Mario Sports Mix

recenze  3
Lukáš Kunce, 13. 3. 2011 18:30
Pokud existuje postava, o které by se dalo říct, že je okoukaná, asi by to byl právě kníratý Ital Mario. Objevil se již v nepřeberném množství her možných i nemožných žánrů. Od dob nevinné postavičky z Donkey Konga už uběhla dlouhá doba a dnes je tento instaláter celosvětovou hráčskou modlou a maskotem Nintenda, které v nedávné době svěřilo do péče japonskému studiu Square Enix svou novou sbírku sportů v čele se svými hvězdami pod názvem Mario Sports Mix. Jak dobře si SEkáči poradili s poměrně neobvyklým úkolem, to se dozvíte níže.

Nintendo Wii je známé svou nepřebernou sbírku všemožných party her a sportů. K oblíbeným Wii Sports nebo realisticky ztvárněnému Tiger Woodsovi v těchto měsících přibyla těžce arkádová zábava s Mariem a jeho poskoky. Celá sbírka obsahuje 4 sporty – basketbal, hokej, volejbal a vybíjenou, 4x9 hřišť a 19 postaviček s odlišnými statistikami a speciálními schopnostmi.

Každý ze sportů má samozřejmě svou pohárovou část, ve které se svými dovednostmi snažíte získat nové a zajímavé bonusy v podobě nových postaviček (třeba Moogle z Final Fantasy) a hlavně stadionů, které opravdu markantně zpestří hratelnost a jsou hlavním činitelem ve zvyšující se obtížnosti. Ta stoupá také se schopnostmi protivníků – postupně se s nimi utkáte v Mushroom, Flower a Star Cupu. Když vyhrajete Star Cup ve všech čtyřech sportech, odemkne se mód Sports Mix, který je nejspíše vrcholem zdejší výzvy a pokud získáte Star Cup i v něm, čeká vás zatraceně zajímavý boss fight s jednou ze slavných postav. Prozradíme, že pochází z dílny Square Enix. Ale teď už k samotným sportům.

Začněme tentokrát od toho nejslabšího. Tím byla podle nás máriovská adaptace hokeje, která nás zkrátka nebavila a po několika zápasech jsme ji byli nuceni opustit. Ne, že bychom snad trpěli nějakou zabugovaností, špatným ovládáním nebo bychom byli frustrováni extrémní obtížností, ale hokej je v této podobě prostě nuda. O tu se zasluhuje hlavně neskutečně nízká obtížnost, která způsobuje skóre až ?? - 0 a to rozhodně není dobře. Samozřejmě, každý máme jiné herní choutky, ale my jsme čekali výzvu a něco více, než téměr statickou stydlivku v bráně. Pravda, postupně odemčené arény vše rozhodně komplikují a musíte na hru jít trošku jinak, ale když je základ slabší, těžko se to zakryje skvělými levely.

V multiplayeru je to samozřejmě o něčem jiném a i hokej se tak rázem mění v solidní zábavu. to ale chce plnou výbavu, tedy čtyři sety ovládání, což umožňuje pořádný zápas v režimu dva versus dva, případně do týmu můžete ještě přidat AI řízeného parťáka, do jehož kůžete budete automaticky přepnuti po přihrávce (nutno nastavit). Pokud se sejdete jen tři a chcete nakopat tučné zadnice trojce nemyslících lamek, můžete.

Bronzovou medaili bychom udělili vybíjené, která sice také není bůhvíjaký zázrak, ale hraje se o něco lépe než výše kritizovaný hokej. A navíc je to strašná sranda (vždycky jsem měl chuť Maria praštit balónem po rypáku). Mnozí z vás si při vybíjené jistě vybaví své základoškolské hodiny tělocviku, protože nejde o typicky americkou vybíjenou, ale naši oblíbenou „vybiku“ s dvěma/třemi hráči v poli, kapitánem na každé straně.. znáte to. No a vaším úkolem je samozřejmě nastoupit na hřiště a s plnou parádou svým protihráčům zpřelámat všechny kosti, to za pomoci míče nebo třeba želvích krunýřů. Každá postavička má specifickou úroveň zdraví, tedy takový Bowser logicky vydrží více než houbička Toad. Hratelnost je malinko akčnější, je potřeba si dávat pozor na letící balón, protože chytit jej můžete pouze tehdy, když stojí směrem k němu. Takže rada pro vás: Nikdy se k míči neotáčet zády! Po nabití SP panelu v dolní části obrazovky můžete použít super schopnost (dostupné ve všech sportech) a uškodit svým soupeřům mnohonásobně víc. Jo, kdybychom tenkrát znali takové fígle, mohli jsme turnaje ve vybíjené vyhrávat...

