Cyberpunk 2077

recenze  126
Martin Šmíd, 14. 12. 2020 17:40
Ještě dnes si pamatuji, jak jsem byl před mnoha lety na Gamescomu a při procházení částí pro novináře jsem byl odchycen PR manažerem studia CD Projekt RED, který mi chtěl ukázat připravovanou hru Zaklínač. Protože jsem měl čas, neodmítl jsem. Vzal mě do malé místnosti s několika PC, kde bylo naprosto prázdno s komentářem, že se k nim novináři zrovna nehrnou. O řadu let později už byly veškeré prezentace hry Zaklínač 3 obsazené a z malého polského studia se stal obrovský gigant, který měl v jednu chvíli na akciovém trhu větší hodnotu jak celý Ubisoft. U hráčů si navíc studio udělalo dobré jméno nejen kvalitními hrami, ale také tím, jak s nimi férově jedná. Je tomu už více jak osm let, co byla oznámena příprava akční RPG hry Cyberpunk 2077, o níž jsme dlouho nevěděli, ale když jsme se konečně dočkali první prezentace, musela spadnout všem brada. Od té doby se Cyberpunk 2077 pravidelně umisťoval v žebříčcích nejočekávanějších her a v posledních měsících se hype vyškrábal na maximum, na což nejvíce poukazuje 8 milionů předobjednaných kopií. Otázkou ovšem bylo, jestli vývojáři vše zdárně dokončí, zvláště po několika odkladech, a my se opravdu dočkáme dokonalé hry, kterou jsme si vysnili.

Recenzovaná verze: PlayStation 5/PlayStation 4

Hra Cyberpunk 2077 se odehrává ve vzdálené budoucnosti, kdy se svět od toho současného značně liší. Ulicím měst vládnou korporace a technologie pokročila do takové míry, že si lidé mohou modifikovat svá těla, což jim přináší spoustu nových možností a hlavně potřebný lepší výkon. Vývojáři ze studia CD Projekt RED nás zvou do své neuvěřitelně propracované vize budoucnosti, pro niž se nechali inspirovat Blade Runerem i řadou dalších oblíbených her či filmů, ale hlavně předlohou v podobě stolní hry, která vyšla v osmdesátých letech. Hra tak prakticky čerpá z toho, jak si tehdy lidé představovali dalekou budoucnost. A musím říci, že ve výsledku jde o vizi, která je na první pohled hodně působivá, ale také děsivá zároveň. Kolikrát jsem si během hraní říkal, jestli bych chtěl žít ve světě, kde je upřednostňována technologie i zájmy korporací s movitými majiteli, kteří si hrají na bohy, před lidským životem. Nikdo není v bezpečí a každý může být kdykoliv z různých důvodů eliminován stisknutím jedním tlačítkem na klávesnici. A možná i proto je hra tak lákavá. Kdy jsme tu měli naposledy možnost ponořit se do špinavého sci-fi světa budoucnosti a stát se samurajem.  

Na Cyberpunk 2077 jsem se od prvního oznámení hodně těšil. Od něj uběhlo osm let, a ačkoliv vývojáři v poslední době prozrazovali řadu informací skrze své streamy, rozhodl jsem se je moc nesledovat, abych si hru mohl užít bez zbytečných spoilerů. Ano, věděl jsem, o co zhruba jde, že se ve hře objeví Keanu Reeves, kterého mám opravdu hodně rád, ale více nic. A udělal jsem dobře. Jako u každého rozsáhlého akčního RPG je důležitý začátek, a u Cyberpunku 2077 to platí dvojnásob. Ještě než se pustíte do hraní, musíte si vybrat jednu ze tří frakcí značící původ hlavního hrdiny, který se jmenuje V. Toto rozhodnutí bude do jisté míry definovat váš postup, ale hlavně začátek hry. Můžete být tulákem v pustinách a vybrat si cestu Nomáda, případně nakouknout do podsvětí Night City jako Dítě ulice. No a je tu i možnost rovnou hrát za Korporát. Já si na první hraní vybral Dítě ulice, ale následně jsem si vyzkoušel i hraní za zbylé dvě frakce. Začátek hry se tak odvíjí podle tohoto rozhodnutí, ale zhruba po dvou hodinách se všechno sejde a nadále mají jednotlivé původy jen občas jiné možnosti u rozhovorů.

