Criterion Games mají jasný recept na hry - vzít absolutně arkádový model řízení, spojit ho s oslnivým destruktivním modelem, to všechno zalít pekelným tempem, které vás čeká v každém ze závodů. Pár měsíců nechat vařit za přístupu médií a máme na světě dílo, které exceluje napříč několika platformami. V roce 2002 vychází první Burnout (pracovní název Shiny Red Car), který za sebou zanechává nesmazatelnou stopu a definuje tak totální arkádové závodní šílenství plné destrukce. Právě ničení vozidel utkvělo v hlavě hráčům, kteří se dožadovali jako hladové šelmy další kořisti, jež by na chvíli ukojila jejich hlad po utržených poloosách, odřených náraznících a podvozcích připomínajících sýr ementál. To byly časy, uzavřené závodní okruhy, na kterých jste soupeřili o první místo za pomocí všeho, co bylo alespoň trochu nekalé, stále však více než zábavné. Při hraní hry jste totiž měli na tváři výraz spokojeného blbce, jemuž v žilách místo krve koluje benzín a místo mozku má nádrž. Není se čemu divit, spokojenost je na prvním místě. Pokud přeskočíme všech šest dílů, dostáváme se do roku 2008, kdy Criterion Games, tentokrát již pod hlavičkou EA, představují Burnout Paradise, díl který má projít značně revolučními změnami, jako je například otevřené město, ve kterém se můžete libovolně pohybovat, což doposud symbolizovalo hlavně série jako Need for Speed nebo Midnight Club, případně model poškození, ve kterém bylo zpočátku prezentováno totální trhání vozidel, ze kterého se muselo nakonec upustit. Mnoha lidem dělala tato myšlenka vrásky na čele, ovšem po ozkoušení demoverze bylo ihned jasné, že jsme tam, kde jsme všichni chtěli být.

Nehledejte ve hře žádný příběh, jde čistě o adrenalinovou akci, kde se vše počítá na zničená auta, naskákané kilometry a počet otoček jak po osách x a y. Hra jako taková nemá téměř žádné menu, Criterion vsadil na totální bezbariérovost, která se jim rozhodně vyplatila, a tak se za úvodní řeči přesunete rovnou na vrakoviště, kde si vybíráte svůj první, značně oprýskaný a použitý vůz. Předtím si však ještě vyberete vlastní přezdívku, a pokud máte PlayStation® Eye nebo Xbox Live Vision kameru, zvěčníte otisk své tváře ve hře. Nejedná se o jediné použití těchto nástrojů, o tom ale až později. Tak, a můžete závodit. „Cože, žádný tutoriál?!”. Ale ano, nebojte se, potíž je v tom, že v Burnoutu máte tolik volnosti, kolik chcete hned od začátku, žádná omezení v podobě městských bariér, jako tomu je v ostatních hrách. Když na to přijde, můžete procestovat Paradise City skrz naskrz a ani se přitom nezpotíte, jedinou překážkou bude vlastně místní doprava, která je místy až nepříjemně a přehnaně agresivní. Není totiž problém zahlédnout civilistu, který je schopen do vás najet, i když jste ve vlastním pruhu.

