Army of Two: The Devil´s Cartel

recenze  11
madness, 16. 4. 2013 11:00
Série Army of Two se vždy vyznačovala velkým důrazem na kooperativní hraní – ústřední dvojka tak musela vždy střídat role a plánovat útok v dané oblasti. Třetí díl s podtitulem Devil´s Cartel se ale ubírá trošičku jiným směrem – čeká vás mnohem akčnější a jednodušší podívaná. Vydali se tvůrci z Visceral Games správným směrem, když původní kooperativní koncept ořezali a naopak přidali více dynamičtější akce? I to se dozvíte v následující recenzi.

Jak už podtitul The Devil´s Cartel napovídá, příběh je zasazen do fiktivní války drogových kartelů v Mexiku. Vaším úkolem není nic jiného, než do podsvětí špinavých obchodů proniknout a rozprášit mafiánské vazby. Ústřední dvojici Salema a Riose z předchozích Army of Two her nahradili nováčci, kteří bohužel, na rozdíl od svých zkušenějších kolegů, nemají jména, a proto se o nich v celé hře hovoří pouze jako o jednotce Alpha a jednotce Bravo, což působí poněkud neosobně. Navíc nepobrali příliš charismatu, takže prostřihové animace a veškeré dialogy tvoří spíš změť (i když mnohdy velmi pohledných) scének, než emotivní a nervy drásající příběh. V rámci něj pak očekávejte jen málo překvapivých momentů a zvratů. Solo kampaň zabere kolem sedmi až osmi herních hodin.

Stavebním kamenem Army of Two: The Devil´s Cartel je kooperace dvou hráčů. Ta ale, jak již bylo naznačeno v úvodním odstavci, doznala značných změn, chce se říct spíš velkého zjednodušení. Zatímco v předchozích dílech série jste museli promýšlet taktiku, strategii a využívat předností každého z charakterů, v Devil´s Cartel prostě vezmete bouchačky a jdete na věc. Kooperace je pak nahrazována v uměle vytvořených pasážích, ve kterých jste nuceni s parťákem naráz vykopnout dveře, společně před sebou tlačit štít nebo mise, kde se jeden z vás posadí za volant automobilu, a druhý bude za kulometem na korbě. Jsou tu ale i lepší mise, kdy jeden z vás bude mít pistoli s baterkou a ten druhý ne, proto musíte spolupracovat, abyste zpozorovali nepřítele. AI parťákovi ale můžete dát všehovšudy dva příkazy – a to sice, aby se kryl, anebo naopak, aby kryl vás.

Vzájemně se budete muset podporovat i v případech, kdy se rozdělíte a chvíli tak bojujete na vlastní pěst, což jsou části, ve kterých kooperativní systém funguje asi nejlépe. Samozřejmostí je povinnost parťáka vyléčit (dát mu pořádnou dávku morfia injekční stříkačkou), pokud je zraněný. Ačkoliv je váš spolubojovník řízený umělou inteligenci soběstačný, je jasné, že největší požitek z koordinovaného postupu skrze oblasti drogových kartelů budete mít při hře s živým spoluhráčem, a to konkrétně pokud sedí vedle vás a hrajete na rozdělené obrazovce. Teprve tehdy začíná opravdová spolupráce. Hra nabízí možnost projít celou kampaň s kamarádem nebo náhodným hráčem i přes Xbox Live či Playstation Network.

V pasážích, kde jde o tuhou akci, využijete speciální Overkill mód (jakýsi bullet-time), který můžete v průběhu hry aktivovat vždy po naplnění ukazatele. Ten se plní dle následujícího pravidla – čím více eliminovaných nepřátel, tím větší množství v ukazateli. A v čem tento mód spočívá? Po jeho aktivaci se na pár okamžiků stanete nesmrtelnými a vaše zbraň získá mnohem větší sílu – jinými slovy, na pár vteřin můžete vlítnout do vřavy uprostřed bitevního pole a všechny Mexikánce postřílet v Rambo stylu.

Dalším důležitým a dost možná i tím nejzajímavějším prvkem hry je možnost editace postavy a především zbraní. V průběhu hry jste totiž, podle toho jakým stylem hrajete (zda dáváte headshoty, dobře spolupracujete s parťákem, získáváte double killy či kooperativní zabití atd.), odměňováni peněžitými částkami. A ty nevyužijete nikde jinde než právě v customizaci vašeho charakteru a zbraní. To probíhá vždy po skončení určité části formou tabulky, která se z ničeho nic objeví na obrazovce, sečte vám body a vy máte přístup k editaci. A co všechno můžete upravovat?