Už na tomto je ovšem vidět, jaké velké ambice vývojáři při vytváření hry měli a neslevují z nich ani v dalších částech. Ani u editoru hlavního hrdiny. Ten je jeden z nejpropracovanějších, jaký jsem kdy u podobné hry viděl. Vybrat si můžete nejen pohlaví, ale do nejmenších detailů upravit tvář, tělo, vlasy a dokonce i genitálie. Je tak jen na vás, jak bude hlavní hrdina vypadat. Je sice trochu škoda, že když už si s postavou tak vyhrajete, po většinu času ji nevidíte. Jak asi víte, Cyberpunk 2077 je hrou viděnou z first-person pohledu, a to i během rozhovorů, sexuálních hrátek nebo ve filmečcích, takže vytvořeného hrdinu vidíte jen v inventáři, případně během jízdy na motorce. Na editor ale nemohu říci nic špatného, je vidět, že nad ním vývojáři strávili hodně času, aby si každý mohl vytvořit hrdinu dle svých preferencí, orientace a vůbec představ.

Když jsem si konečně po zhruba dvaceti minutách vytvořil hlavního hrdinu, pustil jsem se do hraní, přičemž největší devízou hry Cyberpunk 2077 je bez debat výborně napsaný temný sci-fi příběh, točící se kolem záchrany hlavního hrdiny, pomstě a několika dalších motivech. O něm jsem nepochyboval ani na minutu a vývojáři ze studia CD Projekt RED znovu dokázali, že umí vyprávět dospělé příběhy se spoustou do detailu propracovaných postav. První dvě hodiny jsou sice trochu pomalejší, ale následně hra chytne skvělé tempo a už vám nedá ani na moment vydechnout. Neustále vám servíruje ohromující filmový sci-fi příběh plný zvratů, nečekaných odhalení i šokujících scén, ukazující nehezkou budoucnost a svět, v němž se nacházíte, z čehož hodně mrazí. Stejně jako u Zaklínače 3 je možné příběh ovlivňovat svými rozhodnutími v rozhovorech. Někdy jsou ta rozhodnutí menšího charakteru a ovlivňují jen danou scénu, jindy jsou daleko důležitější a mohou ovlivnit i konec. Někteří lidé možná říkají, že každý člověk má někde napsaný svůj osud, ale to rozhodně neplatí u hry Cyberpunk 2077, kde je možné vše ovlivnit a utvářet si svoji vlastní cestu. I proto jsem rád, že hra obsahuje českou lokalizaci. Ta ovšem bude potřebovat ještě trochu doladit, protože občas se objevují překlepy či nesedí rody. S tím se ale musí u tak náročného a rozsáhlého překladu počítat.

Když píši o příběhu, musím se více rozepsat o postavách, které během hraní potkáte. Každá je skvěle napsaná a hlavně profesionálně zahraná, takže k mnohým jsem si po pár minutách udělal velmi silný vztah a následně je pokládal za kamarády či blízké osoby, na nichž mi skutečně záleželo, a ne jen bezduchá NPCčka sloužící pro dialogy a posouvání příběhu. Takový pocit dokáže i dnes přes všechny ty technologie navodit jen málo her a Cyberpunk 2077 mezi ně rozhodně patří. Je na něm vidět, že si dali vývojáři záležet, aby postavy působily uvěřitelným a živým dojmem, díky čemuž má následně hráč pocit, že se nachází v reálném světě, z něhož se mu následně nechce do toho skutečného. Nenašel jsem žádnou vyloženě slabou postavu, která by mě nebavila nebo nebyla zajímavá. Pak je radost pro takové postavy plnit hromadu vedlejších úkolů a zjišťovat o nich další informace, případně si k nim prohlubovat vztah a třeba si s nimi i začít něco více.

Kdo si ovšem pro sebe hru přímo urval a posouvá na ještě další úroveň, je Keanu Reeves v roli Johnnyho Silverhanda, který má hodně důležitou roli. Občas se v minulosti stalo, že když vývojáři dokázali pro svoji hru sehnat hvězdu podobného formátu, ta odvedla ve výsledku jen průměrnou práci a bylo vidět, že vše dělá hlavně pro přivýdělek. U Keanu Reevese to neplatí a je vidět, že si svoji roli maximálně užíval, což se projevilo u rozhovorů s ním, ale také během filmových sekvencí a vůbec na samotné postavě, která je vážně senzační. Bez debat patří k tomu nejlepšímu, co Cyberpunk 2077 nabízí a bez ní bych si ho určitě nedokázal představit. Vlastně má na hru stejný vliv jako třeba Glum na filmového Pána Prstenů. Pokud by se tehdy nepovedl, celý film by šel do kopru a neměl takový dopad. A to samé platí o Cyberpunku 2077.

