Testovaná verze: PlayStation 3

S Assassin's Creed Rogue neměl Ubisoft zřejmě větší plány, prakticky chtěl na konzolích staré generace zakončit celé americké dobrodružství, a tak je k tomuto dílu nutné přistupovat, ačkoliv na druhou stranu, nejedná se o zase tak rychle šitou hru, jak by si mohl někdo myslet. Každopádně děj se odehrává v osmnáctém století, takže prakticky po událostech ze čtvrtého dílu i rozšíření Freedom Cry, což má za následek, že občas padnou nějaké ty dodatečné informace okolo Adéwalé nebo Haythama Kenwaye a dalších postav. Rogue je ale prakticky pojítko mezi čtvrtým a třetím dílem, vše do sebe během hraní krásně zapadne, z čehož budou mít radost nejvíce fanoušci, pro které je nejvíce Rogue určen. Navíc šokující finále odpoví na jednu důležitou otázku z Assassin's Creed Unity. Možná i proto je škoda, že Rogue se zatím objevil jen na starých konzolích, ale je určitě naděje, že vyjde třeba v příštím roce na ty nové. Každopádně hlavním hrdinou je zde Shay Patrick Cormac, který se nejprve upsal assassínskému bratrstvu, ale po ne zrovna pěkných událostech v Lisabonu, založených na skutečné události, přehodnotí svůj život a raději zvolí cestu Templáře, což má i za následek, že nyní už své bývalé bratry začne pronásledovat a vraždit. Příběh jako takový je určitě slušně napsaný – nepřekvapí ani nezklame, hlavní hrdina je zajímavý a představuje docela velkou změnu oproti předchozím dílům, takže po této stránce převládá spokojenost. Navíc vývojáři dávají nahlédnout za oponu Templářského bratrstva a více ho poznat.

Už od začátku bylo jasné, že Assassin's Creed Rogue bude stavět na základech předchozího dílu, a ty obohatí o sem tam nějakou tu novinku, ale rozhodně nepůjde o žádnou revoluci. Vývojáři zřejmě měli za úkol vybudovat kolem osvědčených základů novou hru, a to se jim i povedlo, protože pořád jde o hodně zábavnou akci, která si ovšem nese i řadu neduhů z předchozí části, ale s tím se tak nějak musí počítat. Kdo hrál třeba poslední Unity, návrat k Rogue bude docela problematický, protože tu samozřejmě chybí všechny novinky, ať už se to týká třeba pohybu, Shay se prostě neskrčí, ani kdybyste se rozpůlili před televizí. Navíc jeho pohyb je daleko neohrabanější, a vrací se i starší soubojový systém, který je na můj vkus až příliš jednoduchý, díky možnosti vytváření řetězců komb po každém zabití. Souboje proto jsou kolikrát docela jednoduché a nepředstavují žádnou výzvu, ale na druhou stranu se na ně dobře dívá.

I rozmanitost a propracovanost úkolů není taková, jako u většího a ambicióznějšího Unity. Možná právě po zahrání pak oceníte, jak je vlastně Unity velkým skokem v sérii. Nejde ale říci, že by úkoly nudily, to zase rozhodně ne, ale jedná se prakticky o kopírování čtvrtého dílu v zabírání základen, sledování cílů, případně vykonávání vražd přes zajetý systém, takže nic nepřekvapí. Některé úkoly navíc vypadají, jako by byly prostě genericky do hry hozeny bez většího přemýšlení. Jako by vývojáři prakticky po celou kampaň připravovali hráče na obsah po dohrání příběhu. Ten ačkoliv je krátký, mapa světa je obrovská, možná až příliš pro hru, kterou vývojáři připravili.

Protože je Shay Patrick Cormac tentokrát Templářem, alespoň se jím během hraní stane, půjdou po něm nejrůznější assassíni. Stejně jako v předchozích dílech přímo hlavní hrdina, i jeho zabijáčtí kolegové hlídají na střechách, v kupkách sena nebo ve vysoké trávě, dokonce se schovávají v davu, aby byli co nejvíce neviditelní a mohli zaútočit. Naštěstí Shay Patrick Cormac je umí včas odhalit, když se přepne do speciálního pohledu poté, co uslyší divné hlasy. Následně je vidět ve spodní obrazovce kolečko, podle něhož jde určit, z jaké strany nebezpečí přichází, jde o stejný systém, který se používal v multiplayerových částech, ale je také pochopitelně možné assassína odhalit i na dálku, aby se mohl útok zcela odvrátit. Hlídání si zad před assassíny je prakticky největší novinkou Rogue, která má ale na hratelnost docela velký vliv, protože stačí jedna nepozornost a hra může i skončit. Jinak dalších novinek v hratelnosti je pomálu, ty jsou většinou spjaty s novými zbraněmi, mezi které patří třeba tichá puška střílející uspávací šipky, či nejrůznější granáty, dělající pořádný rozruch skrze výbuchy nebo uspávají protivníky.

