Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro

Toto nebude klasická recenze, na kterou jste zvyklí, ale spíše menší speciál, v němž chci zhodnotit porty jednotlivých dílů a také zmínit vše, co obsahují.  Nejprve musím zmínit cenu. Ta je na všech konzolích velmi příjemná. První dva díly stojí 136,-Kč, třetí pak o něco více a jeho cena je stanovena na 269,-Kč. Na druhou stranu toho nabízí nejvíce, ale i tak jde o cenu, která je vzhledem k tomu, co hra obsahuje, naprosto fantastická. Porty prvních dvou dílů připravila přímo Bethesda, port třetího dílu pak studio Panic Button. To se specializuje na porty her pro herní konzoli Nintendo Switch. Pokud jste nějaký hráli, tak určitě víte, že nemají nějakou velkou kvalitu a studio Panic Button je za ně často kritizováno. Jestli tomu bude i nyní, se už brzy dozvíte. 

DOOM Classic

Jsem moc rád, že se první tři díly série DOOM dostaly na současné platformy, protože si je díky tomu budou moci zahrát noví hráči i v následujících letech. První díl série vyšel už v roce 1993 a museli jsme se v něm postavit invazi nejrůznějších monster ve výzkumném zařízení na Marsu, kde probíhaly testy s teleporty. Příběh jde pochopitelně stranou, jakmile popadnete první zbraň a následně i mnohé další jako legendární brokovnici s nezapomenutelným ozvučením, případně silný kulomet a další zajímavé hračky. Ty pochopitelně slouží následně k likvidaci rozmanitých mnohdy děsivých nepřátel, kteří vám zkříží cestu. A že jich je opravdu hodně. DOOM je klasická rychlá střílečka. Na nic si nehraje, jde hlavně o akci a v tom je ostatně největší síla této klasiky.

Když jsem začal první DOOM znovu hrát, uvědomil jsem si, jak moc se hry za posledních 25 let změnily. Dnes se jede spíše na linearitu a filmové pojetí, zatímco první a vlastně i druhý DOOM byl značně nelineární. Co level, to labyrint, v němž je nutné hledat klíče a likvidovat řadu démonů, aby bylo možné si odemknout cestu do dalšího levelu. A možná i proto je jednoduché si znovu tyto klasiky užívat i dnes, protože se od současné produkce značně liší. Hratelnost je pořád parádní a likvidace nepřátel, z nichž kolikrát pěkně mrazí, neomrzí ani dnes. Tomu jistě pomáhá i dobře navržené ovládání, které nedělá žádné problémy ani na gamepadech. Ostatně hra původně s myší nepočítala ani na počítačích. Sice se nemůžete volně rozhlížet, jako je tomu u moderních stříleček, ale to vám přestane po čase vadit, i vzhledem k tomu, že má hra silný auto aim.

První DOOM vyšel pro současné konzole prakticky ve své kompletní edici. Ta neobsahuje jen samotnou hru, upravenou lehce do vyššího rozlišení, která sama o sobě vydrží na řadu hodin, ale také další dodatečný obsah. Pokud máte kamaráda či kamarády, s nimiž můžete hrát na jedné konzoli, určitě vás potěší přítomnost lokální kooperace, ale hlavně tedy multiplayerového deathmatch režimu, který si můžete užít až ve čtyřech na několika dobře navržených mapách. Je jen škoda, že tu není přítomna online podpora, u multiplayeru by se to přímo nabízelo. Zvláště když DOOM byl jednou z prvních stříleček, která online multiplayer obsahovala. Jestli nestojíte o hraní s kamarády, jistě vás potěší alespoň dodatečná čtvrtá epizoda Thy Flesh Consumed, nabízející dalších devět celkem velkých levelů s vlastním příběhem.

DOOM II Classic

Druhý díl s podtitulem Hell on Earth skvěle navázal v roce 1994 na svého úspěšného předchůdce. Vývojáři v něm využili své zkušenosti z vývoje prvního dílu a vytvořili pokračování, které sice na první pohled vypadalo prakticky stejně, za což mohl omezený hardware tehdejší doby, ale hra byla jinak větší ve všech ohledech, což bylo vidět hlavně na daleko spletitějších levelech, které byly naplněny daleko více protivníky. Hlavně se ale děj tentokrát přesunul z Marsu na naši domovskou planetu. Protože démoni dostali na Marsu pěkně na prdel, invazi na Zemi vzali více vážně a přišli s novými typy, ať už to byl Chaingunner, Revenant s raketami nebo děsivý Arachnotron. I proto museli vývojáři přijít s novou velmi silnou zbraní, kterou se nakonec stala ikonická dvouhlavňová brokovnice, kterou považuji za jednu z nejlepších zbraní, jaká se kdy ve videohře objevila. Střelba z ní je maximálně uspokojivá a likvidace nepřátel s ní, kteří se rozpadávají na kusy, jen tak neomrzí.

Port druhého dílu série DOOM se na současné platformy nabízí dostatečné množství obsahu a jde svým způsobem o kompletní vydání. Za 136,-Kč dostanete nejen původní hru, nabízející přes 50 skvěle navržených levelů, ale také balíček The Master Levels. Ten obsahuje 20 speciálních úrovní vytvořených komunitou hry, na jejichž vývoj dohlíželi sami vývojáři z id Software. Pokud tedy dohrajete hlavní hru, rozhodně stojí za vyzkoušení, o zábavu na dalších několik hodin je postaráno. Stejně jako první díl pak i druhý obsahuje lokální kooperaci na rozdělené obrazovce, ale také deathmatch, kde si můžete zastřílet proti kamarádům. 

