Recenzovaná verze: PlayStation 5

„I kdyby byl zítřek skoupý na sliby, nic nezabrání mému návratu.“

  Crisis Core v dlouhé a bohaté historii FF VII něco znamenal. Oslovoval hráče a dlouho v nich rezonoval. Kdopak by si i po nekonečně dlouhých patnácti letech nepamatoval na horkokrevného, avšak citlivého a dobrosrdečného Zacka, jeho mentora Angeala přísně střežícího svou čest, rozpolceného Genesise hledajícího smysl života a útěchu ve verších Loveless, děsivě chladného Sephirotha nebo sympatickou a tajemnou Cissnei? V době vydání byl Crisis Core doslova zjevením svou výpravností a akční hratelností, o které tehdy samozřejmě nemohl nikdo tušit, že je prvním článkem v evoluci transformující FF v sérii akčních RPG. Od hry se mnoho nečekalo, ale o to byla radost z výsledku sladší.

  Nyní je to jiné, protože Crisis Core se vrací v době, kdy je hra zapsána hned v několika herních generacích jako velká emoční puma a pomyslný testament zlaté éry FF. Dokonce i ti, kteří hru ještě nehráli, o ní mnohé slyšeli. Vesměs pouze chválu. Square navíc přisoudil Crisis Core významnější roli, než tomu bylo před lety v okamžiku, kdy vycházel jen jako jedna z částí kompilace. Hra dostala podtitul „Reunion“ nesoucí v sobě dva významy, které umožňuje výklad tohoto anglického slova. Je to nejen „Shledání“ ve smyslu opětovného setkání se starými známými, ale také „Sjednocení“, jelikož Reunion slouží primárně jako plnohodnotný prequel k remakové trilogii. Stává se pomyslným úvodníkem obřího vesmíru, který se navíc v současnosti rozrůstá o další nové projekty. Pokud jste tedy doposud nehráli FF VII Remake, měli byste nastoupit do tohoto vlaku právě s Reunion, neboť díky tomu budete mít před hraním trilogie výhodu v podobě znalosti postav a prostředí.

  Navzdory obavám řady hráčů zděšených matoucím závěrem remaku FF VII zůstal děj u Crisis Core identický jako v originále. Hra byla kromě toho tvůrci v uplynulých měsících a týdnech opakovaně prohlášena za kánon, a tak mají všechny události v ní se odehrávající obecnou platnost a jsou neměnné. Square nám proto servíruje starý známý melancholický opus pokrývající události před FF VII, a to v časovém rozmezí několika let. V době, kdy zuřila dlouhá a krvavá válka Shinry s Wutai, vstupuje na scénu nadějný člen jednotky SOLDIER jménem Zack. Tento na první pohled povrchní a arogantní ctižádostivec dělá vrásky svému mentorovi a příteli Angealovi. Avšak Angeal je jakožto SOLDIER 1. třídy, tedy nejvyššího ranku, pro Zacka vzorem podobně jako další členové téže hodnosti Genesis a Sephiroth. Když ale Genesis jednoho dne dezertuje a pozvedne válku proti Shinře, je Zack vržen do své první ostré mise. Během ní musí čelit všemožným hrozbám, rozporu mezi povinnostmi a svými city, a zároveň je donucen klást si otázku, kde skutečně leží čest a hrdost pravého člena SOLDIER.      

  Jako hráči provedete Zacka peklem a rájem Crisis Core. Pomůžete mu vybudovat oslnivou kariéru uvnitř Shinry, a zároveň budete postupně odhalovat temné stránky této mocné společnosti. Zkoušky a události Zacka postupně mění a formují až ve skutečnou ikonu, která překročí vlastní stín a stane se jedním z největších hrdinů sedmé fantazie. Crisis Core funguje ve všech myslitelných aspektech jako ukázkový prototyp smysluplného prequelu stojícího sám za sebe, a zároveň fungujícího jako součást většího celku. Lví podíl na tom má skutečnost, že Zackův tklivý příběh jsme mohli ve zkrácené verzi vidět už v původní FF VII z roku 1997. Tudíž se nejedná o příběh vycucaný z prstů až na základě pozdějšího úspěchu slavné hry, ale naopak o záležitost, která byla součástí FF VII odjakživa. Hra vrací na scénu známé a oblíbené postavy a detailně se věnuje klíčovým událostem vedoucím k notoricky známému příběhu. Kvalitu scénáře a schopnost vyvolat škálu emocí si hra udržela i v novém kabátku a stále patří k tomu nejlepšímu, co nabídly FF spin-offy za uplynulé tři dekády. Navzdory přemíře naivity a patosu dává příběh z dílny renomovaného Kazushige Nojimy, stojícího za scénáři toho vůbec nejlepšího z FF ságy, vyniknout vypravěčskému mistrovství. Zároveň je odpovědí na otázku, co kdysi učinilo z FF VII a její kompilace tolik vychvalovaný a v JRPG komunitě respektovaný spektákl.  

