Control Ultimate Edition

RECENZE 19

PS5 XSX

Konzolista
Hráči

Hodnocení hráčů

9/10 Guru44
9/10 Kachlo
8/10 NX217
10/10 Radek.D
9/10 Shadow
 
 
Control Ultimate Edition ( Control Ultimate Edition )
9 10 1
Hodnocení hráčů: 8.63 z 10, hodnotilo 8 hráčů

Control Ultimate Edition

Martin Šmíd, 03.02.2021 17:35

Finské studio Remedy se před téměř dvaceti lety proslavilo na svoji dobu dost revoluční akční hrou Max Payne, která po vzoru Matrixu přišla s možností zpomalit čas. Nebyla to ale jen hratelnost. Vývojáři ukázali i svůj talent pro vyprávění zajímavých příběhů, což jen potvrdili u druhého dílu a hlavně svého psychologického thrilleru Alan Wake, který vyšel pod hlavičkou Microsoftu pro konzoli Xbox 360 a následně PC. Fanoušci si od jeho vydání přejí pokračování, ale vývojáři zatím dali přednost jen nepříliš kvalitní akci Quantum Break, v níž chtěli propojit hru s hraným seriálem, ale hlavně hře Control. Ta vyšla před dvěma lety, a ačkoliv se jí moc nevěřilo, tak dokázala překvapit velmi dobře napsaným příběhem, charismatickou hlavní hrdinkou i kvalitní akcí.

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Dobře napsaný příběh hraje ve hře Control velmi podstatnou roli, a jsem toho názoru, že bez něj by byla poloviční a neměla takové kouzlo. Hra se točí kolem dívky Jesse Faden (Courtney Hope). Ta hned na začátku navštíví Ministerstvo kontroly sídlící v záhadné budově, které se říká Nejstarší dům, a ačkoliv vypadá zvenku úplně normálně, uvnitř ukrývá řadu tajemství. Každopádně Jesse se vydává na toto místo, aby našla svého bratra. Ten byl ministerstvem před několika lety zatčen. Když ale dorazí, nastane v budově poplach a napadne ji zlá síla Hiss, která nad ní převezme záhy kontrolu. Jesse se dostane po pár minutách do kanceláře ředitele, kde najde speciální zbraň s nadpřirozenými schopnostmi. Hned začne chápat, že jí na toto místo nepřivedla náhoda, což je umocněno v momentě, kdy je prohlášena za novou ředitelku a musí se s nepříliš dobrou situací vypořádat. To je ale jen začátek, protože během hraní nechybí řada zvratů a překvapení.

Jak už jsem zmínil na začátku, s hrou Control se vracejí vývojáři ke svým akčním kořenům. Na druhou stranu je vidět, že se snažili přijít i s něčím zcela novým, což je vidět nejvíce na designu. Nejde totiž o lineární filmovou akci jako v případě Maxe Payna, ale pro Control se nechali vývojáři inspirovat nelineárními metroidvania hrami. Vývojáři vás sice pořád trochu vedou za ručičku, protože máte v rámci zadaného úkolu určeno, kam dojít, ale jak se na dané místo dostat, to už je jen na vás. Navíc jak získáváte postupně karty s vyšším oprávněním a učíte se nové schopnosti, k nimž se ještě dostanu, můžete se dostat do dříve nedostupných míst.

Vývojáři si pro design nebrali inspiraci jen z klasických metroidvania her, ale je tu vidět i ovlivnění Souls hrami, protože si v prostředí postupně odemykáte různé zkratky a zároveň i speciální body, které slouží pro rychlé cestování či k vylepšování hlavní hrdinky. Tyto speciální body slouží i jako respawn místa, protože klasické checkpointy Control nemá. Tento systém se mi hodně líbí, stejně jako rozmanitost lokací. Ačkoliv se Control odehrává jen v jednom obrovském domě, lokace jsou dostatečně rozmanité a po stránce designu parádně navržené. Možná bych i řekl, že Nejstarší dům je nejlepším prostředím, jaké kdy studio Remedy vytvořilo, které zaujme i svoji tajemnou, mysteriózní a mnohdy hororovou atmosférou.