Hra se odehrává ve velkém městě budoucnosti Night City, které hned zaujme svým ohromujícím futuristickým designem a jedinečnou architekturou. Hlavně v noci město neuvěřitelně prokoukne a chytne vždy parádní atmosféru, za což mohou všudypřítomné neonové nápisy, reklamy na technologické novinky či různé kluby, kde je možné utratit těžce vydělané peníze a skvěle se bavit. Pod touto na první pohled pěknou slupkou se ovšem ukrývá i odvrácená strana, kterou tvoří nejrůznější gangy a prostituce, navíc si začnete všímat, že město je i dost špinavé a ne zrovna místem, kde byste chtěli v klidu žít. Night City je skvělé i v tom, že není jen plackou, ale je i vertikální, a také hodně rozmanité, má řadu čtvrtí s jedinečným designem a hned je snadno odlišíte od ostatních. Během hraní podíváte i za město do pustin, takže se nemusíte bát, že byste pořád přešlapovali na pár ulicích, které vypadají stejně. Z Night City jsem hodně nadšený a kolikrát jsem se přistihl, že ho vlastně ani nechci z nejrůznějších důvodů opouštět, což je vždy ta nejlepší možná vizitka.

Jediné, co trochu nabourává onu atmosféru a iluzi živého města, je menší počet chodců a vozidel. Chodci navíc nejsou zrovna moc interaktivní. Mají naučených pár frází, takže po chvilce budou spíše připadat jakési neživé figury, které se procházejí po městě. Když pak nějakého člověka vytáhnete z auta, které mu chcete ukrást, jen si sedne na ulici. Je škoda, že chodci nemají více animací či akcí, aby třeba volal o pomoc nebo se vám pokusil v krádeži zabránit. Grand Theft Auto V je v tomto pořád králem a i sedm let po svém vydání v tomto značně převyšuje nový Cyberpunk 2077. S čím jsem naopak hodně spokojený, tak je rozmanitost vozidel, které je možné řídit. Po ulicích Night City je možné se prohánět ve sporťácích, dodávkách i třeba na motorce. Pochválit musím i jízdní model, který je sice silně arkádový, ale nepřišel mi vůbec špatná, a je určitě lepší jak třeba u nedávného nového Watch Dogs.

Když bylo oznámeno, že je Cyberpunku 2077 akční RPG hra s otevřeným světem, v níž bude vše viděno z first-person pohledu, docela jsem se tomuto rozhodnutí vývojářů divil. Ti totiž nemají s podobným žánrem moc zkušeností a vystupují tak z komfortní zóny, do níž se dostali sérií Zaklínač. A musím říci, že se vývojáři s nelehkým úkolem popasovali ve výsledku dobře, protože first-person pohled hře sluší a určitě bych nikdy neřekl, že dělají podobnou hru poprvé. Cyberpunku 2077 je třeba oproti třetímu Zaklínači hodně filmovou hrou, ať už jde o atmosféru, kterou pomáhá tvořit i naprosto parádní soundtrack, nebo i samotný návrh jednotlivých misí v rámci hlavní příběhové linky. Ty jsou parádně navržené, ať už jde o pasáže, v nichž mluvíte s dalšími postavami, akci či různé prostřihy, takže jsem měl kolikrát pocit, že sleduji hodně drahý film a ne že hraji videohru.

Cyberpunk 2077 vám během hlavních i vedlejších misí nechává naprostou volnost, jak řešit jednotlivé situace. Můžete do oblasti plné nepřátel naběhnout jak Rambo a začít střílet ze všeho, co máte zrovna v inventáři, ale také můžete jít na vše potichu, protivníky likvidovat ze zálohy, schovávat jejich mrtvoly, nebo si pomáhat ještě hackováním. Možné je i kombinovat všechny tři cesty dle potřeby. Hlavně na vyšší obtížnosti se vyplatí jít na vše opatrněji, bohužel stealth systém je tu spíše průměrný a moc mě popravdě nechytl. I proto jsem se daleko více bavil v momentě, kdy se vše zvrtlo, a já musel popadnout starou dobrou bezbolestnou. Ačkoliv vývojáři neměli doposud zkušenosti s first-person akcemi, tak se mi přímé střety s protivníky líbily a pokaždé jsem se během nich bavil, čemuž dopomáhá i dle mého solidní gunplay. Ten sice není na takové úrovni jako u Call of Duty, Destiny a klasických first-person stříleček, ale rozhodně neurazí. Na to, že vývojáři takovou hru dělali poprvé, je více než zdařilý. Přestřelkám dopomáhá i velké množství nejrůznějších zbraní, z nichž je možné střílet. K dispozici jsou nejrůznější pistole, které jsem si dost oblíbil, ale také samopaly, pušky či silné brokovnice, které zlikvidují i ty nejodolnější protivníky.