Co se týče vzhledu vaší postavy, jedná se o oblek, typ, barvu a motiv masky či tetování. Ten správný požitek ale přichází teprve při úpravě zbraní. Těch je tu nespočet (trochu paradoxně, protože celou hru projdete bez problémů s jednou kombinací zbraní) a všechny je můžete editovat, a to jak po stránce vzhledu (kde je na výběr z mnoha originálních barevných skinů), tak po stránce výkonu – na kulomety, brokovnice a pistole, přičemž v každé ze jmenovaných kategorií se nachází hned několik rozličných kousků, můžete namontovat tlumiče, větší zásobníky, lepší držáky, upravit hlavně pro přesnost či nasadit kukátka pro zlepšení míření a spoustu dalších. Každý prvek namontovaný na zbraň se pak projeví v jejích vlastnostech. Možnost editace je skvělá, je intuitivně zpracovaná a zábavná, ve finále ji ale není třeba vůbec používat. Na druhou stranu můžete tak měnit styl hraní. Vedle střelných zbraní umí vaše postava útočit nablízko s nožem – a některé chvaty jsou opravdu luxusní a drsnou podívanou.

Z hlediska technického je Army of Two: The Devil´s Cartel na slušné úrovni. V ovládání a systému krytí (který si vypůjčil mnohé z toho v Gears of War sérii) neshledáváme jediné chybky, zvlášť když i kamera poslouchá na slovo. Díky enginu Frostbite 2 se pak můžete těšit na kvalitně zpracovaná města, jejich jednotlivé lokace (hřbitov, podzemní šachty, interiéry, katakomby, slumy), povedené modely postav a také kvalitní textury.

Kde Devil´s Cartel exceluje, jsou přestřelky. Při nich se totiž prakticky všechno kolem vás bortí, padá, odpadávají kusy omítky, všude je prach a spousta krve, praská dřevo, bourají se zídky a vybuchují zaparkovaná vozidla. Některé lokace jsou tomu navíc přizpůsobeny, a tak se můžete těšit například na velmi efektivní přestřelku na tržišti s rachejtlemi, kde v průběhu vřavy vyletují do vzduchu i ohňostroje. Celé to pak vypadá jako na pouti, byť trochu drsné a krvavé pouti. Spolu s vizuální stránkou drží krok i povedené ozvučení – sami jsme při hraní měli problém občas rozlišit, zda kulka proletěla právě vedle nás v místnosti nebo to bylo jen ve hře. Hudba je béčková a naprosto vyhovuje.

Hratelnost je výborná. Atmosféra a přestřelky v mnohdy atraktivním prostředí (kostel, velký hotelový komplex či pouštní mexická městečka) totiž rozhodně mají šťávu a několik úvodních hodin hraní si doopravdy vychutnáte dosyta. Jelikož ale hru nespojuje žádný zajímavý příběh, postavy a dialogy jsou plytké, později se dostaví pocit stereotypnosti. V zásadě totiž nejde o nic jiného než prostřílet se z jedné lokace do té druhé. Pokud hrajete s živým spoluhráčem na jedné konzoli nebo online, věříme, že si hru opravdu užijete. Ve svých nejsvětlejších okamžicích Army of Two: The Devil´s Cartel dokáže velmi příjemně překvapit.

Army of Two: The Devil´s Cartel rozhodně není špatná hra, na druhé straně to ale ani není hra, kterou byste si museli zahrát za každou cenu. Je tu totiž již xkrát viděná akce, s ne úplně dokonalou umělou inteligencí a nezajímavým příběhem. V prospěch ale mluví velmi dobře fungující a atmosférické přestřelky, vychytaný systém krytí, občas dech beroucí atmosféra, akční scény, neotřelé herní lokace a pohledná grafika. Máte-li navíc kamaráda, s kterým hru projít, zcela určitě si dobře zahrajete, protože z hlediska technického se jedná o velmi zdařilý kousek. Kdyby tvůrci věnovali více pozornosti příběhu a několika dalším detailům, mohli na bodovací škále myslet na daleko vyšší čísla.

Army of TWO:The Devil’s Cartel

ps3x360
Electronic Arts, Visceral Games
Datum vydání hry:
18. 3. 2013
KARTA HRY
7/10

Komentáře