Thief: The Dark Project, System Shock a Ultima Underworld jsou hry, za kterými stojí studio Looking Glass. Tehdy bylo velmi úspěšné, převážně díky jednomu hernímu vizionáři, jménem Warren Spector. Navenek vše vypadalo dobře a nikdo si nepomyslel, že jednoho dne toto studio jeho ikona opustí. Nechal se totiž zlákat sny Johna Romera a přešel do tehdy nově vytvořeného týmu Ion Storm. Zatímco jeho skandály prolezlý a mediálně známější kolega kutil Daikatanu a dělal kolem ní neustále velký humbuk, Warren Spector si vytvořil menší tým a začal pracovat na svém novém projektu, který pojmenoval Deus Ex. Po vydání Daikatany bylo jasné, že bude osud studia záležet právě na úspěchu Deus Exu. Samozřejmě nejde říci, že by hráči tuto hru s napětím neočekávali, ale rozhodně neměla takovou mediální masáž, jakou by si zasloužila. Přesto se v létě roku 2000 narodil jeden velký klenot, který svět ještě neviděl. Ukázalo se totiž, že Deus Ex je lepší, jak všechny ty milionové Daikatany, Doomové a Quakeové. Král byl na světě.

Po několika málo minutách hraní bylo jasné, že v Deus Ex svůj otisk zanechaly i starší hry z rukou Warrena Spectora, jmenovitě System Shock a Thief: The Dark Project. Byla to jakási kombinace obou, což ve výsledku bylo jednoznačně dobře. System Shock byl totiž jakousi cyberpunkovou RPG akcí, která se odehrávala na vesmírné stanici, kde jste hráli za elektronicky zdokonaleného člověka. Vaším úkolem bylo zničit palubní počítač s názvem Shodan, který na vás posílal své pomocníky, roboty. Vy jste se tak nejen hnali za zničením onoho počítače, ale také jste si museli cestu náležitě prostřílet. Když si zapnete Deus Ex, tak je hned jasné, kde bral Warren Spector základní inspiraci. To Thief: The Dark Project byl středověkou akcí, kde jste se museli potichu plížit, aby vás nepřátelé nespatřili. Oba tyto prvky, ať už akční střílečku nebo tichou akci, využil Warren Spector v Deus Ex a bylo jen na hráči, jakou cestu si zvolil. Mohl hru projít bez zabití, ale také si mohl cestu prostřílet a udělat z Deus Ex klasického Quaka. Najednou měl hráč spoustu možností jak hru hrát, čímž se Deus Ex odlišoval od tehdejších her.

Nyní se ale už pojďme podívat, co byl vlastně Deus Ex zač. Příběh hry začíná v roce 2052, kdy tajná frakce uvnitř vlády nechala vytvořit speciální vir, který začala vypouštět do měst po celé Americe. Existuje sice protilátka, ale tu také vlastní zmíněná frakce a prodává ji jen zbohatlíkům za šílené peníze. Ta samá frakce na obranu založila protiteroristickou jednotku UNATCO, která má onu frakci zastavit a zabránit tak dalšímu šíření smrtelného viru. Jenomže jednotka je pochopitelně jen na oko a ve skutečnosti nemá zabránit ničemu. To se ovšem nelíbí jednomu členovi této jednotky, kterým je biologicky upravený agent JC Denton. Ten tak dezertuje na opačnou stranu a rozhodne se, že vládě pořádně zatopí, což se nakonec i stane. Během svého putování navštívil spoustu měst, kde se protloukal jednou vojenskou základnou za druhou. Lokací bylo opravdu hodně.

Hned po zapnutí hry na vás vyskočila tabulka s dovednostmi, do kterých můžete investovat přidělené body. Zde bylo nutné si uvědomit a rozhodnout se, jakou cestou se dáte. Pokud jste se chtěli hrou prostřílet, nejlepší bylo investovat do schopností ovládat všelijaké zbraně. Důsledkem tak bylo, že se vám třeba neklepala ruka při střelbě a byli jste celkově dost přesnější. Jedna nepřesná kulka totiž mohla ve hře udělat pořádnou paseku. Pokud jste se chtěli spíše vydat tichou cestou, měli jste tu také spoustu vychytávek, které vám tuto možnost poskytovaly. Rovněž šlo ze sebe udělat počítačového experta, kterému nedělal problém hackovat v kancelářích počítače a dostávat z nich důležité údaje, jako třeba hesla od zamčených dveří. Všechny dovednosti měly vždy čtyři úrovně a kupovali jste si je za nastřádané body, které šlo získat během hry. Vylepšení jedné nebo dvou dovedností se rovnalo velkému úspěchu, přičemž nikdy nehrozilo, že byste měli na konci hry vylepšeny dovednosti všechny. To jednoduše nešlo, takže bylo opravdu nutné rozhodnutí, jak hru budete hrát a toho se držet. Vylepšovat ovšem bylo možné jak postavu, tak i zbraně. Ty jste si mohli během hry vylepšit třeba o laserový zaměřovač, ale i zmírnit třes a další aspekty střelby.

Pro umělou inteligenci si Warren Spector vzal za vzor svoji předchozí hru Thief: The Dark Project, která přinesla do té doby velmi propracovaný systém a nepřátelé byli opravdu hodně chytří a bystří. Díky tomu byla umělá inteligence v Deus Ex na velmi dobré úrovni a nepřátelé vám nikdy nic neodpustili a jen nepatrný zvuk znamenal spuštění alarmu a naběhnutí stráží do vaší blízkosti. Nejlepší tak bylo se nepřátel zbavovat potichu, jako například vpouštěním plynu do místnosti, kde se nachází, nebo jejich tichá likvidace zezadu. Padlého nepřítele bylo většinou nutné odstranit z cesty, takže jste si ho mohli hodit na rameno a v klidu s ním odkráčet do tmavého kouta, kde ho nikdo určitě hledat nebude. V tomto odstavečku si rovnou zhodnotíme i grafiku, o kterou se staral tehdy už hodně populární Unreal Engine. Vývojáři si s ním dále pohráli, takže nás čekala opravdu velmi pohledná hra a to i po konverzi na PS2. Samozřejmě, omezení tu bylo v podobě rozlišení, ale rozhodně se Deus Ex mohl řadit mezi ty hezčí hry na PS2. Rovněž byla vynikající hudba, která jen podtrhla mistrně zvládnuté dílo.

Deus Ex je realizace snu jednoho z největších herních vývojářů. Vytvořil totiž nezapomenutelné dílko, kterému k dokonalosti chybělo opravdu jen málo. Pozdější konverze na konzole se také povedla na jedničku, takže si Warren Spector zaslouží naší velkou poklonu. Kdo by řekl, že od vydání této hry uběhlo už deset let. Jo, holt ten čas neúprosně utíká. Bohužel ho už nikdy nevrátíme do roku 2000, ale můžeme se do něj vypravit alespoň zahráním Deus Ex, který je jednou z nejlepších her historie.