Mezi nimi jsou členové nejrůznějších gangů, ale dojde i na střety s technikou, která vždy představuje hodně velký problém. Vývojáři ani v Cyberpunku 2077 nezapomněli na bosse. Tito silní protivníci se od ostatních liší hlavně svoji výdrží a speciálními útoky, ale není třeba na ně využívat specifickou taktiku. Vždy jen musíte uhýbat jejich útokům a pokusit se je nakrmit olovem. V posledních dnech se hodně na internetu diskutuje o umělé inteligenci nepřátel. Bohužel musím říci, že protivníci nejsou zrovna nejbystřejší, během přestřelek se jen kryjí a nevytvářejí moc velkou aktivitu, aby hlavního hrdinu zneškodnili, no a pak jsou situace, kdy umělá inteligence naprosto zkolabuje. Nepřátelé proto jen stojí na místě, koukají do zdi a nic nedělají, ačkoliv jim stojíte za zády. No a také dokážou sem tam předvést svým chováním řadu zábavných okamžiků, jako je třeba tento - odkaz . Umělá inteligence nepřátel je určitě velkou slabinou hry Cyberpunku 2077, které měli vývojáři věnovat během vývoje více pozornosti. Třeba se na ní dostane v následujících updatech, ale vzhledem k tomu, kolik práce budou mít vývojáři s opravováním úplně jiných problémů, moc tomu nevěřím.  

Z předchozích řádků by se mohlo zdát, že Cyberpunk 2077 je hlavně akce, ale pořád jde i o hodně propracované a komplexní RPGčko, v němž vývoj hlavního hrdiny hraje obrovskou a hlavně důležitou roli. Jak plníte jednotlivé úkoly, likvidujete protivníky a tak dále, získáváte XP body a levelujete, za což si následně můžete zlepšovat pět odlišných atributů hlavního hrdiny. Pokud se rádi pouštíte do přestřelek, je možné zvedat atribut těla, ať už jde o sílu nebo jeho zdraví, ale také je možné investovat do inteligence - hackování, technické zdatnosti, chladné hlavy (stealth) nebo reflexů. Každá vlastnost má ještě desítky vlastních pasivních perků. I proto doporučuji si pořádně prohlédnout, kde se jaké perky nacházejí, protože je možné i v tomto hrdinu pěkně odladit a vytvořit si build, který bude perfektně sedět vašemu stylu hraní. Kromě klasického vylepšování nechybí ani speciální augmentace, jimiž je možné si vylepšovat tělo u doktorů. Těm se říká Rozparovači a jako jediní mají oprávnění podobná vylepšení provádět. Na začátku jsou augmentace drahé, ale postupně si řadu z nich odemknete zdarma a určitě se vyplatí s nimi experimentovat, protože na hratelnost mají větší vliv, než by se mohlo na začátku zdát.

Kromě vylepšování hlavního hrdiny nechybí ve hře ani možnost vytvářet si nové vybavení, ať už jde o brnění či zbraně, za nalezené plánky. K tomu potřebujete i materiál, kterého ovšem moc není, hlavně toho vzácnějšího. Jeho získání vyžaduje prozkoumávání Night City a plnění vedlejších aktivit. Pokud jdete jen po hlavní lince, je možné, že si nikdy nic nevyrobíte. Vlastně mi přijde celý systém vytváření předmětů či jejich vylepšování zbytečný a sám jsem ho moc nevyužíval. Maximálně pro výrobu nábojů. Když už vývojáři chtěli za každou cenu výrobu do hry naroubovat, měli pro ni nalézt lepší využití. Do výroby se nemusíte moc hnát ani díky skutečnosti, že neustále nacházíte nové a nové vybavení z padlých protivníků nebo průzkumem prostředí, v čemž hra připomíná lootovací střílečky jako Destiny. Bohužel následné třídění věcí a jejich mazání je kvůli špatnému UI neintuitivní a pomalé. I díky tomu jsem vždy jen prolétl, co mi padlo, nasadil nejlepší vybavení a zbytek prodal nebo rozebral na materiál. Chybí tu ona radost, kdy najdete něco opravdu kvalitního. Ale ono se tomu moc nejde divit, když Cyberpunk 2077 je jen hra čísel a na nějakou opravdu kvalitní věc jsem třeba já během hlavní kampaně nenarazil. Vývojáři totiž dle mého ani trochu nepochopili, proč hráči lootovací střílečky hrají. Možná bych i řekl, že se tady vývojáři začali zbytečně dost topit ve svých ambicích. Někdo jim měl během vývoje říci, že někdy méně znamená více.