Jakmile prvně vstoupíte do města za rozbřesku slunce, ihned vám bude jasné, proč se tomuto místu říká Paradise City. Rušné ulice uprostřed města střídají parky a vysoko položené prázdné ulice v horách, kde dostanete závrať jen, co se podíváte z okénka. Každý si tedy najde tu část, ve které se bude cítit absolutně nejlépe a kde se mu bude nejlépe drtit soupeřova karoserie. Část Downtown Paradise je hlavním zástupcem bohatých čtvrtí plných lidí a drahých limuzín. Bohužel místní dopravní špička přes den občas dosahuje nesnesitelných hodnost, pokud se však chcete projet po střechách místních autoparků, nenajdete lepší výhled na masakr, který probíhá tam pod vámi. Kdo raději klid a romantický západ slunce při lámání ozubených koleček, nechť se zastaví na piknik v Silver Lake, což je táhlými ulicemi obklopené jezero. Harbor Town. Zajisté znáte z filmů ty scény, kdy probíhá divoká automobilová honička v přístavu, při které řidiči kličkují mezi pilíři vysokých jeřábů, narážejí do krabic a vzduchem létají ryby zanechávající za sebou hutný zápach. Pokud sejdete z představy o rybách, je Harbor Town přesně to místo pro vaše plechové vraky. Samotná lokace jako taková působí spíš trošku omšele a nudně, tedy ve srovnání s centrem města. Palm Bay Heights se nenápadně podobá bohatým čtvrtím, najdete tu luxusní bílé hotely se střechami uzpůsobenými na skákání, pláž, což je jedno z klíčových míst ve hře, a třeba staré vlakové nádraží, které přímo vybízí ke skákání. To vše zakončíme výletem do hor White Mountain, zdejší příroda je nehostinná, a tak se připravte, že si pravděpodobně lehce pochroumáte auto při projíždění místních prašných cestiček. Jak jistě vidíte, město je opravdu rozmanité, leč některé části působí trochu odflákle a nudně. Potěšující je, že zde najdete vše, co má každé správné město obsahovat.

Závody jsou hlavním tahákem této hry a stejně tak nejrozšířenější zábavou ve městě. Jenže doba, kdy jste museli projíždět tabulky, abyste aktivovali závod, je dávno pryč, a tak stačí zastavit na křižovatce a současným stiskem brzdy a plynu vyvolat libovolný závod. Celkově najdete ve hře 120 křižovatek se stejným počtem závodů, které se dále mění podle toho, zdali sedíte v autě nebo na motorce. Bohužel je místy celkem otravné přejíždět po městě za jednotlivými závody, zvláště musíte-li se trmácet z kopců do města úplně na opačnou stranu. Poprvé je to legrace, podruhé se bavíte, potřetí už vás to mírně nebaví, ale přesto to děláte, protože vám nic jiného nezbývá. Jedinou útěchou je fakt, že ve hře všechno utíká velice rychle, ať už se bavíme o herním čase, ujeté vzdálenosti nebo měnících se dnech. Ve hře se tedy dočkáte několika druhů závodů, které vás budou doprovázet takřka herní dobou. Nejklasičtějším zástupcem je Race, tentokrát se však nepočítají odjetá kola, ale závodí se čistě z bodu A do bodu B. Je to rychlé, je to účinné, ale něco tomu chybí, to možná kvůli starým nostalgickým vzpomínkám. Dalším tahákem je režim Road Rage. Zahoďte pud sebezáchovy, nikdo vás tu nebude rozmazlovat, prostě musíte srazit co nejvíce ostatních automobilů, které se objevují po celém městě. Čím více zničených vozů, tím lépe pro vás, ale musíte si také dávat pozor na stav vaší „káry” která není nezničitelná. Místy se však tento typ závodů mění v nekontrolovatelný chaos plný létajících součástek nebo rovnou celých vozů. Přesto se jedná o jeden z nejzábavnějších režimů ve hře. To všechno následuje Marked Man, předtím jste byli v kůži lovce vy, tentokrát se stanete kořistí, a tak budete muset sklopit ocas mezi nohy a utíkat, co vám budou kola stačit. V patách totiž budete mít „jednotku” obrněných vozidel a vězte, že nejsou o moc pomalejší než vy, spíše naopak. Stunt Run je typickým zástupcem akcí, ve kterých vás tlačí čas. Jste bodováni za různé kaskadérské kusy, jako driftování, skákání, otáčení se a podobné šílenosti, které můžete, ba dokonce musíte navíc řetězit a získávat tak násobiče, díky kterým vaše skóre vyletí do závratných výšin.

