Recenzovaná verze: Xbox One X

Je tomu už 26 let, co hlavní hrdinové Pimple, Zitz a Rash zachránili galaxii z pařátů zlé Temné královny, která měla opravdu hodně špatné plány. Nyní před nimi je dost možná ještě těžší úkol, protože se objevila nová hrozba. Nebudu vám zde zbytečně příběh spoilerovat, na druhou stranu ale není o moc stát, protože kvalitou dost pokulhává a nepomáhají mu ani jinak slušně zpracované filmečky. Vývojáři se pak snaží vše dohnat humorem, ale ten je kolikrát hodně hloupý a spíše než úsměv na tváři vám vyskočí nad hlavou otazník, jestli tohle myslí vývojáři vážně. Humorem je tak Battletoads někde na úrovni estrád na Nově, a je škoda, že právě tady selhává, protože z tohoto se dalo vymáčknout daleko více. Humorně pojatá plošinovka v podobném stylu je něco, co mi popravdě chybí, a je škoda, že tuto příležitost vývojáři ze studií Rare a Dlala Studios tady promarnili.

Každopádně nyní k hratelnosti, která je na tom naštěstí o něco lépe. Pokud čekáte, že hru Battletoads někam zařadím, tak odejdete s nepořízenou, protože jde o jakéhosi slepence různých žánrů, který se jen těžko někam zařazuje. Hned na začátku jsem byl potěšen úrovněmi ve stylu klasických beat 'em up bojovek, v nichž jsem chodil a likvidoval nejrůznější protivníky za pomoci nepřeberného množství komb a sem tam i nějakého toho bosse. Tyto pasáže jsou bez debat tím nejlepším, co hra Battletoads nabízí, zvláště pokud hrajete s kamarády v kooperaci, k čemuž se ještě dostanu. Těchto úrovní je ale bohužel jen pár, a bohužel říkám i z toho důvodu, že další obsah je už podstatně slabší. Vesmírná střílečka ve stylu Galagy neurazí, ale ani nenadchne, pasáže ve stylu 2D plošinovek jsou nudné až k uzoufání s neuvěřitelně hloupým designem, a logické hádanky není moc radost plnit, protože nejsou nápadité a ani zajímavé. Je škoda, že se vývojáři nezaměřili jen na jeden nebo dva druhy úrovní, protože kvalita tu dostala na frak na úkor kvantity.

Už při zapnutí vám vývojáři dají vědět, že na dobrodružství ropuch nemusíte být sami, ale můžete si přizvat kamarády. Nezapomnělo se totiž na lokální kooperativní režim pro tři hráče. Pokud jste hráli třeba nedávný Streets of Rage 4, s nímž Battletoads má řadu společných prvků, tak určitě mi dáte za pravdu, že kooperace zábavu posouvá na zcela novou úroveň, a jinak tomu není ani zde v beat 'em up pasážích. Battletoads je v kooperaci větší zábavou, ačkoliv sem tam je také trochu nepřehledný, ale s tím se tak nějak u podobných mlátiček počítá. Co musím vytknout, tak je skutečnost, že vývojáři připravili jen lokální kooperaci. Podporu pro online hraní s kamarády tu budete hledat marně, což je obrovská škoda. Vlastně toto opomenutí ani moc nechápu. O to více, když hra Streets of Rage 4 podporu pro online hraní obsahuje, a Battletoads, za nímž stojí Microsoft a studio Rare nikoliv. Třeba se dočkáme v nějakém tom updatu.

Když vyšel původní Battletoads, do podvědomí se zapsal i díky své až démonické obtížnosti, díky níž ho dohrála jen hrstka nejlepších hráčů, kteří měli nejen nějaký ten skill, ale také nervy ze železa. Časy, kdy mohli vývojáři vytvořit takto nekompromisně obtížnou hru jsou ale dávno pryč, protože dnes se hledí hlavně na prodeje a to, aby hra byla co možná nejpřístupnější. V novém Battletoads tak máte na výběr tři obtížnosti, které se liší zdravím nepřátel, ale také tím, jaké dávají poškození, případně respawny. Musím ale říci, že i na tu nejtěžší obtížnost, která nese název Battletoads, hra není tak těžké jako originál, ačkoliv dá zabrat. To ne že ne. Výzva to je, ale ne taková, jako kdysi, což je možná trochu škoda.

Battletoads není nějak extra dlouhou hrou a pokud se nebudete někde zasekávat, dohrajete všechny čtyři kapitoly za nějakých pět maximálně šest hodin. Znovuhratelnost moc velká popravdě není. Ačkoliv je možné v jednotlivých levelech posbírat skryté bonusové předměty, případně splnit speciální výzvu, ani tohle mě nenutilo si dát úrovně znovu, a to ani ty lepší a zábavnější. U Battletoads tedy platí, že jednou a dost. To ale není zase tak hrozné, když si vezmete, za jakou cenu se hra prodává a že je od prvního dne dostupná i v rámci nabídky Xbox Game Pass. Vlastně bych i řekl, že přesně takové hry se do předplatného hodí, protože ačkoliv nejde o něco, kdo ví jak skvělého, dokážou na pár hodin zabavit.

Co na Battletoads jednoznačně zaujme, tak je krásná ručně kreslená grafika, připomínající spíše kreslený seriál než hru, čemuž dopomáhají i parádní animace hlavních hrdinů i všech nepřátel, ale také pěkné filmečky a řada oku lahodících efektů. Vizuálně se mi Battletoads hodně líbí a nemám mu co vytknout, navíc po celou dobu běží dobře, nesetkal jsem se s poklesy frameratu ani dalšími problémy, rychlé jsou i nahrávací časy. Povedené je i ozvučení, a vlastně neurazí ani hudební doprovod, dobře podkreslující dění na obrazovce. A určitě se povedl i dabing, ať už jde o hlavní hrdiny nebo další postavy, které během hraní potkáte. Po této stránce vývojáři rozhodně nezklamali a je vidět, že na vývoj měli dostatek času i peněz.

Battletoads je hra s pěknou prezentací, ale bohužel dost rozporuplná, co se herní náplni týče. Zatímco úrovně, v nichž jde o klasickou beat 'em up mlátičku, jsou vesměs zábavné, to ostatní minihry většinou nedokážou svoji kvalitou uspokojit a kolikrát i spíše frustrují. Battletoads i proto ve výsledku nepůsobí jako pravý nástupce původní hry, ale spíše jako sbírka miniher s rozporuplnou kvalitou. Dlouho jsem se proto rozmýšlel, jakou známku udělím, a nakonec volím vyšší zamýšlenou, protože ačkoliv má Battletoads slabší části, pořád jsem se solidně bavil, zvláště v kooperaci. Majitelé Xbox Game Passu si hru určitě mohou vyzkoušet, ale jestli bych si ji koupil za tu sníženou cenu, za níž se prodává, to bych popravdě dlouho váhal. Battletoads neurazí, ale za pár dní si na něj už nevzpomenete.