Hráč se ocitl v roli Tannera – agenta FBI v utajení, vystupujícího jako nájemný řidič pro různé gangy napříč USA. Hra začíná poměrně zostra plněním tréninkové mise v podzemní garáži. Vaším úkolem je splnit seznam řidičských dovedností, který obsahuje takové libůstky jako rychlé kolečko kolem garáže nebo 180 stupňovou otočku ze zpátečky a další – to celé v časovém limitu šedesáti vteřin. Za každý náraz do zdi nebo do kolem stojících aut jste byli navíc nemilosrdně penalizováni.

Odměnou za tento „nezapomenutelný zážitek” vám ovšem byla perfektní hra. Mohli jste se vydat okamžitě na svou první misi nebo si jen tak pro zábavu vyjet do plně funkčního městského provozu. Možná si nyní říkáte: „No a co je na tom tak skvělého?” Ale na svou dobu to byla nevídaná volnost pohybu a Driver tak v podstatě položil základy městských akcí tak, jak je známe dnes. Tvůrci šli s dodržováním předpisů poměrně do hloubky, a tak pokud jste v blízkosti policejního auta nezastavili na červenou, měli jste zaděláno na pěknou honičku se strážci zákona. Zprvu to působilo velmi osvěžujícím dojmem, ale pokud jste byli právě uprostřed nějaké obtížnější mise, začalo to být poměrně frustrující.

Ovládaní vozidla je dalším aspektem hry, který byl ve své době značně nadstandartně proveden, a pokud Vám rychle nepřešlo do krve, byla hra poměrně obtížná. Když si k tomu přidáte ještě všudypřítomný ukazatel poškození a fakt, že téměř žádné objekty ve hře nešly zničit, tak letí ukazatel obtížnosti poměrně strmě nahoru. Pokud jste se však přes tento fakt dokázali dostat, odměnou vám byla opravdu vynikající zábava při plnění spousty zajímavých misí a mnoho nezapomenutelných momentů.

Na hru, která vyšla na konzoli PS1, nevypadala grafika Driveru vůbec špatně. Jistě – auta v dálce vypadala spíše jako krabice a budovy se objevovaly při rychlých honičkách téměř před Vámi, ale vzhledem k tehdejším standartům a k faktu, že se jednalo o první takto otevřenou hru, to byl rozhodně solidní výsledek. Mnoha hráčům po nějakém čase začalo vadit, že nemůžou z auta vystoupit a rozdat si to takzvaně tváří v tvář. To se povedlo až právě v úvodu zmiňovanému titulu GTA III, který tak převzal titul krále městských akcí a drží si ho dodnes. Ovšem už podle názvu hry je jasné, jakým směrem se tvůrci chtěli vydat, a sestupná tendence kvality později vydaných pokračování to jenom potvrzuje. Druhý díl se ještě držel osvědčeného konceptu a přinesl mnohá vylepšení, ovšem v dalších dílech tvůrci z Reflections umožnili Tannerovi vystoupit z auta a definitivně tak sérii pohřbili nedotaženým a problematickým ovládáním.

V našich pamětech však Driver zůstane jako pravý zakladatel žánru a jeho problémy jsou nyní, jak už to u takových her bývá, zapomenuty. Ve vzpomínkách zůstává jen královská zábava a pocit nebývalé volnosti v roli řidiče Tannera.