFC 2 na současné generaci konzolí je jeho první díl z roku 2014. Zatím žádná jiná bojovka nenabízí tak realistický pohled na souboj dvou zápasníků, jako tato herní série od EA. A ačkoliv by se pokračování UFC 2 mohlo na první pohled jevit jako pouze lehce oprášená verze jeho předchůdce, nenechte se zmást, opak je pravdou.

Prakticky všechny herní mechaniky byly nějakým způsobem přepracovány a jsem rád, že mohu směle napsat, směrem k lepšímu hernímu zážitku. Autoři si očividně vzali všechnu konstruktivní kritiku soubojů k srdci a v UFC 2 přikročili k větším i menším změnám.

Začnu samotným pocitem z rozdaných a obdržených zásahů - vše nyní působí mnohem realističtěji, jakoby údery najednou měly tu správnou váhu, která v předchozím díle chyběla. A s tím souvisí i značně vylepšená fyzika hráčů - ta nyní reaguje dost realistickými animacemi, které vás budou bavit. Zvláště když už je protihráč unavený nebo mu prostě rána dobře sedne a vy ho tak bleskově uzemníte. V ten moment to vypadá naprosto skvěle a možná až děsivě realisticky. Lhal bych, kdybych nenapsal, že občas i fyzika má své chvilky a dokáže vykouzlit hodně komické kreace hráčů při různých situacích, naštěstí většinou se tomu jen zasmějete, nenabourává to hru tak, že byste kvůli tomu třeba prohráli dobře rozjetý zápas.

Velkou změnou prošel celkový styl boje. Hodně budu srovnávat s předchozím UFC, kde se dost často stávalo, že se souboj stočil na nudné válení se po zemi za asistence mocného “kvedlání” pravým analogem, abyste se z toho úchopu protihráče konečně vymanili. Ve finále tyhle zdlouhavé pasáže dost nudily, ztrácely dynamiku a nebylo je ani moc zábavné absolvovat, proto jde v tomto díle vidět změna. Konečně se souboje více zaměřují na klasický zápas, a když už jdete do submise nebo nějakého přetahování na zemi, je to kratší, akčnější a hlavně i lépe ovladatelnější.

Tím navazuji na další novinku UFC 2 - přepracované ovládání. Nejedná se o drastické změny. Vše vychází z klasického ovládání UFC, jen je to vypilováno k mnohem větší dokonalosti. První větší změnou je tlačítko L2, které nově slouží k úhybům s celým tělem a je tak vždy hned po ruce, když potřebujete na poslední chvíli uhnout před úderem. Ovšem největší změnou je zjednodušené ovládání při změně poloh v úchopu na zemi. Místo opisování půlkruhů pravou páčkou, ji stačí nově držet ve směru, který označuje nějakou změnu polohy kolem soupeře. Navíc změny poloh jsou doplněny o jednoduchý HUD systém, který vždy přesně napoví, kam se chcete přesunout. Celé ovládání bych tak v tomto díle označil za transparentnější a tím pádem i mnohem přístupnější úplným nováčkům v UFC.

Asi poslední větší změnou v zápasech je celková dynamika zápasu a výdrž vás a vašich soupeřů. Jestli mi něco na předchozím díle vadilo, tak rozhodně fakt, že pokud jsem dostal velkou ránu a měl namále, prakticky se to rovnalo smrti a málo kdy se takový zápas ještě povedl otočit, a tím hra trošku ztrácela na napětí. V tomto díle můžete velice špatnou situaci bleskově otočit ve svůj prospěch. Stále tu velkou roli hraje energie vašeho hráče, kdy si musíte hlídat, abyste se neustálými údery nakrátko úplně neunavili. Nově když už se tak stane a protihráč vás dobře trefí vyčerpaného, není to tak, že byste šli rovnou k zemi, což u prvního UFC byl celkem častý a frustrující jev. UFC 2 tak přináší mnohem zábavnější zápasy, které nepostrádají napětí a dynamiku do poslední vteřiny boje.

Jepičí kariéra
Do teď jsem UFC 2 zaslouženě chválil, ale když dojde na herní režimy, budu muset s chválou ubrat. Minimálně rozporuplně se jeví mix režimů, který nám pro letošní UFC, EA namíchala. Začnu samotným základem, kterým u většiny her bývá kariérní režim. Ten obsahuje i UFC 2, ale za dobu hraní jsem mu absolutně nepřišel na chuť. Vytvoříte si vlastního bojovníka a pak s ním klasicky absolvujete zápasy a přípravy na ně v podobě různých tréninků. Začnu tréninky. Se svým borcem budete absolvovat tréninky zaměřené postupně na všechny aspekty soubojů. Podle toho, co budete trénovat, to se vám zlepší v atributech postavy. Jak moc se zlepšíte, to se odvíjí od toho, jak budete sami úspěšní v daném tréninku, kde rovněž budete muset brát ohled na jeho obtížnost, protože pokud si navolíte těžký trénink, riskujete zranění na zápas, které se promítne do dočasně snížené hodnoty nějakého atributu vaší postavy. Osobně jsem ocenil možnost tréninky absolvovat pouze jednou a pak je simulovat se stejným výsledkem, protože mě časem už nebavilo zkoušet dokola ty stejné věci. Ze začátku však rozhodně stojí za to si tréninky projít, alespoň si osvojíte základy v ovládání.