  Square Enix je zkušený vývojář, a ještě zkušenější producent. Z tohoto důvodu předem rezignoval na uvedení slova remaster či remake do názvu hry, protože nechtěl dráždit fanoušky. Elegantně se tím vyhnul potenciálním kontroverzím. Ačkoli užívali vývojáři a producenti při představování hry primárně slovo remaster, popřípadě slova jako „více než jen remaster“, Reunion jde mnohem dál za tuto definici. Balancuje na hraně remasteru a remaku. Od každé kategorie má totiž něco, ale není dost dobře možné hru jednoznačně zařadit do některé z těchto dvou kategorií. Svým způsobem představuje hybrid udržující si herní jádro originálu, i když značně modernizované, které je obaleno v aktualizovaném audio-vizuálu. Jinak to ani nešlo. Crisis Core vyšel v roce 2007 na handheld konzoli PSP, tedy na hardwaru z roku 2004! Tudíž by pouhý remaster ve vyšším rozlišení působil na současných konzolích přinejmenším směšně. Neméně důležité bylo také sjednotit co nejvíce grafiku, design a hratelnost s remakovou trilogií, aby Crisis Core nepůsobil jako návštěvník z dávné minulosti, ale naopak vytvořil uvěřitelný dojem jeho integrální součásti.

  „Křídla jsou symbolem svobody pro ty, kteří žádnou nemají…“

  Zackův žalozpěv byl převeden do Unreal Engine 4, který přeměnil původní generický a strohý vzhled s nízkým rozlišením v detailní, živou a po umělecké stránce mnohem hodnotnější grafiku. Technologických kvalit FF VII Remaku hra navzdory užití stejného enginu nicméně nedosahuje. Alespoň co se týče modelů postav, protože prostředí bylo u první části remaku mnohdy otřesné a diletantsky odfláknuté, takže v tomto ohledu není překvapivé, že Reunion se staršímu bráškovi přiblížil, ba jej dokonce místy překonal. Reunion si ale bez problémů udržuje vysoký grafický standard a na většině míst vypadá zkrátka úchvatně. Neznalé oko tak bude mít dojem, že sleduje hru primárně vytvořenou pro domácí konzole. Velká obrazovka Crisis Core náramně sluší a pamětník si může jen smutně povzdechnout, proč neměl Square kdysi dostatek odvahy vytvořit hru pro PlayStation 2, kde by se zákonitě dostala k více lidem. 

  Celkovému vzezření napomáhá vynikající optimalizace, protože Reunion do toho šel po hlavě a na PS5 disponuje rozlišením a frameratem 3840×2160/60fps, což je maximum výkonu konzole. Pravda, Square si mohl na něco takového troufnout jen díky tomu, že hra není nijak extra rozsáhlá. Hlavně díky tomu Reunion oplývá mazlivým vizuálem postav a lokací, které jsou od originálu kvalitativně o několik stupňů výše. Připočteme-li k tomu líbivé cutscény a několik opulentních FMV jako vystřižených z filmu „Final Fantasy VII: Advent Children“, je snadné zapomenout, že hrajeme titul vydaný původně v roce, kdy vyšel v Evropě PlayStation 3.

  Vývojáři byli díky skoku o tři konzolové generace dopředu nuceni kompletně zasáhnout do vizuálu celé hry. Opravy si vyžádaly také všechny FMV, ve kterých je například Buster Sword. Ikonický meč FF VII měl totiž v Crisis Core jiný design, než pro jaký se tvůrci rozhodli u remaku. Kompletně předělány musely být zejména modely postav, čímž získaly skutečně realistické proporce a zbavily se staré zjednodušené manga vizualizace. Bojové a hlavní menu bylo spolu s veškerými avatary, fonty a titulky předěláno do podoby odpovídající remakové trilogii. De facto celý systém, jakým hra během soubojů oznamuje hráči dění na obrazovce a vývoj postav, včetně správy inventáře a uživatelského menu v hlavní nabídce, byl převzat z FF VII Remaku. Po několika hodinách hraní tak získáte pocit, že vlastně ani nehrajete Crisis Core, ale spíše další z DLC FF VII Remaku. Jen mnohem větší, výpravnější a kvalitativně lepší.