Hlavní hrdina se nebude nacházet jen na pevnině, ale může pochopitelně brázdit ve vodách Atlantského oceánu, což má kolikrát opravdu nádhernou atmosféru, na níž se jen tak nezapomene, kde pochopitelně také čeká nejrůznější nebezpečí. K tomu má svojí vlastní loď Morrigan, která se vlastně od Jack Daw moc neliší, jen má sem tam nějakou tu novinku, třeba v podobě rychlých děl, pomocí nichž jdou rychleji zlikvidovat lodě protivníka, ale i pevnosti. Námořní bity jsou opět skvělé, je radost potápět jednu loď za druhou, navíc epické jsou opět bitvy s legendárními loděmi. Na moři je navíc nutné dávat si pozor na ledovce, které dokážou Morrigan potopit jako Titanic, ale je možné je využít i ve svůj prospěch. Třeba když vedle nich pluje menší loďka, vlny po zničení ledovce ji dokážou pořádně zatopit, ale také jsou ledovce skrýší zásob, takže i proto se je vyplatí ničit. Jinak je Morrigan možné upgradovat skrze systém, což je i nutné vzhledem k těžším námořním bitvám, který bude hráčům, jejž hráli předchozí díl, dobře známý. Ostatně i vylepšování hlavního hrdiny skrze lovení zvířat je zpět, i když je otázka, proč by někdo lovil zvířata, když následně se vše dá koupit, zvláště když peněz je vždy dost. Systém vylepšování lodě a hlavního hrdiny je tedy stejný jako v minulosti, ale ono na druhou stranu asi nebyl důvod ani něco měnit, když funguje dobře.

Příběhová linka má tentokrát pouze šest kapitol, což jen naznačuje, že je Rogue prakticky poloviční jak předchozí Assassin's Creed IV: Black Flag, což je docela nemilé překvapení. Na tomto je ale ostatně i vidět, že je spíše datadiskem, než plnohodnotným dílem, ovšem prodávaný za plnou cenu. Příběhová linka díky tomu vystačí na nějakých osm hodin, což je opravdu málo, naštěstí tímto nic nekončí, protože po vzoru černé vlajky můžete plout po dvou velkých oblastech, zabírat pevnosti, sbírat truhly, lovit zvířata k vylepšení obleku a dalších atributů, a rovněž tu jsou i některé menší úkoly. Ty ovšem svoji rozmanitostí a hlavně nápaditostí zaostávají za čtvrtým dílem a hlavně Unity. Musím ale říci, že se mi líbil New York, v němž jsou čtvrtě, ve kterých mají nějakou tu základnu assassíni, které musíte k osvobození zlikvidovat, hlavně jejich šéfy, a strhnout vlajku. Toto osvobozování New Yorku a jeho následné zvelebování se mi líbilo a jedná se prakticky o jedinou větší zajímavou novinku ve vedlejších questech. Až všechno vysbíráte a splníte, což je na další hodiny, máte prakticky dohráno. Vývojáři se rozhodli, že nezakomponují konkurenční multiplayer. Toto rozhodnutí je spíše z časových důvodů, ale protože multiplayer nepatřil ke zrovna oblíbeným částem a v posledních letech ztrácel na popularitě, ani to moc nevadí.

Protože je hlavní příběhová linka docela krátká, vývojáři se snažili ji natáhnout vsuvkami, které se opět odehrávají v současnosti. Opět se dostanete do kůže bezejmenného zaměstnance společnosti na vytváření historických zážitků, který bude muset se vypořádat nejen s neustále ječící šéfkou, ale také virem, který napadl firemní síť. Výsledkem je, že když se příběh v historické části rozjede a nabere slušné tempo, vývojáři vše zabijí naprosto nudnou vsuvkou ze současnosti, v níž jen budete chodit z místa na místo, abyste stáhli data ze serveru skrze pitomou minihru, kterou zřejmě vymýšleli vývojáři totálně zkouření. Tyto vsuvky opravdu jen narušují jinak dobré tempo, a pokud by je vývojáři eliminovali, jako u bratříčka Unity, udělali by daleko lépe. Navíc prostředí je kompletně obšlehnutí v těchto částech z Assassin's Creed IV: Black Flag, takže vás nemá ani co překvapit.

Vývojáři použili pro Assassin's Creed Rogue starší engine, který poháněl čtvrtý díl, což ale nevadí, zvláště když ho trochu vyleštili. Hra vypadá prostě a jednoduše skvěle na konzolích staré generace, vymačkává z nich naprosté maximum, a jen těžko by mohl někdo chtít více. Detailní je nejen prostředí, ať už města nebo mořské scenérie s ledovci, ale také postavy s povedenými animacemi. Protože vývojáři vsadili na osvědčený engine, který byl ještě od minula vyladěn, nevšiml jsem si moc technických problémů. Poklesy frameratu sem tam jsou, ale nejsou tak veliké jako třeba u většího a daleko ambicióznějšího Unity, stejně tak jsem si nevšiml žádných dalších technických problémů, které by narušovaly hraní. Vývojářům se povedl i hudební doprovod, který je ale u série celkově vždy velmi kvalitní, stejně tak i ozvučení, takže i po těchto stránkách snese Assassin's Creed Rogue ta nejpřísnější měřítka.

Na Assassin's Creed Rogue je hodně vidět, že je jen doplňujícím článkem v americkém dobrodružství, navíc dělající půdu pro návrat do Evropy, přesněji do Francie, který nepřináší moc velkých novinek, navíc určitě nepotěší ani poloviční příběhová kampaň. Když ale překousnete tyto nedostatky, je Assassin's Creed Rogue pořád velmi dobrou akční hrou, stavějící na osvědčených a zábavných základech, kterou si užijí hlavně fanoušci. Ti by ji určitě neměli vynechat, je ovšem otázkou, jestli chvilku nepočkat, až padne o něco cena, případně jestli Ubisoft neoznámí verzi pro současné konzole.