Brothers: A Tale of Two Sons nemá nějaký zamotaný ani hluboký příběh, vývojáři ovšem na jednoduchost hrají, navíc připravili takový příběh, aby vás chytl hned na začátku za srdce a vy se mohli dát na cestu po pohádkové krajině, během níž vás bude čekat jeden emocionální zážitek za druhým. Vývojáři při psaní příběhu oslovili švédského filmového režiséra, Josefa Farese, aby jim s podání příběhu pomohl, a rozhodně to bylo dobré rozhodnutí. Věc se má tak, že hlavními hrdiny jsou dva bratři, kterým teprve nedávno zemřela matka. Tu ještě nestačili pořádně oplakat, a už hrozí, že mohou přijít i o otce, jehož skolí záhadná a hlavně smrtelná nemoc, což by pochopitelně byla ještě větší tragédie. Přijít o oba rodiče určitě není nic moc, a je proto lehké se do kůže obou protagonistů vžít. Protože svého otce milují, rozhodnou se vyhledat lék, i za cenu vlastního života, který mu může jako jediný pomoci. To je samozřejmě pořádná motivace ho najít, která nebude hnát jenom hlavní duo, ale samozřejmě i vás jakožto hráče.

Jen těžko se popisuje hra jako Brothers: A Tale of Two Sons, protože v základu se sice jedná o adventuru, v níž ovládáte dva bratry a s nimi následně plníte zajímavé hádanky lehčího ražení, případně občas si zabojujete s nějakým tím bossem. Pokud je hra, k níž bych dílo od Starbreeze Studios přirovnal, byl by to určitě Journey, který vyšel v minulém roce pro Playstation 3. V němž jste rovněž cestovali světem a plnili lehčí problémy, ale šlo především o to si hru užít plnými doušky a nasát jedinečnou atmosféru světa, v němž se odehrává, o vlastně o tomto je právě Brothers: A Tale of Two Sons. Vžít se do zdejšího pohádkového světa jistě pomáhá parádní design jednotlivých lokací, který až bere dech, no a pak je tu samozřejmě i hratelnost, která vás překvapuje až do samotného závěru. Vývojáři prakticky nic neopakují, pořád vám před nohy házejí nové nápady, nad kterými budete žasnout. Rozmanité nádherné lokace a neustále svěží hratelnost, je něco jiného, co si může hráč přát? Asi ne.

Když se nebudete nikde zdržovat a půjdete jen lineární příběhovou cestou, Brothers: A Tale of Two Sons vám vydrží na nějaké tři hodinky, což se může zdát docela málo, a asi by i levelů mohlo být o něco více. Kratší délce jistě dopomáhá i nízko posazená úroveň s obtížností. Hra vás prakticky nefrustruje, je jednoduchá a hlavní cíl je u ní si odpočinout a užívat si emocionální příběh dvou bratrů. Naštěstí tu je celkem slušná znovuhratelnost, protože na první pokus jsem sice hru dohrál, ale achievement nenaskočil ani jeden. Ty totiž získáváte za plnění vedlejších úkolů, které je lehké přehlédnout, takže není moc velká pravděpodobnost, že je splníte na první dohrání. I díky nim se tedy vyplatí hru rozehrát znovu, no a pak za cenu, za jakou se hra prodává, dostanete adekvátní porci zábavy.

Pokud jste dočetli až sem, tak už víte, že máme před sebou naprosto jedinečnou záležitost, na kterou budeme vzpomínat ještě dlouho. Je ale bohužel jedna věc, která mi na celé hře trochu vadí a zabraňuje mi, abych udělil maximální hodnocení, nad nímž jsem docela dlouho uvažoval. Tou věcí je bohužel ovládání. Jak už víte, ve hře ovládáte dva hrdiny, a to tak, že starší bratr je namapován na levou analogovou páčku a druhý mladší bratr na pravou. Souběžné ovládání obou protagonistů mi ovšem dělalo problém, protože jsem nebyl schopen je zároveň ovládat, zvláště když si prohodili pozice, z čehož pochopitelně byly následně zmateny mé prsty. Souběžné ovládání je tak celkem problém, s nímž zřejmě bude bojovat daleko více hráčů. Naštěstí hra je celkem poklidná a i třeba při bossovských soubojích není nutné oba bratry zároveň ovládat. Když ovšem běžíte jen tak po světě, občas bohužel ovládání méně i více zakopne.

Že vývojáři nechali hře svojí duši, ukazuje asi nejvíce vizuální zpracování. Brothers: A Tale of Two Sons je nádherně detailní, má spoustu efektů, do toho je navíc krásně stylizovaný. Jedna z nejhezčích arkád, jaké jsme tu zatím měli, která si vás po pár minutách získá. Navíc je nutné vývojáře pochválit za plynulost, žádné problémy s frameratem jsem během hraní neměl. Vše běží tak, jak má. Tento odstavec podtrhuje následně hudební doprovod, který je parádní a k pohádkovému dobrodružství se maximálně hodí. Na velmi dobré úrovni je i ozvučení. Dabing obou protagonistů tu sice je, ale ti ze sebe vydávají jen nesrozumitelná slova, přičemž vše vypráví skrze gesta, takže není problém události pochopit. Ostatně i díky tomuto stylu vyprávění nemusíte umět anglicky, hra je přístupná naprosto všem.

Před vydáním se Brothers: A Tale of Two Sons nevěnovala moc velká pozornost, což je vážně škoda, protože ve výsledku jde o báječné pohádkové dobrodružství, kterému nechybí příběh plný zvratů a emocionálních scén, jež vás vezmou za srdce, ale ani nádherné lokace a zajímavé logické hádanky. Škoda jen trochu krkolomného ovládání, na které je třeba si zvykat, a možná i kratší délky, protože mohlo být hodnocení maximální. Nic ale nemění na tom, že Brothers: A Tale of Two Sons se právem může měřit s takovými videoherními klenoty této generace, jakým je třeba Journey nebo Limbo. Nezapomenutelný zážitek!