Příběh hry Diablo je založen na boji nebe a pekla. Město Tristam se do této války dostane z důvodu osvobození pána teroru, samotného Diabla. Hráč, coby dobrodruh, dorazí do města, které je pod útokem všelijakých monster. Musíte se jim tak postavit a zachránit nejen město Tristam, ale i celý svět Sanctuary. Během samotné hry se později dozvíte spoustu dalších informací o historii tohoto světa a i původu samotného zla. Město Tristam bylo už od nepaměti sídlem obrovského zla, které čekalo na své probuzení. Vstup do těch nejstrašnějších katakomb se ukrývá pod katedrálou, která byla postavena na ruinách starodávného kláštera. Katakomby neskrývají jen stovky nevraživých monster, ale i vstup do samotného Pekla, kde se dokonce ukrývá i velký Diablo. Tak by se dal v kostce popsat příběh prvního Diabla, na který poté navázalo Diablo 2 a celý svět Sanctuary a království Khandaras i dnes dále žije vlastním životem díky připravovanému třetímu dílu. Nás ale v tuto chvíli zajímá jen díl první.

Jak jste mohli z úvodního popisku poznat, hra se odehrává ve městě Tristam. V něm se nachází spousta NPC postav, které vám zadávají úkoly, které hráč plní pod katedrálou v šestnácti podzemních patrech napěchovanými těmi nejstrašnějšími protivníky. Kromě NPC postav, které vám zadávají úkoly, naleznete ve městě spoustu obchodníků, ale i normálních obyvatel, kteří vám prozradí něco z historie. Plnění zadaných úkolů spočívá ve vstupu do podzemí, kde v jednotlivých patrech budete muset někoho zabít nebo nalézt nějaký ten předmět, který vám pomůže v následujících hodinách hraní. Plnění úkolů je většinou velmi jednoduché a vlastně tak trochu děláte pořád to samé. Vstup do podzemí – vybij přibíhající nepřátele – najdi předmět/zabij bosse a vrať se živý zpět. Možná si říkáte, že se tímto může Diablo hodně opakovat a po čase začít nudit. K tomu ale rozhodně nedochází, protože autoři hry zabudovali do hry automatické generování věcí i předmětů. Hra má tak pokaždé jinak navržené levely a z monster padají vždy jiné předměty. Touto funkcí si tak Diablo udrželo i velkou znovuhratelnost, která ho tolik proslavila.

Během samotného hraní se mohl hráč chopit jedné ze tří postav. Každá vynikala svými speciálními schopnostmi a unikátním bojovým systémem. I díky tomu se hru vyplatilo rozehrát alespoň třikrát, protože každá postava přinesla nové herní možnosti. Jako první postavu jsme si mohli vybrat bojovníka, který vynikal v boji na blízko a uměl velmi dobře zacházet s mečem. Rovněž dokázal zasadit ty nejtvrdší rány, které poslaly přisluhovače temnot zpět do pekla. Druhou postavou byla zlodějka. Ta vynikala především v boji na dálku, a proto s sebou nosila svého největšího pomocníka – luk. Jelikož se dost dobře vyznala v pastích, dokázala je snadno odstranit z cesty. Poslední postavou byl mág, zprvu velmi slabý, ale později nejmocnější postava, která dokázala poslat do pekla i velké počty nepřátel najednou. Každá postava se hraním vylepšovala, přičemž jak jste se dostávali hlouběji a hlouběji, z nepřátel padaly i velmi cenné předměty jako lepší zbroj, zbraně, amulety a samozřejmě i spousty zlaťáků.

Diablo vyšlo na Playstation roku 1998, tedy rok po svém úspěšném startu na osobních počítačích. Na konzole hru přinesla společnost EA, které se port velmi vydařil. Verze sice neobsahovala online podporu, což bylo na možnosti prvního Playstationu pochopitelné, ale přinesla neopakovatelně zábavný kooperativní režim pro dva hráče. Grafická stránka hry byla na dobu velmi povedená a přinesla temné kobky se spoustou detailně zpracovaných nepřátel. Vše navíc běželo velmi svižně, takže si nikdo nemohl na nic stěžovat. Rovněž hudební i zvuková stránka patřila k tomu nejlepšímu, co se dalo na původním Playstationu poslechnout. K technické stránce hry musíme zmínit, že mnohdy bylo Diablo kritizováno za svoje obrovské savy. Ty si vyžádaly na paměťové kartě 10 bloků, přičemž standardní karta měla bloků pouze 15. Diablo tak hráčům znemožnilo si na kartu uložit více her a donutilo si je koupit speciální kartu pouze na Diablo. V době, kdy se cena karty pohybovala kolem jednoho tisíce korun, šlo o velmi drahou investici. Každopádně kdo si kartu pořídil, čekala ho zábava na dlouhé večery.

EA přinesla v roce 1998 konzolovým hráčům ukázku toho, čeho jsou schopni mistři z Blizzardu. Bohužel šlo o jednu z mála her, kterou jsme si mohli od Blizzardu na konzolích zahrát. Pokračování Diabla a dalších her jsme se už nedočkali, což je obrovská škoda. Snad se Blizzard nechá přesvědčit a v budoucnu nás nadchne ohlášení konzolové verze Diabla 3. Za tuto verzi bychom se upsali samotnému ďáblu. A na to vezměte jed.