  To je na jednu stranu dobře, protože dojem sjednocení a přímé návaznosti prospívá oběma směry, ale na straně druhé se jaksi vytratila autenticita a originalita hry, která se kdysi snažila být záměrně jiná než FF VII. Záleží na každém jednotlivém hráči, jak se s tímto pocitem vnitřně vyrovná. Do Reunion se dostaly také zbrusu nové FMV u Summonů, kteří získali ambicióznější a uvěřitelnější „otvíráky“ a animace útoků v bitvách. Těšit se můžete na reinkarnovaného Ifrita, Bahamuta, Odina nebo Phoenixe. Celkově je vizuální stránka hry hutným pojivem držícím další herní komponenty pohromadě, přičemž předkládá mainstreamovému publiku oku lahodící akční RPG udivující uměleckou zručností a tradičně vyspělým designem monster a postav. Technologická rešerše Crisis Core prospěla také v tom, že hra sympaticky odsýpá. Je plynulejší a rychlejší. Zároveň ze sebe setřásla okovy rozkouskovanosti. Na PS5 jí nesvazují zdlouhavé nahrávací časy a předěly kapitol jsou nenucené, jen jemně naznačené. Plynulosti jde naproti i vítaná možnost přeskočit jakékoli FMV, cutscény nebo animace v bojích.

  Nové vydání umožnilo napravit další nešvar Crisis Core, a tou byl dabing. Jak si fanoušci dobře pamatují, nebyly všechny cutscény, vedlejší úkoly nebo méně podstatné scény dabované. Nyní se hra kompletně nadabovala a také předabovala. Vyznění příběhu tím dostává úplně nový rozměr. Platí jedno zásadní pravidlo: postavy vyskytující se v remakové trilogii dostaly stejného dabéra také v Crisis Core. Za to palec nahoru. Je příjemné, když Cloud, Aerith, Tseng nebo Sephiroth promluví stejným hlasem jaký známe z remaku. Ale nebyl by to náš Square Enix, aby sám sobě nepodrazil nohy nějakým hloupým failem. Přesně ony pasáže, které dabing původně postrádaly, nebyly v Reunion výrazněji graficky vylepšeny. Sledujeme tak scény, ve kterých vystupují hrdinové s nižší úrovní obličejové mimiky a detailů, což působí v kontextu celé hry na některých místech jako pěst na oko.

  Nový dabing je bezesporu kvalitnější, co se týče načasování replik, technického provedení a namluvení všech textů ve hře. A to nemluvě o špičkovém ozvučení. Ačkoli se zdálo, že přeobsazení hlavních postav zkousne z tvrdého jádra fanoušků jen málokdo, ukázala se kvalita nových dabérů. Ano, zvyknout si na nové hlasy bude pamětníkům chvíli trvat, ale zhruba po polovině hry vezme většina hráčů současné dabéry na milost.  Dabéři zejména Zacka (Caleb Pierce) a Angeala (Bill Millsap) totiž předvedli opravdu solidní výkon. Bohužel použil Square v dialozích identický game script jako u původní hry. To je pochopitelně chyba, neboť repliky po mnoha letech až děsivě zestárly a dabéři si je nemohli ve studiu jakkoli upravit, aby jim tak šly lépe přes pusu a odrážely jejich vlastní charakter. Koho anglický dabing nebude bavit, popřípadě jej znechutí, může si naštěstí zvolit japonský, což u původní verze nebylo možné. Japonský dabing je na mnohem vyšší úrovni a zachována byla většina původních dabérů, včetně legendárního Gackta dabujícího Genesise.   

