Recenzovaná verze: PlayStation 4

Vývojáři ze studia Creative Assembly se zatím spíše specializovali na strategickou sérii Total War, takže Alien: Isolation je tak trochu pro ne vstup na neprobádané území, což je vidět hlavně na příběhu. Ten není špatný, ale tak nějak normální, určitě se dalo z celé látky vyždímat více. Pro fanoušky filmové série bude navíc značně předvídatelný, zvláště pro ty, kteří moc dobře znají univerzum, ale tak tomuto se asi nedalo úplně vyhnout. Vývojáři měli jen malý prostor pro manévry, a určitě je moc dobře hlídal 20th Century Fox, s nímž museli vše konzultovat. Věc se má každopádně tak, že je to už patnáct let, co Ellen Ripleyová zmizela po prvním souboji s vesmírným neřádem a nikdo o ní neslyšel. Jednoho dne ale má možnost její dcera Amanda Ripley zjistit, co se stalo, nebo alespoň poodhalit, co by za zmizením mohlo stát. Pátrání po Ellen je ale ve výsledku spíše vedlejší záležitostí, protože jak se Amanda dostane na vesmírnou stanici Sevastopol, začne boj o vlastní život, a na nějakou Ellen si nikdo nevzpomene, i když sem tam samozřejmě jo, a dokonce vývojáři pro fanoušky připravili několik překvapení, ale o těch se tu zmiňovat nebudu. Raději se vrhu na hratelnost, která je to nejlepší, co Alien: Isolation nabízí.

Před vydáním se hodně mluvilo o hlavním protivníkovi, tedy zhruba dva metry vysokém monstru, které má v těle kyselinu a neustále chuť se do něčeho zakousnout svoji první nebo i druhou čelistí. Při sledování filmů z něj šel velký respekt, ale ten se zatím ve hrách navodit nedokázal, i vzhledem k velkému množství zbraní. V Alien: Isolation šli na vše vývojáři jinak, a musím říci, že konečně správnou cestou, za níž bude rád každý fanoušek předlohy. Protože je Vetřelec nezranitelný a prakticky nesmrtelný protivník, jde z něj opravdu velká hrůza, a kolikrát jsem se hodně pomalu plížil chodbami, abych na sebe neupoutal pozornost. On Vetřelec totiž až na několika místech, která posouvají děj, není naskriptovaný, po levelech si chodí, jak se mu zrovna zlíbí, takže nikdy ho nenajdete dvakrát na stejném místě. Tímto vývojáři navodili opravdu nezapomenutelnou survival atmosféru, protože ještě u žádné jiné hry jsem se tolikrát nekrčil za stolem a nerozhlížel se, odkud Vetřelec vyleze, pokud vůbec.

Velký respekt Vetřelec vzbuzuje i svoji umělou inteligencí, která se zvyšuje tím, jakou obtížnost jste si nastavili. Už ale na tu normální je velmi nevyzpytatelný, a to i v momentech, když třeba zalezete pod stůl. Nikdy se nevyplatí schovávat se na jednom místě delší dobu, když Vetřelec dobře ví, že tam někde vás viděl či slyšel. Stůl je na začátek dobrý úkryt, ale nejednou se mi stalo, že se Vetřelec otočil, nic, otočil se podruhé a už jsem viděl jeho druhé zuby. Neustále je tak nutné být opatrně v pohybu. Že je chytrý, uvidíte i v momentech, u kterých si kolikrát budete myslet, že jste v bezpečí. Jednou třeba uprostřed chodby bouchlo potrubí a mezi Amandou a Vetřelcem se objevila ohnivá stěna. Ve většině hrách by protivník neměl možnost se k Amandě dostat, ale Vetřelec rychle skočil do šachty a namířil si to rovnou k hlavní hrdince, a musím říci, že i díky tomu jí sundal, protože jsem takovou inteligenci vážně nečekal.