Tou nejlepší částí na Controlu je akce. Čistočistá akce nespoléhající na krycí systém, ale na přímé střety s protivníky, což se dnes už moc nevidí. Control ale ukazuje, že to může pořád skvěle fungovat. Jesse hned na začátku získá tajemnou a svým způsobem živou zbraň, označovaná jako Service Weapon. Jde o jedinou zbraň ve hře, ale její pravá krása tkví v tom, že jí můžete v průběhu hraní modifikovat do několika podob, takže může rázem střílet ne jako pistole, ale jako smgčko, granátomet, puška nebo brokovnice. Střílení z této zbraně je maximálně uspokojující, což je dáno i parádně navrženým gunplayem. Jednotlivé podoby zbraně můžete postupně vylepšovat a různě modifikovat skrze módy, které nacházíte průzkumem prostředí či ze zabitých protivníků. Přestřelky jsou hektické, efektivní, zábavné a likvidace rozmanitých protivníků, kteří neurazí ani svoji umělou inteligencí, neomrzí až do samotného finále.

To je dáno i skutečností, že hlavní hrdince nepomáhá jen zmíněná zbraň, ale má k dispozici i řadu dalších nadpřirozených schopností, s nimiž si může během střetů s protivníky poradit. Jednou ze základních takových schopností je možnost uchopit pomocí mysli předmět a ten po protivníkovi hodit. To se hodí hlavně v momentu, kdy má nepřítel štít, protože hozený předmět mu ho téměř vždy celý vezme. Jde ale jen o začátek, protože následně se Jesse naučí levitovat, aby se mohla dostat do jinak nedostupných míst, ale také si umí kolem sebe udělat štít, uhýbat střelám nepřátel a jednou z nejzajímavějších schopností je možnost ovládnout zraněného protivníka, aby se obrátil na své kolegy. Střety s protivníky jsou tak neuvěřitelně rozmanité a zábavné. Během hraní jsem se ani na minutu nepřistihl, že bych se nudil. A to jak u přestřelek s řadovými protivníky, kterých je slušné množství druhů – od vojáků s různými palnými zbraněmi po různá monstra, tak při střetech s bossy. Každý boss je trochu jiný, platí na něj jiná strategie a vždy jsem si souboje s nimi maximálně užíval. U soubojů s bossy je asi nejvíce vidět, jak propracovaný soubojový systém s velkou hloubkou Control má. Souboje s bossy jsou ostatně pro vývojáře z Remedy další novinkou, protože v předchozích hrách je neměli. A hned napoprvé se jim povedly.

Technicky téměř na jedničku

Asi nemá moc smysl se o hře znovu více rozepisovat, takže se hned vrhnu na to nejdůležitější, co hra Control na konzolích nové generace přináší. A začnu technickou stránkou. Control byl při svém vydání technologicky hodně pokročilou hrou, která zaujala nejen svým vizuálním ztvárněním, ale také plně zničitelným prostředím, které navíc hrálo velkou roli i během přestřelek. Že vývojáři z Remedy umí vytvořit hodně efektní střílečku, jsme moc dobře věděli už díky hrám ze série Max Payne, ale v Controlu vše posunuli ještě na další level. Nepřekvapilo proto, že hra měla na konzolích PlayStation 4 a Xbox One velké problémy s frameratem, pokud došlo na nějakou opravdu náročnější scénu se spoustou efektů. Vývojáři se sice snažili framerate opravit a vyladit, ale nikdy se jim to úplně nepodařilo, a možná i proto bych řekl, že konzole nové generace jsou pro ně konečně vysvobozením a mohou na nich ukázat svoji původní vizi.

