Recenzovaná verze: PlayStation 4 (obrázky u textu vytvořené za pomoci SHARE tlačítka)

Pokud jste někdy hráli nějakou hru od Blizzardu, tak jistě víte, že si vývojáři z tohoto studia zakládají na dobře zpracovaných světech se zajímavou historií a neméně poutavým příběhu. Diablo 3 po stránce příběhu určitě překvapilo, protože byl nejen kvalitně napsaný, ale obsahoval spoustu zvratů, navíc fanoušky předchozích dílů potěšil návrat známých postav, třeba Deckarda Caina. Celá původní hra je samozřejmě v Diablo 3: Ultimate Evil edici obsažena, novinkou je pro konzolové hráče rozšíření Reaper of Souls. Když už se zdálo, že v Sanctuary znovu zavládne mír a Soulstone se ukryje někde, kde ho nikdy nikdo už nenajde, objeví se Malthael, anděl, který byl téměř zapomenut. Kde se v poslední stovky let skrýval, je záhadou, každopádně nyní se objevil, aby Soulstone získal. Blizzard samozřejmě příběhové rozšíření doprovodil i parádními filmečky, které ostatně vždy uměl, je mistrem v oboru, takže si je budete opět maximálně užívat.

Protože se do světa vrátilo zlo, musí se najít hrdina, který ho opět vrátí tam, kam patří. Protože obsahem Diablo 3: Ultimate Evil edice je i celá původní hra, najdete tu nejen původních pět postav, ale také novou, k níž se dostanu později. Upravit si hrdinu k obrazu svému přesně nemůžete, je tu jen pohlaví a jméno, ale podobné rubačky nikdy o velkém editoru postavy nebyly. Pokud jste někdy hráli předchozí díly Diabla, asi vás nepřekvapí, že první postavou je klasický válečník Barbar, řešící většinu problémů z oči do očí sekyrami, meči a dalšími zbraněmi. Barbar je prostě tank s ohromnou silou na krátkou vzdálenost, nosící sebou neustále nějaké to těžké brnění nebo velký štít v ruce, který ho chrání před útoky nepřátel. Opakem Barbara je Demon Hunter, který spíše řeší vše na dálku, nejlépe mu to jde s kušemi, navíc umí i nastražit spoustu pastí, aby se k němu nepřátelé jen tak nedostali. Demon Hunter je určitě zajímavou postavou s celou řadou dalších schopností, za kterou se rozhodně vyplatí hru alespoň rozehrát. Třetí postavou je poté mnich Monk, který vsází všechny karty na svoji božskou sílu, díky níž může sesílat kouzla, ale je i výtečným bojovníkem na krátkou vzdálenost, zvláště pokud má nějaký ten meč nebo dýku.

Witch Doctor jakožto čtvrtý do party tu zastupuje nekromanta, protože umí vyvolávat mrtvé i nejrůznější potvory, aby mu pomohly v boji, do něhož se tak často nemusí přímo zapojovat. Také je schopen nepřátele otrávit, což mu dává v boji ohromnou výhodu. Pátý je Wizard, který sází pouze na magii, umí sesílat proto ohnivá, zmrazující nebo elektrická kouzla, prakticky vše, na co si vzpomenete. Zcela novou postavou, kterou přidalo rozšíření Reaper of Souls, je Křižák (Crusader). Za něj jsem rozehrál hru až na podruhé a musím říci, že dobře zapadá do základní party, je dobře vyvážený, a je navíc lehké si ho oblíbit. Je totiž jednak silný a odolný, ale má i některé zajímavé schopnosti. Mezi ně patří třeba paprsek z nebe, možnost držet dvouruční zbraň a štít nebo speciální kůň, sloužící pro rychlý úprk ze situace, která se nevyvíjí zrovna podle představ.