Ačkoliv se hra Alien: Isolation odehrává v budoucnosti, vývojáři byli věrní vizi originálu, čemuž odpovídá design vesmírné stanice Sevastopol, počítačů a dalších věcí. Vše tak vypadá jako ve filmu, což už samo o sobě navozuje velmi dobrou filmovou atmosféru, kterou fanoušci vyžadují. Nečekejte tedy žádné moderní vychytávky, o kterých se tvůrcům filmu v té době ani nezdálo, a je to rozhodně dobře. Vývojářům se navíc povedl i design celkově, po vesmírné stanici Sevastopol je radost se pohybovat, je skvěle stavěna pro děsivá setkání s ohavným monstrem, ale i dalšími protivníky. Ripleyová totiž není na stanici sama, sem tam se potulují pěkně naštvaní androidi, kteří rovněž mohou způsobit těžká zranění, případně jsou na palubě i další normální lidi, kteří hlavní hrdinku rovněž rádi nevidí.

Alien: Isolation je především stealth hra, a proto je nejlepší se střetům s jakýmkoliv protivníkem vyhýbat, ono ostatně hlavní hrdinka zase tolik na normal obtížnost nevydrží. Ano, jsou ve hře zhruba dvě nebo tři vyloženě akční pasáže, ale jinak na ně moc nedochází, a to i vzhledem k omezenému množství nábojům. Zbraně sice časem dostanete, třeba pistoli, brokovnici nebo plamenomet, ale kvůli omezeným nábojům si je budete vždy šetřit na situace, kdy už to prostě jinak nejde. Zvláště plamenomet, s nímž dokážete zahnat Vetřelce, i když ho tedy mnohdy docela naštvete, a o to bude zákeřnější, když se vrátí. Když jsem zmínil Vetřelce, když se dostanete už do nějakého střetu s protivníky, ihned nastraží uši a vydá se směrem ke střetu. Toho se dá kolikrát využít, protože Vetřelec nebohé protivníky rozmetá po místnosti, a je tak možnost utéci, dokud si nezačne všímat i hlavní hrdinku. Je ale samozřejmě možné i záměrně vyvolat střet a protivníky takto odsoudit k nehezké smrti, což je pěkné využití hlavního protivníka k prospěchu.

Z předchozích řádek je patrné, že Alien: Isolation je především hra na schovávanou, ať už s Vetřelcem, tak dalšími protivníky, kterých ale kvůli zachování atmosféry ve výsledku tolik není, nemusíte se bát, že by se hra nějak zvrtla. Sem tam se ale musí plnit i klasické úkoly, jako doběhnutí do místa B, tam něco aktivovat a šupem zpět. Nápaditost úkolů je spíše klasická, ale k celkovému pojetí se hodí, navíc jak se neopakují a pořád se děje něco nového, neomrzí a nezačnou nudit. Tomu dopomáhá jistě i lineární design, i když loď má samozřejmě různé odbočky, ale díky přehledné mapě, kterou si můžete vyvolat pomocí touchpadu, vždy víte, kam odbočit a vydat se. Vývojáři si sem tam připravili i menší minihry s hackováním, které postupně se stávají obtížnější, ale také můžete prolézat počítače, a v nich získávat důležité informace, které vám propojí všechny souvislosti, co se vlastně na Sevastopolu děje. Jediné, co bych trochu vytknul, jsou nahrávací obrazovky, které nejsou časté, ale trochu nabourávají onen pocit, že se nacházíte na velké vesmírné stanici, a to i díky tomu, že nejsou zrovna krátké.

Vesmírnou stanici, po níž se pohybujete, je dobré prozkoumávat, a to důkladně, protože jen tak nacházíte potřebné věci, které následně potřebujete k výrobě nejen lékárniček, ale i dalších důležitých předmětů, které pomáhají třeba při útěku před Vetřelcem. Systém vytváření předmětů je jednoduchý, řekl bych, že i prakticky identický s tím, který předvedl v minulém i tomto roce The Last of Us. Protože ale fungoval tento systém dobře, nebylo proč něco měnit, a je i dobře, že vývojáři sáhli po něčem osvědčeném, než aby vymýšleli něco složitějšího, co by se ani ke hře nehodilo a jen ji přerušovalo.

