Recenzovaná verze: Nintendo Switch

Jak už možná můžete z názvu odvodit, ARMS je v základu docela jednoduchá boxovací bojovka, kterou můžete hrát klasicky na gamepadu, ale lepší je vzít do rukou Joy-Cony a vyzkoušet pohybové ovládání, které zde funguje na podtrženou jedničku. Každý Joy-Con představuje jednu vaší paži, přičemž následně s nimi můžete uštědřovat protivníkům silné údery, ale také vykrývat jejich útoky. Na začátku se může zdát, že souboje jsou jen o rychlém máchání Joy-Cony, jako tomu bylo svého času u boxu na Wii, u něhož pár hráčů po pár minutách odpadlo. ARMS je totiž ve výsledku docela taktickou a kolikrát i pomalou bojovkou, která je hodně o vyčkávání a správném načasování útoků. Začátečníci pochopitelně budou máchat před sebou jako smyslu zbavení, ale zkušenější hráči, pokud hře propadnou, ocení jistě propracovaný soubojový systém se spoustou komb, který tvoří hratelnost zaměřenou na dovednosti samotného hráče. Při takovém hraní pak navíc nehrozí, že byste se po pár minutách unavili, alespoň mně se to nestalo.

Z ARMS se tedy po několika desítkách minut vyklube velmi zábavná bojovka, do níž mohou naskočit naprosto všichni a postupně se zlepšovat, což u některých dnešních bojovek zase tak neplatí. Kromě zábavné hratelnosti vás ale určitě zajímá i obsah, na který se u dnešních bojovek klade rovněž velký důraz. A zde přichází asi největší kámen úrazu. Ačkoliv je ARMS povedená a zábavná bojovka, která mě překvapila svým propracovaným soubojovým systémem, doplácí, hlavně nyní na začátku, na obsah, kterého moc není. Je sice pěkné, že vývojáři už oznámili dodatečný obsah, který bude zdarma formou updatů, přičemž obsáhne nové režimy, arény, bojovníky, paže či další novinky, nyní ale máte před sebou bojovku, která je po obsahové stránce ohlodána až na kost, což není úplně dobře. ARMS tedy v tomto trochu kopíruje Splatoona, kterému byl taktéž na začátku vyčítán omezený obsah a chybějící některé docela zásadní funkce pro online hraní, ale ten toho obsahoval daleko více než ARMS.

A je to třeba vidět i na bojovnících kterých je jen deset. Na druhou stranu má každý bojovník svoji vlastní osobnost, ale také své vlastní paže s jedinečnými rukavicemi třeba s elementy, takže bojují jinak, a to nemluvě o jejich speciálních vlastnostech. Asi nejvíce jsem si oblíbil Ribbon Girl, jejíž soubojový systém trochu připomíná tanec, ráda skáče i dvojitě a vůbec je hodně rychlá. To takový Master Mummy se zase umí léčit, jiní bojovníci si zase umí přivolat podpůrnou jednotku a tak dále, takže, ačkoliv je jich málo, každý je jedinečný a je třeba s ním nahrát pár zápasů, abyste odhalili jeho přednosti. Každý bojovník má v základu tři své dost specifické rukavice, ale jak hrajete, získáváte peníze, za které si můžete následně vyboxovat v minihře další, které mají ostatní bojovníci, čímž se soubojový systém stane ještě rozmanitější i díky faktu, že můžete mít na každé ruce vždy jinou rukavici, a tak je i kombinovat. Jen mi trochu přišlo, že odemčení všech rukavic je zdlouhavé grindování, které do bojovky určitě nepatří. Určitě bych si dokázal představit lepší systém odemykání nových rukavic, který nebude tak zdlouhavý.

Kromě deseti bojovníků nabízí ARMS i deset arén, v nichž radovánky probíhají. Dá se říci, že každý bojovník má svoji vlastní specifickou arénu, která skrývá různé překážky a své specifické vlastnosti, s nimiž musíte počítat. Ačkoliv jsou arény povedené a nejde jen o prosté čtvercové místnosti, zamrzí jejich počet, určitě jich mohlo být o kapánek více. To bychom měli základní představení hratelnosti, bojovníků i míst, kde se vše odehrává, pojďme se proto podívat na herní režimy.

