Alan Wake Remastered

RECENZE 35

PS4 XONE PS5 XSX

Konzolista
Hráči

Hodnocení hráčů

6/10 Guru44
8/10 Hunk
9/10 Kuba93
7/10 Werdugo
10/10 colapso
9/10 kana92
 
 
Alan Wake Remastered ( Alan Wake Remastered )
8 10 1
Hodnocení hráčů: 8.5 z 10, hodnotilo 8 hráčů

Alan Wake Remastered

Leon, 07.10.2021 18:30

Stephen King kdysi napsal: „Noční můry nemají logiku a nemá smysl snažit se je nějak vysvětlit; jsou opakem poezie strachu.“ Přesto byla právě noční můra spisovatele Alana Wakea z roku 2010 jednou z mnoha věcí, která smysl dávala v době, kdy Microsoft úspěšně konkuroval SONY a opakovaně prokazoval, že konzole Xbox 360 nabízí hráčům podobně vynikající exkluzivní tituly jako konkurenční PlayStation 3. Časy plodného soupeření, jehož ovoce sklízela hráčská komunita řadu let, jsou však dnes bohužel již labutí písní epochy razící cestu myšlence, že konzole prodávají především hry. Ačkoli Alan Wake nepředstavoval system seller v klasickém slova smyslu, stala se tato příběhová akční adventura vzdávající hold velikánům Stephenu Kingovi a Davidu Lynchovi nezapomenutelným hororovým výkřikem a jednou z herních žánrových klasik. Alan Wake patří ke zlatému fondu exkluzivit Microsoftu, z něhož mohli doposud těžit pouze hráči na Xboxu a PC. Po dlouhých jedenácti letech se však Alan Wake znovu vrací na scénu, přičemž se poprvé podívá také na konzole PlayStation. Remasterovaná verze toho přináší mnohem více než se může na první pohled zdát a nabízí tak možnost okusit tento legendární psychologický hororový thriller v té nejlepší možné kvalitě.

   Nejsilnější zbraní hry je bezesporu příběh, který si nezadá svou strukturou a kvalitou s předními hororovými a mysteriózními seriály. Jedním ze scénáristů a tvůrců základního námětu byl ostatně kreativní režisér studia Remedy Entertainment Sam Lake podílející se na známé sérii „Max Payne“. Vývojáři se snažili o maximálně uvěřitelný seriálový zážitek, kterému podřídili tvorbu scénáře nesoucího všechny styčné znaky televizní série členěné na jednotlivé epizody končící zpravidla nějakým šokujícím zvratem a cliffhangerem. Původní plány byly v Remedy mnohem ambicióznější a Alan Wake měl být de facto první sérií většího celku. Avšak slabší prodeje hry, které nakonec překročily „pouze“ hranici 3 miliónů, ačkoli očekávání byla mnohem vyšší, tento záměr později pohřbily. Přesto se již řadu let vznáší ve vzduchu reálná možnost pokračování, k čemuž se ještě vrátíme.

   Příběh není nutné podrobněji popisovat. Nejenže si fanoušci podobně laděných kousků z tábora PlayStation v minulosti už o hře mnohé zjistili, popřípadě si titul zahráli na PC, kde dokonce vyšel s českými titulky, ale u her typu Alana Wakea je vhodné si příběh prožít na vlastní kůži, neboť prvotní zážitek je nepřenositelnou zkušeností. Ve stručnosti proto uveďme, že hlavním hrdinou a vypravěčem hry je slavný spisovatel Alan Wake. Ten se ale už dva roky potýká s velkou tvůrčí krizí a není schopen cokoli kloudného napsat. Vyhořelý spisovatel se proto rozhodne načerpat novou inspiraci, a tak vyrazí se svou ženou Alice na dovolenou do malého horského městečka Bright Falls ve Washingtonu, kde však rychle zjistí, že jeho nedávné noční můry, v nichž se jej pokouší zabít tajemné síly, nejsou jen pouhým snem. Rozehraje se tak propracované hororové drama s řadou nezapomenutelných postav a okamžiků, v němž scénáristé odkazují mimo jiné na žánrové klasiky typu „Osvícení“ nebo „Městečko Twin Peaks“, podle něhož byl dokonce vytvořen design městečka Bright Falls.

