Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro

Hra Code Vein se odehrává v post-apokalyptickém prostředí. Lidstvo bylo prakticky zničeno, a to hned ze dvou na sobě souvisejících důvodů. Jednak se objevil parazit, který začal nebohé obyvatele planety přeměňovat na bezduchá stvoření nazvané jako Lost (ztracení). Přeživší si ale brzy uvědomili, že by možná nebylo na škodu parazita využít k experimentování, takže parazita vložili do malé dívky, ale vše se úplně nepodařilo podle plánu a vznikl úhlavní nepřítel, který už tak nalomené lidstvo ještě více dorazil. Jako poslední záchrana se začal jevit pokus vkládat parazita do mrtvých těl, čímž vznikla zcela nová rasa lidí připomínající upíry – Revenanti. Ta ovšem k přežití potřebuje neustálý přísun krve, jinak se rovněž stane bezduchým Lostem. Nic ale nezabránilo tomu, aby z Revenantů byla vytvořena speciální jednotka, která se s hrozbou pustila do boje, no a do ní patří i hlavní hrdina (nebo hrdinka) se ztrátou paměti, kterého si na začátku hry vytvoříte. 

Ačkoliv se to před vydáním nemuselo zdát, tak jednou z hlavních devíz hry Code Vein je příběh plný zvratů, dojemných momentů i dobře napsaných postav. Dalo by se říci, že příběh byl tím hlavním důvodem, proč jsem pokračoval dál v hraní a nakonec nahrál nějakých čtyřicet hodin, protože jsem byl zvědav, jak vše nakonec dopadne. Jediné, co bych mu vytkl, je němý hlavní hrdina. Hlavně u hry, která je založena na silných postavách a příběhu je to škoda. Každopádně příběh je vyprávěn skrze časté filmečky či vzpomínkové sekvence, takže v tomto připomíná Code Vein klasickou videohru a liší se od své předlohy, kterou se snaží jinak zuby nehty kopírovat.

Jak už jsem naznačil výše, hra začíná vytvořením hlavního hrdiny, k čemuž dávají vývojáři komplexní a propracovaný editor. V něm není problém si vytvořit hrdinu nebo hrdinku dle svých představ. Měnit můžete tvar tváře, vlasy, oči, případně oblečení i makeup. S vytvořením postavy si můžete opravdu hodně pohrát a propracovaný editor, v němž je navíc jednoduché se orientovat, je nutné pochválit. Než se vrhnu na hratelnost, tak ještě zmíním, že po vytvoření postavy vám hra zapne tutoriál, kde se můžete s několika základními mechanikami seznámit. To ocení hlavně nováčci, kteří tak nebudou muset moc dlouho tápat, jak se hra hraje.

Nyní už ale k samotné hře. Code Vein je hardocre akční RPGčko, u něhož se vývojáři ani nesnaží nějak zapřít skutečnost, že se nechali inspirovat tvorbou studia FromSoftware. Vlastně kopírují mechaniky a řadu prvků až moc okatě, takže Code Vein určitě není tou nejoriginálnější hrou na světě. Základem je tedy běhání po světě a zabíjení těžkých protivníků, z nichž sbíráte speciální měnu (Haze), kterou následně můžete utrácet za vylepšování hlavního hrdiny i řady zbraní. Nečekejte ovšem, že si budete moci jako v Souls hrách zvedat různé statistiky, protože levelování zvedá jen zdraví, staminu a sílu útoku. Ostatní ukazatele ovlivňují hlavně krevní skupiny, k nimž se ještě dostanu. Protože je Code Vein těžkou hrou, není problém zemřít, no a v takovém případě pochopitelně o nastřádanou měnu přijdete, ale je možné ji získat zpět. Stačí se na místo úmrtí dostat a sebrat ji. V tomto tedy Code Vein funguje totožně jako jakákoliv jiná Souls hra.

Stejně tak soubojový systém je založen na uskakování před výpady protivníků a správném načasování útoku, takže pokud jste nějakou Souls hru hráli, budete tu od první minuty jako doma, a budete mít i start značně usnadněn oproti naprostému nováčkovi. Co se mi na Code Vein líbí, tak jsou už trochu nakousnuté krevní typy, což jsou ve své podstatě třídy postav, mezi nimiž můžete kdykoliv během hraní bez postihu přepínat. Každý krevní typ je jiný, takže zatímco válečník si libuje ve využívání silných zbraní na krátkou vzdálenost, můžete se dát i na zbraně na dálku v podobě pušek, případně magii. Hra v tomto dává dost možností, jak svůj bojový styl definovat. Každá třída pak má i několik unikátních skillů, díky nimž je možné posilovat různé atributy, případně odbourávat účinky jedů a tak podobně. Možnost libovolného přepínání tříd je asi tou nejzajímavější součástí Code Vein, a často jsem ji využíval.