Control na konzolích PlayStation 5 a Xbox Series X má hned dva režimy zobrazení. Začnu nastavením Graphics, který se zaměřuje na co nejlepší vizuální zpracování a přináší podporu ray-tracingu, přičemž v něm hra běží nativně v rozlišení 1440p. Hra na tento režim zobrazení hodně prokoukla, textury jsou detailnější oproti předchozí generaci a ray-tracing přidává pěkné odrazy a odlesky. Bohužel vše trochu zabíjí lock na 30fps. Na druhou stranu je framerate v tomto režimu daleko stabilnější jak na staré generaci a většinou se opravdu pohybuje na 30 snímcích. Jen během pár filmečků se stalo, že trochu klesnul, ale tam to nevadí.

Daleko více mi sedl Performance režim, v němž hra nemá ray-tracing podporu, ale běží při 60 snímcích, které mají velký dopad na samotnou akci. Ta je najednou daleko plynulejší, ovládání lépe reaguje a vůbec jsem si připadal, že mám nad vším plnou kontrolu. Framerate je dle mého pohledu daleko důležitější pro celkový zážitek jak ray-tracing, ale určitě by nebylo na škodu, pokud by vývojáři přinesli po vzoru Spider-mana i třetí režim, v němž by hra běžela v nižším rozlišení, ale nabídla 60fps s ray-tracingem. Obecně je ray-tracing hodně náročnou technologií a možná i proto je škoda, že společnosti Sony a Microsoft nepřišly ve spolupráci s AMD s technologií jako DLLS, která by ušetřila výkon pro lepší framerate. Třeba se to v budoucnu změní, ale je očividné, že jde o technologii, kterou zvláště konzole hodně potřebují. Ať už se ale rozhodnete nyní hrát v jakémkoliv režimu zobrazení, v každém vás bude čekat daleko lepší zážitek z hraní než na staré generaci, a každý nabízí obrovský pokrok.

Nová verze hry Control těží i z rychlého SSD disku konzole PlayStation 5, díky němuž jsou nahrávací obrazovky značně kratší jak na předchozí generaci. Pryč je i 40 vteřinové čekání po každé smrti, nyní se poslední uložená pozice nahraje za 5 až 9 vteřin podle lokace, stejně rychlé je i první načtení. Rychlý SSD disk má vliv i na absenci dočítání textur po okolí, bleskové otevření inventáře, případně mapy, s níž byly na předchozí konzolové generaci velké problémy. Hlavně při vydání Controlu se načítala neskutečně pomalu a někdy se ani nenačetla, což se už nyní naštěstí neopakuje. Jen u mapy musím zmínit, že je stále trochu matoucí a vývojáři ji určitě měli upravit dle zpětné vazby.

Hru jsem nyní hrál na konzoli PlayStation 5, kde má i podporu pro nový gamepad DualSense. Nejprve jsem byl trochu zklamán, že haptika není zase tolik využívána. Ano, rozeznáte díky ní, jestli hlavní hrdinka jde pomalu nebo běží, ale to je zhruba vše. Zatímco haptika není tolik využívána, více si vývojáři pohráli s adaptivními spouštěmi, které jsou upraveny pro každou zbraň zvlášť. U základního modelu pistole mačkáte spoušť jako u skutečné zbraně, další verze mají pak vlastní spouště a využívají se u nich i vibrační motůrky adaptivních spouští, díky čemuž se můžete více ponořit do samotné akce.

Na next-genu v kompletní edici

Pokud jste četli moji původní recenzi, tak určitě víte, že se mi hra Control líbila a docela jsem se následně těšil i na dodatečný obsah, v němž vývojáři ze studia Remedy slibovali propojení s mojí další oblíbenou hrou Alan Wake. K DLCčkům jsem se ale následně bohužel nedostal, přičemž jednou z příčin byl i horší technický stav hry na konzolích předchozí generace. I proto jsem rád, že se hra Control nyní dostala na konzoli PlayStation 5 ve své finální kompletní edici, která obě rozšíření obsahuje. No a nyní jsem si je už uniknout nenechal. Jen v tomto odstavci dodám, že abyste si zpřístupnili obě rozšíření, je nutné mít dohranou celou hlavní kampaň a odemknuty tak veškeré schopnosti pro hlavní hrdinku.

