Recenzovaná verze: Playstation 3

Asi nemá cenu popisovat třetí díl jako takový, raději si projdeme celou kolekci. Jen ve stručnosti zmíním, že se odehrává na Marsu, kde společnost United Aerospace Corporation kope tunely a snaží se nacházet cestičky do jiných světů. To samo o sobě nevěstí nic dobrého, a skutečně. Hned po vašem příjezdu, prvním na Mars, se vše pokazí, z portálů se dostanou ohavná monstra, a k neuvěření všech vy jako jeden z mála přežijete. Třetí díl stavěl především na hutné, mnohdy až hororové atmosféře, ta samozřejmě přichází i nyní. Na hratelnosti je samozřejmě zub času znát, ale osobně mi tato skutečnost moc nevadila, hru jsem si i na konzoli užil naplno jako před lety. Vývojáři měli trochu času, takže stihli lehce vylepšit grafiku, ale také vylepšili ovládání a přepracovali baterku. Když jste ji chtěli použít v původní hře, nemohli jste nést v ruce zbraň. Nyní se baterka automaticky rozsvítí i se zbraní v ruce, stačí zmáčknout L1. Doom 3 je z dnešního pohledu docela dlouhou hrou, na kterou si rezervujte minimálně deset hodin, ale spíše si ještě několik dalších připočtěte.

Když celou hru dohrajete, rozhodně vaše putování třetím dílem nekončí, protože jsou přítomny i dva datadisky. Ten první se jmenuje Resurrection of Evil, určitě ho znáte, vyšel kromě PC i na Xbox. Příběhově datadisk navazuje na třetí díl, po jeho konci uběhne několik měsíců, a je z místa Dig One zachycen záhadný signál, který se UAC rozhodne nechat prověřit. Samozřejmě vše je od začátku špatně a přistání komanda jen všechny věci urychlí, takže se na povrch začnou drát nejrůznější monstra. Mezi staré známé tu najdete hned šest nových druhů, samozřejmostí je sem tam nový bossák, který vás donutí vystřílet poslední náboje. Tím se dostáváme ke zbraním. I do arzenálu přibude několik nových kousků. Asi největší novinkou je speciální artefakt na vysávání duší padlých nepřátel, který za nastřádanou energii dokáže zpomalit čas nebo dát nesmrtelnost. Další zajímavou věcičkou je Grabber, s nímž můžete manipulovat s předměty a poslední třetí je tolik populární dvouhlavňová brokovnice, která ve třetím Doomovi k nepochopení všech chyběla. Nyní je zpět a v plné síle. Střet s ní rozchodí jen málo potvor. Celkově má Resurrection of Evil dvanáct levelů, které vám vystačí na nějakých sedm hodin. To je jistě slušná porce pekelné zábavy, během níž se dostanete do pěkně nedesignovaných levelů. Dokonce bych řekl, že jsou svým designem lepší jak v původní hře.

Vývojáři se rozhodli, že do této kolekce přidají i zbrusu novou kampaň The Lost Mission, která vypráví osud jednotky Bravo. Ta je hned na začátku pozabíjena, přežije jen jeden člen, a toho se chopíte. Celkově je tento dodatek rozdělen na osm spíše kratších levelů, kterými se prostřílíte za nějaké tři až čtyři hodiny. To je na menší bonus docela slušná porce. Jako u Resurrection of Evil, i zde počítejte jenom a pouze s akcí a hledání PDAček k odemčení dříve zamčených dveří, na atmosféru se moc nehraje. Nepřátelé se na vás hrnou ze všech stran ve velkém množství, a vše ukončí až závěrečný souboj s bossem, který se vývojářům povedl. Nepřátele tvoří stará, dobře známá sebranka, na nové zbraně rovněž můžete zapomenout. Celkově asi The Lost Mission zrovna neohromí, ale jako přídavek pro fanoušky funguje dobře, a ani nevadí, že si vývojáři pomohli recyklací úrovní z původní hry.

