Recenzovaná verze: Xbox One X

Nejprve je třeba si říci, co vlastně je Bleeding Edge za hru. Asi vám neuniklo, že jde o čistě akci pro více hráčů, která proti sobě staví týmy po čtyřech hráčích. Ti následně musejí mezi sebou maximálně spolupracovat, aby plnili vytyčené úkoly a mohli pomýšlet na vítězství. Komunikace, sehranost a dobrá taktika je ten nejlepší klíč k úspěchu, a tím se dostávám k tomu, že Bleeding Edge není hrou určenou pro hráče, kteří by chtěli hrát sami s dalšími náhodnými hráči. Takto složený tým nikdy nebude pořádně fungovat, spíše budete frustrováni tím, jak dostáváte na prdel od ostatních, takže spíše dříve než později hrozí, že hru smažete. U Bleeding Edge toto platí ještě mnohonásobně více jak třeba u Overwatche od Blizzardu, takže pokud chcete dát hře šanci, měli byste mít po ruce kamarády, s nimiž bude možné hrát. To by díky přítomnosti hry v Xbox Game Passu nemuselo být takovým velkým problémem. Ostatně jsem přesvědčen, že tato služba může hře hlavně na začátku hodně pomoci, protože Bleeding Edge určitě nemá takové charisma nebo kouzlo, aby ho každý kupoval, ačkoliv za něj vývojáři nechtějí plnou cenu. A jak se mu bude dařit dále, bude záležet na ambicích vývojářů, kteří se budou o hru starat a zásobovat jí novým obsahem. A právě obsah je tak trochu nyní problém u novinky od Ninja Theory.

Abyste snadno pochopili herní základy, vývojáři připravili pěkně zpracovaný tutoriál. V něm vás seznámí s ovládáním hrdinů, které je intuitivní a každý si na něj zvykne po pár minutách, ale také s herními režimy a jejich principy. Sice jsou jednoduché, a pokud jste hráli nějakou jinou multiplayerovou akci, budete od první minuty vědět, co dělat, ale i tak se tutoriály určitě vyplatí rychle projet. A potěší i DOJO, kde si můžete vyzkoušet jednotlivé hrdiny. Vývojáři vás tedy během pár minut naučí vše, co potřebujete, abyste se mohli pustit do hraní a měli trochu šanci přežít. Vývojáři kromě tutoriálů ale mohli usnadnit vstup nováčkům i matchmakingem, který by byl založen na skillu, případně nahraných hodinách. Takhle je proti vám hozen tým podle náhody, a pokud hrajete svůj první zápas a jste sami proti plnému týmu, který nahrál deset a více hodin, je jasné, jak to dopadne.

V Bleeding Edge v současnosti naleznete jen dva herní režimy. V prvním Power Collection sbíráte speciální jádra a odnášíte na body na mapě, kde je vkládáte. V druhém režimu Objective Control následně musíte zabírat kontrolní body na mapách, takže jde prakticky o takový Control/Domination, případně jeho jinou obdobu z jiných akčních her. Asi víte, o čem zrovna mluvím, pokud tedy nehrajete jen Call of Duty. Pak asi nevíte, o čem zrovna mluvím. Protože je hra hodně založená na taktice a sehranosti týmu, pokud hrajete s kamarády, nastanou kolem bodů na mapě kolikrát pořádné mely, vypjaté situace či zábavné momenty, které jsem si popravdě docela užíval. Zvláště, když se dobře nakombinují postavy v týmu, k nimž se ještě dostanu. Samotný základ hratelnosti je každopádně solidní a dává velký potenciál do budoucna, pokud vývojáři budou chtít hru naplnit dalším obsahem. Zatím se totiž omezený obsah nevztahuje jen na dva herní režimy, ale také na mapy. Těch je pouhých pět - Aqueducts, Boneyard, Jersey Sink, Landslide a Skygarden. Jde o menší arénové mapy, které svým designem moc neohromí a v rámci žánru jde spíše o průměr.

Největšími hvězdami hry jsou jednoznačně hrdinové, za které můžete hrát. Na nich si dali vývojáři neskutečně záležet, každý má svojí vlastní osobnost, vzhled i řadu vlastních charakteristických schopností, které když kombinujete, vznikají krásná komba a vývojáři tu nezapřou, že mají s mlátičkami velké zkušenosti. Dokonce bych si dokázal představit, že se s nimi ještě někdy setkám v nějaké jiné hře, ale to ukáže až budoucnost. Každopádně hrdinové se dělí do tří skupin. První skupinou jsou tanci, kteří toho dost vydrží, ale mají spíše průměrnou damage. Hodí se hlavně pro ochranu druhé třídy, která podporuje ostatní na bojišti, protože dokáže léčit, což je v hodně vypjatých zápasech životně důležité pro úspěch. Poslední třídou jsou DPS hrdinové, kteří jsou slabší, co se týče svých životů, ale dávají suverénně nejvyšší poškození, a vlastně jsem za ně hrál nejčastěji. 