Co bych možná portům her DOOM a DOOM 2 trochu vyčetl, je technická stránka. Když začnete hrát, zdá se, že je vše prakticky v pořádku, ale pokud patříte mezi velké fanoušky, určitě si všimnete i řady nesrovnalostí a problémů. Prvním je rozlišení nebo spíše poměr stran. Hra má sice ohraničení obrazu po stranách, ale i tak je obraz roztáhnutý, což má za následek, že postavy i zbraně jsou širší než v originálu. Ano, jde o drobnost, ale je nutné ji zmínit. Dále je škoda, že hra běží jen při 35 fps jako originál. S tím se už dnes smířit asi nehodlá nikdo, navíc tento nestandardní framerate dělá problémy, když konzole umí 60 Hz a ne 70 Hz jako CRT monitory, na které hra byla vytvářena. No a posledním problémem je hudební doprovod, který sem tam podivně hraje rychleji, případně pomaleji a není ani tak výrazný jako v originálu. Jde ale jen o malé drobnosti, i s nimi je možné si oba první dva díly maximálně užít. Je ale škoda, že když už se Bethesda do nových vydání pustila, neeliminovala i tyto problémy, které se objevovaly už u předchozích vydání na konzolích. 

DOOM III

Na třetí díl série DOOM si museli fanoušci počkat dlouhých deset let. Vyšel po mnoha letech vývoje až v roce 2004 a od svých hodně akčních předchůdců se značně odlišoval. Vývojáři chtěli novou technologii využít k filmovějšímu pojetí a hlavně hororové atmosféře. I díky tomu je hned jasně patrné, že jde o dost pomalejší hru, kde akce není tak rychlá, jako tomu bylo u prvních dvou dílů, případně v restartu z roku 2016, navíc se z ní i vytratil onen otevřený design úrovní ve prospěch větší linearity. Není divu, že všechny změny nebrali fanoušci moc dobře, ale když se na hru podívám zpětně, pořád šlo o velmi kvalitní akci s dobrou prezentací, odehrávající se znovu ve výzkumném zařízení na Marsu, která se neztratí ani dnes. Ano, hororová atmosféra a pomalejší akce byla znát, ale pořád se jednalo a stále jedná o zábavnou střílečku, v níž je prostě a jednoduše sranda likvidovat nejrůznější pekelné neřády za pomocí rozmanitého arzenálu zbraní.  Vzhledem k tomu, že vizuální stránka od druhého dílu značně pokročila, jsou všichni nepřátelé ještě děsivější a DOOM3 nešetří ani klasickými lekačkami známých z hororového žánru.

Když budete zapínat hlavní kampaň u hry DOOM 3, určitě si všimnete, že v nové remasterované verzi je přítomen i velký a hlavně výborný datadisk Resurrection of Evil. S ním vývojáři prakticky reagovali na kritiku původní hry a připravili proto kampaň s rychlou akcí, novými protivníky i zbraněmi, z nichž fanoušci nejvíce ocenili návrat dvouhlavňové brokovnice. Dvanáct úrovní v rozšíření vydrží na takových sedm hodin, během nichž nuda rozhodně nehrozí a možná bych i řekl, že jde o nejlepších sedm hodin, jaké třetí DOOM nabízí.

Dále pak toto vydání obsahuje i kampaň The Lost Mission, která vypráví osud jednotky Bravo. Celkově je tento dodatek rozdělen na osm spíše kratších levelů, kterými se prostřílíte za nějaké tři až čtyři hodiny. Jako u Resurrection of Evil, i zde počítejte jenom a pouze s akcí a hledání PDAček k odemčení dříve zamčených dveří, na atmosféru se moc nehraje, což je ale ve výsledku dobře. Starý dobrý DOOM, v němž se na vás nepřátelé hrnou ze všech stran ve velkém množství. A to je vše, co DOOM 3 na současných konzolích nabízí. Multiplayer v něm nenajdete, ačkoliv ho třeba nabízel DOOM 3: BFG Edition z roku 2012. To ale ve výsledku vůbec nevadí, zvláště když multiplayer, který ani původní DOOM 3 neobsahoval při svém prvním vydání, nebyl moc kvalitní a fanoušky si na svoji stranu nezískal.

Studio Panic Button odvedlo u portu třetího dílu pro současné konzole dobrou práci, protože vypadá nejen dobře, ale také skvěle běží. Na konzoli PlayStation 4 Pro má stabilních 60 fps, což se ale tak nějak dalo čekat, ale stejný framerate si udržuje i na méně výkonné konzoli Nintendo Switch, a to i v handheldovém režimu. To je pozoruhodný výsledek, s nímž asi nikdo moc nepočítal. Majitelé konzole PlayStation 4 Pro a Xbox One X si pak mohou užít i nativní 4K rozlišení, díky němuž je hra ještě o něco málo vyhlazenější a hladší, ale vzhledem k jejímu stáří nejde o nějaký velký skok ve vizuální kvalitě. Co ovšem musím ocenit a zmínit, jsou znatelně kratší nahrávací časy. Ty byly u předchozího vydání v roce 2012 a PS3 a Xbox 360 hodně dlouhé a narušovaly plynulý průchod hrou. Nyní trvají nahrávací časy jen několik vteřin a mají vliv na lepší celkový zážitek. 

První tři díly série DOOM patří k největším herním klasikám, a proto jsem rád, že jejich remastery pro současné konzole nedělají ostudu. Sice první dva díly by si zasloužily větší péči a nějakou tu kompletní renovaci, ale port třetího dílu je ukázkový. Každý si tak může užít tyto parádní akční hry i v následujících letech v jejich kompletních verzích. Nákup mohu jednoznačně doporučit. Na následující letní týdny, během nichž nic nebude vycházet, nic lepšího neseženete.