Protože mnozí z vás v minulém roce Diablo 3 hráli, tak určitě vědí, že jde o výbornou akční rubačku s menšími RPG prvky, v níž se prochází rozmanité lokace, dungeony a další oblasti ve čtyřech obsáhlých kapitolách, a bojuje s nejrůznějšími protivníky, ať už těmi řadovými, tak bossy. Ono opakovat tu recenzi z minulého roku by asi nebylo úplně na místě, proto se zaměřím především na novinky, kterých je tu požehnaně, a tou první a nejdůležitější je samozřejmě zcela nová pátá kapitola, o níž jsem už něco málo zmínil výše. Děj se tentokrát odehrává ve městečku Westmarch a jeho okolí, které už od první minuty působí daleko temnějším dojmem, a nelze se tomu divit, když se objevil tak velký protivník, jakým Malthael je, navíc jeho plány ohrožují celý svět lidí. Za pozměněnou atmosféru, které hodně pomáhá i výborný design rozmanitých lokací páté kapitoly, si zaslouží vývojáři pochvalu, stejně tak za obsah. Nečekají vás jen klasické příběhové úkoly, kterých je tu požehnaně, neopakují se a jsou zábavné, ale i spousta postranních eventů a dalších odboček, které sice většinou jsou jen o tom, abyste zlikvidovali třeba v časovém limitu určitý počet protivníků, ale jiné nešetří svým osobitým černým humorem. A když už jsem u úkolů, vývojáři si samozřejmě připravili nové druhy monster, které jen čekají, až jim setnete hlavu. Je jich tu několik desítek, a někteří noví neřádi vás po úrovních pořádně proženou. Celkově musím říci, že pátá kapitola, ať už skladbou úkolů, novými protivníky nebo lokacemi, které střídají rozsáhlejší plácky s labyrinty cestiček, se mi ze všech líbí asi nejvíce, a užíval jsem si v ní každou minutu z celkem čtyř hodin, za které jsem ji dokončil.

U původního Diabla 3 byl celkem problém u end-game obsahu, který moc nebyl, a hráči po dohrání mohli bloudit světem znovu a znovu, ale už nic moc nového neviděli. Vývojáři se proto rozhodli, že přidají do hry Adventure režim, který je jednoduše parádní. Věc se má tak, že pokaždé, když režim zapnete, máte otevřený celý svět a aktivované všechny portály, přičemž na mapě v každém aktu máte pokaždé jiné úkoly, které se můžete vydávat plnit. Většinou spočívají jen v zneškodnění určitého množství monster, případně poražení silného bosse, ale sem tam se objeví i něco zajímavějšího. Plnění těchto neustále jiných úkolů je fajn, navíc jak je plníte, sbíráte nejen daleko lepší zbraně a oblečení, ale také speciální Rift Keystone Fragments, sloužících k otevření portálu do Nephalem Rifts.

Pod tímto názvem se skrývají neustále jinak generované lokace s těžkými monstry, které nic nedarují, a protože se odehrávají v alternativní dimenzi, občas vývojáři na vás pošlou i hodně vtipné protivníky, třeba medvídky s jednorožci. Ačkoliv jsou roztomilí, pěkně koušou a kopou, takže je nutná maximální obezřetnost. Když následně se prokoušete základními protivníky, kterých musíte určitý počet zlikvidovat, přijde na řadu těžký boss, z něhož padají hodně pěkné předměty. Protože end-game obsah doznal spoustu změn, musel doznat změnu i původní Paragon systém. Nyní po dosažení 70. levelu (navýšení, v původní hře byl maximální level 60) si můžete jet Paragon levelování prakticky donekonečna, nejste limitováni levelovým stropem, který byl původně na 100. levelu, což je dobré rozhodnutí. Neustále získáváte nové a nové schopnosti a postava se bude pořád vyvíjet a zlepšovat.

Hru Diablo 3: Ultimate Evil Edition jsem hrál na konzoli PlayStation 4, na které má několik exkluzivních bonusů díky spolupráci Sony a Blizzardu. Tím hlavním je speciální The Last of Us nephalem rift oblast, v níž se to hemží samými Bloatery, Stalkery a Clickery ze hry The Last of Us. Těm samozřejmě sekundují další monstra. Musím říci, že tento nephalem rift je určitě příjemným zpestřením a bonusem, který potěší všechny fanoušky, navíc tato monstra dobře zapadají do světa Diabla, takže nepůsobí nepřirozeně, ale i kdyby, o tom nephalem rift není. Druhým bonusem je pak Shadow of the Colossus brnění, které nemá jen vizuální význam.