Po většinu času budete potkávat řadu zmutovaných lidských protivníků. Těch je sice dost druhů a každý se neliší jen drobně vzhledem, ale hlavně svým bojovým stylem, ale mám s nimi problém, že nejsou moc dobře zapamatovatelní a budete je brát jako menší či větší překážku na své cestě. To je trochu rozdíl oproti památným nepřátelům z jiných Souls her, kteří budí fanoušky ze spaní ještě dnes. A to vlastně platí i o celé řadě bossů. Těch je ve hře uspokojivé množství, ale ty opravdu zajímavé, kteří stojí za nějaké to další vypíchnutí, byste spočítali na prstech jedné ruky. Většinu bossů si moc nezapamatujete, jsou naprosto tuctoví a souboje s nimi většinou probíhají tak, že musíte kolem nich skákat a sekat do nich. Je to škoda, protože tady byl potenciál určitě daleko větší. Jinak ale souboje jako takové jsou stále zábavné, i když sem tam bude vadit trochu zmatené uzamykání protivníků, případně skutečnost, že když praštíte protivníka, nepřerušíte jeho útok. Také mi sem tam stalo, že jsem dostal úder i přes dobré načasování úskoku. Nevím tedy, jestli jde o chybu, ale je také možné, že už prostě a jednoduše nemám takové reflexy. Kdo ví. 

Co mnozí fanoušci Souls her oceňují na práci studia FromSoftware, tak je naprosto fenomenální design jednotlivých úrovní, které jsou neskutečně promyšlené do posledního detailu. V Code Vein se vývojáři pokusili práci svých kolegů okopírovat, ale je vidět, že originál je jen jeden. Lokace jsou celkem rozmanité, takže nebudete pobíhat jen po zničeném městě, ale podíváte se i mimo něj do bažin a dalších částí. Na rozmanitost si stěžovat nebudu, ale spíše na jejich mizerný design. Prakticky existují ve hře dva druhy lokací. Jedny jsou koridorové chodby, v nichž nejde zabloudit a jste v nich vedení za ručičku, pak ale hra obsahuje i několik obrovských bludišť, v nichž je lehké se ztratit. Tomu dopomáhá i skutečnost, že tyto lokace nedávají po stránce architektury žádnou logiku. Jsou tak vždy jen o nalezení jedné a dost nelogické cesty, kterou navíc doprovází i mačkání pák, abyste spustili desítky metrů vedle žebřík nebo otevřeli dveře, což způsobuje desítky minut bloudění, a to zábava rozhodně není.

Poprvé si toho všimnete při návštěvě impozantně vypadající katedrály (Cathedral of the Sacred Blood), která je až neuvěřitelně drzou kopírkou Anor Londa z Dark Souls série, kde řada mostů vede do zdi, případně jsou přerušené v polovině plotem a tak dále, jen abyste museli hledat tu správnou vývojáři vytvořenou cestu, která nemá logiku. Ve FromSoftware vývojáři dobře vědí, že úrovně jsou hlavně o radosti z jejich prozkoumávání a objevování zkratek, ale v Code Vein jsou jen o nelogickém bloudění. Naštěstí jako u Souls série tu máte záchytné body, u nichž si můžete odpočinout, vylepšit svoji postavu, případně se skrze ně portovat na jiné body či do hlavní základny, kde jsou NPC postavy.

Jednou z novinek oproti Souls sérii je váš NPC parťák, který vás doprovází po většinu času. Na začátku máte pevně daného, ale následně je můžete točit mezi několika, přičemž každý se neliší jen vzhledem, ale také zbraněmi a dalšími schopnostmi. Na souboje s protivníky tak najednou nejste sami, což je vítaná změna, ale je třeba nutné upozornit, že váš umělou inteligencí ovládaný kolega rozhodně třeba silného bosse sám neudolá. Normálního protivníka ještě jo, ale u bossů spíše působí jako taková ta podpůrná jednotka, abyste měli čas se třeba vyléčit. Nehledě tedy na to, že sám moc nevydrží, takže kolikrát se mi stalo, že mu dech došel u bosse zhruba v polovině, a pak už to bylo jen na mě. Jako u Souls her je ale možné si kdykoliv přivolat na pomoc nějakého dalšího hráče, který bude mít dostatečně silné vybavení i schopnosti bosse sejmout. Volání dalších hráčů je rychlé, stejně tak vyhledávání her ostatních, kteří potřebují pomoc. Nesetkal jsem se během testování kooperace s problémem.

Na Code Vein se mi od první minuty líbila jeho anime stylizace, kterou oceníte hlavně u hlavního hrdiny i všech NPC postav, s kterými budete mluvit, ale také během filmečků a animací, s nimiž hra vůbec nešetří. Prostředí, v němž se budete pohybovat, na tom také není úplně nejhůře, ale sem tam je možné si všimnout ošklivějších textur a řadu dalších nedostatků. Pokud se ovšem na ně vyloženě nezaměříte, asi je i přehlédnete, a ve výsledku se dají i odpustit. Co už ale odpustit moc nejde, jsou časté propady frameratu i na konzoli PlayStation 4 Pro. Těžko říci, proč se tak děje, protože občas přišly i v momentě, když se nic na obrazovce zásadního nedělo a jen jsem pobíhal po uzavřenější lokaci. Zamrzí to o to více, když hra měla zhruba roční odklad, ale ani během něho nedokázali vývojáři hru dostatečně po této stránce vyladit. Zpět ale na pozitivnější vlnu, protože hudební doprovod není špatný a má i několik vyloženě povedených skladeb, což platí i o ozvučení a solidním dabingu.

Code Vein je i přes řadu nedostatků zajímavým klonem Souls her, který zaujme hlavně svým kvalitně podaným příběhem či anime stylizací, ale také solidní akční hratelností. Pokud máte rádi tento žánr a třeba jste už dohráli nedávný The Surge 2, můžete nákup určitě zvážit, zvláště pokud vám nevadí anime styl. Mohli byste ve hře najít zalíbení a odpustit jí i zmíněné nedostatky.