S příchodem Ultimate Box a zatím posledního updatu se ale čas, který vás omezoval, velice silně zvýšil, a tak šla obtížnost značným způsobem dolů, což zrovna neocení hráči první verze. To ostatně platí pro všechny typy závodů. Tehoto závodního průvodce zakončíme Time Trial závody. Je to jednoduché - musíte dojet z bodu A do bodu B, tentokrát v časovém pressu a stanoveným vozem. Pokud vyhrajete, získáte tak jeho upravenou verzi. Vyhrávání závodů (neexistuje žádné druhé nebo třetí místo) je klíčové pro postup ve hře, tím totiž získáváte zářezy do vaší řidičské licence, což je taková verze Burnout řidičáku. Po získání jedné z licencí se všechny již vyhrané závody vynulují a vy pokračujete znovu, tentokrát s nutností více výher. Při těchto akcích nejste limitováni ničím, nikdo vás nevede za ručičku a vy si musíte za pomocí menších nápověd, jako například ukazatelů ulic, dopomoci k cíli sami, což může v takto velikém městě působit trošku rozpačitě a vězte, že to tak také bude. Hlavně ze začátku, kdy město neznáte a jste v podstatě totálně zmatení. Jakmile se ale naučíte některé trasy ve městě, začnete z tohoto otevřeného systému těžit a začnete zjišťovat, že k cílům vede spousta jiných a rychlejších cest, které jsou ale poměrně obtížně k nalezení, nebo projetí. Tentokrát dokonce můžete závod restartovat, což je opravdu úleva, neboť nemusíte znovu jet ke startu závodu při neúspěchu. Není nic horšího, než pro neúspěch závod opakovat třikrát za sebou, přičemž k jeho startu se musíte pokaždé trmácet přes celé město.

Jakmile vás už bude nudit neustálé ničení aut kolem sebe, nebo píchnete pneumatiku a budete potřebovat odpočinek, město je plné vedlejších aktivit, které tu můžete provozovat mimo závodů. Kdo se narodil v čínském znamení krysy, určitě je statný badatel, a tak nenechá na pokoji žádnou vedlejší uličku v celém městě. Ve hře je totiž mnoho získatelných / zničitelných věcí, které čekají pouze na vaše objevení. Například celkem padesát super skoků, označených modrými kužely, sto dvacet červeně zářících a do očí bijících billboardů nebo čtyři sta plotů značících zkratky. Místy se jedná o banální objev, jindy musíte zapojit i trochu mozkových buněk, neboť způsob získání například některých billboardů je více než zarážející. Právě zničení těchto věcí bylo v první verzi velice nenápadné a nalezení všeho vám trvalo už jen díky tomuto faktu. Criterion přistoupil na zjednodušení a zpřístupnění verze širším masám, a tak tato značení upravil tak, že je i slepec uvidí na vzdálenost dvaceti vzdušných kilometrů. Ač jsou vaši plechoví miláčci zničeni sebevíc, potřebují trošku péče. Od toho je po městě mnoho benzínových pump, které vám doplní boost, lakovacích stanic, kde vám přestříkají vaše žihadlo, nebo prostě jen autoservisů, po jejichž průjezdu se z vaší popelnice zase stane auto, na nějž sbalíte každou, na kterou si jen vzpomenete. Pokud vás ani tohle nedokáže zabavit, můžete začít trhat rekordy na ulicích. Ať už offline nebo online. Jelikož je město protkáno změtí různých ulic (každá se svým vlastním názvem), máte nespočet příležitostí, jak ukázat světu, kdo je králem rychlosti. Na každé ulici totiž drží určitý hráč rekord v rychlosti projetí a vaším úkolem je ho překonat. Říkáte si jednoduchá věc, leckdy se však mění v noční můru, jelikož vám již zmíněná doprava silně odporuje. Dále se pravděpodobně střetnete s režimem Showtime, což je dle mého názoru celkem veliké šlápnutí vedle. Jakmile tuto možnost spustíte, vaše auto se začne jako sud kutálet po městě a vy musíte narážet do aut, čímž sbíráte body. Stejně jako v předchozím případě trháte rekordy na jednotlivých ulicích, po skončení vždy kamera projede nad místem, kde jste způsobili rozruch a vypočítá škody, které jste napáchali. Dle mého názoru se nejedná o nic zábavného.