  Změny se dotkly i soundtracku. Ve vzpomínkách hráčů je OST ke Crisis Core uchováván jako vzácná položka, protože skladatel Takeharu Ishimoto vytvořil nadčasovou sbírku elektronické hudby. Ta překračovala žánry a styly, zahrnovala řadu klasických témat FF VII a představila svébytné skladby, které se staly vskutku ikonickými. Po mnoha letech se uznávaný skladatel Ishimoto vrátil a nejenže se podílel na aranžování původního soundtracku, který zní mnohem lépe, ale přidal dokonce některé nové skladby. Díky tomu působí Reunion svěžím dojmem. V mnoha ohledech hudba u Crisis Core předčí slovutnou FF VII a bude zajímavé sledovat, jak si nové publikum vytvoří vztah k této hudbě, která má výrazný přesah a emoční náboj.

  „Drž se svých snů a ať se stane cokoliv, braň svou čest... jako SOLDIER!“

  Na úplný závěr jsme si nechali hratelnost. Čtenáři se nyní možná ve velkém chytají za hlavu, protože se vrhnout na rozbor hratelnosti až v poslední třetině recenze je poněkud neobvyklé – jemně a decentně řečeno – ale v tomto konkrétním případě to má své ospravedlnění. Crisis Core je původem handheld titulem vzniklým v době, kdy měly přenosné konzole své jasně dané limity výkonu. Každému se základy herní gramotnosti proto musí být zřejmé, že oslnivé pozlátko v podobě grafiky a několika hodin dabovaných cutscén a FMV si muselo zákonitě někde vybrat svou daň. Navíc nehodnotíme hru jako takovou, ale změny v hratelnosti, které Reunion přinesl, a také pochopitelně kvality samotného remasteru. Přesto se drobnému varování nevyhneme.

  Reunion je díky svému handheld odkazu na poměry JRPG vcelku krátkou záležitostí. Půjdete-li pouze po příběhu, pak máte za 15—18 hodin vymalováno. To je pro srovnání zhruba polovina toho, co nabídl FF VII Remake. Lokace jsou kromě toho až na čestné výjimky lineárním tunelem. V tomto ohledu se oněch 15 let promítlo nejmarkantněji. Reunion nemohl jakožto napůl remaster a napůl remake změnit level design, a tak máme v tomto ohledu co dočinění s titulem, který dokáže jen stěží uspokojit hráče žádající otevřený svět a pestrost u nepovinných questů. Crisis Core proto není hrou o prozkoumávání a svobodě. Stojí na jiných hodnotách a elementech, které však linearitu a nedlouhou herní dobu bohatě vyvažují, ba dokonce i převažují.     

  Hratelnost jako taková má především zbraň v rámci RPG vůbec tu nejsilnější – epický, zábavný, a plně funkční soubojový systém. Nebudeme zabíhat do detailů, protože hodnotíme vylepšenou verzi původní hry, která má na tomto webu nejen vlastní recenzi, ale také rozsáhlý speciál. Souboje jsou ve svém základu identické jako u FF VII Remaku. Jedná se o akční real-time boje využívající hack and slash elementy. Zkrátka současná FF klasika dobře známá například z FF XV nebo Square/Disney ságy Kingdom Hearts. Původní verze soubojů v Crisis Core by na dnešní RPG scéně příliš neobstála, a proto přišel Reunion se zásadní modernizací. Ta spočívá v tom, že jsou boje rychlejší, plynulejší, a zároveň Zack jakožto jediná hratelná postava lépe reaguje na povely.

  Boje proto už nejsou tolik trhané a těžkotonážní jako kdysi, čímž se vyhovělo náročnějším a mladším hráčům odkojených současnými akčními RPG tituly, ve kterých nevítězí statusy a vybavení, nýbrž naopak reflexy, pohotovost a schopnost předvídat útoky protivníka. Máme zde jiné načasování útoků a bojových animací, svižnější a citlivější ovládání, a také zbrusu novou kameru. Vylepšený systém umožňuje dokonce řetězit útočná komba a je snazší při používání magie a skillů, neboť do Reunion se přidala funkce zrychleného menu. Je tak možné používat fyzické útoky a vmžiku přejít k výběru Matérií. V nové verzi Crisis Core tak čeká na hráče neznající originál v soubojích úplně jiný zážitek než ve FF VII Remaku. Zčásti na tom má podíl absence prvku staggerování a bullet-time tvořících jádro soubojů v remaku.  