   Podobně komplexních mysteriózních thrillerů, které nepůsobí předvídatelně nebo prvoplánově, nýbrž si uchovávají serióznější pózu, neměla herní scéna v uplynulém desetiletí mnoho. O to více je vítán návrat Alana Wakea. Kvalitě příběhového zpracování, jehož specifické atmosféře je snadné podlehnout doslova během prvních desítek minut hraní, napomáhají zásadním způsobem profesionálně režírované cutscény a zejména vynikající soundtrack. Hudební složce hry vévodí několik zpívaných skladeb a licencovaných písní, které vhodným způsobem podbarvují podmanivou hororovou stylizaci jdoucí ve šlépějích slovutných autorů, jimiž se v Remedy inspirovali. Profesionálně odvedená práce přinesla své plody, protože Alan Wake se stal doslova kultovní záležitostí. Pomohly k tomu mimo jiné mnohé další projekty úzce vázané na hru, ať již televizní hraná prequelová minisérie „Bright Falls“, licencovaná kniha, a především DLC s Alanem Wakem pro hru Control, která se odehrává ve stejném univerzu. A to nemluvě o připravovaném seriálovém zpracování. Není divu, že hráči, kteří se mohli ponořit do světa Alana Wakea, na hru dodnes vzpomínají velmi vstřícně, ne-li mnohdy v superlativech.

   Opulentní audio-vizuál tvoří u hry důležitou složku, která působí jako tmel u hratelnosti, se kterou měli v minulosti někteří hráči problém. A nejen hráči, protože pokud si libujete ve čtení archivního materiálu, pak se můžete začíst do naší jedenáct let staré recenze a dozvědět se, co se na hře nelíbilo svého času kritice Link Alan Wake se totiž tváří na jedné straně jako survival horor a na straně druhé jako akční adventura. Avšak ve skutečnosti není možné hru zařadit ani do jedné z žánrových škatulek, protože kombinuje dva přístupy, a to akčnější pasáže odehrávající se zpravidla v noci ve venkovských částech městečka Bright Falls, a střídající se denní klidnější adventurní sekvence přímo ve městě. Tempo tak není plynulé a lze vcelku pochopit, proč se může některým hráčům zdát, že je Alan Wake nevyváženým titulem s nekonzistentní hratelností, u něhož se navíc nebudete bát v klasickém slova smyslu. Celková atmosféra totiž namísto fyzického strachu vyvolává naopak obdivuhodným způsobem stavy sklíčenosti a neklidu, přičemž příběh dokáže útočit na smysly a vyvolávat existenční pochybnosti a obavy ohledně toho, co je a není skutečné, a kam vyústění děje směřuje.  

   Pokud přistoupíte na prostý fakt, že je Alanova noční můra bipolárním herním zážitkem pracujícím se zjevným kontrastem hororu a mysteriózního thrilleru, můžete se dočkat odměny v podobě nevšedního herního zážitku. Kontrast je přímo součástí hratelnosti, protože hra se drží jednoduchého schématu, ve kterém je tma nepřítelem, kdežto světlo představuje spásu a záchranu. Zjednodušeně řečeno může „Temnota“ ovládat lidi, stroje, ba dokonce i zvířata. Z nich se poté stávají vražedné „Stíny“ útočící na Alana, jehož jedinou ochranou bude zpočátku pouze baterka a úkryty v blízkosti světla. Právě světlo dokáže Stíny odrazit či porazit. V dalších částech hry už disponuje Alan zbraněmi jako jsou revolvery nebo brokovnice, a navíc se dokáže za pomoci světla bránit mnohem efektivněji. Pochopitelně jsou jeho zdroje omezené, což je demonstrováno mimo jiné nutností pravidelně doplňovat baterku. Z dnešního pohledu nemá Alan Wake nijak nápaditou hratelnost a vykazuje zjevné archaismy v ovládání a level designu, kde jde na řadě míst víceméně o to přežít, zlikvidovat nepřátele a posunout se dále. V kombinaci s některými vyloženě lineárními pasážemi a častějším střídáním akčních a adventurních částí to může snadno vyvolat na straně hráčů po čase pocit, že hra již nemá čím překvapit vyjma strhujícího příběhu.


   Nebude-li tedy případný zájemce o remasterovaného Alana Wakea respektovat, že hra již značně zestárla v herních mechanismech, a proto nemůže být jedenáct let po svém vydání považována v oblasti hratelnosti za více než lehký nadprůměr, dočká se zřejmě mírného zklamání. Na některých místech hry však přesto narazíte na výzvy a možnosti, které do základního konceptu jaksi nezapadají, a to například rozsáhlejší lokace či možnost ovládat vozidlo. Je to důsledek složitějšího vývoje, protože Alan Wake byl původně vyvíjen jako open-world titul, avšak později se vývojáři rozhodli koncept předělat, neboť se obávali, že rozvláčná a nelineární hratelnost uškodí vyznění příběhu. A právě to jsou ony části hry, kdy si uvědomíte i tolik let po vydání, že Alan Wake mohl být ještě mnohem ambicióznějším titulem. Celkový potenciál byl proto plně využit víceméně pouze v příběhu a profesionálním přístupu k audio-vizuálu.

