Testovaná verze: PlayStation 4

Vývojáři z Ninja Theory se rozhodli opravdu o dramatický restart, proti němuž fanoušci předchozích dílů hodně bojovali, a svým způsobem ještě pořád bojují, což je docela škoda. Faktem totiž je, že se vývojářům povedlo vytvořit výbornou akční hru, která se může směle rovnat s žánrovými velikány, mezi nimiž je třeba Bayonetta nebo God of War. Hlavním hrdinou byl značně omlazený Dante, míšenec anděla a ďábla, který má samozřejmě řadu speciálních schopností, pomocí nichž se i se svým bratrem Vergilem a pomocnicí Kat snaží svrhnout úhlavního nepřítele Munduse, který je symbolem režimu zla a ovládá svět prostřednictvím ďábelských sil. Ačkoliv DmC: Devil May Cry staví hlavně na hratelnosti, která je skvělá, jak se dočtete níže, ani příběh vývojáři nezanedbali, protože ten nabízí během zhruba deseti hodin spoustu zvratů a je vůbec dobře pojat a následně podán, což u podobných her není moc zvykem. Navíc mu nechybí zajímavé postavy, a to nemám na mysli jen hlavního hrdinu, který má charismu na rozdávání, ačkoliv se to nemusí na začátku zdát. Protože jsme vám přinesli dříve recenzi na celý DmC: Devil May Cry, nyní se podívám především jen na kvalitu remasteru, a co vlastně vůbec nabízí.

DmC: Devil May Cry nabídl před několika lety výborný soubojový systém, který mu mohla závidět většina konkurence. Vývojářům samozřejmě stavěly na základech předchozích dílů, ale ty se jim povedlo ještě vylepšit, a přidali i spoustu osvěžujících novinek, které jsou svým způsobem nadčasové i dnes. Soubojový systém nezestárnul, je pořád výborný a je možná škoda, že je DmC: Devil May Cry fanoušky předchozích dílů přehlížený, protože se jedná opravdu o výbornou akci, v níž můžete soubojový systém uplatnit na všelijaké protivníky, ať už ty řadové, tak bosse, kterých je v rámci hlavní kampaně docela dost, jsou originální a na každý budete i po dohrání vzpomínat. Vývojáři si jsou vědomi propracovanosti soubojového systému, který byl nově v Definitivní edici obohacen o lock-on funkci, díky níž jsou souboje s protivníky ještě intuitivnější. Rovněž se mi hodně líbil Turbo režim, v němž můžete celou hru dohrát. Během něho je hra o 20% rychlejší a boje jsou tak daleko intenzivnější, což ve spojení s 60fps ještě více dá vyniknout onomu soubojovému systému, který se vývojářům hodně povedl.

Protože se jedná o definitivní edici, kromě hlavní kampaně v ní najdete pochopitelně i Bloody Palace, ale také větší rozšíření Vergil’s Downfall, v němž na vás čeká zbrusu nových šest kapitol. V nich nehrajete za Danta, ale jeho bratra Vergila, který ačkoliv má řadu totožných schopností, některé má zcela nové, hlavně myslím zbraně, takže hratelnost se tak moc neopakuje. Je ale nutné říci, že po stránce designu a dalších herních prvků je na tom Vergil’s Downfall o něco hůře, ale určitě dokáže fanoušky zabavit. Pokud si navíc Vergila oblíbíte, což je docela jednoduché díky unikátnímu soubojovému systému, je tu zcela nová novinka v podobě Bloody Palace pro Vegila. Pro ty největší fanoušky pak vývojáři připravili i nové obtížnosti jako Hardcore nebo Gods Must Die, které pořádně prověří hráčovy schopnosti. Rozhodně nejde o procházku růžovou zahradou a ovladače zřejmě budou létat pořádně vysoko. Součástí jsou i všechny bonusové kostýmy, skiny pro zbraně a další tyto drobnosti, určitě se dá vše přizpůsobit už na začátku k obrazu svému. I za toho klasického Danta můžete odehrát celý příběh, pokud by vám ten nový nevyhovoval.

Protože hra remaster DmC: Devil May Cry vychází pro současné konzole, určitě vás zajímá, jak moc byla vylepšena vizuální stránka. O tu se pořád stará Unreal 3 engine, který má už nejlepší roky dávno za sebou, ale díky lepšímu rozlišení a vyhlazeným texturám hra vypadá velmi dobře a hodně maskuje své stáří. Ačkoliv se tedy jedná o remaster, vypadá DmC: Devil May Cry velmi dobře, určitě nadprůměrně, navíc udělá radost i framerate. Ten v původní PlayStation 3 nebo Xbox 360 byl zamčen na 30fps, i když sem tam měl menší propady. V nové verzi už hra běží v krásných 60fps, což je prostě obrovský rozdíl, a značně lepší framerate má pak samozřejmě hodně velký vliv na souboje s protivníky, protože vše je daleko plynulejší a jednotlivá komba na sebe skvěle navazují. 60fps hře obrovsky prospívá. Co se týče hudebního doprovodu, na ten vývojáři nesáhli do nové verze, ale ono nebylo ani třeba, protože už na staré generaci konzolí měl DmC: Devil May Cry spoustu skvěle hodících se skladeb k samotné akci. Tady nebyl ani důvod něco měnit.

Když byla oznámena Definitivní edice akce DmC: Devil May Cry a Capcom slíbil řadu novinek, hodně jsem se na ní začal těšit. Nyní mohu říci, že vývojáři nezklamali v ničem, protože díky 60fps je DmC: Devil May Cry ještě lepší akční hrou, která má i dnes svým způsobem nadčasový soubojový systém, jemuž se může rovnat málokterá konkurence, navíc vývojáři přidali i několik herních novinek a všechna DLCčka, díky čemuž se vyplatí do DmC: Devil May Cry investovat. Rozhodně hra, která by neměla chybět ve vaší sbírce. Nyní jen počkat a doufat, že stejná péče bude věnována remasteru Devil May Cry 4, který vyjde v létě.