Doom 3 bez hry více hráčů? To by byl asi vtip, ale protože Doom série je spíše zaměřena pro zážitek jednoho hráče, nečekejte něco světoborného. Připraveny jsou tu pro multiplayerové radovánky spíše klasické čtyři herní režimy, mezi které patří Deathmatch, Team Deathmatch, Tourney a Last Man. Režimy si můžete zahrát na celkem osmi mapách, které jsou spíše menší, čímž se ale musí počítat, když si je můžete zahrát pouze ve čtyřech. Větší počet hráčů by hlavně při Deathmatch řežbě jistě bodl, ale co se dá dělat. V současnosti hraje multiplayer i z tohoto důvodu příliš málo hráčů, a neočekávám, že se tato skutečnost do budoucna změní. Docela velkou škodou je, že nejde Doom 3 projít ve dvou s kamarádem, jako tomu bylo u původní Xbox verze. Hlavně z toho důvodu, že byl tento režim velmi povedený a ukrýval spoustu hodin jedinečné zábavy.

Doom 3 vyšel před osmi lety a na grafické stránce je to hodně znát. Modely postav nejsou tak dobré jako dnes, i prostředí občas nabídne ne zrovna pěknou texturu. Přesto jsem si jist, že grafika nikoho moc neurazí, pořád je dobře koukatelná a občas se navíc objeví nějaký ten pěkný efekt, pěkné jsou především hrátky světla a stínů, ty snesou nejpřísnější měřítka i dnes. Vývojáři z id Software se rozhodli s touto edicí jít i na konzole, takže určitě byl každý zvědav, jak na tom port bude. Co se týče frameratu, ten je po většinu hry stabilní, samozřejmě, sem tam se objeví místo, kde zazlobí, ale nejde o nic hrozného. Daleko více budou vytáčet až přespříliš dlouhé nahrávací obrazovky, trvající i minutu, a docela dlouhé automatické ukládání během levelů. Věřím, že s tímto si mohli vývojáři ještě pohrát a třeba umožnit pro lepší optimalizaci případnou instalaci na pevný disk. Když už vyčítám nedostatky, kde je sakra možnost zapnout titulky? K hudební stránce nemám moc výčitek, stejně tak k ozvučení, které je na skvělé úrovni a stará se o pořádnou hororovou atmosféru, alespoň v původní hře. Datadisky jsou už přeci jenom akčnějšího rázu.

Na úplný závěr jsem si nechal ještě jeden bonus, či spíše dva bonusy, které v kolekcí získáte. Asi už tušíte, že je řeč o prvních dvou dílech, které se na Playstationu 3 objevují vůbec poprvé, na Xboxu 360 vyšly už dříve skrze Xbox LIVE Arcade. Oba dva díly jsou pouze porty PC originálu, takže nečekejte upravenou grafiku, dokonce i obraz je v původním 4:3. Naštěstí ho v menu jde natáhnout alespoň tak, aby se dotýkal spodní a horní strany obrazovky. Asi nemá cenu se moc o těchto dvou hrách rozepisovat, jedná se o velké videoherní klasiky, které zná naprosto každý. Jistě je potěšující, že obě dvě hry mají i multiplayerovou část, rovněž pro čtyři. Zvláště druhý díl a mapa Entryway je velká klasika. Kdo nezkusil, nemůže si říkat fanoušek akčních her. K oběma hrám mám jen jednu připomínku, když je spustíte z hlavního menu, už se do něj nejde dostat, takže musíte celou hru vypnout a znovu zapnout.

Kolekce Doomu je skvělý pohled do dvacetileté historie této značky. Tak je nutné k ní přistupovat, protože pokud ji budete brát jako moderní akční hru, je jasné, že v dnešní konkurenci moc neobstojí, alespoň co se týče akčních pasáží, to atmosférou překoná i kdejakou dnešní hororovou hru. Škoda jen drobných technických problémů, které sráží hodnocení, ale vše kompenzuje nižší počáteční cena. Pokud jste fanoušky Doomu, je pro vás tato kolekce jasnou volbou, klidně si připočtěte jeden nebo dva body k dobru, ale ani ostatní chybu neudělají.