V každé závodní hře se kouká také na vozidla, kterých je v Burnout Paradise opravdu požehnaně. Celkem 75 vozidel se dělí na tři kategorie dle způsobu použití boostu, který vám poteče i z uší. Představme si je všechny. První a zároveň nejpraktičtější verzí je Stunt Boost, jelikož jej naplňujete poctivými kaskadérskými blbůstkami. Čím nebezpečnější a hazardnější vaše jízda je, tím více budete mít boostu. Tyto vozy se perfektně hodí do závodů jako Stunt Run a jemu podobné. Jako správný ničitel a odpůrce všeho hezkého určitě sáhnete po silnějších vozech s Aggression boostem, jenž se naplňuje poctivým ničením všeho, co ničit jde, počítaje i ostatní vozy. A posledním, trochu obtížně zvládnutelným typem je Speed Boost. Lze ho použít pouze tehdy, pokud je maximálně naplněn, proto je jeho použití minimálně praktické, můžete ho ale řetězit akumulování kaskadérských kusů. Vozy s tímto typem boostu ve většině případů patří mezi nejrychlejší ze hry, jejich použití se však doporučuje spíše zkušenějším hráčům. Postupně se tak dohrabete přes zničené plechovky až k něčemu, co auto připomíná jenom zdánlivě. A dojde i na formule! Další částí jsou motocykly, které mají vlastní závody na mapě a nemohou závodit mezi auty. Proto se tak můžete účastnit pouze denních nebo nočních časových závodů. Proto jsou motocykly lehce utlačeny do pozadí. Také se nedají téměř poničit, což se rozhodně nedá říci o automobilech, ze kterých opadává skutečné i neskutečné množství částí. Může se tak stát, že po větší kolizi s čímkoliv budete moci pokračovat pouze s torzem vozu bez kol, spoilerů, skel a mechanických částí. Taková extrémní forma odlehčování vozu. V řízení nehledejte žádné zapeklité zmatky, klouže se to, je to rychlé a reaguje to na vaše povely. Stačí? Není co řešit. Velice silně tedy záleží na vašem stylu jízdy, každý hráč si tak pravděpodobně najde to, co mu nejvíce vleze pod kůži. Co mi však nejde do hlavy, je důvod, proč je skoro nemožné rozbít auto o civilní dopravu? Kdo hrál první verze hry, mi potvrdí, že bylo více než lehké rozprsknout auto třeba jen škrtnutím o zaparkovaný vůz. Takový čelní střet byla jasná zkáza. Nyní už však není možné auto téměř ani takto rozbít, což mne lehce irituje. Chápu, že se Criterion snaží hru co nejvíce zpřístupnit, ale určitě to bylo možné udělat i jinou cestou.