Třetí Zaklínač byla obrovská hra, v níž jen dohrání hlavního příběhu trvalo desítky hodin. Cyberpunk 2077 tak rozsáhlý a obrovský není, protože k závěrečným titulkům jsem se dostal po nějakých osmnácti hodinách. To může někdo brát jako zklamání, na druhou stranu hlavní linka nemá slabá nebo hluchá místa, je hodně intenzivní a po celou dobu jsem si ji užíval. Vývojáři evidentně chtějí, abyste ji opakovali a zkoušeli jiné možnosti a dostali se k jiným koncům. Dohráním hlavní kampaně každopádně nic nekončí. Už během ní jsem si udělal skvělý vztah k řadě postav, a tak byla radost plnit úkoly třeba pro oblíbenou Judy nebo Panam, případně odhalovat minulost Johnnyho Silverhanda. Postav, pro které je možné plnit úkoly, je ovšem daleko více. Musím říci, že vedlejší linky jsou propracované, nesmírně zajímavé, skvěle obohacují zážitek ze světa i hraní a výborně jsem se u nich bavil. Určitě jsem z nich neměl pocit, jako mám občas u jiných her s otevřeným světem, že by byly jen nutnou vycpávkou k natažení herní doby. Možná bych i řekl, že u řady z nich jsem se bavil ještě více, jak u hlavního příběhu. CD Projekt RED tady drží vysoký standard, s nímž přišel už u třetího Zaklínače. Kromě těchto vedlejších úkolů jsou po městě ještě další aktivity, ať už jde o další kšefty či zločiny. Vzhledem k tomu, jak kvalitní obsah hra Cyberpunk 2077 má, není problém v ní nakonec nechat desítky hodin, během nichž nuda rozhodně nehrozí. A když hra funguje, není problém se u ní skvěle bavit.

Když vývojáři hru Cyberpunk 2077 prezentovali na nejvýkonnějších PC se zapnutým ray-tracingem, ihned jsem věděl, že takhle nikdy na sedm let starých konzolích vypadat nebude. Přesto jsem očekával, že bude vypadat alespoň slušně a neurazí. Naději mi dávaly jiné hry s velkými otevřenými světy, které vypadají na konzolích velmi dobře. Bohužel už prvních pár minut odhalilo, že Cyberpunk 2077 je hlavně PC hra a vývojář se s konzolovými verzemi moc nepárali. Vlastně jen očesali detaily na nezbytné minimum, výsledkem čehož je, že obraz není ostrý, textury jsou v nízkém rozlišení a hra postrádá detaily, které by vykouzlily alespoň trochu solidní podívanou. Cyberpunk 2077 na konzolích vypadá prostě a jednoduše průměrně i ve srovnání s jinými čistě konzolovými hrami, navíc má obrovské problémy s dočítáním textur a objektů. Třeba když jedete po městě, doslova metr před vámi doskakují detaily i objekty, což vypadá hrozně. Vlastně si ani nevzpomínám, kdy naposled jsem něco takového viděl. Na tom je vidět, jak vývojáři port odflákli a nevěnovali mu velkou pozornost.

Pokud by měl Cyberpunk 2077 jen průměrnou vizuální stránku, asi bych ve výsledku nebyl tak zklamaný. Problém je, že hru sužuje celá řada grafických glitchů i menších a větších bugů, které prakticky zamezují postup příběhem nebo ve vedlejších misích. Někdy se mi nenačetla důležitá postava, jindy jsem se propadl do země či mi hra spadla. Když mi hodila error v prvních deseti hodinách asi patnáctkrát, chvilkami jsem se ptal, jestli je vůbec v silách ji dohrát. Hru jsem hrál hlavně na konzoli PlayStation 5 díky zpětné kompatibilitě. Vývojáři několik týdnů tvrdili, že na next-genu hra poběží lépe, a vlastně v tomto nelhali. Framerate je na PlayStationu 5 slušný, většinou se drží na 60 snímcích a padá jen v náročnějších nebo méně optimalizovaných scénách. Většinou je ale zážitek plynulý, a pokud next-gen verze v příštím roce několik viditelnějších poklesů opraví, tak budu maximálně spokojen. 