Stříbro si z dnešního sportovního klání odnáší disciplína známá pod názvy košíková nebo basketbal. S tím jsme se nesetkali poprvé – jistě si někteří vzpomenou na DéeSkovou verzi Mario Slam Basketball. Wiičková verze je vlastně identická (hru má na svědomí také Square Enix), tudíž by bylo dost obtížné něco pokazit. Basket nás bavil už na DS, zde se ale zábavnost posouvá o kousek dále, a to samozřejmě kvůli multiplayeru. Jde pravděpodobně o disciplínu, která je nejzábavnější v režimu tři proti třem. Basketbal totiž dává možnost častých přihrávek a pěkných kombinací, pohrávání si s protihráči a následného zdrcujícího zakončení, třeba v podobě superüberepicawesome dalekonosné střebly na koš nebo profesionálním zasmečováním.

Je jasné, že naším osobním favoritem byl volejbal. Ten podle nás funguje ze všech sportů nejlépe, je nejzábavnější a hlavně se jako jediný dá celkem snesitelně hrát s nelidskými hráči. Jde o úplně klasický volejbal, kde se hraje na 3 odehrání, smeče, bloky, podání.. všichni známe. Ovládání je přitom neskutečně jednoduché – stačí se postavit pod balón, sem tam zatřást s Wiimotem, občas zmáčknout Ačko.. ale odsýpá to tak hezky, že to zkrátka baví a nepustí minimálně několik hodin. Při pobíhání po hřišti můžete krom různých power-upů sbírat také mince, jejichž počet se po skórování počítá jako body (v tomto případě bod za překonání soupeřů + počet mincí, dostupné ve všech sportech) My jsme s volejbalem strávili rozhodně nejvíc času a kdyby se někdy někdo náhodou rozhodl pro vytvoření samostatného volejbalu pro Wii, rozhodně bychom nebyli proti.

Každý ze sportů má ještě svoji party variantu, konkrétně házení balónu do huby Petey Piranhi, rychlo-odehrávání míčů z šíleného míčostroje, vyhýbání se Bob-ombám a shazování protihráčů z klouzavého povrchu (vzpomínáme na Crash Bash?). Všechny minihry jsou zatraceně zábavné a pokud nejste fanoušky „klasických“ sportů, minimálně u party her se budete bavit, opět hlavně při vyšším počtu hráčů.

Rovněž musíme pochválit zakomponování online multiplayeru, díky kterému se hranice obtížnosti opět posunou o kus dále. Zahrát si proti hráčům z nejrůznějších koutů světa můžete ještě s jedním kamarádem u konzole, takže vám nic nebrání v cestě za rozflákanými ovladači, oknem prohozenou televizí a zapáleným bytem.

Graficky hra nikterak nevyčnívá, řadí se do lepšího průměru, nicméně, znáte někdo ošklivou hru s Mariem? Asi ne. Hra překypuje všemi možnými barvičkami a jak všichni víme, to prostě Mariovi sedí. Zvuková stránka hry asi není nic, na co byste nemohli roky zapomenout a ani to není něco, kvůi čemu byste od Wii spěchali rovnou k youtube, ale hudba a další zvuky splňují to, co splnit měly, tedy doprovázet již klasický máriovský feeling, tudíž si rozhodně nemůžeme moc stěžovat. Fanoušci Maria a i ostatních obsazených sérií si ale jistě místy vzpomenou na staré známé melodie.

Na první pohled je Mario Sports Mix extrémně lákavou kompilací čtyř profláklých sportů, pod povrchem se ale skrývá jen lehounce nadprůměrná sbírka dvou skvěle a dvou slaběji provedených disciplín s příjemnou prezentací. Pokud hledáte hru, kterou si můžete zkrátka zahrát hned a s každým, tohle je pro vás správná volba. Hledáte-li věrehodnější zážitek, porozhlédněte se spíše po Tigerovi nebo Wii Sports Resort. Za své peníze zde ale dostanete mnoho hodin srandy a zábavy především s přáteli, a to je rozhodně dobrá hodnota.

Mario Sports Mix

wii
Nintendo, Square Enix
Datum vydání hry:
7. 2. 2011
Žánr:
Sport
KARTA HRY
7/10

Komentáře