   A tak ani remaster nemůže změnit to, co je jasně dané. Toť bezpochyby největší úskalí hry samotné, která se k nám vrací v nové podobě v okamžiku, kdy se v kuloárech již delší čas proslýchá, že Alan Wake se dočká fanoušky vysněného pokračování. Dokonce i Sam Lake se nechal v roce 2019 slyšet, že má velký zájem připravit pokračování a šéf Xbox divize Microsoftu Phil Spencer odpovídá už léta na otázku, dočkáme-li se někdy Alana Wakea 2, že míč je na straně hřiště studia Remedy, neboť Xbox by rád uvítal návrat této klasiky. Péče věnovaná remasteru a nedávné Alanovo DLC pro hru Control dávají zřetelně tušit, že se již brzy dočkáme oznámení pokračování. Přistupme proto k detailnímu rozboru remasteru a pokusme se zodpovědět nutkavou a neodbytnou otázku, zdali se vyplatí znalcům originálu a zcela novým hráčům zainvestovat do současné verze, která vychází v těchto dnech pro všechny aktuální konzole, přičemž se živě spekuluje, že se Alan Wake brzy podívá i na konzoli Nintendo Switch.

   První, co upoutá u remasteru pozornost, je vylepšená grafika dokládající, že hře byla věnována důsledná péče a nejedná se v žádném případě o pouhý port. To by bylo koneckonců nešťastné s ohledem na skutečnost, že se bavíme o hře pocházející z poloviny předminulé generace, která byla navíc ve vývoji již od roku 2003. Remaster nabízí plnohodnotné grafické předělání celé hry s výrazně vylepšenými texturami s mnohem větší mírou detailů a nově přidaných světelných efektů, díky čemuž dostalo prostředí uvěřitelnější ráz a vypadá vskutku velkolepě. Hra po této kůře omládla o několik let a některé scenérie v intravilánu Bright Falls obklopeném překrásnými horskými scenériemi a bohatou přírodou snesou bez problému i dnešní měřítka grafické kvality. Jedná se o výrazný skok podobné kvality jako byl svého času viděn u Final Fantasy X/X-2 HD Remasteru, popřípadě se znovuzrození Alana Wakea rovná vylepšené verzi GTA V pro PS4 a Xbox One. Rozlišení a framerate jsou výmluvné, protože PlayStation 5 zvládá bez problémů v 2160p (1440p nativně) při 60fps s vyšším vyhlazováním obrazu (4X MSAA).


   Nezůstalo pouze u detailnějšího a pohlednějšího prostředí, protože v Remedy vzali remaster vskutku od podlahy, a tak je další dobrou zprávou to, že vylepšením prošly jak modely postav, tak zejména cutscény. Postavy mají upravené vlasy a novou animaci obličejů respektující synchronizaci rtů, aby se tak ústa lépe trefila do dodatečně vloženého studiového dabingu, s čímž byl u původní hry celkem problém. Změny oproti originálu jsou zcela zásadní a upřímně řečeno, i když chápeme, že úprava byla nutná z toho důvodu, aby dostaly cutscény realističtější proporce, přece jen se nám dostává verze hry, kde hlavní postavy vypadají výrazně odlišně od svých původních modelů. Takový Alan Wake je de facto úplně jiný člověk a změnil se i jeho výraz. Kompletní revizí si prošly i fonty písma a u PS5 verze se tvůrci nebáli nabídnout hráčům plnohodnotný zážitek se vším všudy. Hra podporuje DualSense a jsou tak využity jak haptická zpětná vazba, tak i adaptivní spouště. Když stisknete tlačítko L2, lze korigovat intenzitu světla, což má zásadní dopad na boje se Stíny. To naopak tlačítko R2 slouží pro střelbu, tudíž je spoušť u každé zbraně jiná.  

   Graficky vylepšený Alan Wake je v základním obsahu identickou hrou, jakou mohli hráči hrát na Xboxu a PC. V roce 2017 sice mnohým skladbám vypršela licence, ale Remedy práva znovu zakoupil s vydatnou pomocí Microsoftu, tudíž je OST stejný jako v roce 2010. Jedinou změnou je drobná korekce obsahu vynucená pokračující komercionalizací, neboť v původní hře se propagovaly například skutečné produkty typu tužkových baterek jistého výrobce. To bylo nyní odstraněno, aby se vydavatel nemusel přít s vlastníkem autorských práv na výrobní produkt. Avšak jedná se o jediný obsahový kompromis. Co bohužel zarmoutí řadu hráčů je absence českých titulků, které obsahovala PC verze z roku 2012. Svým způsobem je to pochopitelné, protože Alan Wake Remastered nemá v ČR oficiálního vydavatele. Na druhou stranu je hlavním lákadlem hry příběh a atmosféra, do které se hráč ponoří mimo jiné i skrze vyprávění samotného Alana Wakea a kompletování manuskriptů obsahujících informace o záhadném městečku. A angličtina je ve hře na středné pokročilé obtížnosti, tudíž může některým unikat kontext.   