Online a celkově režim více hráčů si zaslouží respekt a uznání ostatních studií, jelikož jen málo vývojářů je schopno se dobře vypořádat s touto nepochybně velice důležitou částí, která dnes prodává většinu her. Když jsem mluvil o totální bezbariérovosti Burnoutu Paradise, vztahovalo se to právě i na online režim. Stačí pár stisků tlačítek a jste v online režimu bez nějakého otravného přehrabování se v menu. Celé město vlastně slouží jako jedna veliká místnost, do které si můžete pozvat až sedm dalších lidí a bavit se vskutku královsky. Pokud vás omrzí poflakování se po městě a ničení sebe sama, můžete aktivovat různé challenge které se dělí na Freeburn a Timed a dále pak podle počtu hráčů. Freeburn Challenge zahrnuje spíše akrobatické kousky a přeskakování všeho možného, zatímco Timed Challenge sestávají ze dvou úkolů. Jedno mají však společné, a sice nutnou spolupráci více lidí. Pokaždé vás bude tížit časový limit, který ale není nijak striktní, aby dostali šanci i méně zkušení hráči. Stejně tak lze soupeřit v již známých závodech, tentokrát však v duchu více hráčů. Na začátku jsem nakousl použití kamer. Osobně mě momentálně nenapadá jiná hra, ve které se tolik používá funkce těchto kamer. Pokud hrajete s přáteli, budete si připadat jako při nájezdu paparazzi novinářů. Jakmile vás totiž někdo hnusně zákeřně sejme, hra vás vyfotí a zašle (ne)příteli vaši fotku. Rovněž jste vyfoceni, pokud vyhrajete závod a občas vás kamerka snímá prostě jen tak. Uložené fotky si pak můžete importovat na pevný disk. Záměrem vývojářů bylo udržet hráče u hry za pomocí jakýchkoli prostředků, což se podařilo na výbornou. Novinkou je Party Pack, který směřuje na hráče, kteří neoplývají jednak internetovým připojením a také více jak jedním ovladačem. Pokud se u vás doma sejde více hráčů, ať už chtěných nebo nechtěných, spustíte hru, vyberete počet hráčů, stanovené disciplíny a může se začít hrát. Hráči si střídají ovladač po dohraném kole, které je vždy na konci bodově ohodnoceno. Vítěz bere vše! Rozhodně užitečná funkce pro již zmíněné hráče, naopak vlk samotář tuto možnost příliš neocení.

Hra ale lehce zaostává po zvukové stránce. Zvuky jednotlivých motorů prošly sice značnou změnou, ale stále se některé opakují, akorát jsou trochu pozměněny. Naopak zvuky praskání skel, pištění pneumatik a vrzání plechů jsou na velice slušné úrovni, přesto by nebylo na škodu je lehce přikrášlit. Celou hrou vás bude provázet DJ Atomica ve svém rádiu Crash FM. Nečekejte žádné dopravní zpravodajství, ve kterém se dozvíte, že se na Rozvadově střetla bílá Octavie s Fábií, naopak vás bude tento jistě podle hlasu charismatický DJ burcovat do ještě větších šíleností. Potěší, když k vám občas promluví i někdo jiný, než jen rozdrcená kapota. Soundtrack je pak mix elektronické hudby, R’n’B a moderní rockové vlny, která do hry samozřejmě doproudila z USA. Zmiňme třeba metalcorové Killswitch Engage, remix písně Route 66 od legendárních Depeche Mode, Seether, Faith No More, Maxeen, N.E.R.D., Senses Fail, Soundgarden, LCD Soundsystem a ikonu hry, Guns’n’ Roses. To samozřejmě není vše, komu se hra nezavděčí, může si pustit vlastní tracky, které se nalézají na vašem pevném disku. Po grafické stránce je hra téměř prostá, překypuje krásnými světelnými odlesky a jinými vychytávkami, po čase hraní si hráč ale všimne lehce odfláknutých textur a jiných nedodělků. To je ovšem minimální chybka, které si ani nevšimnete, neboť budete neustále uhánět kupředu. Novinkou je také systém Burnout Store, v němž máte všechny současné i budoucí updaty pěkně na jednom místě.

Burnout je více než dobrá hra. Už samotný základ byl opravdu výborný, díky zájmu hráčů a ochotě Criterion Games se však rozrostla a dále rozrůstá do obrovských rozměrů, přičemž je neustále středem zájmu a hratelnosti. V brzké době bychom se také měli dočkat nových věciček, mezi které patří nová část města nebo nová vozidla, která hraní už jen zpříjemní. Vyzývám všechny milovníky závodních her, ať už arkád nebo simulací - spojte se a hrajte Burnout!