Poté nastupujete do ringu proti různým protivníkům, kde samozřejmě musíte vyhrávat co nejvíce. Za vyhrané zápasy mimo jiné získáváte nové fanoušky, kteří ovlivní to, jak dlouho se udržíte ve svojí kariéře. Ano, přesně tak, délka vaší kariéry se bude odvíjet od počtu fanoušků, a i když budete prohrávat málo, celý tento režim dohrajete se svým borcem za pár hodin. Pak vám hra oznámí, že už pro vás kariéra skončila, a vy tak můžete leda začít nanovo s novou postavou, protože ta stará už se nedá použít. Po dohrání tohoto režimu si tak možná řeknete, proč byste to zase zapínali a bude to pravda, důvodů moc nezbude. Režim nenabízí nic, co by vás udrželo u opakovaného hraní a dokonce ani na první zahrání z něj nadšení nebudete. Klidně bych si představil kariéru na styl Fight Night Champion, která nabízela i zajímavý příběh na pozadí a skvěle tak jednotlivé zápasy doplňovala, ale takové kariéry se v UFC 2 bohužel nedočkáme.

UFC 2 dále nabízí klasické režimy rychlé hry a trénování. Novinkou je knockout režim, kde se ukazatel zdraví počítá na dílky a ty pak mizí s každým obdrženým úderem. V tomto režimu nelze provádět submise a úchopy. Bohužel režim je nudný a postrádá hloubku, takže u něj jen těžko déle vydržíte. Nově jsou přítomny výzvy, které jsou částečně propojeny s reálnými zápasy, kde máte jako hráč možnost vsadit si na výherce a způsob výhry. Za správný typ můžete být odměněn obsahem do režimu “Ultimátní tým”, o kterém se rozepíšu záhy.

Ultimátní tým je asi to nejlepší, co UFC 2 nabízí. Je to takový mix online/offline kariéry až pro pět vytvořených postav hráče. Na začátku si vytvoříte hráče, rozdáte atributy a jdete do boje. Můžete zvolit offline souboj řízený AI nebo rovnou online režim, kde si zahrajete proti hráčům z celého světa. Za výhry v zápasech dostáváte herní měnu, se kterou lze dokupovat jakési karetní balíčky, což je prvek suplující v jiných hrách třeba loot co padá z bossů. Zde formou karet dostáváte nové pohyby, tréninky na různé oblasti, perky a vylepšení pohybů. Svůj karetní balíček tak rozšiřujete o nové karty, které lze uplatnit pro různé váhové kategorie. Nepotřebné karty můžete prodávat nebo si je uschovat do doby, než budete mít třeba vytvořenou postavu, jejíž kategorie dovolí karty využít. Jedná se tak o režim s nejdelší životností, a pokud vás baví zápasy a vylepšování vlastní postavy, u tohoto režimu vydržíte měsíce.

Dále pak ve hře najdeme další online režimy, kde si můžete zahrát rychlý zápas s jednou z mnoha licencovaných známých tváří UFC nebo se s nimi vrhnout do “ranked” (hodnocených) zápasů, kde se budete snažit umístit se co nejlépe ve světovém žebříčku. Při hraní online jsem se po většinu času setkal se skvělou odezvou při zápasech a rychlým nalézáním her pro připojení, za což jednoznačně musím autory pochválit. Jen ojediněle jsem čekal na nalezení soupeře déle jak pár sekund a to ať už jsem hrál jakýkoliv online režim.

Franto, kdes nechal zuby, teče ti krev z huby
Asi nikoho nepřekvapí, že UFC 2 nabízí skvělý audiovizuál. Už předchozí díl nabídl detailní postavy, skvělé pohyby a autentický komentář při zápasech. UFC 2 všechno vylepšuje a uhlazuje do dokonalosti. Obraz je tak zase o něco ostřejší, postavy mají na sobě zase o něco málo více titěrných detailů a komentáře jsou zase o něco autentičtější a dokážou dobře odhadnout aktuální dění v zápase. Subjektivně na mě UFC 2 působí jako méně krvavější při dlouhých zápasech. Větší skok v audiovizuálu tak oproti předchozímu dílu nečekejte. UFC 2 pokračuje v dobře zajetých kolejích svého předchůdce, kde jenom lehce zvedá laťku. Hudební doprovod pak tvoří směsice licencovaných skladeb různých světových umělců, kde si každý přijde na svůj styl. Soundtrack se tedy dá označit za povedený.

A vítězem se stává…
Pokud budeme srovnávat s předchozím dílem, UFC 2 je naprosto jednoznačně lepší hrou. Je zábavnější, souboje jsou napínavé až do konce a celá hra, díky vyspělejší fyzice, působí mnohem realističtěji. Přepracované ovládání je mnohem přívětivější k nováčkům a přitom neztratilo nic zásadního ze své komplexnosti, pouze umocňuje zábavu při hraní. Na druhou stranu tu máme slabý režim kariéry a některé herní režimy vyloženě jen “do počtu”, vše částečně zachraňuje Ultimátní tým, který vystačí na mnoho hodin zábavy a dobře kooperuje s vyladěným onlinem. Pokud vás předchozí díl UFC bavil, tak můžu tento díl vřele doporučit, rozhodně s ním nešlápnete vedle. Pokud vás předchozí UFC nebavilo právě kvůli vlastnostem, které v tomto díle byly vylepšeny, možná je ten pravý čas hru vyzkoušet.