Nejprve začnu rozšířením The Foundation, které volně navazuje na hlavní příběhovou kampaň. Hlavní hrdinka Jesse Faden je už ředitelkou Nejstaršího domu a proto ji nemůže nechat v klidu, když se začne pohřešovat jedna z jejích kolegyní. Vyšetřování ji zavede hluboko pod Nejstarší dům, kde jsou jeskyní komplexy s různými vykopávkami, ukrývající řadu tajemství. Po příběhové stránce jsem si rozšíření užil, protože dobře rozšiřuje univerzum hry a odpovídá na řadu dalších otázek. Navíc dokáže zaujmout i svoji hratelností. Vývojáři se tentokrát rozhodli, že kancelářské místnosti Nejstaršího domu vymění za písečné jeskyně cihlové barvy se svoji vlastní jedinečnou atmosférou. Rozšíření sebou přináší hned dvě nové schopnosti pro hlavní hrdinku, které je možné využívat nejen při řešení logických hádanek, ale také během soubojů s nepřáteli, přičemž mezi nimi jsou i zcela nové jednotky, které dokážou pořádně potrápit. Hlavní linka rozšíření má zhruba čtyři hodiny, ale můžete si hraní ještě prodloužit vedlejšími misemi, které nejsou vůbec marné. Jsem rád, že v rozšíření The Foundation vývojáři staví na osvědčených základech původní kampaně, ale přidávají i osvěžující novinky do hratelnosti a vše se odehrává v novém prostředí, takže jsem neměl pocit, že bych přešlapoval na místě.

První rozšíření není špatné a dobře rozšiřuje původní hru, ale nejvíce jsem byl zvědav na druhé rozšíření AWE, které spojuje hry Control a Alan Wake do jednoho univerza - RCU (Remedy Connected Universe). Zatímco u prvního rozšíření se Jesse Faden podívala do nových neokoukaných lokací, v AWE ji čekají opět kancelářské prostory, kam se dostala temnota ze hry Alan Wake, díky čemuž dojde i na nové herní mechaniky. Na temnotu totiž jako v Alanu Wakovi platí světlo, díky němuž ji tak můžete snadno eliminovat. No, někdy to zase tak snadné není. Jesse Faden navíc dostane během hraní novou verzi své servisní zbraně, vystřelující miny, ale také novou schopnost, díky níž může házet předměty až na tři protivníky najednou. Rozšíření AWE, které se vlastně celé točí kolem nahánění doktora Hartmana, jenž zmutoval do ohavného monstra, se mi líbilo svojí místy až hororovou atmosférou a určitě jsem si ho užil. Jde o příjemné doplnění výborné akční hry, které ji navíc propojuje s další velkou herní klasikou, ačkoliv moc nepotěší, že vývojáři se moc nesnažili odpovědět na některé otázky, navíc přinesli hromadu nových. Snad na ně někdy dostaneme odpověď, ať už to bude druhý Control, Alan Wake nebo nějaká jiná hra, která bude patřit do stejného univerza.

Control Ultimate Edition je parádní balíček, který by si neměl nechat ujít žádný fanoušek akčního žánru. Na konzole nové generace se díky němu dostává jedna z nejlepších akčních her poslední doby, navíc ve velmi dobré kvalitě. Minulostí je špatný technický stav, který hru doprovázel na konzolích předchozí generace. Nyní si můžete navíc vybrat, jestli hrát ve 30fps s ray-tracing podporou nebo 60fps. A plusem jsou určitě i obě velmi povedená rozšíření, které hru dobře rozšiřují a propojují s Alanem Wakem. 

 
 
 

KOMENTÁŘE

    Pro přidání komentáře je nutné být registrován a přihlášen.
     
    9

    Control Ultimate Edition

    9

    Call of the Sea

    9

    Hitman III

    9

    Persona 5 Strikers

    9

    Super Mario 3D World + Bowser's Fury

    6

    Destruction AllStars