  Intuitivnější a uživatelsky přívětivější ovládání nejsou jedinými změnami v soubojích. Ačkoli zůstal zachován kontroverze budící prvek „Digital Mind Wave“ (DMW), ve kterém se skrze tři otáčející se sloty aktivují různé efekty, silnější útoky a dochází také k postupu na vyšší LV, je v Reunion možné přeskočit tyto animace, a hlavně všechny cutscény s ním související. Díky tomu už nejsou boje tak rozkouskované jako v Crisis Core. Ale co je nejdůležitější! Pokud Zackův hrací automat vygeneruje tři stejné sloty, už nenásleduje automaticky aktivování speciálních útoků neboli Limitů, ale je možné Limity odložit na později a použít je v okamžiku, kdy je k tomu během souboje vhodnější doba. Hráči tím získají větší kontrolu nad svými akcemi.

  Avšak vůbec největší a nejlepší změnou je v tomto ohledu možnost oslabit, či dokonce znemožnit silnější útoky protivníka. V Crisis Core kdejaký boss nectil fair play a bez varování seslal ničivý útok, po kterém visel Zackův život na vlásku. V Reunion už to není možné, protože chce-li boss uštědřit podpásovku, trvá mu příprava určitou chvíli. Během této chvíle se u něj objeví banner, který se naplňuje úměrně tomu, jak do nepřítele Zack buší. Výše naplnění tohoto ukazatele poté procentuálně snižuje účinnost nadcházejícího útoku. Jste-li dostatečně šikovní a rychlí, může Zack dokonce takovému útoku zcela zabránit. Tato novinka vnáší úplně jinou dimenzi do soubojů a odměňuje hráče za zručné používání útoků a magie.

  Možností, kde využít vylepšený soubojový systém, nabízí hra bezpočet. Ve hře je na 300 nepovinných misí. Ano, zní to vzletně a nadějně, ale drtivá většina misí se točí toliko pouze kolem pobíhání po několika generických mapách, kde se hledají vzácné předměty a likvidují silní nepřátelé. Po dokončení mise následuje zpravidla sladká odměna. Po několika desítkách misí nicméně řada hráčů tuto vedlejší činnost, kterou si může naředit základní příběhové mise, rychle vzdá. To je bohužel dědictvím DNA handheldu, který má v sobě Reunion zakódován. Pro ultra fanoušky a lovce trofejí jsou zde ovšem značné výzvy, ať již téměř dvě desítky mini-her, nepovinní bossové, včetně památné Minervy, nebo New game + a Hard mode umožňující zahrát si hru na mnohem těžší úrovni. Honba za Platinou díky tomu může trvat i nějakých 80 až 100 hodin. A to už je solidní porce, nemyslíte?  

  Výzvou je samo o sobě pěstování Matérií, protože hra ponechala tento aspekt z originálu a posunula jej na vyšší úroveň tím, že obhospodařování Matérií posunula blíže k podobě, jakou má ve FF VII Remaku. Oproti Remaku má však Crisis Core jednu výhodu, a tou je výroba vlastních Matérií prostřednictvím fúze umožňující vytvořit silnější a vzácnější Matérii spojením dvou jiných. Mohou tak vzniknout úžasné sloučeniny elementů a efektů. Reunion je proto z hlediska hratelnosti precizním RPG, které je potěšení hrát. Všechny změny zakomponované do Reunion navíc vedly k tomu, že je hra přívětivá k veteránům a pamětníkům stejně jako ohleduplná k novým fanouškům, ba dokonce úplným začátečníkům.  

  Square Enix vytvořil precizní modernizaci dávné klasiky, kterou propojil pozoruhodným způsobem s FF VII Remakem. Nový Crisis Core je nejen hezčím titulem dávajícím na odiv svou technologickou vyspělost, ale zároveň nabízí vylepšenou hratelnost lépe šitou na dnešní žánrové standardy. Na poli remasterů a všemožných herních předělávek, se kterými se v posledních letech doslova roztrhl pytel, vztyčil Square díky investované péči a lásce nepřehlédnutelný monument a vzdal tak čest velkému hrdinovi, který si své memento v dějinách obhájí bezezbytku i po téměř 15 letech. Hra vychází na všech možných platformách a v podobě, o jaké se fanouškům před rokem sotva snilo. I přes několik drobných škobrtnutí, které však nemají vliv na hratelnost a celkové vyznění památného příběhu, je Reunion jedním z nejkvalitnějších a nejkrásnějších remasterů za posledních několik let. Pokud holdujete alespoň trochu hrám tohoto typu, Crisis Core by Vás neměl minout…