Než vyšlo v minulém roce Diablo 3 na konzole, mnozí si nedokázali moc představit, jak se bude ovládat. Když se totiž řekne Diablo, ihned se vybaví desítky rozbitých myší. Pravdou ovšem je, že ovládání se povedlo na výbornou. Levou analogovou páčkou pochopitelně ovládáte přímo hlavního hrdinu, zatímco pravou můžete po vzoru God of War uskakovat před útoky nepřátel. Tato kombinace funguje perfektně, a i díky ní jsou souboje najednou o poznání dynamičtější. No a pak na klasická akční tlačítka, případně na zadní, jsou namapovány jednotlivé útoky, kterých je docela dost, ale zvykání si na ně je rychlé. Ovládání je tedy jednou z devíz konzolové verze, vývojářům se povedlo nejen během samotného hraní, ale i třeba při pohybu inventářem, který byl celý překopán. V next-gen verzi zůstala na druhou stranu i překopaná truhla, do které si ukládáte ve městě věci. Ta mi v minulém roce neseděla a je škoda, že vývojáři nesjednali nějakou nápravu. Zde totiž máte na každou jednotlivou položku – zbraň, brnění atd… vždy několik přidělených pozic, no, a když vám dojdou, máte smůlu. Měnit je za jiné nemůžete. Co se týče DualShocku 4, jeho využití je spíše malé, i když samozřejmě díky jeho designu se hra ovládá ještě příjemněji. Každopádně lightbar slouží v kooperaci pro rozlišení hráčů, touchpadem si pak nově otevíráte inventář.

Ať už je Diablo 3 skvělé v jednom jak chce, ta pravá zábava přichází až při hraní v kooperačním režimu, do něhož si můžete pozvat další tři hráče na Playstation Network nebo Xbox LIVE (k hraní na obou nových konzolích potřebujete k hraní PlayStation Plus nebo Xbox LIVE GOLD). Jako v minulém roce, během testování jsem nezaznamenal žádný problém, který by stál za zmínku, vše běželo maximálně plynule, lagy se nevyskytly, což je samozřejmě jen a jen dobře. Je určitě dobře, že obtížnost se přizpůsobuje hraní více hráčů, takže monstra vždy s každým novým členem získávají na síle, takže se hraní nestává snazší, ale musíte s dalšími hráči už spolupracovat, abyste silnější bossáky nebo další monstra dali. Hraní po internetu je jedna věc, ale Blizzard si připravil pro konzolové hráče jednu velkou novinku, a to je hraní ve čtyřech na jedné televizi, která samozřejmě slavila před rokem premiéru, ale nechybí ani zde. Asi nepřekvapí, že připojování do hry je takto ještě jednodušší, stačí zapnout čtyři ovladače a hrát. Jen je tedy nutné dodat, že vždy musí všechny postavy chodit spolu, protože nikdy se obrazovka nerozdělí, ale asi lépe takový režim vyřešit nejde. Zde musím ještě doplnit Nemesis systém, který se přímo kooperace netýká, ale hra hodně bere na vědomí vaše kamarády, kteří hru hrají, a když narazíte na bosse, který vašeho kamaráda zabil, pochlubí se tím, a na vás samozřejmě je, abyste se pokusili vykonat pomstu. Pěkný bonus.

Diablo 3: Ultimate Evil Edition vypadá na konzoli PlayStation 4 prostě parádně. Oproti vydání na starších konzolích nyní běží v nativním rozlišení 1080p, navíc má textury ve vyšším rozlišení, lepší stíny i vyhlazení, takže tady vládne maximálně spokojenost, hezčí Diablo na konzolích ještě nevyšlo. Ačkoliv vývojáři grafickou stránku značně vylepšili, podařilo se jim uzamknout framerate na šedesáti snímcích, během hraní jsem nezaznamenal žádné poklesy, a to ani v těch největších bitvách, kdy už bylo na obrazovce nejen hodně nepřátel, ale i nejrůznějších efektů, takže je vidět, že vývojáři to s vývojem pro konzole mysleli vážně a nedostal se k nám žádný ošizený port, a to je pochopitelně dobře. Co se týče hudebního doprovodu, už v minulém roce jsem říkal, že Diablo 3 má parádní soundtrack, a ani nyní se na tomto nic nezměnilo. Tedy, díky datadisku Reaper of Souls tu jsou nové povedené skladby, ale tak s tím se tak nějak počítá. Rozhodně plusem je pak i kvalitní ozvučení, které si maximálně užijete, pokud máte domácí kino. Po audiovizuální stránce nemá Diablo 3: Ultimate Evil Edition prakticky žádnou chybu.

Už v minulém roce vývojáři z Blizzardu ukázali, že jejich akční RPG megahit Diablo 3 se nejlépe hraje na konzolích, a letošní Diablo 3: Ultimate Evil edicí pro konzole nové generace PlayStation 4 a Xbox One to jenom podtrhli. Nejen, že jsme dostali už tak parádní hru s vylepšeným vizuálním kabátkem, ale také s velkým datadiskem Reaper of Souls a dalším herním obsahem, za který bude skákat nadšením každý fanoušek. Jedna z nejlepších akčních her, jaká je v současnosti na konzolích dostupná, berte všemi deseti.