Ačkoliv jsem Cyberpunk 2077 hrál hlavně na konzoli PlayStation 5, neodolal jsem a vytáhl ze skříně základní PlayStation 4, abych ho otestoval tam. Ani ve snu mě nenapadlo, jak hra špatná na této konzoli bude. Začátek je ještě v pořádku za Nomada, ačkoliv grafika je hodně rozmazaná a neostrá, ale jak jsem se dostal do města, framerate najednou hodně začal klesat a v mnoha přestřelkách byla hra téměř nehratelná. Framerate klesá i po 15 snímků, což má vliv nejen na plynulost, ale i ovládání. Na PlayStationu 4 Pro je situace o trochu lepší, ale ne o moc. Pokud se mě tedy ptáte, jestli hru pořizovat na PlayStation 4, určitě bych doporučil tak nedělat, a to asi bude platit i pro Xbox One a Xbox One X verzi. Nekažte si zážitek ze hry na těchto konzolích, dokud se situace nezlepší. Vývojáři už přislíbili opravu, ale než se hra dostane na konzolích do lepšího stavu, několik měsíců to potrvá.

Cyberpunk 2077 je na PC opravdovou next-gen hrou, která i tam má chyby, ale technická stránka je více méně odladěná a hlavně tam hra vypadá vážně dobře. Na základních konzolích PlayStation 4 a Xbox One jde ovšem o mazanici s celou řadou ústupků, která neběží moc dobře, navíc má více bugů a glitchů jak všechny hry od Bethesdy dohromady. A i proto jsem se v posledních dnech sám sebe ptal, jestli není na čase, aby se vývojáři vykašlali na sedm let staré konzole. Ty už totiž svým výkonem naprosto nestačí na moderní hry a vývojáři jen riskují svoji reputaci, hodnocení a také spokojenost hráčů. Chápu, že vydat hru na konzole, které leží doma desítkám milionů hráčů, je z finančního hlediska lákavé. Jenomže pokud se k nim dostane v podobné formě, jaké se nyní dostal Cyberpunk 2077, budou akorát naštvaní. Hra na nich opravdu nevypadá dobře a řada dalších bugů od hraní spíše odradí. Podle informací CD Projektu si hru 40% hráčů předobjednalo na staré konzole. Popravdě moc nevěřím, že by byly prodeje konzolových verzí menší, pokud by hra vyšla pouze na next-gen konzole PlayStation 5 a Xbox Series X. Byl bych proto moc rád, pokud by brzy vývojáři udělali to, co udělali v minulosti, když přicházela nová generace konzolí. Cross-gen hry nejsou správnou cestou, a Cyberpunk 2077 je toho krásným důkazem.

Na Cyberpunk 2077 jsem se před vydáním hodně těšil a jsem rád, že nezklamal po stránce obsahu, protože si mě ihned získal ohromujícím světem s jedinečnou atmosférou, kvalitním příběhem, výborně napsanými postavami, velkou volností, parádními hlavními i vedlejšími úkoly a hlavně zábavnou hratelností. To samo o sobě se stará o kvalitní počin, jemuž bych hned vpálil pěknou devítku. Jenomže, jak už jsem zmínil výše, minimálně na konzolích jde o jeden velký bug a glitch fest. Do toho hra neustále padá a framerate je na základních konzolích katastrofální a nejde nijak omluvit. Někdy jsem měl hru tak rozbitou, že jsem byl až frustrovaný, zoufalý a sem tam si říkal, jestli vůbec recenzi napíšu. Nad hodnocením jsem opravdu dlouho přemýšlel, a myslím si, že ona finální sedmička je nakonec spravedlivá, i když i nad ní musím bohužel přivřít oči. Trochu mi to i láme srdce, protože pod tím vším bahnem jde o opravdu skvělou hru, ale to v jakém vychází stavu je obrovské zklamání. Jakmile vývojáři vydají verzi pro konzole nové generace a opraví řadu chyb, znovu se na hru Cyberpunk 2077 podívám a sepíši recenzi, v níž doufám budu moci udělit hodnocení, které ji bude slušet za všechny ty klady daleko více.

 

Cyberpunk 2077

ps4xoneps5xsx
Comgad, CD Projekt Red
Datum vydání hry:
19. 11. 2020
Žánr:
RPG
KARTA HRY
7/10

Komentáře