K testu jsem měl PlayStation 4 verzi, která má oproti ostatním verzím jednu vychytávku, spojenou s ovladačem DualShock 4. Když vytáhnete ve hře detektor pohybu a ten něco zachytí, nezačne blikat jen on, ale rovněž lightbar na DualShocku 4, přičemž jak blíže je nebezpečí, tím rychleji světlo bliká. Zvláště když jsem hrál v noci, navodil tento efekt výbornou atmosféru a napětí bylo ještě větší. Lightbar moc využití v hrách na PlayStationu 4 nemá, ale je vidět, že když se dobře uchopí, může být pro hratelnost a celkový zážitek hodně přínosný. V tomto odstavci se ještě zmíním o ovládání jako takovém, které je dobře namapováno, je intuitivní a během hraní jsem s ním neměl žádný problém, což je zvláště u hry, kde i nepatrná chyba může rozhodnout o životě nebo smrti, hodně důležité.

Protože má Alien: Isolation značně nevyzpytatelného hlavního protivníka, který si chodí pokaždé jinak, je tu i slušná znovuhratelnost, třeba na vyšší obtížnosti nebo abyste vysbírali všechny bonusové předměty a odemkli si achievementy/trofeje. Po zhruba dvaceti hodinách, které mi zabrala hlavní příběhová část, tak nic nekončí, mnozí si určitě vše dají s chutí znovu, a když ne, je tu ještě připraven speciální Survivol režim, obsahující nyní bohužel jen jednu mapu. Na ní plníte zadané úkoly, a samozřejmě je nutností se vyhýbat vesmírnému monstru, které je ještě hladovější. Map mohlo být určitě více, ale na druhou stranu, režim je jen dodatečný, a pokud se vám líbí, budete si moci do něj další obsah dokoupit dodatečně skrze DLC. Za své peníze dostanete adekvátní obsah už nyní, takže to zase tak moc nevadí.

Na každém rohu je vidět, že vývojáři na vývoji nešetřili, a hodně patrné je to i na vizuální stránce. Ta je jedním slovem parádní. Prostředí má spoustu detailů, vývojáři nešetří ani pěknými efekty, špičkové je i nasvícení, takže tady bude muset být spokojen každý náročný hráč. Navíc hra běží na konzolích nové generace v nativním rozlišení 1080p při 30 fps, během hraní jsem si nevšiml poklesů, ani jiných technických nedostatků. Jediné, co mi vadilo, tak jsou filmečky. Ty sice vypadají dobře, ale proč mají tendenci se zasekávat, to opravdu netuším, když jsou předrenderované. Snad vývojáři vydají update, protože tohle je prostě ostuda. Abych se ale vrátil na pozitivní vlnu, musím zmínit výborný soundtrack, který je věrný filmové předloze, obsahuje několik notoricky známých melodií, ale samozřejmostí jsou i nové. Výborné je i celkově ozvučení, nepamatuji si hru, kterou bych si na domácím kině takto vychutnal, občas jsem si připadal jako v kině. Povedený je i dabing, ať už hlavní hrdinky, tak dalších postav, které během hraní potkáte. Výborná audiovizuální prezentace jen podtrhuje onen výborný zážitek, který jsem si z hraní odnesl.

Alien: Isolation je výbornou hororovou hrou, která nedělá slavné předloze ostudu, ba co více, nádherným způsobem ji doplňuje, a zvláště fanoušci budou v sedmém nebi. Nejen, že se dozvědí více o známém univerzu, ale také se dočkají výborné hratelnosti a hlavně onoho děsivého pocitu, který před nenasytným monstrem měla ve filmech hlavní protagonistka. Docela dlouho jsem si přál pokračování filmového Vetřelce, který samozřejmě ne a ne přijít, a mohu říci, že Alien: Isolation ho skvěle zastoupil.