Prakticky hlavním režimem pro jednoho hráče je Grand Prix, v němž si vyberete bojovníka a následně s ním musíte porazit devět ostatních bojovníků ovládaných umělou inteligencí, která je na vyšší obtížnosti docela hodně dobrá a trestá každou menší chybičku. Aby vývojáři tento režim trochu oživili a nešlo jen o boj, což by mohlo být po čase stereotypní, zvláště, když hrajete proti umělé inteligenci, čeká na vás sem tam i trochu menší oživení. Kromě boje si totiž zahrajete s protivníky i jakousi košíkovou, kdy musíte protivníka chytit oběma rukama a hodit ho do koše, případně je připravena i disciplína v ničení terčů nebo jakási obdoba volejbalu. Grand Prix mi přijde, že je celkem solidní jednohubka, která slouží k osahání postav a jejich stylu boje, což určitě neurazí, ale postrádám u ní větší hloubku, propracovanost, trvanlivost a trochu i znovuhratelnost. Grand Prix jsem dohrál zhruba 5x, a že bych chtěl dát další, to se říci nedá. A to je škoda, hlavně, když uvážím, že pokud hrajete sami, můžete si dát pak jenom klasický Versus proti umělé inteligenci. Další režimy pro jednoho hráče v ARMS zatím nenajdete.

Pak už se můžete pustit jen do klasického multiplayeru. Jistě vás bude zajímat hlavně online, který se dělí na rychlé a hodnocené zápasy. V rychlých, označených jako Party, si vyberete bojovníka a následně čekáte, až vám bude vyhledán protivník. Vyhledávání je celkem rychlé, hru nyní hraje hodně hráčů, takže spojit se není problém. Rrovněž jsem následně během hraní nezaznamenal nějaký větší problém v podobě lagování nebo zpomalení. Jediné, co mi u rychlých zápasů vadilo, je nemožnost hlasovat o arénu, případně o herní režim, jelikož hra vše vybírá automaticky. V hodnocených zápasech, které se vám odemknou, když dokončíte Grand Prix na čtvrtou obtížnost, se můžete přetahovat s nejlepšími hráči a tak následně levelovat. Body se vám nejen připisují za výhru, ale i strhávají za prohru, takže udržet si nějaký rozumný level chce pochopitelně nějaký ten skill, abyste zbouchali co nejvíce protivníků.

U onlinu možná trochu zamrzí, že je zatím absence jakékoliv komunikace, hlavně, když vyzvete kamarády. Rovněž zamrzí, že když s někým hrajete, nemůžete si ho přidat jednoduše do přátel, abyste ho mohli následně vyzvat na odvetu. To je ale nyní dáno hlavně v tomto trochu omezenými možnostmi samotné konzole Switch, doufejme tedy, že i v tomto dojde v následujících měsících ke znatelnému zlepšení. Kromě onlinu, který můžete hrát i s ještě jedním kamarádem na jedné konzoli, protože je zahrnut i týmový režim 2v2, je možné pochopitelně hrát až s třemi dalšími kamarády lokálně. Zábava v lokálním multiplayeru docela narůstá, hlavně díky faktu, že můžete s kamarády komunikovat a navzájem se hecovat, jen je tedy nutné pro toto hraní dokoupit ne zrovna levné další ovladače. Pokud je ale máte, zábavě vám nic nebrání.

ARMS zaujme nejen svojí hratelností a propracovaným a rozmanitým soubojovým systémem, ale také vizuální prezentací, která hraje pestrými barvami, jednotliví bojovníci mají pěkné modely a animace, velmi dobře jsou na tom i arény, v nichž vše probíhá. Vizuální stránkou ARMS rozhodně dokáže zaujmout, navíc se skvěle hýbe a neobsahuje žádné technické problémy, kvůli nimž byste se museli rozčilovat. Nintendo si vždy na optimalizaci svých her dalo záležet a jinak tomu není ani zde. Kvalitní je i soundtrack, obsahující několik chytlavých skladeb.

I když jsem od hry ARMS před vydáním moc nečekal, dokázala si mě omotat svoji chytlavou a rozmanitou hratelností, zábavnými postavami i povedeným designem. Neměl jsem proto problém u ní strávit poslední večery u hraní singleplayeru i multiplayeru, ať už online s hráči z celého světa, tak i u lokálního s kamarády, který je asi tím nejlepším, co ARMS nabízí. Na druhou stranu zamrzí omezený obsah, ale protože Nintendo slíbilo, že se bude o hru starat, a vím třeba ze Splatoonu, že tomu tak bude, dávám nakonec vyšší známku, než kterou jsem původně zamýšlel udělit. S nákupem ARMS určitě chybu neuděláte, zvláště, když víte, že bude časem ještě lepší.