   Krátce po zapnutí hry čeká na hráče poměrně velký nádech oldschool hratelnosti, kterou v dnešní době už dávno překryl příkrov casual titulů vedoucích hráče za ručičku. Alan Wake oproti tomu vyžaduje větší míru spolupráce od hráčů, protože hra se neobtěžuje navigovat pomocí klasické mapky, díky čemuž je občas orientace stížená a frustrující. Kromě toho se hlavní postava potýká s prkenným, necitlivým a mnohdy i nervy drásajícím ovládáním, které nebylo dost dobře možné změnit pro remaster. A to je nutné zmínit neefektivní systém uhýbání před útoky nepřátel, neboť ten v podstatě funguje pouze v momentě, kdy o hrozbě víte alespoň chvíli dopředu a čelíte jí zepředu, což bývá problém. Většinou je totiž Alan obklopen houfem agresivních nepřátel útočících i z míst, odkud útok nečekáte. Dnes se hry již hrají jinak a jsou přívětivější v ovládání a uživatelském rozhraní. Avšak na druhou stranu je nutné říct, že závan dávných časů v sobě stále ukrývá kouzlo a v některých částech hry je snadné propadnout nostalgii a užívat si tento starý skvost, který ještě nepatří ani zdaleka do starého železa. Ke kvalitnímu zážitku dopomáhá také bleskové načítání, ale to by nás u next-gen konzolí již nemělo překvapovat.          

   Zásadní a podstatnou informací o remastu je přítomnost obou příběhových DLC s názvem „The Signal“ a „The Writer“, která vydal Microsoft skrze svou službu Xbox Live ještě v roce 2010. Jelikož před více jak dekádou nebylo ještě samozřejmostí, že měly domácnosti připojenou konzoli k internetu, unikla tak nejednomu hráči tato důležitá příběhová DLC. Aniž bychom vyzradili cokoli z příběhu, je nutné podotknout, že oba kritikou oceňovaná DLC jsou pro hru stěžejní a zásadní, protože slouží nejen jako završení příběhu Alana Wakea, ale také jako přemostění mezi prvním dílem a tehdy ještě plánovaným pokračováním. Jelikož je oznámení druhého dílu víceméně nevyhnutelné a s ohledem na již zmiňovaný Control bude navazovat na hru, je přítomnost těchto dvou dodatků více než vítaná. Obzvláště uvážíme-li, za jak nekřesťanské peníze se kdysi tyto epizody prodávaly. Nyní jsou součástí remasteru a nejenže přinášejí plnohodnotný závěr celého díla a dláždí cestu pokračování, ale navíc přidávají zhruba 2 hodiny k celkově slušně herní době, která se pohybuje kolem 20 hodin, což je na hry tohoto typu uspokojující číslo. Jako bonus je do remasteru navíc přidán komentovaný audio komentář režiséra Remedy a jednoho z otců hry Sama Lakea.  

   Alan Wake Remastered splňuje kritéria kladená na vysoce kvalitní remaster, u kterého se tvůrci nebáli sáhnout k větším změnám, což není v dnešní době žádnou samozřejmostí. Grafický upgrade hře velmi pomohl a bohatý nadstavbový obsah poskytuje fanouškům i novým hráčům kompletní balíček, díky kterému se opět zhmotňuje legendární psychologický horor z časů, kdy se ještě rozdávaly štědré exkluzivní dary třetích stran od někoho jiného než jen od SONY. Příběhem, atmosférou a podmanivým designem ospalého, avšak tajemného městečka nastavil Alan Wake měřítko podstatně vysoko a do míst, kam se za oněch více jak deset let podívala jen hrstka podobně stylizovaných titulů. I přes některá klopýtnutí a nedostatky na poli hratelnosti patří tento pozoruhodný kousek do knihovničky každého fanouška hororů a mystérií. Hráči, které originální hra nadchla a zaujala, by neměli váhat připomenout si staré dobré časy. Pro hráče z tábora PlayStation se pak naskýtá vůbec poprvé příležitost ověřit si na základě vlastní herní zkušeností, co je pravdy na kultu obklopujícím fenomén Alana Wakea, o kterém v budoucnosti pravděpodobně ještě uslyšíme. 

 
 
 

KOMENTÁŘE

    Pro přidání komentáře je nutné být registrován a přihlášen.
     
    9

    Metroid Dread

    8

    WRC 10

    8

    Crysis Remastered Trilogy

    9

    Death Stranding: Director’s Cut

    7

    NHL 22

    7

    Back 4 Blood