Nejraději jsem hrál za samuraje jménem Daemon případně kytaristu Nidhöggra, s nimiž jsem se dobře bavil, ale jak už jsem zmínil, každá postava je zajímavá a potřebná pro úspěch týmu. Důkazem je třeba podpůrná postava Kulev. Za tyto třídy v podobných akčních hrách nikdy nehraji, ale za něj mě hraní bavilo a cítil jsem, že jsem pro tým hodně užitečný a vlastně i nepostradatelný. Dobrý healer má na úspěch obrovský vliv. A vlastně na tom je i trochu vidět, že novinka od Ninja Thery je přístupná všem, i třeba začátečníkům. Jediné, co může trochu vadit, tak je skutečnost, že hrdinové nemají nějaké zajímavější příběhové pozadí, jako je tomu u hry Overwatch nebo Rainbow Six Siege. Na tomto mohli vývojáři zapracovat, protože hra by dostala další náboj a hloubku, která ji nyní chybí. 

Abyste měli motivaci hrát, postupně levelujete. A to nejen účet, ale i jednotlivé hrdiny podle toho, jak moc za ně hrajete. Díky tomu si odemykáte nejrůznější pasivní bonusy, které můžete mít u sebe tři. Ty mění damage, základní zdravý, cooldowny a další aspekty postav, takže přidávají další vrstvu, s níž je nutné se naučit pracovat. Kromě módů mající vliv na hratelnost si můžete odemknout bonusové skiny pro jednotlivé postavy, případně další kosmetické bonusy. Motivace tedy k opakovanému hraní nějaká je, ale nejsem si jistý, jestli dostatečně velká. Zvláště když levelování je celkem pomalé a neskutečně úmorné, takže i to může časem omrzet. Je alespoň dobře, že vše je možné odemknout pouze hraním, žádné mikrotransakce hra v současnosti neobsahuje.

Jak už jste asi pochopili z předchozích řádků, největším problémem Bleeding Edge je v současnosti obsah. Pouze dva herní režimy, jedenáct hrdinů a pět map. To je vše. To by člověk očekával od betaverze, ale ne od plné verze hry, kterou chtějí vývojáři konkurovat zajetým multiplayerovým hrám. A je otázka, jestli se Bleeding Edge dočká nějaké dlouhodobé pravidelné podpory, protože ta zatím oznámena nebyla. Vývojáři jen potvrdili, že pracují i na několika dalších projektech, mezi nimiž je očekávaná akce Senua’s Saga: Hellblade II pro Xbox Series X, takže o to je otazník nad budoucí podporou Bleeding Edge větší. V tuto chvíli tedy je těžké nákup doporučit, ale pokud máte Xbox Game Pass, za vyzkoušení určitě stojí. Zvláště nyní, když hra vyšla a hrají ji hráči. Pokud nedojde k nějakému nakopnutí v brzké době, může se stát, že za pár týdnů budou servery prázdné. I když je tedy pravda, že už nyní jsou čekací doby při hledání dalšího zápasu delší, než bych si přál.

Když jsem Bleeding Edge zapnul, byl jsem i překvapen, že vypadá dobře díky pěknému uměleckému stylu. Postavy jsou detailní a mají pěkné animace, ani prostředí map na tom není špatně a hra nešetří ani pěknými efekty. Vizuálně určitě nezklame. Co ovšem je obrovský problém, je framerate spojený s lagováním. Ten se sice snaží zasáhnout 60 fps na Xbox One X, ale pokud dojde k nějaké hektičtější šarvátce, začne docela znatelně klesat a kolikrát se začala hra přímo trhat a byla prakticky nehratelná. A to je u takové multiplayerové akce obrovský problém, zvláště když vyžaduje, aby hráč rychle reagoval na nastalou situaci. Optimalizace je v tuto chvíli dost žalostná a opravdu netuším, proč vývojáři vypouštěli hru v takovém šílením stavu. Snad se vše ve velmi brzké době změní. Co alespoň potěší, tak je solidní soundtrack s několika pěknými skladbami, ale také nadprůměrné ozvučení.

Vstup Ninja Theory na pole multiplayerových her není bez chyb. Bleeding Edge chybí už na startu větší hloubka a hlavně zajímavější obsah, navíc se vývojáři dopustili i několik menších přešlapů kvůli malým zkušenostem s žánrem, a rovněž mohli hru lépe optimalizovat, protože velké propady frameratu jsou ostudou. I tak je ale základ určitě docela povedený, hratelnost je v prvních hodinách zábavná a jednotlivé postavy zajímavé a dobře vybalancované. Nyní je na vývojářích, aby připravovali pravidelně nový obsah, protože bez něho si na Bleeding Edge za měsíc nikdo nevzpomene.